« strana 5 »

O lásce pyšného básníka

rubrika: Poetický koutek


Májový čas dorazil ke své půli. V ní se jaro láme z dětské skotačivosti a pubertální rozháranosti do vyvážené květnatosti a téměř dospělé vyzrálosti. Plná zralost však nastává až v létě a moudrost přichází s podzimem. V zimě je třeba zatopit v kamnech. Teď se však kochejte májovým tím časem, příroda nespěchá a vychutnat je třeba každou její fázi. Však to znáte: Co se člověk v mládí naučí… Takže se učte. A jelikož zbývá ještě druhá půle měsíce lásky, učte se milovat. Nejen přírodu, lidi, ale i sebe – to divé zvíře ve svých srdcích. A nezapomeňte, že Pieroti (básníci) nestárnou a staré lásky nerezaví. Anebo ano?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Návrat ze zítřka a Živý vesmír

rubrika: Pel-mel


Pro druhý májový víkend (včetně pátku, jak je na NČ v poslední době zvykem) jsem připravil dvě krátké citace ze dvou knížek, které se mi během čtvrtku jaksi souběžně a synchronicitně dostaly do rukou. Nejdříve přišel na řadu Návrat ze zítřka, kterou napsal George G. Ritchie (jako spoluautor je uvedena Elizabeth Sherrillová), a nedlouho poté se o přijetí do mých rukou přihlásil Živý vesmír od Duane Elgina. Úvod zaopatří moje poněkud košatá nicméně též souběžně a synchronicitně pojatá předmluva.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Na jedno téma (na dvě, na tři…) – Odhalování

rubrika: Pel-mel


V jedné z dávných internetových diskusí se čtenář přiznal ke své dětské představě o tom, jak se jednou ožení a počká si, až manželka usne. Potom odkryje peřinu a podívá se, jak to vlastně je. Jako dítě své doby totiž ten chlapec nechodil kolem plakátů a časopisů s nahotinkami a jeho maminka doma nevystavovala dámské prádlo. Intimita patřila do soukromí a byla tajemná. O intimních věcech se veřejně nemluvilo ani nepsalo. Výchova ke studu byla samozřejmostí. (Šeptaly jsme si, holky z deváté třídy, že Ivaně kouká kombiné. Strašné!) Přesto lidstvo nevyhynulo, což dnes obyvatelstvu přeerotizovaného Západu nepochybně hrozí.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Moje busta

rubrika: Poetický koutek


Napsáno v lednu 1987 v plzeňské vojenské nemocnici.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Nějak bude? (Václav Cílek o Pitirimu Sorokinovi)

rubrika: Pel-mel


Občas to vypadá, že přešlapujeme v louži a než se stačíme rozkoukat, kterým směrem z ní vystoupit, ze všech stran se nás vrhají různí dobrodinci a snaží se nás nakrmit ze lžic plných blátíčka svého partajničení, vyšetřování, rádobyvyšetřování a všelijaké jiné špíny nazývané kauzy. Chtějí nám zacpat ústa směsí polopravd, neuskutečněných ambicí a nezřízené touhy po vládnutí. Doba je rozkolísaná a rozpačitá. V tomto pocitu se topíme úplně všichni. Ti nahoře i my dole. A co hůř, ve všech koutech světa. Byl tady ale jeden sociolog, jmenoval se Pitirim Sorokin, a ten viděl daleko přes naše hlavy. Mohl, protože nejdříve detailně prostudoval minulost. Jako zastánce cyklické teorie potvrdil to, o čem lidová moudrost říká, že „ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo“.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


Směr Divoká Šárka (Prvomájová)

rubrika: Povídání


Ve svém předchozím příspěvku – na sklonku předchozího měsíce věnovaného aprílovým žertíkům –, který jsem věnoval upáleným čarodějnicím, jsem na konci úvodního perexového textu zdůraznil, že následující měsíc, jenž už běží na plný výkon, budu svoji pozornost věnovat jeho obsahové stránce nadiktované přírodou a drsně přeformulované Karlem Hynkem Máchou, totiž lásce. Ne k Bohu nebo jídlu atp., ale k lidským bytostem opačného pohlaví než kterým jsem byl někdy i docela uštěpačnou přírodou obdařen já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


V měsíci lesklých hvězd (Trochu čisté vody)

rubrika: Pel-mel


Celoživotní návraty k té jedné knize jsou návraty do dětství, které neznalo televizi a komiksy, ale především jsou to návraty do světa, kde každá věc zaujímá pevné místo a kde se nikdo netrápí existencionálními otázkami. Protože proč. Po zimě přijde jaro, po létě podzim. Člověk se narodí, splní svůj úkol na zemi a pokojně umře. Stromy a květiny, vody a kopce, ptáci a zvěř jsou s člověkem v jednotě. A jak jde čas, čtenář ocení smysl pro konkrétní zemité vyjádření, pro detaily. Kniha jako kaplička v poli, pokojná a do krajiny vrostlá, samozřejmá. Dýchá. Když jsem narazila na vyjádření „hvězdy požáry házely“, napadlo mě, že by bylo divné, kdyby se nad ním dosud nikdo nepozastavil. Ale ano. Několikrát se tato metafora objevuje na internetu jako inspirace. Snad se to mezi lidem tak o hvězdách říkalo, snad to Němcovou bez velkého přemýšlení bezděčně napadlo, v každém případě jde o obraz uhrančivý.

Vůbec nepochybuji, že kdyby Magdaléna Novotná zabrousila na internet, pronesla by na adresu vrchního čerta: „Ty pozitůro, ty lucipere“. Protože Lucifer se nám tady už delší dobu rozverně a lechtivě svěřuje, jak prožívá jaro naplno. Je tedy načase blog trochu umravnit! Alespoň krátkou ukázkou zvyku, který svědčí o tom, že pohanství přežívá, protože je radostné.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Pálení čarodějnic

rubrika: Pel-mel


Už je to tady zase na spadnutí. Co? No přece pálení čarodějnic, jež se bude stejně jako každým rokem odehrávat na sklonku posledního dne měsíce dubna, jenž letos připadá na poslední den tohoto týdnu, jemuž se říká neděle. Ačkoli by se v neděli nemělo dělat nic, tedy přinejmenším nic závažného, tak tuto neděli se budou vážit čarodějnice nad plameny půlnočních ohnišť – přesněji řečeno smažit čili pálit. Zároveň přitom nastane první den měsíce lásky, letos v pondělí, jemuž věnoval Karel Hynek Mácha svoji nejslavnější báseň Máj, na jejímž počátku se praví, že nastal „lásky čas“. Jak to skončilo, pečliví čtenáři této Máchovy básnické etudy jistě ví, jelikož se jedná o jeden z nejděsivějších básnických thrillerů či přímo hororů, s nímž nemají šanci soutěžit ani Ptáci od Alfreda Hitchcocka. Lepší je tedy četbu Máchova Máje ukončit hned na počátku, zbytek přenechat sebemrskačským sadomasochistům a věnovat se měsíci lásky na plný výkon.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Ten vypadá! (O tváři)

rubrika: Pel-mel


Nejspíš znáte vyprávění o člověku, který ve vlaku potkal manželskou dvojici a nemohl pochopit, jak je možné, že si tak pěkný muž mohl vzít tak nevzhlednou ženu. Porozuměl, až když uslyšel ženu mluvit. Podobný zážitek mám z městského autobusu. U zahrádkářské kolonie přistoupil člověk, od prvního pohledu muž, člověk s hrubým obličejem, s hranatou neforemnou postavou, ve špinavých montérkách a vůbec, celý neupravený. Naproti němu si sedla matka s malým chlapcem. Tvář té osoby se rozjasnila a najednou bylo jasné, že jde o ženu, a to o ženu s mimořádně krásným úsměvem. Příjemným hlasem si povídala s tím malým dítětem. Jak se může stát, že tak krajně nepřitažlivá bytost zapůsobí do té míry, že zapomeneme vnímat její obhroublost? Není to tím, že ona paní byla sama se sebou srovnaná?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 48         


Dravec je oběť v Hotelu z papíru

rubrika: Poetický koutek


(So long Marianne…)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«   1  2  3  4    5    6  7  8  9 . . . . . . . . . .  217  218  219  220  221   »