« strana 3 »

Bezbožné oběti

rubrika: Pel-mel


Jsou autoři, kteří se vyznačují bystrozrakou předvídavostí a neobyčejným postřehem. Z dobové obliby cestopisů i z nepřízně vůči všem Slovanům (Herderovi navzdory) vznikla Custinova kniha Dopisy z Ruska. Dávno před Čechovem a Dostojevským, krátce před petraševci a revolučními demokraty, o pozdějších marxistických kroužcích nemluvě, vystoupil francouzský markýz s kritickým zamyšlením nad příčinami rozdílů mezi Ruskem a Západem. Hrdina Písně o Bouřňákovi od mladého Gorkého vyčítá lidem, do jejichž čela se postavil, že pro sebe neudělali nic, jenom šli za ním jako ovce. Jediné, co dokázali, bylo, že volali: Veď nás! (Zachovali se velmi podobně jako postavičky ve filmové pohádce o Stalinovi, když škemrají u elegantního Vůdce: Vezmi nás s sebou!) Rezignace, náboženské blouznění, nebo touha spasit svět vytvořením nového člověka, takové bývaly výsledky úvah nad ruskou povahou, která v zájmu přežití zabudovala sebeobětování a utrpení do své podstaty. Také současní Rusové mají měřítko věcí jinde než západní Evropané: hlavně, že není válka. Už dávno Čechov krajany přesvědčoval, že musejí aktivně žít dneškem, usilovně pracovat, a ne naříkat na osud. To nejpodstatnější o Custinových dopisech (v Rusku vydaných až roku 1996) obsahuje výstižná charakteristika od Jana Lukavce. Následující text uvádí další typické úryvky.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 25         


O konci září na jeho začátku

rubrika: Poetický koutek


Září se již vehementně odrazilo od břehů srpnových a na konci nastávajícího týdne dorazí do první třetiny své cesty ke břehům říjnovým. Někdy se mi stává, že vnímám svůj život jako etapový závod. Každá etapa má svůj začátek a konec. U některých etap mám na začátku pocit, že konec nevidím. Na konci mi pak začátek zmizí v mlhavé snové vizi. Jsou však etapy, kdy se mi konec zjeví hned na začátku. Než k němu dorazím, původní zjevení zmizí v mlhavé snové vizi a já spatřím začátek, ovšem bez konce.

 

Lucifer


Na začátku září se mi do rukou dostal výbor z básní Galwaye Kinnella. Našel jsem ho v místech jedné z knihoven, kam jsem odložil knížky mé ženy. Tohoto básníka jsem neznal, ačkoli se na obalu knížky píše, že je jedním z nejvýznamnějších současných amerických básníků. (Český výbor z jeho básní vyšel v roce 2011, Galway Kinnell zemřel v říjnu 2014.) Se zájmem jsem tudíž začal knížkou listovat, ale žádná z básní mě nijak zvlášť neoslovila. Neříkám, že jsou špatné, mají docela smysluplný obsah. Možná jsem nebyl zrovna správně naladěn, možná na jeho poezii nemohu být správně naladěn nikdy.

 

Už jsem chtěl knížku zavřít a odložit zpět ne její místo, když tu mi do oka padla jedna z těch nejkratších básní. Zrovna jsem jedl rozmraženou směs ledních plodů, kterou jsem zakoupil v obchodě britského řetězce Iceland. Možná chuť lesních plodů napomohla tomu, že mi „zachutnala“ i ta báseň. To mě přivedlo myšlence, že se na konci začátku září o ni s vámi podělím.

 

 

Ostružinová snídaně

 

Galway Kinnell

 

Jak rád chodím koncem září

na tlusté, přezrálé, ledové, černé ostružiny,

snídám je přímo v ostružiní

z pichlavých stonků, potrestaných trny

za to, že vyznají se v černém umění,

jak dělat ostružiny. Když stojím mezi nimi

a zvedám stonky k ústům, nejzralejší z nich

mi téměř dobrovolně padají na jazyk

tak jako někdy slova, jistá zvláštní slova,

jako chroust nebo chlamst,

jednoslabičná sousta bohatá na písmena,

která si chroustám a chlamstám a chlemstám

v tichoučké, plaché, ledové, černé řeči

úst snídajících ostružiny koncem září.

 

(Proč litovat? (Výbor z básní 1964-2006), přeložil Antonín Přidal, Paseka, Praha – Litomyšl 2011)

 


komentářů: 3         


Důvody mezilidských konfliktů, boj a strach

rubrika: Pel-mel


Pro první zářijový víkend jsem přichystal tři propletené úvahy od Heiko Schranga, jež se nachází v kratší a poklidnější druhé části jeho knížky Lži století …, z jejíž první části jsem zde naposledy vyzobal údernou informaci: Jak se dělají peníze z ničeho. Žádnou poznámku jsem k tomu nepřipojil, jelikož se něco takového již nachází v mém přetlumočení tohoto Schrangova mudrlantského tripletu. Každý si z něho vyzobněte, čeho jest vám zapotřebí. A nezapomeňte se do tváře nastupujícího září patřičně usmát.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Poslední srpnový víkend roku 2017

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Přesně za týden bude zase pátek, jenže už v září. Ve čtvrtek se s námi srpen rozloučí, jmeniny bude zrovna slavit Pavlína, alespoň dle českého kalendáře. Zajímavé je, že prvního září jsou v tomto kalendáři uvedena hned tři jména: Linda, Samuel a Jiljí. Linda je jasná, Samuel… no dejme tomu, ale Jiljí? Tož brknul jsem klávesnicí strejdovi Googleovi a hned na prvních dvou místech v seznamu jeho bleskových odkazů jsem se dozvěděl, že Jiljí byl mnich a poustevník a zároveň i jeden z nejoblíbenějších středověkých světců, za což byl vyznamenán svatým řádem a v Praze mu pak vystavěli kostel. Tak jsem se zase poučil. Jinak v kalendáři tohoto týdne dominují ženská jména. Před Lindou (se Samuelem a Jiljím (ihned mě napadlo něco jako švédská trojka)) je kromě Pavlíny Vladěna a Evelína, za ní pak Adéla, která možná ještě nevečeřela. Muži, kromě již zmíněného Samuela a Jiljího s Lindou, jsou zastoupeni pondělním Augustýnem a nedělním Bronislavem, přičemž tomu poslednímu byla kalendářníky přifařena Bronislava. Příští týden je kromě emancipačního kalendáře české provenience zajímavý také tím, že se budu vyskytovat na jedné z mnoha svých dalších mimopražských výprav.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Sedmikostelí (Boření pomníků)

rubrika: Pel-mel


Karlovo náměstí v Praze je z pohledu nepoučeného venkovana venkoncem nezajímavé, rozpačité, nepřehledné. A není nijak krásné, dokonce ani příliš náměstí nepřipomíná. Ztrácí se samo sobě v nepříjemném uprášeném shonu. Přitom se na něm v jeho nejslavnější době odehrávaly velké události. Kromě toho se nedaleko Karlova náměstí nachází průsečík přímek spojujících slavné pražské kostely. (Ke Karlovu náměstí se také váže onen tajemný příběh skupinového vidění, které několik lidí připravilo o rozum...) Je ironií dějin, že kaple Božího těla, duchovní střed Karlova náměstí i střed celé Prahy, ba, říká se, že nejvýznamnější centrum tehdejšího křesťanského světa, byla na počátku nové, hrdé epochy smetena z povrchu zemského v důsledku racionálního rozhodnutí. Miloš Urban v knize Sedmikostelí klade provokativní otázky o architektuře i o dějinách. Jeho názory jsou velmi kontroverzní. V každém případě pootáčí dějinné zrcadlo tak, že najednou vidíme z jiného úhlu události, o jejichž podobě jsme dosud neměli žádnou pochybnost.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Jak se dělají peníze z ničeho

rubrika: Pel-mel


Víkend odvanul do pozdních srpnových dálek, před námi se skví poslední celý srpnový víkend, špačci z kmene meteorologů na svých bidýlcích štěbetají, že léto je v prachu, už je tu prý podzim, asi je třeba nakupovat vánoční dárky, popřípadě atakdále. Inu, léto ještě v prachu sněhu není, jen někteří jedinci, jejichž počet narůstá geometrickou řadou, mají pocit, že je třeba neustále předbíhat dobu, sebe samého. Nedokáží chvíli stát na místě, které tu zrovna je, ale musí se sápat na místo, které je ještě někde v dáli, jelikož prostě či spíš neprostě se potřebují zakousnout vpředu do vlastního ocasu, který mají vzadu. Ti pomatenci zapomněli, že nás čeká ještě babí léto, a že podzim je fakt ještě někde v prachu. Jenže i prachy jsou někdy v prachu či spíše z prachu tedy z ničeho. A tak jsem se rozhodl, že začátek tohohle posledního celého srpnového týdne zahájím mnou nastíněným pojednáním ze zde již mnohokráte zmíněného zdroje, abychom si vyjasnili, kdo jsou skuteční vládci světa.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Pavlovovi psi, mytí a ekologické myšlení

rubrika: Pel-mel


Tento prodloužený víkend jsem měl v úmyslu věnovat údernému příspěvku z knihy Lži století… na téma dělání peněz z ničeho. Usoudil jsem však, že víkendové příspěvky na NČ by neměly být tak uřvané. Je třeba se trochu usadit, uklidnit a uklidit ve své mysli veškerý ten bordel shromážděný od pondělka do pátku. V případě prodlouženého víkendu vlastně do čtvrtku. A tak jsem se rozhodl, že zde vypustím tři krátké úvahy z knížky plné psychologických studií, kterou jsem zakoupil minulý víkend. Mé připojené poznámky berte jako tři třešničky na bezpochyby sladce stravitelném víkendovém dortíku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


O koši (Klevetění)

rubrika: Pel-mel


Pozůstatky nejstarších pletených výrobků, jakým je např. sandál z amerického Oregonu (Catlow Valley), pocházejí z doby před deseti tisíci lety. Svědectví o používání přírodních materiálů k pletení ale nepřinášejí jen archeologické nálezy a četná vyobrazení v Egyptě i v Asii. Pletené výrobky jako každodenní nezbytnost i estetický předmět najdeme také na plátnech slavných malířů pozdější doby. Dovedné ruce odjakživa  pracovaly s rákosím, papyrem, trávami, vrbovým proutím nebo pedigem. Splétaly se příbytky, ohrady, vrše, nebo třeba nádoby na vaření rýže. Toto umění rozhodně nezapadlo, jak o tom svědčí účast na moderních košíkářských kurzech. Jeden z takových kurzů má za sebou i moje šikovná sousedka. Ale, jako vždycky, začnu i o koších zeširoka.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Skuteční vládci světa

rubrika: Pel-mel


S knížkou Lži století – Které znají jen zasvěcení od Heiko Schranga jsem vás seznámil v krátkém příspěvku Sál tisíce zrcadel. V jeho perexu jsem naznačil, že tento pozoruhodný spisek má dvě části. Zatím jsem zde věnoval pozornost pouze druhé části (naposledy v Poznání sebe samého), která je výrazně kratší a slouží jako jakýsi filosofický doplněk první části. Ta se velmi podrobně zabývá záležitostmi týkajícími se aktivitami nejmocnějších uskupení naší planety. Jací loutkaři (manipulátoři) ovládají odněkud ze zákulisí pomocí provázků (finančních a mediálních) marionety na prknech divadla Svět. Toto téma jsem zde již ventiloval několikrát, např. v Kdo skutečně vládne světu?, Peníze hýbou světem, Nový světový řád či Totální světovláda. Nyní se k tomu opět vracím s využitím první části knihy Lži století … Pokusím se z ní vypreparovat nejzajímavější fakta, postřehy či závěry. K nim se však doberu až ve druhém vstupu. V tomto prvním ocituji pouze text ze zadní strany obálky, prohlášení autora a něco z jeho předmluvy.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


O Sněhurkovi Prvním (OSP)

rubrika: Pohádky


Bylo jednou jedno Velmi teplé království, v němž slunce svítilo od východu do západu a valnou část roku téměř v nadhlavníku, což mělo za následek, že všichni jeho obyvatelé byli opáleni až téměř na uhel. Králové se svými manželkami se střídali jako roštěnky na grilu, poddaní se opékali pod grilem, ale jinak království docela vzkvétalo včetně troglokytek, parastromů, z nichž některé se dopídily až velikosti uhelných bonsají. Vše vypadalo tak, že Velmi teplému království (VTK) už lépe být nemůže. Ti, kdož si pod pojmem „lépe“ představovali „hůře“, byli okamžitě vypátráni Královskou bezpečností (KrB) a střelhbitě zpacifikováni s pomocí technologického zázemí Paramilitantních přátel žehu (PPŽ).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2    3    4  5  6  7 . . . . . . . . . .  220  221  222  223  224   »