« strana 4 »

Bylinky pro duši

rubrika: Pel-mel


Sándor Grosschmid, uměleckým jménem Sándor Márai, se na stránkách Neviditelného čerta objevil už jednou, jako autor románu Judita. Tento myslitel a spisovatel, inspirován antickými filozofy, nám předkládá krátká, ale moudrá zamyšlení nad lidským údělem, nad chybami, jichž se denně dopouštíme (dobročinnost z ješitnosti, netrpělivost, užvaněnost…). Své texty Márai chápe jako službu, jako dělbu o životní zkušenost, jako drobné recepty z herbáře. Má se o co podělit: dvacáté století na něj nezapomnělo vůbec s ničím: ani s krásným uměním, ani s největšími hrůzami. Ale dostalo se mu daru vzdělanosti a pochopení, že nemáme žádné právo na štěstí a že se máme radovat ze skutečnosti, že jsme dostali úžasnou možnost být. Třebaže tato skutečnost sama o sobě je nejvlastnější příčinou naší smrti. Ale to je zároveň důvodem, proč se nemáme ničeho bát, protože vše se děje v řádu věcí.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 39         


Dubnová rána

rubrika: Poetický koutek


(Tak krásně nanicovatá)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Hra na jaro

rubrika: Povídání


Pod jabloní:

V létě sedával N. pod jabloní/ a oddával se podzimu// Ráno slunce dralo se listovím/ večer tma se listovím nedrala// Někdy si přivstal a padla mlha/ někdy si přivstal a mlha stoupala// Někdy mu na hlavu padlo zralé jablko/ někdy ho jablko minulo nebo bylo nezralé// Celá léta se N. z těch úkazů/ snažil vyvodit něco prospěšného// Když ne pro sebe/ alespoň pro lidstvo

Hra na jaro:

Oranice se převaluje/ včely se pletou// psi se kočkují/ slunce se kouluje/ o dětech nemluvě a N. nic// už ví, že všechno přichází/ buď příliš brzy/ nebo příliš pozdě/ a jenom zklamání/ zvláště na jaře/ nikdy nezklame

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 75         


Moje velká velikonoční vycházka (VVV)

rubrika: Povídání


Letošní Velikonoce se skloubily s počátkem dubna čili apríla, což už samo o sobě předznamenalo neskonale legrační kotrmelce. Aprílové počasí s malovanými vajíčky si nás vychutnává v podobě bleskurychlého střídání jara, zimy a léta. Ze čtyř ročních období chybí jen podzim, a to jenom proto, že na stromech ještě není listí. O Velkém pátku jsem se odebral na Golgotu, abych se nechal nainstalovat na kříž, což svého času patřilo mezi oblíbené adrenalinové sporty. V sobotu jsem si na kříži lebedil jako Buddha na lotosu, v neděli jsem na něm dokonce usnul jako dítě v povijanu. Nastalo pondělí. Uklidil jsem kříž do rekvizitáře, odškrtl si všechny svoje hříchy, rozcvičil všechny svoje údy a po lehké snídani z restovaných lotosových lístků někdy kolem poledne vyrazil na velkou velikonoční vycházku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Rána žen (Báseň sentimentální)

rubrika: Poetický koutek


Málokdo nebyl někdy políbený poezií. Holky jsou na tom asi líp než kluci, jsou citovější.  Tedy moje generace. Tyhlety nové možná ani neví, co to verše jsou. Mě tvorba chytila dost pozdě, asi kolem třicítky, a ta dekáda potom stála za to, i vzpomínky na ni. Věnuju se jarnímu úklidu a našla jsem hodně silnou složku papírů, kde celá desetiletí spala slova, která jsem tenkrát sypala z duše. Papír už je léty žlutý… Nechala jsem se okouzlovat verši všech klasiků a jednu dobu zvítězil Antonín Sova. A jeho balady. Sova i proto, že to byl můj prapraprabratranec z maminčiny strany a cítila jsem, že s ním souzním. Dopustila jsem se tenkrát drzosti a napsala jsem baladu o ženách. Má název Rána žen a podtitul - báseň sentimentální. Předkládám ji publiku beze studu, protože každý se může dopustit omylu.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 8         


Život je přece teď

rubrika: Pel-mel


Jak tak žiju mezi Romy, kladu si všelijaké otázky. Jak to, že se s takovým klidem co chvíli stěhují, aniž by se trápili kvalitou budoucího bytu? Prostě se dnes rozhodnou, zítra odnášejí a odvážejí. Jedni tam, jejich příbuzní sem. Kde berou odvahu najednou se sebrat a vyjet do neznáma? Do Anglie, do Kanady? Já bych cestu plánovala rok, po celou tu dobu bych špatně spala, studovala bych základní fráze… Tchán veřejně ztříská zetě a všichni to schvalují. Zbitý se večer chová jako by se nic nestalo. Malé děti jsou načinčané, větší jsou jak z poválečného italského filmu se sociální tematikou. A nerozbitné. Sousedka mi jednou sdělí, že má nádor na mozku, a když ji do zítřka nádor přejde, má těžký reumatismus. A na Slovensku dva krásné domy. Naivně se domnívám, že by se zastyděli, kdyby konečně pochopili, že žijí z části našich platů. Ono je to totiž vůbec nezajímá. Peníze přijdou, tak proč přemýšlet, kde se vzaly. A hrdost mají sousedé jinou, než je hrdost nad schopností uživit rodinu usilovnou prací. Kdyby něco: ostatní vždycky vypomohou. Koho volí? Divná otázka, zhola zbytečná. Na mnohé z uvedených otázek odpovídá kniha Isabel Fonsecové Pohřbi mě vestoje.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 42         


rubrika: Poetický koutek


"Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." Robert Fulghum (*1937) americký pastor a spisovatel.

 

mefi


Celý článek »

komentářů: 24         


Neznámý vesmír – Den bez včerejška

rubrika: Populárně naučný koutek


poslední části seriálu o Neznámém vesmíru byla opětovně předložena představa o jakési temné hmotě, jejíž existenci kosmologové potřebuji, aby vysvětlili svoje pozorování. Tato představa v kosmologických teoriích neochvějně zakořenila, ačkoli nikdo jednoznačně netuší, z čeho by se měla ona podivuhodná ingredience skládat a žádné pozorování zatím neuspělo její existenci jednoznačně doložit. V této části se podíváme na to, jak vznikla myšlenka, že se celý náš vesmír zrodil v podobě velkého třesku z jakoby ničeho.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Jsme hodiny z kostí (Podle Davida Mitchella)

rubrika: Pel-mel


Jsou spisovatelé zaznamenávající, spisovatelé rozprávějící, spisovatelé nadávající i usedavě plačící, spisovatelé blazeovaně předhazující, co v nich právě uzrálo, spisovatelé, kteří marně přesvědčují, že jsou spisovatelé… A pak jsou spisovatelé jako Stephen King nebo David Mitchell, kteří nám nabízejí tolik, že se utápíme v moři osudů, myšlenek a pocitů a šplháme po konstrukci příběhů, které se proplétají a zauzlovávají – a my se musíme pořád ohlížet zpátky, abychom se po té síti dostali o kousek dál, a bez úrazu. Člověk má chuť občas zakřičet: To mi nedělej, kdo je a co je zas tohle? Ale Mitchell nezná slitování a povídá a povídá. On prostě jede. V úvodu k úryvkům z Atlasu mraků jsem to nazvala marnotratností. Ono je to ale horší: je to obžerství, jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Čechov by nejdřív jenom tak hleděl, potom by zavrtěl hlavou a usedl zpátky na svůj trůn tam nahoře. A díval by se, jak ti druzí dole plavou mezi nezměrným množstvím čehokoli, co jeho dobu minulo. A není to málo? Ne, Antone Pavloviči.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 50         


Paganiniho capriccio číslo 24

rubrika: Vinárna U Čerta


Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách. První housle, jejichž předchůdce má původ v Arábii, se prý objevily v Polsku. Na počátku 16. století pak pronikly do Itálie. Nejstarší dochované housle vyrobil jakýsi Andrea Amati v Cremoně roku 1564. Snad nejznámější housle „Le Messie“ (známé také jako „Salabue“) vyrobil v roce 1716 Antonio Stradivari. Nikdy se na ně nehrálo a dnes jsou vystaveny v Ashmolean Museum v Oxfordu. Za největšího houslového virtuosa je považován Niccolò Paganini, taktéž Ital, který se narodil v roce 1782 v Janově.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


«   1  2  3    4    5  6  7  8 . . . . . . . . . .  230  231  232  233  234   »