Neviditelný čert

Rouper de Clotrimazolův červen roku 2019

rubrika: Povídání

Když se Rouper de Clotrimazol probral z relativně dlouhodobého kómatu v malé sklepní kóji, kam ho pravidelně ukládal jeho Stvořitel, aby si od něj oddechl, jelikož mu Rouper pravidelně lezl na nervy, tak s údivem zjistil, když hodil pohled na kalendář z toaletního papíru (Rouper, ne Stvořitel), že už je zase červen. Možná by mohly začít zrát třešně, řekl si Rouper a ze své hlavy vykydal všechny patafyzické sny. Opatrně se porozhlédl po sklepním prostoru, jestli se tam náhodou nepotlouká Stvořitel, a jelikož neucítil ani jednu molekulu sirného prachu, oprášil svou tělesnou schránku a ze sklepa vyrazil rovnou ven, kde ho čekal první červnový den.

Lucifer

01.06.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Sanitarium

rubrika: Poetický koutek

Tohle měla být původně báseň, jenže to, co jsem v sobě cítil, se zdálo mít s poetičnem pramálo společného. Dokonce ani rýmy neměly sebemenší tendenci či kadenci seřadit se do souzvuků. Odněkud z kalných hlubin mého podvědomí se vyvalila tsunami obrazů, za něž by se nestyděl ani Hieronymus Bosch. Přesto, anebo právě proto jsem textový doprovod sestavil do básnického formátu, jejímž obsahem se můžete buď psychosomaticky kochat, nebo symptomaticky kuchat.

Lucifer

V noci jsem se probudil do dalšího snu

Jenž působil ještě děsivěji než ten předchozí

Do očí mi svítil baterkou jakýsi eskamotér v bílém plášti

Na jehož povrchu ve zbytcích jídla hodovaly nejrůznější druhy hmyzu

A bezzubými ústy pravil

Vítej v Sanitariu

Tady se ti bude líbit

Všichni moc dobře vědí

Proč tu jsou

I ty

Stačilo pár krátkých pohledů

V tom roztodivném kraji

Abych pochopil

Že doktůrek v ušmudlaném bílém plášti

Nekecá jen tak spatra

Že je zkrátka pravdomluvný

Až by se jeden zbláznil

Nikdo si tady prostě a sprostě na nic nehraje

Každý si hlídá svůj vlastní inkubátor

Jakkoli divnej by jistě mohl být

Jenomže co je divnost sprostoty

Opít se až do němoty?

Nikdo z chovanců nepoužívá žádných slov

Všichni slintají a sepisují tlusté svazky

Hemeroidních floskulací

Třeba támhle ten

Co dříve býval ředitelem obskurního Tramtaria

Teď dělá vrátného stejně tak dobrého

Sanitaria

Anebo tu ten pitoreskní komik z politického tratoliště

Jenž býval ukecaným sběratelem hodnotných potištěných papírků

Teď drží držku v kornoutu a ani nepípne

Poslední jeho slepice mu snáší vejce z porcelánu

Každý den mívá křupavou smaženici bez řeči

A ušmudlaný doktůrek neustále do uší mi klne

Že i mně se tu bude líbit

Jelikož musím přece moc dobře vědět

Proč jsem se tady ocitl

Být jedním z chovanců sanitárního pozdvižení

Mě jistě ponouká k hodnotnějším myšlenkám

Třeba se ožrat kuřecími křidýlky z KFC

Anebo z mekáče dovalit do žaludku lahváče

De-Kompozitně  De-Stilované vody

Utrhnout jabko babky z předzahrádky

Umýt si ruce bez poluce

Masturbujícím revolucionářům proti všemu

Narvat ebonitovou tyč do análního otvoru

Po vzoru Marxe Engelse Lenina Hitlera a Stalina

No není to krásné?

Ráno jsem se probudil do posledního snu

Jenž působil ještě děsivěji než ten předchozí

Do očí mi svítil baterkou jakýsi eskamotér v černém plášti

Na jehož povrchu ve zbytcích jídla hodovaly nejrůznější druhy hmyzu

A bezzubými ústy pravil

Vítej v Sanitariu

29.05.2019, 19:18:52   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Závěrečné slovo Chucka Klostermana

rubrika: Pel-mel

Nastal čas, abych se na stránkách Neviditelného čerta rozloučil se zábavně pojatou knížkou Chucka Klostermana, která je věnována věčným pravdám majícím často dost krátký život a z níž tady naposledy bylo něco o televizi. Na závěr předkládám několik lehce poupravených výňatků z poslední kapitoly, která se jmenuje „Pouze kajícník, jenž přiznává své chyby a lituje jich, může pokročit dál“.

Lucifer

28.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Virginia Woolfová: Vlny (Do čítanky)

rubrika: Povídání

Jsou knihy o světě, úplně správné a výstižné, ale po jejich přečtení si řekneme: A co dál? A potom jsou knihy, které odkryjí povrch věcí a otevřou i člověka, podívají se dovnitř a zevnitř a připomenou, že svět vypadá úplně jinak, když ho pozorujeme ze stoje na hlavě, ač je to pořád týž svět. Virginia Woolfová žila mezi lidmi, kteří nemohli rozumět, že ona vidí neviditelné (a marné) a že ji tento dar zatížil bezvýchodnou osamělostí. Ve Vlnách uvozuje monology spolužáků o jejich životě (každý hovoří o tomtéž, ale každý úplně jinak, jako různé plošky jednoho vybroušeného kamene) výsostně básnickými, dynamickými a barevnými popisy slunce, moře, zahrady s květinami a ptáky, s hrou světla za oknem pokoje. To vše v různých fázích dne – života. Všechna čest překladateli Martinu Pokornému!

Stella

25.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Cesta do Krtně

rubrika: Povídání

Ve druhé polovině října minulého roku jsem se rozhodl vyrazit do Krtně. Do čeho a proč jsem tam chtěl vyrazit? Většina z vás nejspíš odpověď na první část otázky nezná, takže: Krteň je zaniklá ves nedaleko Chab a Třebonic na západním okraji Prahy 13, na jejímž východním okraji bydlím v části nazývané Nové Butovice. Jasný? Odpověď na druhou otázku je vcelku jednoduchá, ale ne zcela jasná. Její nejasnost spočívá v tom, že mě někdy kolem poledne zničehonic napadlo vyrazit na procházku do Krtně, ačkoli jsem celé dopoledne přemýšlel o tom, že se budu celý den povalovat z důvodu odpočinutí.

Lucifer

22.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Něco o televizi od Chucka Klostermana

rubrika: Pel-mel

Po třech zmrzlých a ve vyšších polohách přímo zledovatělých mužích nastalo definitivně podletní období, vbrzku následované samotným létem, kdy nás může překvapit nanejvýš mokrý Medard. Kašpar, Melichar a Baltazar představují velmi zajímavý přelom z jara dětského do jara dospělého. Zajímavé je, že tento jev nastává téměř pravidelně v téměř stejné době, kdy se zmínění tři pánové nacházejí v našem kalendáři. Ona důslednost bezpochyby vedla k tomu, že tato atrakce byla ukotvena ve sbírce lidových pranostik.

Ale ačkoli bych na toto téma mohl dalekosáhle spekulovat či přímo literárně floskulovat, přicházím s něčím úplně jiným – s televizí. Mlhavě si vzpomínám, jak se v bytě mých rodičů, v němž jsem se kupodivu nacházel i já v dětských šatičkách, objevil první televizní přístroj. A jak jsme na něj koukali jako na zázrak. Taková malá bedýnka s monitorem, na němž se převážně vlnil monoskop. Samozřejmě že ne vždy, jinak by nás to koukání na bedýnku jistě brzy přestalo bavit. Objevovali se tam i lidé, kteří nám něco povídali…

Přicházím s dalším přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil úvahou „Kterak za svého života opomíjený tvůrce po smrti ke slávě přišel“. Následující úvahu jsem převzal z úvodní části kapitoly „Neříkejte, co se děje. Nahrávám (si) to.“, která se zabývá osudem televize a končí otázkami. V dalších částech této kapitoly si Klosterman s těmito i dalšími otázkami pohrává, což ale zde replikovat nebudu. Není třeba. Úvodní část, kterou jsem tak trochu stylisticky upravil, dle mého soudu bohatě stačí k pozoruhodnému zamyšlení.

Lucifer

19.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Znovu o podobném (Žena a svoboda)

rubrika: Pel-mel

To mi manžel nedovolí, dá se zaslechnout ještě dnes. Za tou větou se skrývá: do toho se mi nechce a hotovo, konec diskuse. Ještě v současnosti, prosím, může manžel posloužit jako autorita, o níž se nepochybuje. Když mě manžel nekontroluje a můžu všechno, je to projev důvěry, rezignace, nebo lhostejnosti? Vymlouvat se na něj ale nebudu, sama svého štěstí i neštěstí strůjcem, dobře mi tak.

Stella

16.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Kvetoucí objímání

rubrika: Poetický koutek

L'amour est bleu

Lucifer

Po nebi šedavé obláčky plují

A draci rošťáci spí v temné sluji

Jak nejen odkvést

Ale i slzu usušit

Anebo alespoň marnivé vejce snést

A přitom vůbec nic netušit

Když stromy poznání

Rozkvetly barevnými květy

A deštík skrápěl

Jejich budoucí plody

Tu přišla chvíle k objímání

Dvě duše někde v údolí

Chystají se k dalšímu výstupu

Na vrcholek téže hory

Který tak dobře znají

Pokaždé to zase jinak bolí

Na nebi zůstalo jen slunce kolemjdoucí

Bez mraků rošťáků jen výheň žhoucí

Jak jenom neodkvést

A slzami se smočit

Alespoň trochu umět stonky splést

A přitom vůbec nikam neodbočit

13.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6