Neviditelný čert

O mouchách na trhu (Orel much nelapá)

Končí se červen, posledním svým pátkem, a ve své první sobotě se započne červenec. V následujícím týdnu nás čekají dva svátky. Nejdříve k nám dorazí dva věrozvěsti odněkud ze Soluně, a po nich pak od nás vyrazí Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici. V obou případech se jedná o velmi zajímavý společenský úkaz, přičemž ten druhý mi přijde o poznání zajímavější. Pokud ale dáváte přednost soluňským věrozvěstům s tím, že vás nikdo nebude nutit přikládat polínko do kamen, nebudu mít zapotřebí vám v tom bránit. Já však oba svátky s jejich celým týdnem využiji tak, že prchnu do své samoty nemaje v tlumoku plácačku na mouchy.

Lucifer

30.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Smrt nebo život po životě (Zákon reinkarnace)

Na úvod bych chtěl říci, že v poetickém pojednání O ptácích jsem v perexu prohlásil, že červen bude věnován především poetičnosti a jiným podobným nepříliš duchovně náročným záměrům. Jenže tu máš čerte kropáč! Ne, ze svého záměru neustoupím, ale díky Stelle, která hned vzápětí nastoupila s tím, že Bez TABU to nejde…, kde v poslední fázi zařadila tabuizovanou smrt, jsem nucen udělat malý úkrok stranou. Není první, jelikož jsem vás již v tomto měsíci oblažil kupříkladu Antroposofickým pojetím reinkarnace. Nemusíte se však obávat, že vás tímto antroposofickým zdrojem budu ještě obhospodařovat. Narazil jsem v něm totiž na něco, co mě přesvědčilo, že už s tím nechci mít nic společného. Mnohem zajímavější mi přišel zdroj Sálu tisíce zrcadel, jelikož jsem v něm nalezl nesmrtelnou návaznost na poslední Stellin příspěvek.

Lucifer

26.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Bez TABU to nejde...

Čeští filharmonici obohatili jazyk o japštinu, o jazyk zrozený při zájezdech do Japonska. (Viz LN 17. 6. 2017: Taktoniči, ten kouzlí). Dirigenta nazvali „taktoniči“, taktovka se stala „taktomete“, z tympánů jsou „ničiuši“. Jazyková hravost těch, kteří vystupují v „machrhausu“ (kam podle jednoho ze semaforských monologů chodí fajnoví lidi), potěší stejně, jako jazyková fantazie, s jejímiž výsledky nás seznamuje tato internetová stránka: Čeština 2.0: Jak nám zobák narost. Skutečná japonština ale jako jeden z mála jazyků (ještě tak finština) převzala beze změny austronéské slovo „tabu“. Považuje ho za svoje, přestože japonský ekvivalent měla už před Cookovými expedicemi. Jiné evropské jazyky přebíraly tento výraz s drobnými změnami. Při vší bohatosti naší mateřštiny, ani my nemáme výstižnější slovo pro označení zapovězených věcí, než je neohebné „tabu“. Už to, že je nesklonné, souzní s jeho významem. Od tabu zkrátka rychle pryč!

Stella

23.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Sál tisíce zrcadel

Včera jsem se vrátil z několikadenního výletu do Ústeckého kraje. Navštívil jsem kupříkladu Žatec, kde mě přivítala asi metrová chmelová šiška v Chrámu chmele a piva, či Chomutov, kde mě přivítaly stovky vyšňořených horníků. Na tuto cestu jsem si přibalil knížku, kterou napsal Heiko Schrang. Má dvě části. První se věnuje neuvěřitelně drsným konspiračním úvahám podloženým nezměrným množstvím téměř nevyvratitelných faktů. Druhá část obsahuje krátké takříkajíc filosofické úvahy či podobenství. Z ní vám předkládám jedno z nejkratších podobenství. Je velmi jednoduché, ba přímo prostoduché a v nejrůznějších, někdy i mnohem košatějších formách ji lze nalézt v mnohých literárních počincích či lidových mudroslovích. Toto podání se mi však velmi zalíbilo. Proč? Zkuste hádat.

Lucifer

19.06.2017, 00:50:04   Publikoval Luciferkomentářů: 24         

Druhotná mysl (Tabu)

Majitel a šéfredaktor tohoto blogu se čas od času vyzná ze svých nejintimnějších prožitků. Naposledy (O batůžkářích a jiných samoorganizujících se hmotách) tak učinil obzvlášť rafinovaně a eufemisticky, když promluvil o „pnutí své druhotné mysli“. Řekla bych, že to byl záměr: pojmenovat takovým způsobem něco, co je pro muže stejně důležité, jako to, co (případně) má v hlavě. Lucifer oduševnil jinak celkem zanedbatelný detail, a tím zmínku o něm ospravedlnil. Ne, že by náhodou na sebe řekl i to, co neví. Málokdo disponuje odvahou sdělit veřejně věci, o kterých se běžně nemluví, nebo je zvykem o nich mluvit jen v určitém prostředí. Je zajímavé a zřejmě historicky dané, že jsme zvyklí něco podobného přijímat od muže mnohem snáz než od ženy. Ačkoli například počet spisovatelek, jež se nevyhýbají popisu věcí tělesných, narůstá, pořád ještě jsem nenarazila na čistě erotickou báseň, kterou by napsala žena. (Neříkám, že nejsou!) Ale dobrých „odvážných“ próz bylo ženami napsáno přece jenom více. Těch horších také dost. Krásné tvary a linie vydařeného ženského těla jsou vděčným objektem využívaným v reklamě. Mezi námi, obrazová reklama s mužským aktem sakumpikum (je to složenina?) by zrovna dvakrát estetická nebyla.

Stella

12.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

O smlouvách dvojí krve

Charakter knihy Pavla Rejchrta O smlouvách dvojí krve vystihl asi nejlépe Vladimír Novotný, když nazval svůj doslov „Truchlobolné filipiky proti egotismu v nás“. Probít se textem originálního myslitele Rejchrta není nic snadného. Ale zde oblíbená čertovsky neviditelná synchronicita mi přihrála dílo o věcech, jež poslední dobou trápily Lucifera hned několikrát (naposledy Poslední májová – Reikarnační). Byla by škoda vrátit do knihovny Rejchrtův spis bez toho, že bych na něj upozornila případné čtenáře. Ostatně, autor se už na NČ objevil: Ani k donošení, ani k uhlídání to není (Samochodci víry). Při četbě O smlouvách dvojí krve si člověk musí vzpomenout na některé dialogy Havlova absurdního dramatu. Ale u Rejchrta nejde o lehkou, povznesenou ironii, u něj jde naopak o hluboké kutání, dolování, vynášení, prosívání a přebírání za potu a krve. Jak se to s věcmi vůbec má? A jsou? Vracíme se? Je počátek, je konec? A co víra? Náboženství? Náhoda zaúřadovala ještě jednou. Dnes jsem dostala mail od kamarádky, která se právě vrátila z nemocnice. Svěřila se, že prožila stav, pro nějž se nepokouší hledat vysvětlení, ale který ji, bytost veskrze racionální, povznesl nad nemocniční bolavou skutečnost i nad prázdnotu marného čekání. Se svolením pisatelky cituji v dnešním příspěvku slova z jejího dopisu na místě, kde tematicky doplňují Rejchrtovo zamyšlení. Následující úryvky jsou ze hry Napiluvzetí, kde vystupuje B., Č. a X. Protikladní B. a Č. k sobě patří, respektují se a doplňují. Oba se obracejí k X. K tomuto panu X. se chovají se zdvořilou úctou!

Stella

05.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Poslední májová – Reinkarnační

První májové V měsíci lesklých hvězd předcházelo poslední aprílové Pálení čarodějnic, v němž jsem naznačil, čemu zde bude Máj – měsíc lásky – věnován: Lásce na všechny způsoby. Je zjevné, že svého cíle jsem dosáhl jen částečně, jelikož čas vymezený tomuto Máji prakticky vypršel. Příští rok však přijde další Máj, a já anebo nějaký můj následovník může v tomto díle pokračovat. Člověk by si měl vytyčit co nejvyšší cíl, jenž by ho lákal jako vzdálený horizont. Nikdy by však neměl upadat na mysli, pokud ve vymezeném čase dosáhne tohoto cíle jenom částečně. Své zkušenosti může předat dalšímu poutníkovi, jehož vymezený čas je teprve na počátku, a nasměrovat ho k zářícímu horizontu. Tím následovníkem může být svým způsobem on sám v reinkarnační podobě, k čemuž dospěli nejrůznější myslitelé v různých časech a na různých místech zeměkoule.

Lucifer

31.05.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Zvláštní sobectví (Z moderní historie)

Agnieszka Hollandová v Magazínu DNES říká, že se lidstvo nachází v etapě, kdy je nudí svoboda. Lépe řečeno, nudí se bohatí, a chudí nevidí žádnou perspektivu. Z tohoto podhoubí vyrůstá nacionalismus a autoritářství. Doba se vyznačuje třemi hlavními problémy: prvním je globalizace vyvolaná korporacemi, protože ty jsou mocnější než stát. Druhým problémem je informační revoluce, která způsobila, že se vůbec nedá rozlišit, co je pravda a co je lež. Třetím je mravní revoluce: bílí muži se cítí být ohroženi svobodou žen, a tím přicházejí o poslední oblast, ve které dosud vládli.

Z knihy Ljudmily Ulické Básnířka, věnované životu Natalji Gorbaněvské, vyplývá, že při pohledu na poslední půlstoletí můžeme pozorovat vzácnou spolupráci mezi muži a ženami jako mezi sobě rovnými právě na poli boje proti autoritě totalitního státu. A účast žen na protirežimních akcích v zemích, kde za angažovanost hrozí tresty nesrovnatelné s tresty u nás, vyvolává další otázky. Mezi nimi dominuje téma hrdinství, naděje a beznaděje, smyslu emigrace a podoba vlastenectví. A nakonec také: různorodost postojů těch lidí, kteří volí jiné cesty, než je cesta přímého odporu. To vše je aktuální v čase, kdy nás zahlcují zprávy z četných sofistikovaných dezinformačních webů, jež formují (deformují) naši morálku, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Rádi totiž přijímáme to, co je snadno přijatelné, přestože někde vzadu cítíme, že to možná není úplně to pravé. Ale co! Píší to chytřejší, než jsem já, a kdo ví, jak to všechno vůbec je. Některé země mají s propagandou obzvlášť velkou historickou zkušenost. Jak se s podobným ovlivňováním vyrovnat? Na to je v následujícím textu odpověď.

Stella

29.05.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13         

Návrat ze zítřka podle Ritchieho II

První část byla věnována mimotělní anabázi psychiatra George Ritchieho, kterou absolvoval ve stavu klinické smrti ve vojenském táboře Berkeley u Abilene v Texasu. Měla dvě fáze. První mentální výlet mimo své tělo podnikl sám, v druhém měl zvláštního průvodce, světelnou bytost, kterou si ztotožnil s Kristem. Obzvlášť náročná byla druhá fáze, na jejímž počátku před ním defilovaly některé momenty jeho dosavadního života, načež pak vyrazil veden svým světelným průvodcem na prohlídku nejrůznějších forem soužití jak živých, tak neživých lidí. Pozoruhodné je, že tento bohatý rejstřík zážitků a prožitků se vešel do devíti minut, po kterých jeho tělo setrvávalo ve stavu klinické smrti. Druhá část je věnována jeho zkušenostem, úvahám a k čemu dospěl po návratu do pozemského života. Je sice o poznání kratší než ta první, ale kdybych k ní chtěl připojit své úvahy, názory, komentáře k některým Ritchieho postřehům či zážitkům atd., její délka by patrně předčila délku části první. Pročež jsem se rozhodl za tímto účelem zařadit ještě část třetí, kterou však neočekávejte v těsném závěsu. Je třeba si to nechat uležet, věnovat se i jiným věcem a kromě toho jsem se s kolegou, který mi tu knížku zapůjčil, dohodl, že se v této souvislosti sejdeme k jakési disputaci. Již v průběhu čtení knížky jsem s ním o tom debatoval. Naznačil jsem svůj názor a jakousi analýzu, obdržel jsem náznak více či méně jiného vhledu (v zásadě jsme se ale shodli) s tím, že mě nasměruje k některým zajímavým odkazům. Až k tomu dojde, přistoupím k sepsání třetí části Návratu ze zítřka podle Ritchieho.

Lucifer

26.05.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Návrat ze zítřka podle Ritchieho I

Jak bylo řečeno v příspěvku Návrat ze zítřka a Živý vesmír, George Ritchie zemřel ve vojenské nemocnici ve svých dvaceti letech a o devět minut později se navrátil do života. Co prožil mimo své klinicky zemřelé tělo během oněch devíti minut, které však vnímal jako mnohem delší časový úsek, sepsal do citované knížky. Její četbu jsem dokončil v pátek a po určitém váhání jsem se nakonec rozhodl, že se vám pokusím Ritchieho prožitky z netělesného stavu někde na hranici smrti tu a tam stylisticky přeformulovanou komprimovanou formou předložit. Autor předmluvy knížky říká, že jsou známy stovky a stovky dalších osob, které se po tak těsném setkání se smrtí vrátily do života s velmi podobnými prožitky. I přes snahu o co největší komprimaci, aniž bych vynechal něco podstatného, jsem sepsal poměrně dost dlouhý text. K Ritchieho mimotělní anabázi jsem měl v úmyslu z knížky přidat, jak se s tím vypořádal v dalším životě, a svoje poznámky popřípadě i jakýsi pokus o analýzu, ale to si nechám na druhou část.

Lucifer

24.05.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6