« strana 3 »

Paradox selhání/úspěchu

rubrika: Pel-mel


Zatímco předchozí příspěvek z Mansonovy učebnice důmyslného umění jak mít všechno u zadnice pochází z třetí kapitoly „Nejste výjimeční“, v tomto příspěvku se přesuneme do kapitoly číslo sedm, která se nazývá „Selhání je cesta vpřed“. Stručně řečeno: Vaše životní pouť se může ubírat dvěma cestami. Jedna je vydlážděna předem stanovenými konvenčnímu hodnotami a lemována milníky dočasných úspěchů. Druhá je trnitá a lemována neustálými selháními, jimž se nevyhýbáte, poněvadž jdete za svým cílem tak, abyste se neustále zdokonalovali, obohacovali, tvořili a stali se svými samými.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Rouper de Clotrimazolovo hašení požárů

rubrika: Povídání


Když v prvních fázích léta Rouper de Clotrimazol fúzoval se svým Stvořitelem jak tělesně tak duševně, nastalo sekulární období jeho života v komprimované podobě. Rouper se neměl komu klanět, koho zbožňovat, a Stvořitel zase neměl koho zavírat do sklepní kóje a potajmu se za něj modlit. Letní měsíce pak ubíhaly jako voda v písku až do chvíle, kdy přišlo léto babí. Rouper náhle pocítil, že jeho fúze skončila a on skončil v sklepní kóji. Faktem je, že byl docela rád, jelikož mu rouperovské stvořitelování začínalo uzlovat mozkové závity. Usedl na sud vína amontilladského, který byl zaparkován hned vedle železité postele vypolstrované nadýchanými obláčky z husích brk, zapálil si cigárko a hned po dvou šlucích se skulil do těch obláčků postelních upadaje do spánku téměř kómatického ražení.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Pavel Kohout: Ten žena a ta muž

rubrika: Pel-mel


Kdyby se Pavel Kohout na hlavu postavil, hříchy svého mládí (naivitu) neodpáře. Snad nikomu se tolik nepřipomíná jeho minulost, jak právě Kohoutovi, kterému bylo v radostném pětačtyřicátém sedmnáct let a v době, kdy řídil budovatelský mládežnický soubor, málo přes dvacet. Ale na rozdíl od mnoha jiných Pavel Kohout dokázal přijmout, že skutečnost neodpovídá a nikdy nebude odpovídat jeho iluzím. Z nových zkušeností vyvodil jasné závěry, a to daleko dřív, než bylo oficiálně povoleno myslet jinak… Jak snadno by se přitom talentovaný dramatik a spisovatel mohl nést na vlně popularity a státní podpory! Kohout to cítil jinak a podle toho jednal. Nevyužil ani pozdější Havlovu nabídku politické kariéry. Když prezidentu Havlovi říkal, jak by se mu asi líbilo, kdyby mu pod okny recitovali Kohoutovy verše z padesátých let, není to krásné přiznání: Ano, i to jsem já, to ke mně patří (patřilo)? Ve výhodě jsou ale ti, kteří o své minulosti mlčí. Vedle her a próz je Kohout také autorem fejetonů a úvah. V nich spatřuji větší hloubku než v knižních příbězích, jež se mi jeví příliš umělé, jakkoli sepsané mistrovským perem a naplněné bystrými postřehy. Platí to i pro absurdní příběh nové doby, pro obsáhlou grotesku Ten žena a ta muž. (Ostatně, část knihy se odehrává v blázinci.) Pro představu o tom, jak Pavel Kohout vidí uplynulá léta, vybírám několik úryvků.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 3         


Nejste výjimeční

rubrika: Pel-mel


Dnešní masmédia včetně internetu, jehož vliv neustále narůstá, nás s neobyčejnou vehemencí bombardují zprávami z života výjimečných lidí. Máme pocit, že my průměrní ubožáci jsme obklopeni armádou těch výjimečných, a to od prostitutek až po rádoby vědecké hlasatele brzkého konce světa, jenž, jak jinak, bude rovněž výjimečný. Jejich „tvůrčí“ myšlenky nám tak nějak pronikají mezi prsty, a to hlavně proto, že v mediálních zpravodajstvích jsou obsaženy poněkud mlhavě. Život těchto výjimečných celebrit je nám však podsouván do detailů, včetně toho, co jí a kam výsledek svého zažívání chodí vyměšovat. Cítíme se být méněcenní…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Otcové pak předstírají, že se jim líbí dítě (Antonín Doležal, porodník)

rubrika: Pel-mel


Obyčejná, jednoduchá moudrost potvrzená i velkými filozofy říká, že jsme jednou provždy podřízeni přírodním zákonům a ve schopnosti respektovat je spočívá naše pravá svoboda. Tuto myšlenku připomíná i slavný lékař Antonín Doležal v pozoruhodném rozhovoru Domácí porod ani za milion. Šťastný je člověk, který přišel do rodiny, jež mu toto elementární poznání vštípila. Člověk, který ví, jaké místo zaujímá v přírodě a mezi lidmi, může bez zmítání, pochybností a blouznění o nereálném vytvořit pevné a inspirující životní dílo. Profesor MUDr. Antonín Doležal, DrSc., slavný porodník, je příkladem člověka, na němž příroda nešetřila. Stal se vzorem vysoké a všestranné vzdělanosti, tvůrčí aktivity i lidskosti, navíc byl a je sportovec, spisovatel a polyglot. Napsal mnoho významných odborných děl, některá z nich až po odchodu do penze. Po celý život byl milovaný a obdivovaný teoretik i praktik. (A po celý život mluví sprostě.)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Obětní trend

rubrika: Pel-mel


Minule jsem tady z knihy Marka Mansona vypustil stylisticky lehce poupravenou komprimaci z druhé kapitoly „Štěstí je problém“. V tomto příspěvku jsem se zaměřil na kapitolu číslo pět, která se jmenuje „Vždy si vybíráte“, a to na pasáž „Obětní trend“. Stalo se velkou módou dělat ze sebe obětní beránky, stěžovat si, že naše problémy způsobili jiní, a to i v případě, že se ve skutečnosti jedná o naprosté malichernosti, svalovat vinu za cokoli na jiné lidi či jinak orientované skupiny lidí, přenášet zodpovědnost kamkoli jinam, jenom ne na sebe. Místo respektu a důstojné oponentury jiných názorů, než jaké momentálně prezentujeme my, dochází k litému a bezohlednému boji mezi různými skupinami zatvrzelých vlajkonošů, přičemž všichni mají dojem, že jsou oběťmi těch druhých. Být apriorní obětí bez jakékoli vlastní zodpovědnosti se stalo jakousi opojnou rozkoší, která se blíží drogové závislosti. Svým způsobem tímto příspěvkem částečně navazuji na své poslední „Malé nedělní zamyšlení“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Malé nedělní zamyšlení

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Tento můj příspěvek do Neviditelného čerta, kterého shodou okolností vlastním, vychází v poslední zářijovou neděli roku 2019. Jistou shodou okolností je v názvu slovo „nedělní“, ale kromě toho též „malé“ a „zamyšlení“. Neděli je možno brát jako koincidenci, zbývající dvě slova znamenají, že to bude skoro o ničem, ačkoli v jakémsi zamyšlení. V jádru je toto mé zamyšlení myšleno velmi hluboce – ovšem ten obal čili samotný text – jeho forma a stylistické zpracování – je na úrovni vyjadřovacích schopností diluviálního troglodyta.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


S úsměvem z Polska podruhé (Jerzy Wittlin)

rubrika: Povídání


Pokud na vás s příchodem zářijových mlh začínají padat podzimní chmury, připomeňte si s Jerzym Wittlinem čas návštěv a zájezdů. Uvedené ukázky jsou staršího data, ale humor neztrácejí, jak už tak u zdařilých textů bývá. Co se od doby jejich vzniku změnilo, je to, jak si myslíme, že nás vidí svět, a to, jak svět chápeme dnes my. A tak, pro ty, kteří milují návštěvy u příbuzných, a pro ty, kdo pamatují trable s povoleným množstvím vyvážené měny a čas devizových příslibů, Wittlin píše následující.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Štěstí je problém

rubrika: Pel-mel


Přicházím s další dávkou povzbudivých úvah Marka Mansona z knížky Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le. Je to takový výcuc z druhé kapitoly, kterou Mark Manson zahájil svébytným převyprávěním životního předělu jednoho prince z dnešního Nepálu, jemuž se posléze začalo říkat Buddha (viz Probuzení (Satori)). Ona úvodní pasáž tam nebyla vsazena jen tak pro potěšení, ale zcela záměrně. Mark Manson chtěl čtenáře připravit na to, co je v této kapitole, která se jmenuje stejně jako název tohoto příspěvku, čeká. Totiž že skutečné štěstí může vzejít pouze z řešení problémů. Přičemž je třeba očekávat menší či větší utrpení, jemuž se v zájmu řešení některých problémů nelze vyhnout a jež k životu nezbytně patří.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Nebetyčná

rubrika: Poetický koutek


Neskonalá

 

Lucifer


Jsou věci

Které nelze vyhnat ani sudem vína

Opít se studem

To je opravdu zajímavá možnost

Jenže v případě ženy

Kterou muž nebetyčně miluje

To nefunguje

 

Ona je totiž neskonalá

Miluje věci

Které muž nedokáže vstřebat

I kdyby se rozkrájel na atomy

Jenže ona ho rozkrájet nechce

Nebetyčně touží se o něj postarat

Aby jeho atomy držely pohromadě

 

A tak tak ta láska nabírá zvláštní rozměry

Rozmarné léto se mění v léto babí

Z jabloní padají červotočivé koule

Někomu chutná do nich se zakousnout

Jenže ti dva

Nebetyční a neskonalí

Stále hledají své styčné body

 

Těch bodů je do skonání mnoho

Například ústa

Polibek bývá vždycky vstřícný

A co ten sud vína? Napijeme se?

Já nechci tvé víno

Řekne ona

Chci tebe bez vína

 

On zase touží ochladit své neurony

A dívat se na její neskonale nebetyčnou postavu

Styčných bodů je tam mnoho

Ona pak nalezne i ten jeho styčný

Pomilují se

Ráno je moudřejší noci

V poledne je třeba uvařit oběd

 

Jsou věci

Které nelze vyhnat ani obědem z plotny

Možná by stačilo víno

Uspávací prostředek k odpolednímu spánku

A co večer? Budeme se zase milovat?

Řekne ona

A on zatouží o ni se postarat

 

Rozebrat ji na atomy

Na malé kousíčky všeho jejího ženství

Aby už konečně nedržely pohromadě

A nebyly tak nebetyčně neskonalé

Chce skonat v atomizované náruči

Té ženy

Do které se definitivně zamiloval

 


komentářů: 2         


Nepřejí se (O chlebu)

rubrika: Pel-mel


Slovem krcálek se původně označoval mlýnek, kterému se říkalo také nebeský mlýn, protože jeho chod závisel na příchodu deště. Tento jednoduchý vodní mlýn obsahující vodní kolo (habán) obsluhoval krcálník (také nebeský mlynář nebo žabař). Mlýn na svrchní vodu se nazýval drcálek, drnčák (voda na kolo přitékala zpod drnů), jeho majitel byl drnčálník nebo potočník. Mlýnu, který stál zčásti na břehu a zčásti na kůlech ve vodě, se říkalo buďák. Lodičkář byl mlynář pracující na „kompu“ – na dvou lodích, které nesly říční mlýn – škrtník, škrtnici. Škrtnice většinou patřily pražským pekařům, a tak mezi mlynáři a pekaři docházelo k častým hádkám a výjimečné nebyly ani soudy kvůli podvodům – šejdům s obilím. V typickém pekařském mlýně, šejdovně, se totiž obilí přechovávalo. Nepoctivému mlynáři se říkalo šejdíř, šejdýř, šejdovník. Právě vodní mlýny jsou pro naši zemi typické. Některé typy nesly názvy, jako beraní, kozličí, samčí nebo holandské, samičí. Zatímco do roku 1890 bylo v Čechách a na Moravě deset tisíc mlýnů, od roku 1890 se ve velkém začala dovážet americká pšenice, a počet mlýnů se snížil na 216.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1  2    3    4  5  6  7 . . . . . . . . . .  227  228  229  230  231   »