« strana 4 »

Věra Nosková: Chraňme muže

rubrika: Pel-mel


Ať tady dnes promluví, kdo to opravdu umí. Věra Nosková píše dobře a přečtu si od ní ráda cokoli, i když mě zlobí svým skepticismem a působením v Sisyfovi. Je to totiž paní, která si nic nenalhává, a někteří to nalhávání moc potřebujeme. (Možná i spisovatelka jednou nahlédne sílu některých absurdních fantazií, které se ukážou být realitou!) Sympatické jsou její blogové příspěvky, např. Sexistická gramatika. Věra Nosková má bratry a syny, proto odjakživa ví, že kluci a muži jsou křehcí! Dokonce citliví! A že to ti normální tají. To jsem vážně dlouho nepředpokládala, neboť doma byl mezi kupou žen jediný, mlčící muž. A ve škole platilo automaticky: co kluk, to potencionální grázl. Ne, že by muži neměli všelijaké zhůvěřilé vlastnosti! V tom jim ale můžeme směle konkurovat. Nicméně, o tom dnes řeč nebude.

Je to staré a nekonečné téma: ženy vedle mužů a ženy proti mužům. Ona je otázka, nehrotíme-li v současnosti tyto vztahové problémy uměle, z nedostatku vážnějších, existenčních, existenciálních a existencionálních starostí. Nedávno jsem držela v ruce knihu obhajující muže, napsanou mužem – a bylo to čtení od silně poznamenaného vědce. Nedalo se. Zajímavě a chytře reaguje na podobné otázky spjaté také s knihou V. Noskové např. Eva Hauserová. Věra Nosková uvádí deset příběhů. Nezdá se, že by se mnoho změnilo od roku vydání knihy – 2010.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 44         


Zhasni

rubrika: Poetický koutek


(Nedívej se na mne)

 

Lucifer


Milan Kundera

(Monology, ČS, Praha 1965)

 

Jsem nyní jak ta šílená domácí paní,

která po celý den lucernou

si osvěcuje dům.

 

Bojím se i té nejkratší tmy víček.

Bojím se vůbec zamžikat.

Co kdyby, až otevřu oči,

místo tvé hlavy stála na polštáři krysa

a tenký jazýček mi přisouvala ke rtu?

 

Bojím se nějakého krutého žertu.

 

Bojím se, abys k ránu nebyl někdo jiný.

 

Bylo to tak smutné mít mnoho mužů.

Nech dneska světlo celou noc.

Můj milý,

zhasni,

nedívej se na mne…

 

Nechci, abys pořád viděl

mou škaredou tvář,

tu, kterou už od kolébky

kdosi poručil mi nést.

 

Tak nést, jak musí nést

při slavnostním marši zajatec

pro čísi smích a zábavu

nenáviděnou cizí zástavu.

 

Zhasni!

 

Nedívej se na mne…

 

Turn off the light

 


komentářů: 29         


Chmelová šiška v Žatci a svatá trojice v Kokořínském dole

rubrika: Povídání


Během léta jsem již učinil dvě výpravy za hranice Prahy. První se odehrála v půli června, kdy jsem mimo jiné navštívil Žatec a Chomutov. Druhá výprava počátkem července byla cíleně zaměřena na Kokořín. V plánu mám ještě uskutečnit nejméně třetí letní výpravu, cíl jsem však zatím nedefinoval. Napadá mě Křivoklát, Šumava, Vysoké Tatry, Tokio, Mars nebo Venuše či kulová hvězdokupa Messier 13 v souhvězdí Herkula. Návštěvu Chomutova jsem tady nenápadně naznačil v podobě Tajemné ženy z města Ch. Nyní bych se s vámi stručně podělil o zážitky z Žatce a Kokořína.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Přes překážky (Sklizeno v nejteplejším dni…)

rubrika: Pel-mel


Zdá se být marnou snahou zjistit, jestli v životě vědců bylo (a je) něco společného, co by je předurčilo k vědecké dráze završené uznáním a slávou. Talent a schopnosti si prostě budoucí vědci přinesli na svět a buď měli štěstí, že jim někdo v pravý čas poskytl podnět k přemýšlení a probudil jejich ctižádost, nebo jim nedala pokoje touha přijít věcem na kloub. Životní cesty mnohých z nich byly složité a plné překážek. O idyle se dá hovořit jen v několika málo případech, jakým je např. Alexander von Humboldt (dnes z nepochopitelných důvodů málo všeobecně známý). Jediná vědkyně nezkažená slávou, jak o Marii Curie-Skłodowské říkal Einstein, za studií omdlévala hlady i vyčerpáním ze zimy. Ale nenapadlo ji vzdát se možnosti poznání.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 28         


Do deště

rubrika: Poetický koutek


(Příště někdy ještě)

 

Lucifer


Padají kapky deště

Do deštníků

Zmatených poutníků

A tys mi řekla

Ještě

Ještě

Ještě ne

 

Dešťová mračna

Svírala naše deštníky

Jako kleště

A já ti řekl

Ještě

Ještě

Ještě ano

 

A voda tekla z oblaků

Jak z vodovodního kohoutku

Tys byla ve mně

Já v tobě

Ještě

Ještě

Ještě v sobě

 

Když hladina dosáhla

Až k našim deštníkům

Poutníci sbalili své kleště

A tak jsme si řekli

Ještě

Ještě

Ještě někdy příště

 

La donna è mobile

 


komentářů: 1         


Poznání sebe samého

rubrika: Pel-mel


V zájmu probuzení do následujícího meditačního víkendu vás opět obohatím mnou obsedantně zpracovaným výňatkem z knížky Lži století … od Heiko Schranga, z níž jsem předminulý víkend předložil Vinu. Téma, jež bude tímto způsobem nakousnuto, jsem zde již v různých podobách nastínil. Převážně se jednalo o mé vlastní úvahy, zážitky či niterní prožitky, kupříkladu Hvězdy v tůních. Jde o to, že člověk se musí občas přinutit odpojit všechny kabely pojící ho s vnějším, dnes až neurvale kypícím světem, a ponořit se do svých vlastních hlubin. A tam zase najít sám sebe.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Poklábosení z ok do ok (O všeličem)

rubrika: Pel-mel


Tak se mi to slovo v levém sloupci Neviditelného čerta zalíbilo natolik, že jsem si řekla.: Tady to musí být zajímavé! Kdy naposledy jsem slyšela „poklábosení“, slovo jak z nedělního odpoledne? Oblázek v myšlenkovém a verbálním popelu na internetovém smetišti. Od té doby počty webových stránek narostly a dnes už se můžeme probírat desítkami obsažných a čtivých blogů. Přesto na to své první překvapení nezapomenu. Tenkrát jsem si totiž uvědomila, že se pohybuji v prostředí, kde si lidé vystačí s minimem slov, a kdyby na to přišlo, tak ani mluvit nemusí. Dobrej, nashle, zdravím. Čus. Ledabyle, přehlíživě, neboť nebudu kvůli někomu víc otevírat – ústa. V jistém prostředí totiž stačí: „A co já s tím? A co je mi do toho?“ Jako základní přístup, povzbuzovaný sdělovacími prostředky v textech a v pořadech o nutném sebeprosazování.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 27         


X let staré dopisy

rubrika: Povídání


Léto začíná kulminovat, ačkoli meteorologové prohlašují, že formou podzimního počasí. Na tohle jsem fakt zvědavý. Pokud tomu tak skutečně bude, nezbyde mi, než začít balit vánoční dárky. Ty budu nadělovat sám sobě. Jedním z nich je fiktivní krabice plná x let starých dopisů. Dalším je houpací kůň z dubového dřeva, logopedická příručka pro začínající básníky, perforovaná panna z recyklovaného odpadu dětských knížek či gumové kružítko k otevírání plastických konzerv hmotného zabezpečení. Ze všeho nejdříve však rozbalím fiktivní krabici x let starých dopisů. Už dnes. Přesně o půlnoci. A začtu se do nich.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Jak bude svět vypadat za padesát let? IV – Patnáct minut slávy

rubrika: Pel-mel


A je tady zase čertí prodloužený víkend, kdy sobota začíná už v pátek. Před pár dny jsem hnán jakýmsi náhlým popudem zamířil ke knihovně odložených knížek a bez jakéhokoli váhání uchopil knížku Akta Budoucnosti… od Richarda Watsona. S její pomocí jsem zde již sesumíroval tři příspěvky či pojednání. Poslední se jmenuje Jak bude svět vypadat za padesát let? III – Sám doma. V perexu najdete odkaz na předchozí čili druhý a v jeho perexu na ten první. Dnešní víkendovou oddechovku jsem vybral z kapitoly Média a zábava: Udělejte si to po svém, a to z části, která se jmenuje Patnáct minut slávy. Zdrojový text jsem upravil jen lehce a doplnil krátkou poznámkou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Proč je, jak je (Podle Alice Millerové)

rubrika: Pel-mel


„Hierarchické uspořádání a moc v konečném důsledku rozhodují o tom, zda je nějaké konání vnímáno jako dobré, nebo jako špatné. Stejný princip ovládá celý svět. Síla diktuje názor, a vítěz války je dříve či později uznán, nezávisle na tom, jakých zločinů se na své cestě k tomuto cíli dopustil... Za sebe mohu jen říci, že pro mne veskrze existují hodnoty, které nepotřebuji relativizovat a na jejichž možnosti realizace možná dlouhodobě závisejí naše šance na přežití.

Patří k nim: úcta ke slabšímu, tedy i k dítěti, a respekt k životu a jeho zákonitostem, bez něhož by musela vyhasnout veškerá kreativita. Fašismus ve všech svých odstínech tento respekt nemá, šíří duševní smrt a kastruje duši za pomoci své ideologie. Mezi všemi vůdčími osobnostmi třetí říše jsem nenalezla jedinou, která by nebyla vychována přísně a tvrdě. Nemělo by nás to přimět k hlubokému zamyšlení?“

(Alice Millerová: Na počátku byla výchova)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


«   1  2  3    4    5  6  7  8 . . . . . . . . . .  220  221  222  223  224   »