Populárně naučný koutek


« strana 6 »

Soudobá toxická zátěž našeho organismu a její (možné) řešení


Po delší době jsem opět navštívil knihkupectví Academia na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Ke svému údivu jsem zjistil, že k Době jedové, z jejichž prvních dvou dílů v podání Anny Strunecké a Jiřího Patočky jsem zde vyextrahoval již celou řadu zajímavých informací (naposledy Jedovatá ryba fugu), přibyly další dva díly. Očekával jsem tytéž autory, ale k mému dalšímu údivu přibyli dva další, a tentokrát ne české provenience. Třetí díl věnovaný jedovaté kosmetice napsala Stacy Malkanová, ředitelka oddělení komunikace v organizaci Zdravotní péče bez rizika, mediální poradkyně a spolutvůrkyně Kampaně za bezpečnou kosmetiku, která byla několik let žurnalistkou a vydavatelkou regionálního deníku a ve Washingtonu organizovala kampaně za environmentální zdraví. Čtvrtý díl věnovaný škodlivým účinkům syntetických hormonů napsala Sherrill Sellmanová, neuropatoložka, psychoterapeutka a žurnalistka. Začnu od konce, takže pro dnešek jsem připravil lehce stravitelný výtažek ze čtvrtého dílu, který se zabývá možným řešením očisty našeho organismu zatěžovaného neuvěřitelným množstvím toxických látek.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Televize pro děti a DVD Baby Einstein IV


Vzhledem k zmatečné diskusi pod třetí části této série o digitální demenci z uvedené knížky Manfreda Spitzera přicházím s předstihem s její poslední části. Následující text jsem s různými úpravami převzal přímo ze zdroje. Přidal jsem k němu pouze jednu zcela vlastní větu, která se týká zodpovědnosti rodičů předhazujících své děti pochybným médiím. Kromě jiného se též dozvíte, proč je v názvu Baby Einstein. Závěr tohoto pojednání může působit až přehnaně drsně, své poznámky však k němu připojovat nebudu. Některé se možná objeví v diskusi, ale pokud se k tomuto tématu budu chtít vyjádřit obšírněji, tak o tom napíši vlastní příspěvek. Poněvadž je Neviditelný čert touto záležitostí už poněkud přeplněn, nejspíš to jen tak hned nebude.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Televize pro děti a DVD Baby Einstein III


V předchozí části bylo naznačeno, že stejně jako by naše potrava měla vyhovovat našemu trávení, musí také naše duševní potrava vyhovovat našemu duchu. Miminka nesnášejí vepřovou pečeni s knedlíky a kyselým zelím, a proto je krmíme kojeneckou výživou a kaší. Jaká duševní potrava se hodí pro miminka?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Televize pro děti a DVD Baby Einstein II


Kdo nikdy nezažil pocit štěstí, který se dostavuje při fyzickém pohybu (procházky, plavání, lyžování, lezení po stromech či po skalách, a mnoho ještě dalšího), bude po celý život vnímat své tělo doslova jako přítěž, bude proti němu a jeho váze více či méně úspěšně bojovat, a nejenže bude žít kratší dobu, ale především bude i nešťastnější. Nejen naše tělo potřebuje hmotnou potravu, nýbrž i náš duch potřebuje duševní potravu, tj. informace, aby rostl a formoval se. A i zde může špatná potrava natropit mnoho zlého. V první části bylo demonstrováno, jakým způsobem je malým dětem vnucován Junk Food, v této části si ukážeme, kterak to funguje na úrovni duševního „Junk Food“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 25         


Televize pro děti a DVD Baby Einstein I


V předchozí dvoudílné prezentaci digitální demence v souvislosti s laptopy ve školách bylo ukázáno, že hlavním důvodem vehementního zásobování školních dětí digitálními médii není starost o jejich vzdělání, ale starost o prachsprostý zisk firem, jež se tohoto rádoby dobročinného zásobování ujaly. S dětmi se však takto nekupčí jen pomocí laptopů, ale se stejně cíleným záměrem se do nich cpe i nezdravé jídlo, k čemuž slouží především televizní reklamy, a nejen to. Lidský mozek se v průběhu života vyvíjí. Mozek dítěte není „hotový“, a proto jej lze obzvláště snadno formovat: dokud se vyvíjí, velmi rychle se učí, čímž se teprve patřičně utváří. Demence je všeobecně považována za nemoc stáří. Jak je možné, že se může objevit u dětí a jak to souvisí s formováním jejich mozků?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Digitální demence – Laptopy do škol? II


Druhá část pochybného přínosu laptopů a jiné digitální techniky k základnímu vzdělání dětí je zaměřena na téměř tragický dopad této myšlenky ve školách rozvojových zemí. Na rozdíl od první části se nebude až tak dotýkat vědecké podstaty učení. V jádru toho, čeho se dotýká, stojí jeden na první pohled pro vzdělání v rozvojových zemích velmi přínosný projekt. Po druhém a bližším pohledu se však ukazuje, že cílem tohoto projektu bylo něco úplně jiného, než v rozvojových, ale i jiných zemích podporovat vzdělávací systém. Tím cílem je bezpochyby prachsprostý byznys, jenž si se skutečným vzděláním dětí ani náhodou neláme hlavu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Digitální demence – Laptopy do škol? I


Poslední příspěvek ze seriálu Digitální demence převzatého z knížky Manfreda Spitzera pojednával o jednom z následků nerozumného využívání digitálních médií v podobě nespavosti. Dnešní je zaměřen na jeden z nejužitečnějších nástrojů, který nám nabízí soudobá počítačová technika, totiž na možnost velmi snadno a rychle využít starých textů k sepsání textu nového. Stačí nám k tomu dvě kombinace kláves: Ctrl+C a Ctrl+V. Tento nástroj bezpochyby značně šetří náš čas, když tvoříme něco nového, k čemuž můžeme použít nejrůznější formulace ze starších našich či jiných, nicméně nám velmi dobře známých a vědomě dostatečně vstřebaných textů uložených na počítači či na internetu. Taky to velmi často používám, jak při psaní odborných článků, tak i u nejednoho z příspěvků, jež vkládám na Neviditelného čerta. Důležité je, zda tuto možnost aplikujeme tvůrčím způsobem, anebo jen tak fixlujeme, abychom byli s něčím, co nám možná vůbec nic neříká, co nejrychleji hotovi. V případě, že se však něco teprve učíme, obzvláště se to týká dětí ve školách, se tento přínos ukazuje být nejen kontraproduktivním, ale i přímo zhoubným.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Vesmíry, v nichž není nic původního – Nekonečná replikace všeho


Dospěl jsem k závěru, že už je na čase, abych rozsáhlý atlas všech možných (někdy i nemožných) vesmírů, jenž jsem zde s pomocí zdroje od Johna D. Barrowa s ne zcela zanedbatelným tvůrčím přínosem replikoval, uzavřel. Pokud se k němu ještě vrátím, tak už to bude vážně i nevážně na absolutní doraz i nedoraz. Naposledy jsem se dobral až do téměř fantasmagorických končin tohoto jinak vědecky dostatečně podloženého zdroje, v nichž se nacházejí simulované replikace naší reality. Dnes přicházím s něčím možná ještě děsivějším. Totiž s myšlenkou, že i kdyby nás nikdo nereplikoval ve virtuální realitě, tak i ve skutečné realitě může existovat nekonečný počet našich vlastních replik, přesněji řečeno kopií. Celá tahle záležitost souvisí s vcelku elementární představou, že náš vesmír je nekonečný, v prostoru i čase, a zároveň stacionární a statický.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Falešné vesmíry – Simulovaná realita II


Je pátek, blázni mají svátek, a ti simulovaní ze všeho nejvíce. Není se třeba tedy divit, že včerejší první část o simulované realitě dnes zcela zákonitě dokončím její druhou a ještě mnohem bláznivější částí. Tohle téměř filosoficky a sci-fi kořením obdarované pojednání z Barrowovy Knihy vesmírů mě zaujalo především proto, že jsem v něm nalezl leckterá vysvětlení jevů, obzvláště pak v chování lidí, s nimiž se každodenně střetávám ve veřejně bulvárním teritoriu. Hluboce jsem se nad tím zamyslel a dospěl k závěru, že s komparzisty už nechci mít nic společného. Jen pro ten dnešní den…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Falešné vesmíry – Simulovaná realita I


Po delším čase se vracím ke Knize vesmírů od Johna D. Barrowa. Ačkoli jsem i tuto část zařadil do Populárně naučného koutku, očekávejte spíš něco na pomezí čisté vědy a sci-fi, fantasy či poněkud ujeté filosofie, a možná i za tímto pomezím. Otázka, zda existujeme v simulovaném světě (něco jako Matrix) zde již byla několikrát nadhozena, kupříkladu v sérii článků z knížky Grazyny Fosarová a Franze Bludorfa Chyby v matrix. Myšlenka o tom, že bychom se mohli nacházet v nějaké simulaci, vyvěrá z novodobých představ kosmologů, že počet vesmírů s nejroztodivnějšími fyzikálními vlastnostmi může být takřka nekonečný, čemuž obecná teorie relativity (OTR) vůbec nepřekáží. Prvním krokem k této představě byl inflační model vesmíru, z něhož vyplynulo, že ona inflace (nadsvětelná rychlost rozpínání prostoru, což také není v rozporu s OTR) mohla probíhat v prakticky nekonečném množství původně nepatrných oblastí našeho „pravesmíru“, čímž mohlo vzniknout naprosté univerzum nejrůznějších vesmírných „bublin“. Mnohost vesmírů se začala vymykat kontrole během revoluce strunových teorií, o nichž mám stále dost silné pochyby, ale budiž. Strunaři došli k závěru, že těch teorií mohou mít nejrůznější množství a celé to zastřešili jakousi hypotetickou „teorií všeho“ – M-teorií. Něco z těchto úvah jsem částečně sesumíroval v části Vesmír z ničeho – Naše bídná budoucnost?, včetně tam uvedených odkazů. Mezi nimi chybí kupříkladu Vítejte do Multiverza či Dokonce ani ne špatně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


«   1  2  3  4  5    6    7  8  9  10 . . . . . . . . . .  32  33  34  35  36   »