« strana 3 »

Evangelium podle Matouše

rubrika: Filosofický koutek


Nedlouho poté, co jsem zde vypustil druhou část věnovanou filosofii vína, se v komentářích začalo objevovat slovo Bible. Vzpomněl jsem si, že zhruba před dvěma lety jsem z internetu stáhl její nejmodernější český překlad. Bible se skládá z dvou nepříliš kompatibilních spisků: Starý zákon, který představuje sbírku posvátných židovských knih; a Nový zákon, což je soubor 27 knih, jejichž obsahem je působení a kázání Ježíše Krista. Do Bible jsem nakukoval už od dorosteneckého věku, ale jelikož se vždy jednalo o často hodně stará česká vydání, připadal mi její text poněkud toporný a nestravitelný. Starý zákon na mě navíc působil z přírodovědného hlediska značně nevěrohodně, z hlediska humanistického příliš krutě. Nový zákon je ve skutečnosti o něčem úplně jiném. Výše zmíněná nová česká verze, šitá na míru 21. století, je mnohem čtivější. Podnícen jsem znovu do ní nahlédl, Starý zákon prolistoval s úsměvným nadhledem a začal se detailněji zaobírat Novým zákonem. V hlavě mi postupně začala klíčit myšlenka, že bych zde z něho mohl něco předložit, k čemuž mě podněcovala jakási souvztažnost s Hamvasovou Filosofií vína. Napadlo mě, že by to mohl být svým způsobem jiný úhel pohledu na totéž. Kupříkladu nepřehlédnutelná podobnost mezi farizeji a puritány, atp. Následující text představuje výňatky z Evangelia podle Matouše, převzaté doslova a do písmene z uvedeného Zdroje.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 28         


Metafyzika vína

rubrika: Filosofický koutek


Nedávno jsem vás seznámil s knížkou od Bély Hamvase, která se zabývá filosofií vína. Kromě ústředního pojednání na toto téma, které autor sepsal jako modlitební příručku pro ateisty, obsahuje knížka ještě dodatek vložený nakladatelem v podobě Průvodce po Onom světě. Po úvodní předmluvě, kterou jsem zde posledně přetlumočil, vás seznámím s první ze tří částí Hamvasova pojednání o víně, která se nazývá Metafyzika vína. Nejdříve naznačím proč a jak Hamvas rozčlenil své dílko na tři části, pak přejdu k zmíněné metafyzické části, přičemž se budu soustředit především na pasáž pojmenovanou Pohár vína: Salto mortale ateismu. Podotýkám, že následující text je jen částečně doslovným přetlumočením zdrojového textu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 59         


Už mě to tady nebaví

rubrika: Poetický koutek


Když se lámalo 19. a 20. století, vystoupila silná generace mladých tvůrců, kterým se stal klasický kabát dosavadního umění příliš těsný a neodpovídající tomu, že svět přešlapuje na rozcestí. Kam vývoj půjde, netušili, a tak hledali, kde by se jejich naději dařilo nejlépe. Přemýšlivým se nabízela věda, revolučně naladěným socialismus, bouřlivákům vyhovoval anarchismus, jiní propadli spiritismu nebo našli útočiště v představě spásy „čistým uměním“. Ono zmatené hemžení dokázali někteří lehkovážnější nahlédnout s ironií a s humorem. Doba se jim za ten lehký cynismus pomstila, jako se to stalo například Františku Gellnerovi. Na co myslel, když (údajně) do krajnosti vyčerpaný válečným pochodem ulehl u cesty a čekal na konec? Bylo mu třicet tři let. Lepších časů se nedožil ani talentovaný Karel Hlaváček (23 let), ani Jiří Haussmann (24 let), ani Jiří Wolker. A možná bychom k nim mohli zařadit také Ondřeje Boleslava Petra (40 let), který inspiroval Petra Bezruče. Nejen filozofové doufali, že se brzy objeví „nový lidský typ“. Nové pokolení, jež stvoří zářivou budoucnost. Píše o něm později také Nezval (v divoké přírodě počne syna s černoškou), po svém a jinak vidí „nového člověka“ Gellner (za ženu vezmu si gorilu). Prales, džungle, daleký sever – všude je lépe než v naftalinové měšťácké zatuchlině. Aspoň v té fantazii, když už člověk denně musí být svědkem křiklavé bídy a dožívat s tuberkulózou. A Josef Uher, další z předčasně zemřelých a k naší škodě polozapomenutý, má docela jinou vizi. Nemohl vědět, že se i jím vysněné Grónsko tak trochu jednou rozplyne…

 

Stella


Do Grónska

 

Josef Uher

 

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu do Grónska.

V Grónsku je krásně.

Je tam bílý led a modrý vzduch.

Není tam hotelů s draperiemi.

Není cihelen. Obchodů se zbožím galanterním.

Není jedů ani léků. Rezidencí ni bordelů.

V Grónsku je krásně.

Není tam oltářů, není uršulinek.

Není svatých svátostí.

Není evangelií, koránů a talmudů.

Není zákoníků ani bajonetů.

Není republikánů,

nihilistů,

marjavitů,

není liberálů ani lokajů,

ani filantropů ani oběšenců,

není Piů Desátých ani Janů z Nepomuku,

není „Železné koruny I., II. a III. třídy“,

není excelencí,

inspektorů,

akrobatů,

není geniů ani tanečních mistrů,

není nadlidí, zlodějů a vrahů –

tam je společnost bílých lachtanů a pravých polárních

medvědů.

V Grónsku je krásně,

není tam symfonií ani kupletů,

není seriózních spisovatelů,

není rozžíhačů,

není svítilen,

je tam pouhá severní zář…

v Grónsku je krásně.

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu k bílým lachtanům a polárním medvědům.

Já čistý a oni čistí založíme nové zdravé plémě.

 


komentářů: 33         


Vysněná sentimentální povídka

rubrika: Povídání


V noci ze čtvrtka na středu (čas běžel pozpátku) jsem měl zvláštní sen. Zjevilo se mi mé budoucí já a pravilo: „Máš za úkol nejpozději do včerejška napsat velmi čtivou a neuvěřitelně sentimentální povídku. A to není všechno. Sentimentalita, kterou máš za úkol do ní vložit, musí být tak cituplně srdceryvná, že každému čtenáři musejí téct potoky slz a někteří z nich budou ochotni okamžitě spáchat seppuku alias harakiri. Je ti to jasné?“ „Je,“ řekl jsem až tak zemdleným hlasem, že se celý dům otřásl v základech a nedaleko od něho vykolejilo několik souprav metra. „Tak se do toho dej, jsem si jisté, že to zvládneš,“ pravilo s šibalským úsměvem moje budoucí já. „Jak si tím můžeš být tak jisté?“ položil jsem překvapivou otázku. „Inu proto, že jsem tvé budoucí já,“ s přehledem odšpuntovalo mé budoucí já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


Filosofie vína (Chvála bláznivosti)

rubrika: Filosofický koutek


Včera se mi stala taková zvláštní věc. Venku bylo sice krásné a slunečné předjarní počasí, ale v mé duši bylo temno jako v jednom Jiráskově díle. Temno a pusto. Tenhle stav byl navíc umocněn tím, že jsem musel vykonat spoustu téměř byrokratické práce. A tak když jsem odpoledne, to už se na nebi začaly honit mraky, vyrazil do nedaleké nákupní Galerie, musel jsem kolemjdoucím připomínat zombie. V naprosté duchovní otupělosti jsem však místo do supermarketu, kam jsem měl namířeno, zamířil do knihkupectví, o němž jsem vůbec neuvažoval. Jako někým na dálku řízený zoufalec jsem doklopýtal k jednomu regálu a s elegantní bezmyšlenkovitostí jsem uchopil útlou brožovanou knížku. Nejspíš mě na názvu zaujalo víno, můj nejoblíbenější nápoj. Když jsem do toho dílka pohlédl a přelouskal pár řádků, v mé duši se začalo náhle vyjasňovat a z pustiny se stávala kvetoucí zahrada. Jeho autorem je maďarský spisovatel a filosof Béla Hamvas.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 55         


Za rohem

rubrika: Pel-mel


Jak je pohodlné přistupovat k životu v duchu známého rčení Co oči nevidí, to srdce nebolí! Nedívej se, pošeptá nám někdy samotný pud sebezáchovy, a našeptává nám to klidně jak v našem soukromí, tak když jsme na veřejnosti. Život sám nás učí vybíravosti (výběrovosti) a paměť nejspolehlivěji uchová právě to, co uchovat chceme. A pokud zatoužíme pobýt v pekle, vytáhneme ze skladiště starých křivd tu obzvlášť oblíbenou a kocháme se utrpením, které nám způsobil vždycky – ten druhý! Oblíbenou kratochvílí je pak také hýčkání skutečných i domnělých vlastních vin.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 20         


Bláznivá

rubrika: Poetický koutek


Valentýnská

 

Lucifer


Někdy mívám pocit

Že jsem se trochu zbláznil

Ale jenom trošičku

Asi jako ty

Když mi říkáš

Tak už přestaň brečet

 

Ty o tom jistě

Víš mnohem více

Než kohout zakokrhá

A nedospané chvilky

Se zamotají

Do pavoučích sítí

 

Někdy mívám pocit

Že tvé bláznivosti nedosáhnu

Ani kdybych úplně zešílel

A o tom vím jistě

Zase víc já

Aniž bych brečel

 

Možná si myslíš

Že někdy nemyslím

Ale to dělám schválně

Abys neměla pocit

Že musím vždycky myslet

Ty víš na co

 

Jsou okamžiky

Kdy mám pocit

Že tvůj pohled

Padá přímo do mých očí

Aniž bych ho tam čekal

A ty ani nevzlykáš

 

Díváš se na mě

Jako lovec na kořist

A já vím

Že ti budu chutnat

Ty však nikdy nevíš

Jak

 

Nikdy nemívám pocit

Že bych tě nemohl ulovit

S tím se musíš smířit

A neplač

Bláznivé holky

Se vždycky smějí

 


komentářů: 8         


Stát se mudrcem, tichým pozorovatelem a být pořád přirozený

rubrika: Pel-mel


Milí studenti Univerzity pokročilých kočičích studií, dnešní přednáška, která volně navazuje na tu předchozí, se týká tří důležitých duševních schopností, jichž nedosáhnete monotónním biflováním nic neříkajících traktátů přestárlých akademiků, ale upřímným pohledem do kočičích očí: Pokuste se zmoudřet dříve, než bude pozdě; pozorujte svět kolem sebe bez zbytečných keců; suverénně si stůjte za svou přirozeností.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


«   1  2    3    4  5  6  7 . . . . . . . . . .  303  304  305  306  307   »