Poetický koutek


« strana 7 »

Nic víc


Když to myslím vážně

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Víno a smrt milenců


V červnovém víně slunečního dítěte jsem řekl, že Víno hadrářů od Charlese Baudelaira doplním, pokud se mezitím nevytratím do ztracena, dvěma básněmi z téhož šuplíku. K mému podivu onen okamžik doplnění nastal dříve, než jsem čekal.

Léto začalo pučet a já přemýšlet, kam se můj život bude ubírat. Uvědomil jsem si, že asi ne do nekonečna. Pak jsem přehodil výhybku na fyziku a začal uvažovat nad tím, co je to vlastně nekonečno. Má vůbec nějaký smysl nad tím pojmem přemýšlet? Jsem tady. Narodil jsem se, abych tady byl. Byl mi dán do vínku život, abych ho prožil. Abych stvořil něco, co má skutečný smysl. Jak a do jakého nekonečna se to pak přetvoří, to mě nemusí až tak zajímat. A už vůbec ne, že u toho fyzicky nebudu.

Když mi bylo asi devět let, pojal jsem podezření, že jednoho dne umřu. Byl to pro mě naprostý šok. Za šera jsem si klekl ve svém dětském pokoji a modlil se, abych nemusel umřít. Modlil jsem se k Bohu, ačkoli jsem vůbec netušil, kdo to je, ale měl jsem pocit, že On tady bude navždycky. Život mě ale přinutil, abych tu hrůzu ze smrti opustil a věnoval se jemu.

Nebylo to snadné. Nahlížel jsem do různých filosofických i věroučných spisků, pokoušel se najít oporu ve spiscích vědeckých, a tak dále. A k čemu jsem dospěl?

Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Červnové víno – Dítě sluneční


Červen započal slunečním svitem. Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno. Poměrně brzy se však začal hlásit Medard. To je takový pán v kápi s bezednou konví dešťové vody. Někdy se stane, že to přežene, slunce zažene za mraky a kropí a kropí čtyřicet dní v kuse. Zatím to vypadá, že se Medard dohodl se sluncem na remíze. A to je dobře, nic se nemá přehánět, a vinohrady se mohou předhánět v produkci zlatého moku.

Dnes v podvečer, po odpolední dešťové kropence, jsem si opět otevřel výbor z Baudelairových Květů zla v překladu Ivana Slavíka (Volám z hlubin a Špatný mnich a Vodotrysk). Nalistoval jsem si část věnovanou vínu a smrti. Obsahuje tři básně: Víno hadrářů, Víno milenců a Smrt milenců. Započnu tou první, milence s jejich vínem a smrtí si nechám na někdy jindy. Tedy pokud se k tomu ještě doklopýtám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Návrat do nenávratna


V pozdním máji jsem se rozhodl obšťastnit Poetický koutek básní Jiřího Wolkera. Možná vás překvapí, že sem přicházím s představitelem proletářské poezie, který se proslavil např. Baladou o očích topičových nebo O milionáři, který ukradl slunce. Jiří Wolker byl velmi citlivým člověkem a v době, kdy vyrůstal, mu sociálno nemohlo být cizí. Zároveň však byl i velmi talentovaným básníkem. Jeho proletářská poezie sice občas ujížděla k toporným proklamacím, dokázal však psát i jinak, nadčasově. Zemřel na tuberkulózu ve věku nedožitých 24 let. Těžko říct, jak by se jeho tvorba vyvíjela dál. Domnívám se však, že by zrál a moudřel. Už by se nechtěl stát „menším a ještě menším chlapečkem bosým“. Sociální cítění by ho jistě neopustilo, ale začal by svět vidět v širších souvislostech a následoval by Jaroslava Seiferta. Možná by se stal ještě větším českým básníkem než Seifert. Před pár dny jsem na internetu narazil na Wolkerovu sbírku Host do domu. Zpočátku mě nijak zvlášť neoslovovala. Až do básně Návrat. Ta mě dostala. Do nenávratna.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Špatný mnich a Vodotrysk


Je pozdní večer, čtvrtý máj, a skřítci hrají na šalmaj. O májovém čase se praví, že je lásky čas. Karel Hynek Mácha to ve svém Máji však myslel poněkud jinak – něco jako „osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života“. Mnozí si ale zapamatovali jen první verše: … hrdliččin zval ku lásce hlas… Faktem nicméně je, že Máj, česky květen, je nejkrásnějším jarním měsícem. Ano, všechno je v květu, všechno se rodí, příroda jede na plné obrátky. Někdy se však ochladí, ale májoví lidé si i tenhle úkrok stranou vysvětlí pozitivně: Studený máj, v stodole ráj. Tenhle měsíc takové či makové lásky jsem zde zahájil básní jednoho z prokletých básníků. Použil jsem přitom překlad od Ivana Slavíka, který mi je nejbližší. Ta báseň je poněkud pochmurná, poněvadž jsem to chtěl naroubovat na skutečný obsah Máchova Máje. Teď přicházím se dvěma dalšími básněmi z téhož zdroje. První je možná též poněkud pochmurná, ale předkládám ji, protože se v ní vidím. Druhá už pak je naplno prozářená láskou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Volám z hlubin (prvomájových)


Je tady opět První Máj. Přivítám ho básní. Ne ode mne, ani od Karla Hynka Máchy – to už tady bylo. Přivítám ho básní z Květů zla od Charlese Baudelaira. Už od raně mladých let mám takovou drobnou knížečku obsahující výběr z Květů zla z roku 1976, který přeložil Ivan Slavík. S tou jsem vyrůstal a některé z těch básní jsem i zhudebnil. Sám pro sebe. Na kytaru. Od té doby jsem se seznámil s řadou jiných překladů, i od věhlasných básníků, ale nikdy už mi nezněly tak krásně. Latinsky „de profundis clamavi“ znamená česky „volám z hlubin“. Tak se nazývá i jedna báseň z Květů zla.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Předjarní II


V neděli se započal březen. Mohl se začít už v sobotu, ale máme přestupný rok.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Zpívání Ivana Wernische


Osobitý, hravý, u Čerta jako doma. Přivítejme první dny roku ještě jedním ohlédnutím za rokem minulým a neříkejme, že o žádné bilanční verše nejde! Tak myslíme, tak mluvíme, tak žijeme… Nebo se mi to jen zdá?

Mlýny mlely vítr,/ vítr mlely mlýny,/ mlýny vítr mlely,/ mlely mlýny vítr,/ mlely mlýny vítr,/ vítr mlýny mlely.// Mlýny mlýny mlely,/ mlely mlely vítr,/ Vítr vítr mlely,// mlýny mlýny vítr,/ vítr vítr mlýny,/ mlely mlely mlely.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


Blahoslavení pokorní


Za svítání

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Nebetyčná


Neskonalá

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Sedmičetná


Puntíkovaná

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Menuet s krejčovskou pannou


Před pár dny se tady objevil Patrik ze slovinské Lublaně. Žádný komentář nenapsal, ale komunikoval se mnou přes redakční email. Zaujalo ho básnické dílo Karla Jana Čapka, kterého jsem osobně znal a už jsem tady od něj dával báseň Trochu mráz po zádech. Jestli se Patrik ještě ozve, netuším, nicméně mi zkopíroval a ve formátu pdf zaslal básnickou sbírku Menuet s krejčovskou pannou od K. J. Čapka, po níž jsem před řadou let marně pátral v knihkupectvích a antikvariátech. Za to mu samozřejmě děkuji a předkládám jeden kousek z ní. Než si ho přečtete, tak vás musím varovat: Je to hodně silné kafe – sám jsem se pokoušel a jistě ještě budu pokoušet o básnické výpravy do takových úletů, nicméně až tak daleko, kam směřoval Karel Jan Čapek, doletět nehodlám. Jsem dostatečně uzemněný.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Bezručova Labutinka


Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v roce 1867 ve městě, kde jsem se narodil i já zhruba rok poté, co V. V. (P. B.) odešel ze života. Z nějakých zvláštních důvodů jsem dnes (znovu) objevil jeho básně, které vyšly ve Slezských písních. Pokud si chcete něco přečíst o jeho životě, tak si klikněte na jméno autora básně, kterou tady dnes předkládám, anebo si ho najděte sami na Wikipedii či jinde. Slezské písně jsem před chvíli stáhl z internetu a jsem fascinován, kterak mi mohla tak úžasná poezie dosud unikat. Možná to bylo tím, že nám v předchozím režimu vnucovali Petra Bezruče jako autora básní proti vykořisťovatelům především židovského původu (ale i německého). V jeho životopisu na Wikipedii se mimo jiné dočtete, že skutečným autorem některých básní ve Slezských písních byl jeho blízký přítel Ondřej Boleslav Petr. Mnozí se domnívají, že to není pravda; a já, ačkoli nemám žádný důkaz, jejich domněnce věřím. Literární pseudonym Petr Bezruč sestavil Vladimír Vašek na základě příjmení svého přítele a své pozdější milenky Dody Bezručové. Jeho předchozí milenkou byla Maryčka Sagonová, nešťastná láska jeho přítele O. B. Petra. A ještě jedna zajímavost: Vladimír Vašek měl zřejmě (asi po svém otci) tuberkulózu – trpěl chrlením krve (viz jeho zhudebněná báseň na konci) – a přesto se dožil devadesáti let.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1  2  3  4  5  6    7    8  9  10  11 . . . . . . . . . .  24  25  26  27  28   »