« strana 8 »

Jak jsem na Vyšehradě potkal sojku

rubrika: Povídání


Žádnou nedělní vycházku a už vůbec na Vyšehrad jsem v sobotu neplánoval. Náhodně jsem však zaznamenal povídání od Soni Kacerovské Podskalí a Vyšehrad. Parádní místa s tou pravou pražskou pohodou. To mě dostalo, jelikož v něm popisuje trasu místy, jež mi až dosud tak nějak unikala. Žiju v Praze už skoro jednatřicet let a Vyšehrad se stal mojí vlajkovou lodí, majákem, jedním z několika nejmystičtějších míst Prahy, jimž jsem věnoval dost častou vycházkovou pozornost. Jak mi mohly uniknout cestičky a zákoutí popisované autorkou na mém téměř svatém Vyšehradě?! Samozřejmě že mohly. Naučil jsem se chodit po stejných mnou již vyšlapaných cestičkách, a ty kousek opodál jsem kompletně opomíjel, nevnímal, nezaznamenal. Vážně až tak moc? Nebylo mi na zbytí, než si to jít ověřit. Takže jsem si v pozdní sobotní noci naplánoval na zhruba polední neděli zcela nový vyšehradský výlet – procházku, zacházku, docházku a ve svých starých místech novou odrazku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Vasyl Vyšyvanyj (Habsburk v ukrajinské košili)

rubrika: Pel-mel


Nevím, jestli o Vilémovi Habsburském (1895-1948), který snil o tom, že bude ukrajinským králem, byl někdy natočen nějaký film, ale jsem přesvědčena, že by jeho životní příběh byl nesmírně přitažlivý jak pro filmaře, tak pro diváky. Ještě víc to podle mého názoru platí o Vilémově švagrové, statečné a zásadové ženě Alici Akarcroně Badeinové. Jedna z jejích dcer, Maria Krystyna Habsburková, neokázale dožila (2012) ve slezském městě Zywiec. V Zywieci prosperuje pivovar Heineken založený Krystyniným dědečkem Štěpánem.

U nás dobře známý Otto von Habsburk (hovořil čtrnácti jazyky – prostě typický zdegenerovaný šlechtic) říkával: Život je jako bicykl. Dokud šlapeš do pedálů, jedeš. Otto šlapal do pedálů v Evropském parlamentu, v unii, která je obklopena slabými státy, jež se přizpůsobují jejím představám, zatímco Habsburkové byli obklopeni národy, které vznikaly částečně podle představ vlastních. Evropská unie se nachází ve velmi podobné situaci, jako se nacházeli kdysi Habsburkové: kontroluje volný obchod, má centralizovanou ekonomiku, není schopna vytvořit obrannou sílu, v rámci EU je možné cestovat bez dokladů. Ale protože nemá národní identitu, musí řešit národnostní otázky svých členů. I v této věci si vede podobně jako Habsburkové, a stejně tak i relativně úspěšně, s využitím ekonomického nátlaku.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Levandulová

rubrika: Povídání


Minulý týden v pondělí jsem kolem poledne kráčel přes Sluneční náměstí (SN). V tento den tam bývají farmářské trhy. Kruhová vozová hradba stánků – venkov se hlásí k husitům. Občas se přidám ke kališníkům, ale mým cílem byl tentokrát asiatský krámek, který se nachází na opačné straně obvodu SN než moje bydliště – v přízemí Slunečního domu hned vedle radnice.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Josef a Kajetán podruhé

rubrika: Povídání


Milý čtenáři, nebo milí čtenáři? To je fuk, kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať čte stranický tisk. Dovoluji si napsat druhé pojednání o Tyláku, kam jsem se dnes opět po delším čase vydala nasát vůni z českých luhů.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 18         


Using Brain Plasticity to Supercharge Your Brain

rubrika: Populárně naučný koutek


Brain plasticity, also known as neuroplasticity, is a term used by neuroscientists that refers to the brain's ability to change and grow at any age. This flexibility is critically important during our brain development and in shaping personalities. Prior to the 1960s, scientists believed that changes in the brain only took place during infancy and childhood. Most believed that the brain's physical structure was permanent by adulthood. Modern research has concluded that the brain creates new neural pathways and alters existing ones to adapt to new experiences, create new memories, and learn new information, right up until the day we die.

 

Anna Kucirkova


Celý článek »

komentářů: 63         


Europeana (Opsáno od Patrika Ouředníka)

rubrika: Pel-mel


Dovedu si představit, že spisovatel, který chce popsat (ještě daleko spíš vyjádřit) rozkmitané dvacáté století, dlouho přemýšlí, jak a kde a čím začít. Takové přemítání je asi jako volba mezi okamžitým pohledem do zrcadla a mezi podobiznou vnucenou nám malířem jednou provždy. Patrik Ouředník zvolil cestu, která dojem neukončenosti a roztříštěnosti poslední dějinné etapy umocňuje tím, že předkládá proud faktů, epizod, kuriózních detailů i fragmenty filozofických esejů. V knize nazvané románem je všechno a ty, čtenáři, buď pro jednou zase aktivní a věz, že se ti zde nenabízí kniha v prášku (zalít vodou, zkonzumovat). I potřebná míra absurdity, i grotesknost, i tragédie, i pohled pozorovatele jako pohled staříků posedávajících na lavičce, staříků už nezúčastněných, jen přebírajících minulost jako hrách, jako korálky růžence, jako dílky skládačky – podle toho, kým a čím který z nich byl. Oni přesně nevědí, oni jen říkají: A filozofové říkali. V takové knize jako je Europeana, je všeho moc, protože informacemi se každý člověk, který to připustí, až dusí, a teď se v tom vyznej. Ale i tento film jednou skončí a střih, a bez ohledu na cokoli: jedeme dál.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)

rubrika: Povídání


Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Letní pohlazení

rubrika: Poetický koutek


(Erotickomaniakálněepické)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Hromadění

rubrika: Povídání


Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 49         


«   1  2  3  4  5  6  7    8    9  10  11  12 . . . . . . . . . .  264  265  266  267  268   »