« strana 4 »

S úsměvem z Polska (Od Jerzyho Wittlina)

rubrika: Povídání


Není nad to přenechat povídání někomu úplně jinému! Mnohokrát se zde osvědčilo. Nedávno jsem pustila ke slovu moudrého kosmopolitu Erasma Rotterdamského. Ten byl ale moudrý tak moc, že zůstal, např. na poli manželských vztahů, čistým teoretikem. Přitom teoretikům se svět jeví vždycky nějak posunutě a kromě toho jsou bůhvíproč přesvědčeni o neomylnosti svých rad. O zástupu aktuálních koučů a kouček (nenaleznuvších pohodlnější zaměstnání) nemluvě. Jerzy Wittlin napsal mnoho návodných knih, ale na rozdíl od knižních průvodců po lidském štěstí (míněných úplně vážně) zachycuje absurditu a grotesknost našeho počínání. Jakkoli se říká, že humor je v každé zemi jiný, nakonec zjistíme, že to, co milujeme v humorných filmech i knihách nejvíc, je na celém světě stejné. O. Henry, Mark Twain, Stephen Leacock, Stanislaw Jerzy Lec, Jerzy Wittlin… Při výběru ukázek z kratičkých próz Jerzyho Wittlina jsem zůstala u tématu načatého posledně: u vztahů v rodině.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Červencové Adieu

rubrika: Poetický koutek


Cherche la femme fatale

 

Lucifer


Slunce se koupe v blankytných závojích

Anebo v mracích

Obtěžkaných mešním vínem

Když prší

I tak je to krásné

V červenci je krásné úplně všechno

 

A v noci hvězdy

Na balkonu jedné krasopaní

Spatřil jsem v modravém dýmu cigarety

Velký vůz tažený Honicími psy

A Malého medvěda i s Polárkou

Draka na provázku

Labutí píseň

 

Jak snadné může být milování

Na stole nebo v kalamáři

Obtěžkaném říjnou vůní

I když z nebe padají kapky

V červencové koupelně

Růžové s růží v rozkvětu

 

Slunce se koupe v suché prádelně

Na teploměru čtyřicítka

Autobusy míří na všechny strany

A vlaky pijí z kolejí

Mešní víno

Mé nejkrásnější červencové ráno

Adieu

 


komentářů: 7         


Jan Žižka, nelítostný válečník a náboženský fanatik

rubrika: Pel-mel


Z knížky bratrů Honzáků, která se zabývá časem psychopatů, jsem zde naposledy vyexpedoval Václava Babinského. Nyní vás z téhož zdroje oblažím Janem Žižkou z Trocnova, který se svým způsobem tak věhlasně podílel na jurodivém husitském hnutí. Jedná se o jednu z nejznámějších postav českých dějin. Dodnes je po něm nejen v Čechách, ale i na Moravě pojmenována spousta míst; kupříkladu v Praze celá čtvrť, a poblíž na kopci jménem Vítkov je jeho nadživotní socha na nadživotním koni.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Přidej se svým zpěvem (Z Erasma Rotterdamského)

rubrika: Pel-mel


Současný člověk je v životě bezradný a neustále dochází do nějakých poraden. Vždyť my máme poradnu předmanželskou, manželskou, pomanželskou, rozvodovou, porozvodovou, psychologickou, pedagogickou… Můj dědeček a prapradědeček prošli komunistickým a nacistickým kriminálem a psychologa nepotřebovali. Všechno to zvládli silou vůle. A navíc vycházeli ze dvou věcí, které jsou dnes silně nedostatkovým zbožím, a těmi jsou zdravý selský rozum a svědomí. To se dnes absolutně nepěstuje (Max Kašparů).

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Venuše Mélská

rubrika: Poetický koutek


Venuše Mélská (Venus de Milo) je jednou z nejslavnějších antických soch. Mramorová 203 cm vysoká socha, datována mezi roky 130-100 př. n. l., představuje poloakt. Horní část až po boky je odhalená, zbytek včetně lůna zakrývá volná látka. Kdo tuto sochu vytesal z mramoru, není dnes zcela jisté, většina odborníků se však shoduje na Alexandrovi z Antiochie. Venuše je totéž co Afrodité, řecká bohyně lásky. Při pohledu na sochu vám jistě neunikne, že jí chybí ruce. Kdy, jak a proč byly uraženy, nikdo neví. Panuje však domněnka, že v levé pozvednuté ruce držela jablko, které symbolizovalo její ostrovský domov Milos (milo v řečtině znamená jablko). Ženské tělo má atributy mnohem svůdnější, než jsou ruce – jenže žena bez rukou je jako pivo bez pěny…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Domácí mazlíčci

rubrika: Pel-mel


Pod pojmem „domácí mazlíček“ si dnes drtivá většina lidí nejen u nás nepředstavuje milovanou lidskou bytost, ani v podobě vlastního dítěte, ale patřičně „vyšlechtěnou“ bytost zvířecí. Mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky patří psi, kteří člověka oddaně provázejí nejmíň 14 tisíc let. Až do relativně nedávné doby (vzhledem k tak dlouhému soužití) nebyla tato nejstarší domestikovaná šelma vlčího původu považována za domácího mazlíčka, ale za užitečného pomocníka v rámci hlídání ovcí, domu či při lovu atp. Z některých menších plemen se postupně začali stávat domácí mazlíčci některých šlechtičen, jako módní doplněk, ale povšechně, obzvláště pak u prostého lidu, se tato záliba začala objevovat až někdy ve druhé polovině minulého století. Na počátku tohoto století nástup psích domácích mazlíčků na všelidovou scénu zaznamenal nebývalý vzrůst, obzvláště v bytových jednotkách městských sídlišť.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kopr a kopřivy (Letní dopoledne)

rubrika: Pel-mel


Stejně, jako ve svém posledním příspěvku Zlatá brána, opět zůstávám na domácí půdě. Ani báječná dovolená se nekoná, ani bezvadné grilování… Ale proč vzdychat nad něčím takovým, plyne-li život kolem nás sice zvolna, ale s tolika odstíny, že by nám je mohli závidět nejen ti, kteří nikdy neopustí páchnoucí předměstí, kteří nikdy neuvidí jiný obzor než písek… Mám ráda naše malá města v letním ránu i za letního večera. Podřimuje v nich domov.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Projektování našich matematických modelů do vesmírné reality

rubrika: Populárně naučný koutek


K sepsání tohoto příspěvku do Populárně naučného koutku mě podnítilo zhlédnutí interview s profesorem kvantové fyziky Janem Rakem, na které včera upozornila v Čertím poklábosení Stella pod značkou xxx. Název interview zní: Že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Existujeme jen tady a teď, říká vědec z CERNu. Nepochybuji, že profesor Rak se v kvantové fyzice pohybuje jako ryba ve vodě – do CERNu by nepřijali jen tak nějakého samorostlého amatéra. Pochybuji však o některých jeho závěrech, ačkoli není vyloučeno, že jsem jeho podobenstvím nemusel zcela porozumět. To se stává. V každém případě nesouhlasím s tím, že sklenice (strom, vlak, Slunce, Venuše…) je hmotná jen tak trochu iluzorně. Ani v podobě jakoby demonstrativního podobenství.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Nebe počká

rubrika: Poetický koutek


Koncem června jsem náhle pod jistým popudem objevil Josefa Kainara. Tím mám na mysli ne přímo jeho, ale jeho poezii. Poslední červnový den jsem tady přispěchal s jeho básní Stříhali dohola malého chlapečka, kterou zhudebnil Vladimír Mišík. Jedním z obdivovatelů Kainarových básní byl Karel Plíhal. Na jeho pátém studiovém albu Nebe počká je 23 písniček, z nichž jenom první je zcela Plíhalova. Zbytek tvoří výběr z písňového díla Josefa Kainara. Kromě toho ještě vyšlo kupříkladu album Chvíle lásky se sbírkou Kainarových básní a šansonů. K zakončení první čtvrtiny července jsem vybral jednu Kainarovu specifickou báseň. Specifickou pro mě tím, že jsem se v ní tak trochu spatřil. Jako hudební doprovod, který se k této básni váže či víže jen tak trošku, nenápadně, zlehýnka, jsem na závěr připojil poslední píseň ze zmíněného Plíhalova alba, která se jmenuje jako celé album.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Rámus v hlavě (stádo opic a kravské přežvykování myšlenek)

rubrika: Pel-mel


První kapitola knížky Andrease Knufa, se kterou jsem vás seznámil v podobě Splašená mysl, se jmenuje „Rámus v hlavě“. Pro tento příspěvek jsem zpracoval a vlastními myšlenkami okořenil zhruba první část této kapitoly. Rozhodl jsem se, že v předkládaném textu nebudu rozlišovat přímé či stylisticky přeformulované citace z knížky a své koření. Faktem je, že jsem na to šel jako někdo, kdo si s obsahem knížky velmi dobře rozumí, ovšem ne pasivně, ale aktivně – a to na základě svých vlastních zkušeností.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2  3    4    5  6  7  8 . . . . . . . . . .  248  249  250  251  252   »