« strana 6 »

Poslední červnová s Kainarem

rubrika: Poetický koutek


Nastal poslední den června roku 2019, jehož první den jsem tady otevřel s pomocí Roupera de Clotrimazola, mého nevlastně vlastního dítěte. Teď ho uzavřu (ne Clotrimazola, ale červen) s pomocí Josefa Kainara – českého básníka, dramatika, ilustrátora a ještě kdoví čeho. Před pár dny jsem navštívil své oblíbené knihkupectví KOSMAS, jehož prodejnu mám hned za rohem ukotvenou v butovické nákupní galerii. Shodou okolností jsem tam zakotvil u poličky věnované poezii a vyňal z ní básnickou sbírku Josefa Kainara. Po dlouhé době jsem si znovu uvědomil, že tento poetik dokázal poskládat velmi samorostlé verše. Tu sbírku jsem si nekoupil, jelikož jsem měl dojem, že v mé knihovně jeho básně nemohou chybět. Dnes, když tohle píšu, což je v době, kdy tohle vychází, vlastně už včera, jsem s hrůzou zjistil, že žádnou básnickou sbírku od Josefa Kainara ve své knihovně nalézt nemohu. Dospěl jsem k závěru, že zítra, tedy vlastně už dnes to půjdu napravit. Pro tento dnešek, čili poslední červnový den, zde nicméně překládám jednu Kainarovu báseň, kterou zhudebnil Vladimír Mišík (viz hudební vložka pod básní). Zhudebnil nejen tu, ale třeba i Sochy. V předkládané básni je jedna sloka, která v hudebním provedení Vladimíra Mišíka chybí. Týká se jakési křesťanské sektičky, kterou nalezla jakási francouzská výprava v jakýchsi katakombách. Faktem je, že je to dost nezvyklý úkrok stranou, s jehož zhudebněním se Vladimír Mišík zřejmě neztotožnil. Upřímně se přiznám, že jsem nad tím mnohokráte přemýšlel, ale ten úkrok se mi nepodařilo zcela dešifrovat. Jakýkoli pokus mi to zde zcela vysvětlit přivítám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Splašená mysl

rubrika: Pel-mel


Před několika dny jsem v hlubokém rozpoložení opět navštívil prodejnu knihkupectví KOSMAS v obchodním centru Galerie Butovice. Netrvalo dlouho a v mé ruce uvízl útlý brožovaný výtisk, jehož ústřední název je „Jak zklidnit splašenou mysl“. Trochu jsem ho prolistoval a v některých místech jsem narazil na pasáže, z nichž jsem usoudil, že autor uvažuje podobným způsobem jako já už nějakou dobu. A tak jsem si ten svazeček za drobný obnos přivlastnil. V následujícím textu se vás pokusím seznámit se základními myšlenkami knížky, které jsou nastíněny v jejím Úvodu, přičemž započnu krátkým seznámením s jejím autorem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Vzpomínka na Karla Kryla

rubrika: Vinárna U Čerta


Nevím proč mě ro napadlo zrovna teď, když jsou venku taková vedra, ale možná z úpalu či úžehu. Napadlo mě náhle vzpomenout si na Karla Kryla. Za hlubokého totáče jsem potajmu poslouchal jeho písničky, a ačkoli jsem totáč neměl rád, textům Krylových písniček jsem začal rozumět až mnohem později. Škoda že Karel Kryl odešel až tak brzy. Někdo takový tady chybí – a ačkoli se někteří snaží, neříkám, že špatně, takový náboj, jaký měl v sobě Kryl, nemá nikdo z nich.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Krátká cesta do Dalejského údolí

rubrika: Povídání


Z astronomického hlediska se právě začalo léto. Došlo totiž k tzv. letnímu slunovratu – tedy k okamžiku, kdy je nejdelší den a nejkratší noc. Od této chvíle se bude den krátit, noc prodlužovat, až se vyrovnají na počátku astronomického podzimu, kdy dojde k tzv. podzimní rovnodennosti, a kdy skončí astronomické léto. Meteorologové však kladou začátek léta na začátek června, s čímž souhlasím. Obzvláště letos jede léto na plný výkon již někdy od druhé poloviny května. Pátého června, velmi žhavého letního dne, jsem se vydal na krátkou procházku do Dalejského údolí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Den a Noc

rubrika: Pel-mel


Jsou živočichové, kteří jsou aktivní ve dne, a pak jsou tací, kteří svoji aktivitu produkují v noci. Když jsem vyrůstal, tak se ze mne postupně stával noční živočich. Ne, že by se mi den nelíbil – když svítí slunce, tak je úžasný, ale moje mozková aktivita se začínala projevovat až v noci. Slunce nikde, ale když nebylo pod mrakem, tak ta úžasná hvězdná obloha – Ano, hvězdy jsou též slunce, jenže místo jednoho jich na obloze vidíte tisíce a chápete, že to je Vesmír, Kosmos, Nekonečno. Už odmalička jsem chtěl letět do Vesmíru…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Každý příběh je třeba posuzovat z obou stran

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Často se stává, že dva lidé, kteří k sobě až dosud měli velmi blízký vztah, se dostanou do konfliktu. Jsou tady dva lidé, první a druhá strana, a pak se ještě objevují lidé třetích stran. A každý z nich tomu příběhu nějak naslouchá. Nejhorší je naslouchat jenom jedním uchem, vnímat argumentaci pouze jedné konfliktní strany.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«   1  2  3  4  5    6    7  8  9  10 . . . . . . . . . .  414  415  416  417  418   »