Populárně naučný koutek


« strana 14 »

Karl Schwarzschild: muž, který věděl příliš mnoho


19. století zvolna končilo zápolením dvou konkurenčních modelů vesmíru (viz Modely vesmíru v 18. století), přičemž do hry vstoupily zákony termodynamiky, jež silně narušily původní newtonovské představy (viz Vesmír degenerující), avšak v podpalubí s již poměrně velkým předstihem byl přichystán další významný obrat v pohledu na vesmír. O iniciaci tohoto obratu založeném na neeuklidovské geometrii se se zasloužil především německý fyzik a astronom Karl Schwarzschild, jenž se však skutečného uznání své iniciace nedožil.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Vesmír degenerující


Zatímco v 18. století začaly tvorbě modelů vesmíru dominovat Newtonovy zákony gravitace a pohybu, v 19. století se o slovo přihlásila statistická termodynamika. 19. století se někdy nazývá Stoletím páry, čímž se myslí, že byl vynalezen parní stroj a nejen to. Započala se strojová průmyslová revoluce, která byla samozřejmě podnícena klasickou newtonovskou mechanikou, jenže z ní vypadlo něco, s čím tvůrci vesmírných modelů dle Newtona nepočítali. Formulace termodynamiky dost vážným způsobem nahlodala modely vesmíru z 18. století. Pojďme se podívat, čemu to vedlo a jak si s tím různí vědátoři a myslitelé poradili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Modely vesmíru v 18. století


Předchozí část o vývoji modelů vesmíru, v níž na Aristotela navázal Klaudios Ptolemaios a po něm to dovršil svou revoluční hypotézou Mikuláš Koperník, byla zakončena konstatováním, že k dalšímu pokroku je třeba do hry zařadit fyzikální teorii, která bude schopná dostatečně precizně popsat pohyb nebeských těles. Tuto fázi odstartoval Isaac Newton svým gravitačním zákonem a třemi pohybovými zákony. Na astronomické scéně 18. století se však nejdříve objevil Thomas Wright, jehož přírodovědné, natožpak fyzikální vzdělání nedosahovalo nijaké zvláštní úrovně. Byl to však právě on, který jako první pochopil, že ty mlhavé obláčky, které byly pozorovány tehdejšími dalekohledy na noční obloze, mohou být stejně jako Mléčná dráha galaxie. Tuto představu skvělým způsobem rozvinul Immanuel Kant, jenže pak se na scéně objevil Pierre Laplace a na čas ji poslal k ledu. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Ptolemaiův překomplikovaný vesmír a Koperníkovská revoluce


V předchozí části První modely vesmíru bylo naznačeno, že v naší sluneční soustavě, v níž planety obíhají okolo Slunce různými rychlostmi, pozorujeme ze Země podivné tvary drah ostatních planet – zdá se nám, že některé se po nějakou krátkou dobu pohybují zpět. Taková iluze vzniká díky našemu pohybu vzhledem k pozorovaným planetám. Naše oběžná rychlost je jiná než jejich, a proto občas vidíme jejich podivný protipohyb. Tento efekt potřeboval vysvětlit i Aristoteles a jeho následovníci.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


První modely vesmíru


Před téměř čtrnácti dny jsem ve Vesmírné upoutávce naznačil, že z této pozoruhodné knížky od Johna D. Barrowa, která v sobě zahrnuje nepřeberné množství modelů vesmíru, od těch nejstarších po ty nejnovější, zde něco přetlumočím. Je v ní spousta inspirativních postřehů a myšlenek, kterými se brodím především při jízdě metrem. Zatím mě nejvíce zaujaly fraktálové vesmíry, antropický vesmír, vesmíry s hmotou a antihmotou či vesmíry, v nichž není nic původního, anebo kvantové vesmíry. Dřív či později se k něčemu z toho a nejspíš i něčeho jiného dostanu. Pro dnešek jsem připravil takový malý výlet k těm úplně nejstarším modelům vesmíru, přičemž hned u Aristotela se zastavím u jedné šílené filosofické úvahy, na kterou jsem v poslední době už několikrát v sobě narazil a která se ve mně opět vynořila ve chvíli, když jsem v knížce dorazil k poznámce o Aristotelově předpokladu, že náš vesmír existoval vždy a vždy existovat bude.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 37         


Vesmírná upoutávka


Při vkládání včerejšího filosofického pojednání o vědě (Věda, změny paradigmat a Occamova břitva) jsem si uvědomil, že Populárně naučný koutek už nějakou dobu odumírá na úbytě. Naposledy byl doplněn někdy ve druhé polovině loňského října článkem Podíl obezity na vzniku rakoviny. Včera jsem po delší přestávce navštívil své oblíbené knihkupectví na Academia na Václavském náměstí a do oka mi padla knížka Johna D. Barrowa Kniha vesmírů, která je takovým průvodcem všemi možnými i nemožnými modely vesmíru, počínaje Aristotelovým sférickým vesmírem a konče postmoderními vesmíry, včetně těch naprosto splašených. John D. Barrow je uznávaný vědec a popularizátor vědy, který působí jako profesor matematických věd na univerzitě v Cambridgi a výňatky z jeho populárně naučných publikací se zde již objevily několikrát, namátkou Konečné vysvětlení (?) či Vítejte v hotelu Nekonečno. V blízké době obohatím Populárně naučný koutek výňatky z Knihy vesmírů. Dnes vás jako takovou vlaštovkou onoho obohacení obohatím některými perličkami a citacemi napříč celou knížkou.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Podíl obezity na vzniku rakoviny


Z jedné hromádky knížek jsem opět vylovil druhý díl Doby jedové od Anny Strunecké a Jiřího Patočky, z níž jsem zde naposledy reprodukoval pojednání Najdeme elixír života a věčného mládí? Žijeme v době, kdy nás obklopuje ohromné množství nejrůznějších chemikálií produkovaných konzumním průmyslem, z nichž drtivá většina nemá s elixírem života ani náhodou nic společného. Nedávno jsem se kupříkladu dočetl, že obyčejný rohlík dnes obsahuje přes třicet různých chemických látek, z nichž prý žádná není zdraví závadná, ale naopak ten rohlík tak nějak chuťově a trvanlivě vylepšuje. Zatímco naše babičky si vystačily s olejem, solí, moukou a vodou, a pokud chtěly, aby jim pečivo zůstalo déle čerstvé, přidaly trochu oleje, tak naše moderní konzumní doba se s něčím tak přízemním spokojit nemůže. Nežijeme však jenom v „době jedové“, ale i v „době obžerské“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  10  11  12  13    14    15  16  17  18 . . . . . . . . . .  47  48  49  50  51   »