Víkend jsem vyplnil velmi náročnou duševně gurmánskou žranicí, možná by se dalo říci, že i pijatikou téhož druhu, jelikož na konci tohoto duševního obžerství mě čekala duševní kocovina. Hlava, a především její funkční obsah v naprosto třeskutém stavu. Dobrý úmysl naplnit svou duši plnohodnotným relaxačním obsahem takřka na úrovni té nejvyšší filosofické mety se z jakýchsi absurdně neuchopitelných důvodů zvrhl v něco jako duševní seppuku. Ani jsem k tomu nemusel přikusovat delikatesy z ryby takifugu, což mě sice napadlo, ale v nedaleké konzumní Galerii tuhle pochutinu vehementně zamítali. Výsledkem této dobře míněné duševní asanace bylo, že jsem neměl ani nejmenší potuchu, čím vás dnes oblažím. Představa, že pondělí přiřadím k neděli, hrozila představou, že by se to mohlo opakovat i následující dny, až po tu další neděli, takže bych to tady mohl kompletně zabalit. Tohle jsem nemohl připustit a i přes sílící kocovinu jsem zcela nahodile nahlédl do povídek od Edgara Allana Poea, z nichž jsem zde posledně vylovil Ďábla ve zvonici. Můj skelný zrak jako na zavolanou padl na Démona zvrácenosti. Ano, přesně tak, řekl jsem si. A tady to máte:
Lucifer
17.02.2014, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 32
Jedli jste už někdy ryby fugu? Ne? Pokud jste vyznavači gurmánského adrenalinového sportu, pak jste přišli o tu nejskvostnější lahůdku. Omlouvat vás může pouze fakt, že ryba fugu se dá legálně jíst pouze v Japonsku. Vyznavačů gurmánského adrenalinového sportu je u nás nepřeberné množství, ačkoli si to v drtivé většině vůbec neuvědomují. Nejrůznějšími jedy infikované potraviny jsou konzumním lidem za pokud možno nejdrobnější peníz radostně akumulovány na veřejných pastvištích, jak už o tom tady bylo referováno v podání výběru ze dvou dílů Doby jedové. Kromě nevědomých konzumentů jedovatých potravin však existuje i sorta takových gurmánů, kteří z toho mají adrenalinový sport. Moc dobře ví, že jíst nějakou velmi jedovatou potravinu je životu nebezpečné, jenže přiměřené množství jedu může vyvolat tak neskonale úžasný gurmánský zážitek (viz svým způsobem Miminka), že jsou ochotni si s tím adrenalinem zasportovat. Patří k nim i jedlíci ryby takifugu.
15.02.2014, 00:13:53 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Rouper de Clotrimazol měl velmi těžký den. Připadal si jako hrnec plný olova ponořeného do bazénu plného helia. Rouser byla někde na lovu a na kuchyňském stolu našel před polednem papírek, na němž bylo psáno: „Dnes žádná snídaně nebude, před půlnocí jsi dorazil na plech a troubu na pečení nemáme.“ Rouper ten absurdní text vůbec nechápal a velmi rychle mu to začalo být naprosto ukradené, protože se mu podařilo kopnout do kuchyňského stolu, jenž zavibroval tak, že z poličky nad jeho hlavou mu na hlavu spadla olověná váza, kterou kdysi vyhrál v soutěži Stairway de Heaven von Led Zeppelin.
14.02.2014, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Žádný z obrazů vesmíru 19. století se neobešel bez nástroje, který vynalezl Newton v roce 1687. Jeho proslulé zákony pohybu a gravitace jsou užitečné pro řadu praktických účelů. Při bližším pohledu však zjistíme, že v sobě skrývají obtížný problém. Platí totiž jen pro velmi speciální typ pozorovatelů – těch, kteří nerotují nebo se neurychlují vzhledem ke vzdáleným hvězdám. Einstein v tom spatřoval závažný problém formulace základních matematických zákonů přírody. Zdálo se mu skandální, že popis přírodních zákonů platí jen pro určité pozorovatele a má pro tyto pozorovatele význačně jednodušší tvar. Jde vlastně o předkoperníkovský pohled, který sice nepřipisuje význačné postavení nějakému místu ve vesmíru, ale privileguje určitý pohyb vesmírem. Jedním z velkých Einsteinových objevů bylo, že se mu podařilo najít způsob, jak formulovat přírodní zákony, aby měly stejný tvar pro všechny pozorovatele nezávisle na jejich pohybu. Jeho nový gravitační zákon, který nahradil zákon Newtonův, je známý pod názvem obecná teorie relativity.
13.02.2014, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 44
Zima k nám tuto zimu ještě nedorazila. Těch pár dní, kdy teploty klesly pár stupňů pod nulu Celsiovy stupnice, nelze ani v návalu velkodušnosti za skutečné zimní dny považovat. Astronomický zimní čas se překulil do druhé půli a naděje, že nás zima v tuhle roční dobu ještě oblaží, taje jako hrouda sněhu na rozpálené pánvi.
12.02.2014, 00:00:06 Publikoval Luciferkomentářů: 33
Někdy se vám to v hlavě tak zamotá, že se vám z ní vymotá něco, co už se třeba i několikrát vymotalo, ale skoro jako vždycky zcela nečekaně, neplánovaně, nezvaně atd.; ačkoli něco v té hlavě, co se vám nedaří uchopit, to vyzvat muselo. Mně se právě z hlavy vymotal Edgar Allan Poe, od něhož jsem zde naposledy z jedné sbírky povídek recitoval Eleonoru. Začal jsem tou samou sbírkou tak nějak chaoticky listovat, když tu mi do čertího oka padl název jedné povídky – Ďábel ve zvonici. Když jsem se do ní začetl, což jsem jistě již před mnoha lety učinil, ale její obsah se mezitím vytratil, tak jsem pochopil, že ta povídka svým způsobem souzní s Rouper de Clotrimazolovými Narozkami. Abych vám to jaksi po čertovsku přiblížil, vybral jsem z ní něco přes půlku pasáží, a především tu závěrečnou, kdy se na scéně objeví ten čertí mizera.
11.02.2014, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 12
19. století zvolna končilo zápolením dvou konkurenčních modelů vesmíru (viz Modely vesmíru v 18. století), přičemž do hry vstoupily zákony termodynamiky, jež silně narušily původní newtonovské představy (viz Vesmír degenerující), avšak v podpalubí s již poměrně velkým předstihem byl přichystán další významný obrat v pohledu na vesmír. O iniciaci tohoto obratu založeném na neeuklidovské geometrii se se zasloužil především německý fyzik a astronom Karl Schwarzschild, jenž se však skutečného uznání své iniciace nedožil.
10.02.2014, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 36
Z druhého patra obchodního domu (dnes přebudovaného na „nákupní galerii“) se otevírá pohled jako stvořený pro vnímavého fotografa. Dole v atriu stojí lavičky uspořádané do kruhu. Střed toho „kruhového posedu“ zdobí kaskáda umělé zeleně. Denně se tady scházejí stařečkové. Ne, to není přezíravé pojmenování. Ti pánové jsou už hodně staří, všichni o holích. Jako by jeden od druhého opisoval: sedávají s bradou na sepjatých rukou, dlaně opřené o hůl. Povídají si. Na druhé straně, zády k nim, se střídají mladí. Také od sebe opisují. Každý má před sebou nějaký placatý technický výrobek. Nepovídají si. Je přímo cítit, jak nekompromisní jsou mezery mezi nimi a jak velký mají strach, aby někdo nenarušil „ jejich kruhy“. Mladí lidé jsou tady pokaždé jiní, staří stále tíž. Dá se říci, že staří našli místo, jež jim připomíná rituál posedávání u městské kašny, která už dávno vzala zasvé. Tady denně nacházejí jak věci stejné, tak věci proměnlivé. Pestré barvy, pestré zvuky, rozmanité vůně. Přechovávají v sobě pocit, že ještě patří k směsi nejrůznějších lidí, kteří je míjejí.
Stella
09.02.2014, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Bude velmi krátká. Jenom takové malé zamyšlení.
08.02.2014, 00:28:24 Publikoval Luciferkomentářů: 37
Rouper de Clotrimazol nesnášel oslavu svých narozenin. Především proto, že se každý rok odehrávala ve stejném dni stejného měsíce. Furt dokola jako kolovrátek. Jako autíčko na kruhové dráze, které jezdí jedno kolo za druhým a v jednom bodě dráhy na něj čeká jakési čidlo, jež tam umístil nějaký cynický vtipálek. Vždy když autíčko ten kritický bod míjí, čidlo nerozborně vlezlým způsobem cinkne. Cink, cink, cink…, každý rok furt na stejném místě, ve stejném dni stejného měsíce. Už mu ten sedmý únor vyloženě lezl krkem, až někam nahoru do podvěsku mozkového.
07.02.2014, 00:09:20 Publikoval Luciferkomentářů: 46