Neviditelný čert

Lednové probuzení

Tohle není pohádka. Ani poezie. Ani laskavé povídání. Ani díkůvzdání. Je to něco jako kocovina. Bublina. V nastávajících bublinách.

Lucifer

03.01.2021, 17:16:52   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Dům vycházejícího slunce

Malá půlnoční

Lucifer

25.11.2020, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Luciferiáda

Requiem aeternam dona eis, Domine

Lucifer

10.11.2020, 20:28:54   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Podzimní

Barevná

Lucifer

18.10.2020, 23:55:41   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Alzheimerovo blues II

Tohle je moje zapomínající báseň, která tady vyšla před drahným časem. Někdo se už několikrát vloupal do Neviditelného čerta a občas něco zničil, zlikvidoval, smazal, jednou dokonce i skoro všechno. Správce NČ to nakonec obnovil. Před asi čtrnácti dny či tak nějak došlo k menšímu mazacímu aktu. Pár věcí tu zmizelo. Kupříkladu tahle báseň a první dva měsíce z počátku NČ. Možná to způsobilo nějaké hovado, možná ne. Správce NČ mi napsal, že s tím něco udělá. Od té doby s tím nic neudělal a neozval se. No a já se pokouším zapomínat.

Lucifer

13.08.2020, 20:02:47   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Nebo taky dva preclíky

Čemu se báseň říká, ptal se mladičký Orten. Obrazu, zkratce, ve které je všechno, příčiny i následky. Jak se trápíme třeba tím, kam se ubírají dějiny a kdo za to může. Wernisch nabízí odpověď.

Stella

26.06.2020, 10:07:40   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Nic víc

Když to myslím vážně

Lucifer

21.06.2020, 23:40:32   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Víno a smrt milenců

V červnovém víně slunečního dítěte jsem řekl, že Víno hadrářů od Charlese Baudelaira doplním, pokud se mezitím nevytratím do ztracena, dvěma básněmi z téhož šuplíku. K mému podivu onen okamžik doplnění nastal dříve, než jsem čekal.

Léto začalo pučet a já přemýšlet, kam se můj život bude ubírat. Uvědomil jsem si, že asi ne do nekonečna. Pak jsem přehodil výhybku na fyziku a začal uvažovat nad tím, co je to vlastně nekonečno. Má vůbec nějaký smysl nad tím pojmem přemýšlet? Jsem tady. Narodil jsem se, abych tady byl. Byl mi dán do vínku život, abych ho prožil. Abych stvořil něco, co má skutečný smysl. Jak a do jakého nekonečna se to pak přetvoří, to mě nemusí až tak zajímat. A už vůbec ne, že u toho fyzicky nebudu.

Když mi bylo asi devět let, pojal jsem podezření, že jednoho dne umřu. Byl to pro mě naprostý šok. Za šera jsem si klekl ve svém dětském pokoji a modlil se, abych nemusel umřít. Modlil jsem se k Bohu, ačkoli jsem vůbec netušil, kdo to je, ale měl jsem pocit, že On tady bude navždycky. Život mě ale přinutil, abych tu hrůzu ze smrti opustil a věnoval se jemu.

Nebylo to snadné. Nahlížel jsem do různých filosofických i věroučných spisků, pokoušel se najít oporu ve spiscích vědeckých, a tak dále. A k čemu jsem dospěl?

Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno…

Lucifer

11.06.2020, 19:11:29   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Červnové víno – Dítě sluneční

Červen započal slunečním svitem. Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno. Poměrně brzy se však začal hlásit Medard. To je takový pán v kápi s bezednou konví dešťové vody. Někdy se stane, že to přežene, slunce zažene za mraky a kropí a kropí čtyřicet dní v kuse. Zatím to vypadá, že se Medard dohodl se sluncem na remíze. A to je dobře, nic se nemá přehánět, a vinohrady se mohou předhánět v produkci zlatého moku.

Dnes v podvečer, po odpolední dešťové kropence, jsem si opět otevřel výbor z Baudelairových Květů zla v překladu Ivana Slavíka (Volám z hlubin a Špatný mnich a Vodotrysk). Nalistoval jsem si část věnovanou vínu a smrti. Obsahuje tři básně: Víno hadrářů, Víno milenců a Smrt milenců. Započnu tou první, milence s jejich vínem a smrtí si nechám na někdy jindy. Tedy pokud se k tomu ještě doklopýtám.

Lucifer

04.06.2020, 21:34:05   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Návrat do nenávratna

V pozdním máji jsem se rozhodl obšťastnit Poetický koutek básní Jiřího Wolkera. Možná vás překvapí, že sem přicházím s představitelem proletářské poezie, který se proslavil např. Baladou o očích topičových nebo O milionáři, který ukradl slunce. Jiří Wolker byl velmi citlivým člověkem a v době, kdy vyrůstal, mu sociálno nemohlo být cizí. Zároveň však byl i velmi talentovaným básníkem. Jeho proletářská poezie sice občas ujížděla k toporným proklamacím, dokázal však psát i jinak, nadčasově. Zemřel na tuberkulózu ve věku nedožitých 24 let. Těžko říct, jak by se jeho tvorba vyvíjela dál. Domnívám se však, že by zrál a moudřel. Už by se nechtěl stát „menším a ještě menším chlapečkem bosým“. Sociální cítění by ho jistě neopustilo, ale začal by svět vidět v širších souvislostech a následoval by Jaroslava Seiferta. Možná by se stal ještě větším českým básníkem než Seifert. Před pár dny jsem na internetu narazil na Wolkerovu sbírku Host do domu. Zpočátku mě nijak zvlášť neoslovovala. Až do básně Návrat. Ta mě dostala. Do nenávratna.

Lucifer

20.05.2020, 21:07:27   Publikoval Luciferkomentářů: 0