(Labutí)
Lucifer
30.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Dám ty dva dohromady. Určitě by si rozuměli. Podobnost mezi nimi se dá vystopovat i dole v textu, v jejich vlastních slovech. Svět je pro ně trochu předmětem ke zkoumání a trochu bezradným zrcadlem. Vidí jej a zároveň mu dovolí, aby jimi prostupoval. Olga se v něm víc rozpouští, Ivan se snaží držet popraskaného betonového okraje. Olga na Ivana z kalného bazénku křičí, jaké to je dole. On odpovídá, jen se pořádně podívej, třeba se ti to zdá. Ale jí se nic nezdá, protože ona ví všechno, bez hledání. Jenomže Ivanové se musí o všem přesvědčit a teprve pak podají hlášení o domněle pravé podobě univerza. Sami obě podají hlášení, protože bez toho nemůžou být. Olgy jsou shovívavé. Chtějí to chlapci mít, já to pro tebe udělám, doma bude pokoj. A dál se Olga ráchá v kalu. Přitom zatajuje, že uvnitř šlape na moc ošklivé věci a šeredně si pořezala chodidla. Nemůže mu to říct, protože Ivan by se divil a kvůli takové čáře přes rozpočet by to všechno zabalil. A k čemu by tady potom Olga byla, kdyby neměla komu lhát?
Stella
28.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
V předchozí části genetického seriálu od Marka Hendersona bylo naznačeno, že naše genetická výbava je především základním kódem k výstavbě našeho hardwaru, že rozdíly mezi tzv. rasami, národy, etniky, kulturními okruhy atd. jsou založeny především na softwaru, který se do lidské duše začne zapisovat až poté, kdy genetický program výstavbu našeho hardwaru ukončí. Tohle je dle mého soudu nezpochybnitelné. Avšak náš genom neobsahuje jenom geny. Genů je v něm dokonce až neuvěřitelně malý počet. Ten obrovský zbytek, který byl původně považován za odpad našeho genomu, se nakonec ukázal podivuhodně užitečný. Jeho úloha je už dnes zčásti zřejmá, ale všemu ještě není konec. Tento junk DNA do jisté míry poupravuje závěry z předchozí části, avšak dle mého soudu ne zcela jednoznačně. V každém případě je to nový pohled na naši elementární genetickou výbavu a je na vás, jakým způsobem se s ním ztotožníte.
26.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Jako takovou víkendovou relaxaci jsem vybral anglickým humorem decentně protkaný a mnou ještě decentněji doplněný či pouze slohově poupravený výtažek z druhé kapitoly první části knížky To nemůže být náhoda… Tuto kapitolu, která se jmenuje stejně jako tento příspěvek, jsem zde již začal posledně pod názvem Naše náklonnost k náhodám, a dnes ji tedy v zájmu poklidného prožití jedno z dalších nekonečně mnoha víkendů dorazím. Z valné části se tento výtažek věnuje náhodným konstelacím, jež se reálně nestaly, ale byly vycucány z palce, a někdy s patřičným nadšením v očekávání úspěchu vtěleny do literárních, filmových, televizních a jiných kulturně zaměřených produktů. Úspěchy těchto povídaček přetékajících náhodnými kotrmelci jsou založeny na naši podivuhodné lásce k neočekávaným náhodám, jejíž příčina či podstata bude v závěru malounko osvětlena.
24.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27
Schopnost bojovat a schopnost plodit děti, tedy, být potentní ve smyslu plodivé síly i ve smyslu vůle k moci, to byly ve starověku základní předpoklady nezbytné pro výkon vlády. Tak jako v rodině zestárlý otec předal hospodářství synovi, tak panovník, který veřejně nepředvedl svou mužnou sílu, musel trůn opustit. Ohrozil by totiž plodnost své země a hrozil by hlad. Mezopotamská bohyně Ištar zajišťovala jak válečná vítězství, tak úrodu. Proto obřady na její počest byly státnické a erotické zároveň. V chrámech byly zaměstnány ženy, které měly za úkol obdarovávat muže božskou silou. Muži za božskou sílu rádi chrámu přinášeli peníze. Panovník pak musel nejméně jednou ročně absolvovat „svatou svatbu“ v objetí velekněžky a před očima kněží, bojovníků a svého lidu. Zdá se, že tyto rituály probíhaly už v 7. tisíciletí př. n. l., i když jejich popisy jsou mladšího data. Také Starý zákon zdůrazňuje Šalamounovu plodnost (tisíc dětí). Řecké bakchanálie s falickými symboly pak nebyly ničím jiným, než skupinovým sexem. Orgie bývaly tak divoké, že senát roku 186 vydal zákaz konání této oslavy boha plodnosti.
22.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Nadešel čas, abych se znovu vrátil ke genetickému tématu, jelikož je velmi podnětné a to, co jsem z níže zmíněného zdroje tady zatím dal, je pořád ještě skromnou dávkou. Po předchozím Souboji pohlaví vás nyní obšťastním záležitostí, jež se v souvislosti se současným problémem islámu jeví velmi aktuální. Jedná se nejen o rasovou, ale o všeobecnou – kulturní, etnickou, náboženskou atd. – otázku. A samozřejmě též o to, jakou roli v tom hraje genetika.
20.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
S jednodenním předstihem přicházím s jedním velmi závažným oznámením. Ano, už je to tak. Neviditelný čert oslaví zítra, kdy to zde ještě bude viset stále na prvním místě, první půlkulatiny. Jak se to vše seběhlo či skoro spíš semlelo, jsem procítěně popisoval u příležitosti čtvrtých čertích narozenin. Opakovat se neubudu, nejsem kolovrátek, ačkoli juchání na adresu některých výročí se stále ještě nedokážu zbavit. I k tomu však jednoho dne bude muset dojít. Ten den pak budu každý rok slavit jako své finální výročí. Ad ultimum, ad absurdum, ad nihilum.
18.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad šířilo po Evropě ušlechtilé návrhy mezinárodní spolupráce, ale více dojmů si jeho členové přiváželi z lázní, kam se chodili umývat společně s „pěknými paními a pannami, s měšťkami i hraběnkami.“ Nijak se nedivili tomu, že se v lázni potkali s biskupem, mnichy a kněžími, kteří ve společných vanách rozprávěli s pěknými jeptiškami. Syn „husitského krále“, Hynek z Poděbrad, měl pověst velikého hříšníka. Tento známý svůdce přeložil několik novel z Dekameronu a jeho vlastní básnická tvorba obsahuje erotické motivy. V tom smyslu u nás představuje výjimku. Ovšem vliv italské renesance se v jeho době už nedal zastavit. Italští architekti a stavitelé mají velkou zásluhu o vzhled našich měst, ale zanechali v nich i nejednoho potomka. Byli totiž žádanými milenci. Itálie lákala. Roku 1551 se na celých osm měsíců do Itálie vydala delegace českých pánů a za peníze královské komory tito představitelé země navštěvovali vyhlášené prostitutky. Stejně jako oni sem mířily za zkušenostmi zástupy velmožů z celé Evropy. Bezkonkurenční pověst měly dívky a paní v Benátkách. Itálie a Francie byly sice zeměmi s velikým vlivem církve, ale nedaly si vzít, co lidského jest. Jiné to bylo na severnějších protestantských územích a později také v USA. Ale také tam, kde vládli katoličtí Habsburkové, se velmi dbalo na počestnost.
16.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Osmého ledna tohoto roku, což evidentně není až tak dávno, jsem vás seznámil s neuvěřitelně náhodným faktem, že To nemůže být náhoda (což je, jak je z odkazu zřejmé, název knížky, kterou jsem si zcela náhodně pořídil někdy těsně před Vánocemi minulého roku). Naznačil jsem, že autoři toto velmi náročné filosofické téma pojali a zpracovali s neuvěřitelnou lehkostí a okořenili ho klasickým anglickým humorem, jenž nemá chybu, ani náhodou. Pro dnešek jsem vybral a lehce poupravil jednu pasáž, abyste věděli, že jak autoři, tak ani já, si z vás neděláme legraci, jelikož k dobrému jídlu patří i dobré koření.
14.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 40
V mytologiích mnoha národů se vyskytuje bájný pták Fénix. Jednou za 500 nebo více let pocítí, že zestárnul a musí umřít. Učiní tak majestátním způsobem, jenž připomíná indickou představu o koloběhu zrození a smrti (samsára), koloběhu reinkarnací, z něhož se lze dostat pouze definitivním odejitím do nirvány. Fénix si na sklonku svého aktuálního života postaví hnízdo z vonných trav a spálí se v něm na popel, aby se z onoho popela znovu zrodil. Vědcům se nedávno podařilo vzkřísit retrovirus, jenž se do naší genetické informace nastěhoval asi před 4 miliony lety. Fénix je jméno, které vzkříšenému retroviru dali.
12.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2