Neviditelný čert

O princezně Ponožce

rubrika: Pohádky

Na okraji jedné galaxie na okraji vesmíru se nalézala taková nanicovatá hvězda jménem Ponožka. Kolem ní kroužilo sedm planet. První tři zely pustinou, poslední tři taktéž. Jenom ta čtvrtá na svém povrchu zplodila život. Zprvu byl takový nanicovatý, jelikož se bakteriím a virům do práce moc nechtělo. Jednoho nanicovatého dne té planety se však stalo, že na ní havarovala hvězdná bárka z nedalekého slunečního systému, kde to životem nejrůznějších forem včetně inteligentního doslova kypělo. Posádku toho hvězdoletu tvořili migranti, které už přestal bavit blahobyt v jejich domovině, a tak vzali roha, aby se upelešili v nějaké dostatečně konejšivé pustině. To se jim takříkajíc podařilo, ovšem s tím, že po přistávací havárii na Ponožce přežili pouze dva – naštěstí opačné genderové orientace. Říkejme jim třeba On a Ona. Když se On a Ona z havárie otřepali, usoudili, že jako základ jejich živočišného přežití jim baktérie a viry stačí a bezodkladně se začali věnovat sexuální kopulaci, aby tento základ obohatili.

Lucifer

20.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Co když žijeme v Matrixu II

rubrika: Pel-mel

Po krátké přestávce, kterou zabezpečila Stella s Ivanem Wernischem, přicházím s dalším podnětem z knížky Michaela Hanlona, s níž jsem vás seznámil v pojednání o mimozemšťanech. Když jsem včera snídal krátce po poledni v americky orientovaném baru U Slunce a nakukoval do této knížky, zaujala mě jedenáctá kapitola „Vír totální perspektivy“. Její podstatná část spočívá v představě, že bychom se mohli nacházet ve virtuální realitě, počítačovém programu, v Matrixu. Na toto téma jsem zde už měl několik příspěvků, kupříkladu Co když žijeme v Matrixu, Chyby v Matrix, Non serviam či Groteska a chyba v Matrixu. V následujícím textu, jenž končí uvedením zdroje, vám předkládám onu lehce zpracovanou část.

Lucifer

18.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 24         

V sadě mezi jabloněmi

rubrika: Poetický koutek

Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…

Stella

Ivan Wernisch

Panenka Marie

Není k zahození,

je hezká docela,

je hezké chodit s ní

do kavárny U kostela.

Zamilovávání

Ubožáčku, co je ti,

ubožáčku ubohý,

ubožáku, ubožáčku.

Piky piky na hlavu…

Jestli máš někoho,

lískovým šípem ho zabiju

a hodím do sklepa.

Piky piky na hlavu…

Koupím si šedý klobouk a nechám narůst vousy,

budu nosit jizvu nad okem a vlasy do čela,

najdu si pokoj s lenoškou, se stolem

a s návštěvami.

Bude tě hlídat pes.

Piky piky na hlavu…

Nechte mě.

Tři korunky do země,

nehraju, nechte mě.

V sadě mezi jabloněmi

Už se hosté rozloučili,

už odjely všechny vozy,

v sadě mezi jabloněmi

zůstal stůl prostřený bíle.

Po tom dlouhém, bílém stole

mezi tácy, sklenicemi,

talíři a omáčníky,

mezi mísami a džbány

prochází se velikánský,

veliký černý havran.

V sadě mezi jabloněmi

na bíle prostřeném stole

černý havran krákorá,

pomrkává zlostným očkem,

zlostným očkem zlomyslným.

Pomlouvá hostinu,

pomlouvá ženicha,

pomlouvá nevěstu,

ze všeho nejvíce pomlouvá nevěstu.

Ženich leží pod moruší,

leží, zacpává si uši –

nekrákorej, havrane!

Ale havran ne a ne,

ne a ne a nepřestane,

nepřestane s krákoráním:

to vám byla krákrá svatba,

ženich, protože je krákrá,

vzal si krákrá nevěstu!

…...............................

Zaskřípěl kafemlejnek

v trnkovém roští

Vždyť je to ptáček.

Teď skáče ouvozem

ptáček z trnové houště.

…................................

Proč bych tam chodil

když mě zvou

Pročpak bych pospíchal

když na mě čekají

Jen ať trpí když jsou hloupí

já sám si otevřu

šimpanzskou flaštičku

a až ji vypiju

budu si libovat.

Ještě mě tralala

má někdo na světě

rád

…..........................

Kdo mohl, zaplatil,

kdo zaplatil ten si užil

Teď odlétá komínem,

marnotratník. Inu –

užil si

Tak tedy toto zde je takzvané tágo

Mýlím se? Bidlo k postrkování hodin?

Časotvorné bidlo! A propos:

kolik je? Dvě. Pak tedy jedna pro každého.

Spokojen?

Spokojen. Dvě s poledne – dost času na to,

abych někam zašel, málo abych vymyslil kam.

Konečně večer

Konečně večer

zachraň se kdo můžeš

matrace skřípou

ein Jagdhorn schallt

the sunlight on the garden

hart wird es und wird kalt

ah my baby of Babyllon

the rain of Liboc padá na London

a na marťanská kriketová hřiště

teď mazej domů

Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989

16.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 37         

Kde jen ti mimozemšťané vězí?

rubrika: Pel-mel

V pátek šestého července (na Husovy upáleniny) jsem vypustil věroučné filosofické rozjímání Spravedlnost a milosrdenství lásky. Moje původní myšlenka spočívala v tom, že zde překlopím lehce korigovanou úvahu od Veroniky K. Barátové a přidám pár svých poznámek. V průběhu jejich psaní mě napadlo, že na to naroubuji záležitost mimozemských civilizací. Chtěl jsem jen krátce nastínit jakousi souvztažnost. Jelikož se mimozemská tématika v posledních dnech během nočních meditací usadila v mé hlavě neodbytným způsobem a já si musel ulevit, krátký nástin se změnil v delší mudrování. V neděli, dva dny poté, jsem zcela náhodně navštívil knihkupectví Dobrovský na Andělu a hned na třetí pokus vytáhl z regálu knížku Stopařův průvodce Galaxií a věda od Michaela Hanlona, v jejíž první kapitole se existence mimozemských civilizací zevrubně probírá. Našel jsem v ní řadu myšlenek, které jsem v onom mudrování tak nějak spatra nastínil. Následující text je jakýmsi extraktem ze zmíněné kapitoly (která nese stejný název jako tento příspěvek), jejž jsem poněkud přeformuloval a doplnil z jiných zdrojů (Wikipedie) a z vlastní hlavy. Je to dost dlouhé, takže vás nebudu unavovat kaskádou svých závěrečných poznámek. Už bych se stejně jen opakoval a nic novějšího k tomu nemám.

Poznámka: Pokud vám název knížky připadá povědomý, tak vězte, že je až na drobný dodatek převzat z věhlasné pentalogie od Douglase Adamse. Autor se k ní často obrací a začíná s Vogony, mimozemšťany, kteří zničí planetu Zemi.

Lucifer

13.07.2018, 00:02:39   Publikoval Luciferkomentářů: 52         

Na podložku nebo závěs

rubrika: Pel-mel

Tak jsem začala váhat, když mi přišla nabídka šťouchadla na brambory za 1700, cedníku za 1300, kelímku na vařečky za 1500. Všechno dyzajnové a blyštivé. Mám, nemám si vylepšit bídnou panelákovou kuchyň? Musí být krásné, když při míchání jíšky padne zrak na luxusní „kuchyňskou pomůcku“! Kdepak, úroveň je úroveň! Proč bych nemohla šťouchat brambory stejně jako každá druhá milionářka? Proč by se zrovna moje vařečky měly jen tak povalovat v zásuvce, jako by právě přikulhaly z obecního chudobince? A pozorná manželka (domácí paní) dopřeje mužíčkovi také teleskopickou vidličku! Zvyšování naší prestiže a našeho nivó (opravdu) jsem prozatím začala dostupnější zlatou váhou.

Stella

11.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27         

Letní sadomasochistická

rubrika: Poetický koutek

(Pomilováníhodná)

Lucifer

Pod tvými letními šaty

Se skrývá něco

O čem se mi zdá i v zimních závějích

Někdy se červenáš

A teď ještě o trochu více

Moc dobře víš

Že třešně už nemají tu moc

Nastává doba švestková

Pálí se slivovice

Něco se možná nezdařilo

Třeba ten motýl

Který uhynul v tvých dlaních

Když zapráskala jsi bičem

Moc dobře vím

Jak umíš ladit piano

Nastává doba díkuvzdání

S motýlím chtíčem

Možná si vzpomeneš

Jak jsme se milovali

Když naše krev ještě netekla proudem

Kam nyní míří třeskutě

Moc dobře víme

Jak je to krásné

Nastává doba bičování

Rekultivace jistě není marná

Třeba ty švestky

Pod tvými šaty spálené

Tak se toho napijme

Moc dobře víš

Jak je to šílené

Něco se možná zdařilo

Když pod peřinou ohně plály

Třeba ten modrý flíček

Na pozadí tvého vkusu

Anebo tvůj nenapodobitelný míček

Někdy se zelenáš

Když zalévám tě jako kytku

Možná že stále ještě nevíš

Co pro mě znamenáš

Sadomasochistické milování

Beze zbytku

V opilosti nebetyčné

Pod tvými letními šaty

Se skrývá něco úžasného

Pomilováníhodného

09.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

Spravedlnost a milosrdenství lásky

rubrika: Pel-mel

Pro tento výrazně prodloužený víkend, který se započal včerejším příchodem soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a pokračuje dnešním upálením Mistra Jana Husa, jsem připravil takové věroučně filosofické rozjímání. Na jeho úvod předkládám pasáž z knížky od Veroniky K. Barátové, s níž jsem vás tady seznámil v podobě Boží vůle: bludiště nebo cesta? Ano, i Boha jsem ke svému rozjímání pozval. Jakého? Uvidíte v mých poznámkách hned za citačním úvodem.

Lucifer

06.07.2018, 00:50:48   Publikoval Luciferkomentářů: 119         

Jako každý den

rubrika: Povídání

Lucifer pozoruje ptáky a povídá si s nimi. Je to určitě lepší, než se rozčilovat nad lidmi v přeplněné městské dopravě. Možná objevuje rozměr, který jeho život ve velkém městě postrádal. Malé město nepřináší mnoho nových podnětů, ale jeho kladem je předvídatelnost. Chtě nechtě se v něm stane součástí nevzrušivého koloběhu každý, a třeba to, jak v očích ostatních vypadám, mi bohatě k stačí přemýšlení! Zařadila jsem se. Dnes se podělím o několik jistot, o pravidelná setkání, na něž se můžu (v malých obměnách) spolehnout…

Stella

04.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 38         

Jak jsem na Vyšehradě potkal sojku

rubrika: Povídání

Žádnou nedělní vycházku a už vůbec na Vyšehrad jsem v sobotu neplánoval. Náhodně jsem však zaznamenal povídání od Soni Kacerovské Podskalí a Vyšehrad. Parádní místa s tou pravou pražskou pohodou. To mě dostalo, jelikož v něm popisuje trasu místy, jež mi až dosud tak nějak unikala. Žiju v Praze už skoro jednatřicet let a Vyšehrad se stal mojí vlajkovou lodí, majákem, jedním z několika nejmystičtějších míst Prahy, jimž jsem věnoval dost častou vycházkovou pozornost. Jak mi mohly uniknout cestičky a zákoutí popisované autorkou na mém téměř svatém Vyšehradě?! Samozřejmě že mohly. Naučil jsem se chodit po stejných mnou již vyšlapaných cestičkách, a ty kousek opodál jsem kompletně opomíjel, nevnímal, nezaznamenal. Vážně až tak moc? Nebylo mi na zbytí, než si to jít ověřit. Takže jsem si v pozdní sobotní noci naplánoval na zhruba polední neděli zcela nový vyšehradský výlet – procházku, zacházku, docházku a ve svých starých místech novou odrazku.

Lucifer

01.07.2018, 22:45:11   Publikoval Luciferkomentářů: 33         

Vasyl Vyšyvanyj (Habsburk v ukrajinské košili)

rubrika: Pel-mel

Nevím, jestli o Vilémovi Habsburském (1895-1948), který snil o tom, že bude ukrajinským králem, byl někdy natočen nějaký film, ale jsem přesvědčena, že by jeho životní příběh byl nesmírně přitažlivý jak pro filmaře, tak pro diváky. Ještě víc to podle mého názoru platí o Vilémově švagrové, statečné a zásadové ženě Alici Akarcroně Badeinové. Jedna z jejích dcer, Maria Krystyna Habsburková, neokázale dožila (2012) ve slezském městě Zywiec. V Zywieci prosperuje pivovar Heineken založený Krystyniným dědečkem Štěpánem.

U nás dobře známý Otto von Habsburk (hovořil čtrnácti jazyky – prostě typický zdegenerovaný šlechtic) říkával: Život je jako bicykl. Dokud šlapeš do pedálů, jedeš. Otto šlapal do pedálů v Evropském parlamentu, v unii, která je obklopena slabými státy, jež se přizpůsobují jejím představám, zatímco Habsburkové byli obklopeni národy, které vznikaly částečně podle představ vlastních. Evropská unie se nachází ve velmi podobné situaci, jako se nacházeli kdysi Habsburkové: kontroluje volný obchod, má centralizovanou ekonomiku, není schopna vytvořit obrannou sílu, v rámci EU je možné cestovat bez dokladů. Ale protože nemá národní identitu, musí řešit národnostní otázky svých členů. I v této věci si vede podobně jako Habsburkové, a stejně tak i relativně úspěšně, s využitím ekonomického nátlaku.

Stella

29.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7