Pel-mel


« strana 12 »

Když přijde láska


Červenec se zvolna začíná dobírat k srpenci, léto je v plném proudu, občas tak nějak sprchne, někdy i víc takže laskavé vodní přívaly tu a tam něco vyplaví, do toho burácí hromy a blyští blesky, nicméně teploty mají neustále tendenci držet se ve svých maximech okolo třicítky. Takže je furt horko. V průměru víc než v májovém květenci, kdy „hrdliččin zval ku lásce hlas“. To pravil Karel Hynek Mácha a mnozí ten květnový měsíc považují za měsíc lásky. I já jsem k tomuto májovému ulpívání k lásce vždy znovu a znovu směřoval, a téměř vždy znovu a znovu jsem byl těžce vyveden z míry. Každý, kdo si pořádně přečetl Máchův Máj, musel bezpochyby dospět k závěru, že v tomto zlovolně květnatém měsíci není láska tím nejdůležitějším. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem k tomuto závěru tak nějak dospěl. Ale nakonec se mi to podařilo. Láska může nicméně kvést v kterémkoli ročním období. Každé z nich k tomu má své vlastní a ničím nezaměnitelné páky. Takže teď bych rád oslavil lásku letní, k čemuž jsem si dovolil přichystat čtvrtou část ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií. Ve třetí části jsem s pomocí na konci zmíněného zdroje zabrousil do epochy heroické medicíny. Dnes se vracím do epochy renesance, jelikož tam je třeba hledati ty nejromantičtější projevy lásky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Atlas mraků (Vytrženo z kontextu)


O filmu Atlas mraků se na Neviditelném čertovi diskutovalo už mnohokrát. Předlohou k filmu je velmi obsáhlé epické dílo střídající historická období a uvádějící příběhy lidí (v jednom případě klonů), kteří se nikdy nepotkali. Přesto je něco (tajemného) spojuje. Ale na rozdíl od filmu není v knize tento motiv zásadní. Mitchell má neobyčejnou fantazii, je mistrem rozvíjení děje pomocí nesčetných detailů a souvislostí. V tomto ohledu je doslova marnotratný. Jiný autor by z jednotlivých osudů vytěžil nejméně tři knihy. Ne každý by ale byl schopen rozdílného dobového vyjadřování tak, jak to dokáže Mitchell. Všechny postavy z různých časů jsou ztělesněním jedné duše, která symbolizuje věčný koloběh, ale přiznám se, že jsem úplně nepochopila, jestli má postavy spojovat ještě něco jiného, společného (kromě mateřského znaménka). Počítám-li dobře, hlavních postav je šest. „Atlas mraků“ je název skladby, sextetu, který zpravidla přinese brzkou smrt tomu, kdo jej dostane do ruky. Fundované informace o knize uvádí Wikipedie. Dnešní příspěvek přináší úryvky z dialogů, z dopisů a z deníkových záznamů.
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 63         


Mentální choroby – Kolotočová a šoková terapie


první části tohoto ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií až téměř dodneška jsem naznačil, že zdroj, jenž jsem si dovolil k tomuto počinku využít, se skládá ze čtyř kapitol. Stejně jako druhou část jsem i tuto třetí obhospodařil kapitolou čtvrtou, jež se jmenuje „Epocha heroické medicíny“. Tato kapitola okupuje zhruba polovinu zdrojové knížky a i přesto, že se týká naší relativně nedávné minulosti (někdy možná i přítomnosti), demonstruje tak neuvěřitelná lékařská alotria, že předchozí tři historické kapitoly jsou výrazně pozadu. Dnešní ukázku z tohoto jistě velmi podnětného dílka jsem věnoval některým léčebným procedurám duševně či mentálně postižených lidí. Soustředil jsem se především na dva terapeutické postupy: první využívá kolotoč, druhý elektrické šoky, přičemž jejich vhodně zvolená kombinace může být bezpochyby ještě efektivnější.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Moc a přežívání (Elias Canetti)


O moci jako o nejsilnějším pudu bylo už napsáno mnoho. Právě tak o moci bezmocných a bezmoci mocných. O touze po ovládnutí druhého, o potřebě manipulovat jím. (Když to nejde jinde, tak aspoň v nejhlubším soukromí.) Canetti se zaměřil na moc jako na cestu k přežití. Z jeho pojednání je zřejmé, že touha po moci je zakódována jako jeden z projevů samotného života. Přežít za každou cenu! Ale bez nadání rozumem, bez morální brzdy…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


Řečová terapie (Koktavost)


Na samotném počátku léta dle astronomického kalendáře jsem zde uvedl mozaiku citací z jedné mnou krátce předtím zakoupených knížek, viz „Započíná se léto se vším všudy“. Mým úmyslem bylo ověnčit vstup do léta něčím neotřele humorným. K tomu mi tato knížka, která se zabývá tímto způsobem laděným historickým přehledem lékařské praxe, jako z udělání spadla přímo do klína. Domnívám se, že přišel čas, abych ji tady zase oprášil. Pro tentokrát jsem vybral medicínskou záležitost týkající se koktavosti. Je vskutku neuvěřitelně fascinující, jak si s touto nepříliš nebezpečnou chorobou poradili slovutní medici v nedávných dobách. Jeden z nich před necelými sto lety dokonce dospěl až k orálnímu libidu a nezapomněl ani na penis. Šokující! Inu i v létě se můžeme s pomocí medicínské praxe dokoktat k specifickým sexuálním praktikám.devil

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 46         


Přesazení (Elias Canetti: Záchvaty slov)


Moje tchyně se domluví kdekoli jakkoli, ale domluví. To než já si vzpomenu na čas předminulý a na správný tvar pasiva, odjedou všechny vlaky a prodavači zavřou krám. Po několika dnech v cizině mám pocit, že se na nás všichni domluvili a pořád ne a ne, nechtějí začít mluvit normálně. Tedy česky. Ta jejich protivná umanutost úží dech, člověku se chce uvolnit přiškrcenou kazajku cizího prostředí a cizí řeči. Ve snu přece mluví každý cizinec česky a je jasné, že plynulou češtinou se budou družit i Marťani. (Ani náhodou nebudou švitořit nebo skřehotat anglicky – jak se mnozí bláhově domnívají.) Rozdíl mezi znalostí jazykového systému a řečovými dovednostmi se sice za nějaký čas vyrovná, ale stejně jako přijetí nového kulturního prostředí může pořádně bolet. I bez zkušeností cestovatele nebo emigranta nepochybuji, že v každém z nás to nejvnitřnější, v útlém věku získané, zůstane stejné. Nebo se mýlím?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 20         


Točité schodiště (Pelmel na literární motivy)


Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Započíná se léto se vším všudy


Odborníci na roční období rozeznávají tři druhy léta. Dvě z nich mají jednoznačný začátek a konec a jsou kompaktní. Meteorologické začíná prvního června, končí posledního srpna; astronomické začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností. Vegetační léto je v našich zeměpisných šířkách definováno průměrnými teplotami nad 15 °C; takže začátek, konec a jeho kompaktnost je variabilní. Letní slunovrat nastal včera 35 minut po půlnoci. Vzhledem k současným teplotám se dá tedy říci, že zde máme všechny tři léta v jednom balení. A nejen to – v nejbližších dnech by se vegetační léto mělo docela rozpálit. Kromě této trojité letní evoluce se nám ještě začíná blížit čas školních prázdnin, letních dovolených a dalších způsobů, kterak se mnozí z nás rozutečou na všechny strany. I na NČ nastane či vlastně už nastává něco jako částečná letní odstávka. Spočívat bude v tom, že frekvence a pravidelnost nových příspěvků (článků) se částečně sníží. To se patrně bude týkat i odbornosti jejich obsahu, takže třeba pokračování teprve započatého seriálu Co je vesmír? bude více či méně zpomaleno, respektive odloženo. Jako startovní výstřel jsem zvolil několik citací z knížky, kterou jsem v neděli ulovil v knihkupectví Kosmas v butovické Galerii. Při jejím čtení v metru jsem dostával záchvaty smíchu, takže jsem některé spolucestující tak trochu zneklidnil. Je to sice poněkud černý humor, ale o Češích je známo, že jsou smějící se bestie. Takže pokud se tomu nebudete smát, nejste buď Češi, anebo trpíte nostalgií.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jak jsem byl za blba


Prezentovat se jako blbec bývá za jistých okolností docela legrace, jež vás může i obohatit. Nezřídka tady vystupuji jako přísný a dostatečně na hlavu padlý anděl, ten nejvyšší, což některé nemlčenlivé někdy vede k tomu, že do mě šťouchají jako tágo do kulečníkové koule. Může se někdy zdát, že mě to dožere – ale to je povětšinou jenom zdání –, což tága kvitují buď záporně a odeberou se do věčných lovišť, nebo kladně a přiloží pod kotel. Oheň na střeše bývá někdy až neuvěřitelně legrační. Na blbce si hráli třeba Laurel a Hardy – první dělal hloupého blbce, druhý chytrého, takže se efektivně doplňovali –, což jim vynášelo docela solidní příjem. Poslední neděli jsem byl za blba dvakrát. Nejdříve jsem sehrál Laurela, potom Hardyho.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Dva cíle (a přece jeden) – Miroslav Tyrš


Jsou osobnosti v mnohém směru nedostižné, na příklad i ve způsobu, jakým neúnavně hledají své místo v životě. Životní cesta Friedricha Emmanuela Tirsche je cestou hledání, tápání, navracení a houževnaté cílevědomosti. Ale především je to cesta neobyčejného, úporného úsilí. Touhy zmocnit se maxima z bohatství dosavadní lidské vzdělanosti, a zároveň všechno získané uplatnit ve službě celku. Myšlenky osvícenství v praxi!

Původně bylo povídání o Tyršovi zamýšleno jako úvaha o pojmech vlastenectví, národ a nacionalismus. Vždyť i Tyrš samotný měl občas pocit, že nové vlastenectví není jen zdůrazněním příslušnosti k vlastnímu kmeni, ale že jde o novodobé náboženství. Když jsem pak narazila na článek Sokol vznikl díky Němcům, tvrdí sudetoněmecká organizace, uvědomila jsem si, že by psát o něčem podobném bylo nošením dříví do písmenkového lesa. (U daného odkazu upozorňuji na užitečnou diskusi.) A pokud jde o samotného Miroslava Tyrše (podoba jména od roku 1864, předtím se od roku 1852 podepisoval jako F. E. Tyrš), oddanost vlastenecké myšlence je u něj jedním tématem z mnoha.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  8  9  10  11    12    13  14  15  16 . . . . . . . . . .  93  94  95  96  97   »