Věčně roztančená Anežka neztratila úsměv ani po pěti letech dřiny se zbožím v supermarketu. Baví vás to? Ptám se. Moc ne, odpovídá a ani na chvilku se nepřestane shýbat k přepravce s kompoty. Jinou práci po maturitě neseženu. Ale o sobotách jezdím do školy, dálkově studuju. V Praze. Snad to zvládnu.
Zajímavé. Vedle všech, kteří naříkají, že není práce, černooký Pavel nestrávil jediné prázdniny doma. Nacházel si práci na stavbách, aby finančně ulehčil rodičům a aby se mohl přihlásit na techniku. Odešel z ní po prvním semestru. Přestože první zkoušky úspěšně složil. Z domova dostával každý měsíc 2 tisíce, a i když se zdálo, že by díky podpoře mohl s penězi jakžtakž vyjít, nedokázal to. Výdaje jsou přece jen mnohem vyšší, než jak se jeví při plánování. A neustálé porovnávání s ostatními – studenty sportovci, kteří si mohou dopřát zábavu po libosti - a občasné podezíravé pohledy, to plachý introvert neunesl. Snad měl víc bojovat? Těžko soudit. Práci si doma našel okamžitě, dnes má malé dítě, snad je šťastný. Jeho bratr mi kdysi přinesl ukázat své verše. Byly o tom, jak chodí po ulici a z oken na něj pokřikují tlusté baby poznámky o černých sviních. Kam se mám schovat? Ptá se ve své básni. Vyprávěl mi – ne sám od sebe, to já jsem zvědavá – že kvůli různým partičkám nemůže ve městě chodit po některých ulicích, a to ani ve dne. Jako bych to slyšela i z druhé strany… A když mi popisoval další zážitky, vážně jsem přemýšlela o tom, jestli mu nemám poradit, aby se z této země odstěhoval. Pracovitý je, má dobrou vůli, neztratil by se.
Stella
26.01.2014, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 25
Před téměř čtrnácti dny jsem ve Vesmírné upoutávce naznačil, že z této pozoruhodné knížky od Johna D. Barrowa, která v sobě zahrnuje nepřeberné množství modelů vesmíru, od těch nejstarších po ty nejnovější, zde něco přetlumočím. Je v ní spousta inspirativních postřehů a myšlenek, kterými se brodím především při jízdě metrem. Zatím mě nejvíce zaujaly fraktálové vesmíry, antropický vesmír, vesmíry s hmotou a antihmotou či vesmíry, v nichž není nic původního, anebo kvantové vesmíry. Dřív či později se k něčemu z toho a nejspíš i něčeho jiného dostanu. Pro dnešek jsem připravil takový malý výlet k těm úplně nejstarším modelům vesmíru, přičemž hned u Aristotela se zastavím u jedné šílené filosofické úvahy, na kterou jsem v poslední době už několikrát v sobě narazil a která se ve mně opět vynořila ve chvíli, když jsem v knížce dorazil k poznámce o Aristotelově předpokladu, že náš vesmír existoval vždy a vždy existovat bude.
Lucifer
25.01.2014, 00:03:05 Publikoval Luciferkomentářů: 37
Už jste někdy stolovali s mrožem? Ne? Chyba! O mnoho jste přišli. Mrož však není jenom velmi poťouchlý spolustolovník s jistými sadistickými sklony, ale též velmi šikovný milovník, jelikož je vybaven tak důkladným a téměř nezničitelným nástrojem, že nějaká viagra mu může být i v těch nejhorších kondičních stavech naprosto ukradená. Sexuální hrátky mrožů jdou až tak daleko, že i markýz de Sade by se se svými orgiemi mohl jít nechat vycpat do nejbližšího muzea. A navíc, mroži nejsou žádní leváci, ale opravdoví praváci, umí měnit barvy asi jako naši politici (pláž plná slunících se mrožů vypadá jako náš parlament) a dlouho před lidmi objevili vakuum. Kdyby mrože potkal aristokratický jezevec, což naštěstí nehrozí, nesjpíš by se do své nory definitivně a navždy uklidil.
24.01.2014, 00:00:07 Publikoval Luciferkomentářů: 29
Odložme jurodivé povídání a podobně vzletné rozjímání, už se toho tady nakupilo až kriticky moc, a pojďme se opět věnovat čistě filosofické logice. První část této série byla věnována formám úsudku, druhá část se zaměří na jeden z nejvážnějších logických paradoxů, který otřásl základy matematiky a jenž se dá připodobnit k Paradoxu holiče.
23.01.2014, 00:12:18 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Nevím už přesně, jak k tomu došlo. V neděli odpoledne, právě když v pekle probíhal oslavný čertí rej a četlo se jedno laudatio za druhým, usedli ti dva k mému stolu. Tvářili se dost vyděšeně, ale já nakonec taky. Ale když už se tady tak znenadání objevili, povídám: Hoši, mezi čerty se slaví, za chvíli nebudou o sobě vědět. Vy se zdáte být rozumní. Zkuste si popovídat o tom, co není sice tak aktuální jako jubileum obžerného psaní, ale co nejspíš vás oba zajímá. Dívali se nedůvěřivě: úhledný Stanislav Komárek i zarostlý, unavený Fjodor Michajlovič Dostojevskij (přece jen více než stoletý rozdíl je znát). Aby se Fjodor (Teodor) osmělil, protože ho zjevně pohled na televizi, počítač atd. uváděl do rozpaků, vyhledala jsem po léta ukrytou vodku. Dobře vychovaný Stanislav spolkl poznámku o neutřeném prachu a jako člověk světem zběhlý začal sám. O světě a o čertovi – za nímž se schovává mnohé.
22.01.2014, 00:03:40 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Vždycky jsem oplýval značnou skromností, která se časem prodrala až do nezměrných výšin. Skoro nic nepotřebuji – v dohledné době chci dosáhnout stavu, kdy nebudu potřebovat vůbec nic – a jsem ochoten od rána do rána (až na malé okamžiky kdy neskonale skromně spím) tvořit a tvořit a obšťastňovat svojí tvorbou kohokoli, aniž bych za to žádal jakoukoli odměnu, včetně pochvaly. Takový jsem já. Nejskromnější ze všech skromných.
21.01.2014, 00:01:39 Publikoval Luciferkomentářů: 40
Třetí neděle chmurného lednového nečasu, v němž se nenachází ani špetka jakéhosi náznaku zimy, vlastně žádného ročního období - už skoro měsíc, jako by se zastavil čas a příroda i s počasím si vzaly dlouhodobé neplacené volno, atakdále - zvolna mizí do útrob minulosti. Poté, co jsem se pokochal Čtvrtými narozeninami Neviditelného čerta, jsem stejně jako před dvěma týdny se Špatným mnichem opět zatoužil ponořit se do poezie prokletých básníků. První na řadě byly pochopitelně zase ty mnou kdysi tak jurodivě zhudebňované Květy zla, jenže k Charlesi Baudelairovi jsem tentokrát přizval dalšího básnického proklatce, Arthura Rimbauda.
Dnešní poetický program je tedy následující: Nejdříve přijde na řadu Víno hadrářů od Charlese Baudelaira, do něhož jsem kdysi velmi skromně nacpal pouze tři jednoduché akordy (G, D, C); a pak předám slovo Vladimíru Mertovi, který mnohem zkušeněji zhudebnil báseň Má bohéma od Arthura Rimbauda. Zatímco první část bude pouze textová, mé zhudebnění je nepřístupno, druhou část si už můžete hudebně vychutnat. Obojí vás, doufám, k vykročení do dalšího lednového týdne poctivě, popřípadě i patřičně naladí.
20.01.2014, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Před čtyřmi lety se na internetu narodilo neviditelné dítě, které bylo sudičkami ihned v kolíbce obdařeno malými růžky a k tomu ještě křidélky, aby bylo jasno, že není jen tak nějakým čertem, nýbrž padlým andělem. Kromě toho mu sudičky daly do ručičky malou baterku a sborovým hlasem pronesly: „Budeš lidem svítit na cestu, staneš se Světlonošem. Tak to nezvorej!“
19.01.2014, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 42
Úsudky jsou cihly, z nichž se stavějí filosofické teorie, a logika je jako sláma, která tyto filosofické vepřovice vyztužuje. Dobré myšlenky mají jen malou hodnotu, pokud je nepodpírají dobré argumenty – myšlenky potřebují rozumové zdůvodnění a takové zdůvodnění nelze řádným způsobem provést bez pevného a přísného logického základu. Argumentaci, která je podložena jasným způsobem, lze podrobit hodnocení a kritice a právě tento proces reakcí, revizí a vyvracení posouvá vývoj filosofie kupředu.
18.01.2014, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Rouper de Clotrimazol v poslední době pociťoval tak neuvěřitelné choutky, že i římský císař Caligula byl proti němu jen malou botičkou. Chtěl být zároveň vrahem a jeho obětí; což, jak jistě z čistě logického hlediska pochopíte, není až tak elementární záležitost.
17.01.2014, 00:23:43 Publikoval Luciferkomentářů: 58