« strana 1 »

Venuše Mélská

rubrika: Poetický koutek


Venuše Mélská (Venus de Milo) je jednou z nejslavnějších antických soch. Mramorová 203 cm vysoká socha, datována mezi roky 130-100 př. n. l., představuje poloakt. Horní část až po boky je odhalená, zbytek včetně lůna zakrývá volná látka. Kdo tuto sochu vytesal z mramoru, není dnes zcela jisté, většina odborníků se však shoduje na Alexandrovi z Antiochie. Venuše je totéž co Afrodité, řecká bohyně lásky. Při pohledu na sochu vám jistě neunikne, že jí chybí ruce. Kdy, jak a proč byly uraženy, nikdo neví. Panuje však domněnka, že v levé pozvednuté ruce držela jablko, které symbolizovalo její ostrovský domov Milos (milo v řečtině znamená jablko). Ženské tělo má atributy mnohem svůdnější, než jsou ruce – jenže žena bez rukou je jako pivo bez pěny…

 

Lucifer


Ruce Venušiny

 

Jaroslav Seifert

 

Dobrodruh liknavý

usedl na břehu

a vlně vypráví

marnost svých příběhů;

vždyť je to jedině

hrst větru na dlani,

zmar perel ve víně,

strach z neumírání.

 

Ale to není

pravé jeho poslání.

 

Když kohout kokrhá

a rosa zazebe,

květ růže otrhá,

hovoře pro sebe:

jak je to surové,

rvát růži ubohou,

plátky jsou růžové

jak nehty u nohou.

 

Ale to není

pravé jeho poslání.

 

Však vidět krásy zrod,

oplakat její zmar

a u tekoucích vod

vyčkat květ nových jar,

jež znovu ohluší

to věčné váhání,

Miloské Venuši

dát hlavu do dlaní.

 

Ach běda, to je

pravé jeho poslání.

 

Venuše Mélská


komentářů: 6         


Domácí mazlíčci

rubrika: Pel-mel


Pod pojmem „domácí mazlíček“ si dnes drtivá většina lidí nejen u nás nepředstavuje milovanou lidskou bytost, ani v podobě vlastního dítěte, ale patřičně „vyšlechtěnou“ bytost zvířecí. Mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky patří psi, kteří člověka oddaně provázejí nejmíň 14 tisíc let. Až do relativně nedávné doby (vzhledem k tak dlouhému soužití) nebyla tato nejstarší domestikovaná šelma vlčího původu považována za domácího mazlíčka, ale za užitečného pomocníka v rámci hlídání ovcí, domu či při lovu atp. Z některých menších plemen se postupně začali stávat domácí mazlíčci některých šlechtičen, jako módní doplněk, ale povšechně, obzvláště pak u prostého lidu, se tato záliba začala objevovat až někdy ve druhé polovině minulého století. Na počátku tohoto století nástup psích domácích mazlíčků na všelidovou scénu zaznamenal nebývalý vzrůst, obzvláště v bytových jednotkách městských sídlišť.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kopr a kopřivy (Letní dopoledne)

rubrika: Pel-mel


Stejně, jako ve svém posledním příspěvku Zlatá brána, opět zůstávám na domácí půdě. Ani báječná dovolená se nekoná, ani bezvadné grilování… Ale proč vzdychat nad něčím takovým, plyne-li život kolem nás sice zvolna, ale s tolika odstíny, že by nám je mohli závidět nejen ti, kteří nikdy neopustí páchnoucí předměstí, kteří nikdy neuvidí jiný obzor než písek… Mám ráda naše malá města v letním ránu i za letního večera. Podřimuje v nich domov.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Projektování našich matematických modelů do vesmírné reality

rubrika: Populárně naučný koutek


K sepsání tohoto příspěvku do Populárně naučného koutku mě podnítilo zhlédnutí interview s profesorem kvantové fyziky Janem Rakem, na které včera upozornila v Čertím poklábosení Stella pod značkou xxx. Název interview zní: Že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Existujeme jen tady a teď, říká vědec z CERNu. Nepochybuji, že profesor Rak se v kvantové fyzice pohybuje jako ryba ve vodě – do CERNu by nepřijali jen tak nějakého samorostlého amatéra. Pochybuji však o některých jeho závěrech, ačkoli není vyloučeno, že jsem jeho podobenstvím nemusel zcela porozumět. To se stává. V každém případě nesouhlasím s tím, že sklenice (strom, vlak, Slunce, Venuše…) je hmotná jen tak trochu iluzorně. Ani v podobě jakoby demonstrativního podobenství.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Nebe počká

rubrika: Poetický koutek


Koncem června jsem náhle pod jistým popudem objevil Josefa Kainara. Tím mám na mysli ne přímo jeho, ale jeho poezii. Poslední červnový den jsem tady přispěchal s jeho básní Stříhali dohola malého chlapečka, kterou zhudebnil Vladimír Mišík. Jedním z obdivovatelů Kainarových básní byl Karel Plíhal. Na jeho pátém studiovém albu Nebe počká je 23 písniček, z nichž jenom první je zcela Plíhalova. Zbytek tvoří výběr z písňového díla Josefa Kainara. Kromě toho ještě vyšlo kupříkladu album Chvíle lásky se sbírkou Kainarových básní a šansonů. K zakončení první čtvrtiny července jsem vybral jednu Kainarovu specifickou báseň. Specifickou pro mě tím, že jsem se v ní tak trochu spatřil. Jako hudební doprovod, který se k této básni váže či víže jen tak trošku, nenápadně, zlehýnka, jsem na závěr připojil poslední píseň ze zmíněného Plíhalova alba, která se jmenuje jako celé album.

 

Lucifer


Jaký to s ním bylo

 

Josef Kainar

 

Malinkej člověk padá zas a zas.

Ta země matička,

jak ta s ním nakládá!

Von padá na nosík,

von padá na záda,

von padá o stýblo,

von padá o kaluže.

Kterýmžto padáním

se proměňuje v muže.

 

Vyroste z košilky

a škobrtne jen zřídka.

To dyž ho ošidí ta lasička, ta Lidka,

nějakej přechodník

anebo panák líhu.

Už zvládnul zemskou tíhu,

mládenec!

S rukama v kapsách

po světě se klátí,

a propasti jsou pro něj čirej hec,

že naučil se vůbec nepadati.

 

No ale právě dyž to nejlíp umí,

dyž nohy nehlídá

a v hlavince mu zněj

vznešený myšlenky

jak ňáký hvězdný splavy,

najde se kamínek,

najde se beznaděj,

zašeptá horečka,

či suchý stýblo trávy,

von padne, a už nevstane.

Trošku se zaprášilo.

 

A velkej bude světa soud,

esli směl takhle upadnout

a jaký to s ním bylo.

 


komentářů: 14         


Rámus v hlavě (stádo opic a kravské přežvykování myšlenek)

rubrika: Pel-mel


První kapitola knížky Andrease Knufa, se kterou jsem vás seznámil v podobě Splašená mysl, se jmenuje „Rámus v hlavě“. Pro tento příspěvek jsem zpracoval a vlastními myšlenkami okořenil zhruba první část této kapitoly. Rozhodl jsem se, že v předkládaném textu nebudu rozlišovat přímé či stylisticky přeformulované citace z knížky a své koření. Faktem je, že jsem na to šel jako někdo, kdo si s obsahem knížky velmi dobře rozumí, ovšem ne pasivně, ale aktivně – a to na základě svých vlastních zkušeností.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  410  411  412  413  414   »