Pel-mel


« strana 8 »

Umět se zastavit


Před několika dny jsme si tady povídali o žalostné úrovni svátečních televizních programů. Ale mezi těmi programy byla také světlá výjimka: opakování rozhovorů s významnými lidmi (ČT24). Dostali jsme možnost znovu se pokochat vybranou češtinou cestovatele Miroslava Zikmunda. Ale nejen Zikmundova řeč je příkladná. Málokdy se člověk setká s takovým klidem, jednoznačností názoru, neokázalostí, absencí pýchy, jako právě u tohoto slavného cestovatele. Miroslav Zikmund i Jiří Hanzelka například věděli, že za Zprávu č. 4 ponesou následky. Ale nemohli jinak. Doba přitom nabízela tak snadnou cestu vzhůru! Dnes Miroslav Zikmund bilancuje a před námi stojí jeho životní pouť jako poctivé umělecké dílo, v němž má všechno své pevné místo.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Novoroční vážné zamyšlení


Nový rok sice začal včera, takže to může vypadat, že jsem se o jeden den opozdil, ale faktem je, že tohle je můj první příspěvek na NČ v tomhle roce a zároveň i první, který jsem napsal letos. Poslední jsem napsal a zde publikoval ještě loni, ačkoli byl zamýšlen i jako úvod do aktuálního roku. Jenomže to bylo jenom tak půl napůl a ještě navíc z legrace. Teď už to myslím vážně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Druhý svátek vánoční


Vánoce se zvolna končí. Na obzoru se začíná rýsovat konec jednoho roku a začátek dalšího roku. Vše se děje podle jakéhosi kalendáře, který však může mít různé podoby včetně různých začátků nového roku. Rok je doba, za kterou oběhne Země Slunce po elipse. Je to uzavřená křivka, která se až tak neliší od kruhu, na němž si můžete kterýkoli bod vybrat jako začátek dalšího oběhu (Nový rok), a tím pádem i konec předchozího oběhu (Silvestr). Nejlepší volbou je dle mého soudu zimní slunovrat, jelikož představuje půlnoc. Tahle „půlnoc“ je však na severní polokouli o půl oběhu jinde než na jižní polokouli. V rovníkové oblasti Zeměkoule je to víceméně jedno. Seveřané a jižané se v zájmu globalizace musí rozhodnout, kdo začne nový rok o půlnoci, a kdo v poledne. V podstatě se už tak stalo, i když ne přesně – vyhráli seveřané, jelikož je jich více. Ale to jsem utekl od Vánoc, kdy se krátce před nimi zakončila naše půlnoc. Takže zpět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Vánoční pěna dní II


Přesně před dvěma lety jsem zde vypustil Vánoční pěnu dní. Dva roky, ale připadá mi to jako dvě století. Mám pocit, že takový text bych už nedokázal napsat. Ne proto, že už nedokážu psát, ale proto, že za pitomé dva roky píšu jinak. Ne úplně, jistě ve mně leccos i z mnohem starších dob zbylo, ale už je to tak nějak jinačí. Někdy ani dvě staletí v lidech skoro nic nezmění. Kulisy jsou jiné, ale lidé jsou stejní. V jednom člověku však mohou dva roky znamenat dvousetletou změnu, ačkoli kulisy jsou ještě stejné. Vánoční pěna dní číslo dvě je tudíž o něčem úplně jiném v téměř stejných kulisách.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Vonělo by stejně? (O jménech)


Shakespeare sice říká ta pochybovačná slova o „jménu růže“, ale zdá se, že na jménu záleží, alespoň životní zkušenost o tom vypovídá. Je rozdíl, nacházíme-li se na začátku či na konci abecedy, je rozdíl, máme-li jméno nápadné, natož vyvolává-li směšné asociace. Viz Brfxxccxxmnpcccclllmmnprxvclmnckssqlbb11116. Exotické rodné (křestní) jméno přece něco říká o rodičích: o jejich touze se odlišovat, o přání uniknout z fádního prostředí, o snaze otevřít Eleanoře (jméno dívek z lepších rodin v Anglii) zářivější budoucnost. Kdysi bylo osobní jméno prostě jménem popisným – tak, jako tomu bývá u indiánů. Při křtu děti dostávaly jméno po kmotrovi a bylo také zvykem děti pojmenovávat prostě po světcích, jimž byl zasvěcen den, kdy dítě přišlo na svět. Případně rodiče volili světce, který jim byl nejbližší. Podrobněji Rodné jméno.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 35         


Zimní příběh


Prosinec v našich zeměpisných končinách připomíná Ladovy obrázky jen velmi zřídka. Přesto ho řadíme do zimy. Meteorologicky od samého počátku, astronomicky od zimního slunovratu krátce před Vánocemi, které můžeme vnímat jako Svátky slunovratu. Vánoce započnou příští týden v neděli v podvečerním čase Štědrého dne. Když se zhruba v tuto dobu narodil Ježíš Kristus, na obloze se prý objevila Betlémská hvězda.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Kypření a jitření u Petry Hůlové (Macocha)


Ha svět, a celý teď bude můj. Jako ryba, kterou mrskem vytáhli, poulí se, propíná a lapá po dechu a vždycky ho bude míň, než kolik je třeba, aby nechcípla… Jinak než šokem to nejde. Buď se cukem přeladíte na jiné rádio, jako když páteří trhne nešikovný ortoped a vyhřezne plotýnka, co ji chtěl naopak srovnat zpátky, nebo ať si dělá každý, co uzná za vhodné… Chátrající mezilidskost dneška se futruje společným obhospodařováním půdy. Ve čtvrti nedávno otevřeli komunitní zahradu a tam to vře lidskostí jako žabincový močál. Drobotina se tam druží s drobotinou sousedů, zatímco jinak na sebe mávají jen z aut cestou na blbý kroužek, když jedna matka stojí na červené v odbočovacím pruhu, zatímco ta druhá jede rovně nach Kaufland. To se to mává z Fordu Mondeo a Toyoty Lexus. Říkám si (z balkonu vidím na křižovatku jen za cenu vyvráceného krku), ale pozdravit se navzájem mezi regály, to už jde hůř. Ovšem dát vědět přes Twitter jde opět kupodivu snadno a takovéhle vlny ano ne a lehké versus těžké jsou solí života.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Tajemný kout


Škoda, že panelákové děti nemají příležitost poznat, co obnáší taková půda s tajemnými kouty. O stodole nebo o pořádném sklepě nemluvě. Starý dům je blízký a důvěrně známý, ale někde hluboko pod postýlkou se schovávají děsy a přinášejí do snů studenou lepkavou hrůzu. Vždyť i dospělý chodí do sklepa nerad. Jen když musí dojít pro brambory, vyhrabat mrkev uloženou v písku nebo přinést uhlí. Ale na půdě čekají staré sváteční šaty, dopisy a pohlednice z dob a zemí, které snad ani nebyly. Pro dětskou fantazii i objevitelské přehrabování - prostě krása! Na půdě je také blíž ke světlu, slunce se dere zaprášeným střešním okýnkem a v létě se tam krásně našlapuje po vyhřátých prknech.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Hluk 14:15 Hukot na jatkách


Před desátou hodinou dopolední páteční jsem opustil svůj kutloch, abych přes Sluneční náměstí dorazil na stanici metra Hůrka, odkud jsem měl v úmyslu vyrazit podzemním courákem na své pracovní stanoviště. Proč říkám courákem? Inu v poslední době mám dojem, že se metrové vlaky courají s čím dál tím větším potěšením. Nikdo nikam nespěchá, mnozí se v klidu nakrmí ve vagónech, jelikož k tomu mají dostatečně pohodlný čas… a toto vcelku vlídné zdržení pak dohánějí na přechodech pro chodce, když svítí červená. Červenou milují. Zelená je popuzuje, jelikož mají pocit, že se je někdo snaží nahánět. Asi jako vepříky na jatkách.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


«   1  2  3  4  5  6  7    8    9  10  11  12 . . . . . . . . . .  111  112  113  114  115   »