Neviditelný čert

Martin Komárek, poslanec (Ukázky z knihy Poslanec český…)

Novinář nemá lehký život. Novinář s vlastním názorem má ještě trudnější život než novinář bez názoru, ba trudnější než novinář bez elementární slovní zásoby. Martin Komárek psával vtipné a odvážné fejetony do Mladé fronty DNES. A nejednou hup ho! Dal se na politiku. Dokonce se zdálo, že to myslí vážně. Martin Komárek na obrazovce, stojící mezi partajníky, působil jako přízračné zjevení. Že on tam jde jen proto, že už ho noviny unavují a doufá, že načerpá novou inspiraci? Bůhví. A že by hokynářský premiér (ač podle Komárka génius) úplně sám vymyslel slova „To vy jste mě stvořili…“? Buď jak buď, inspiraci Komárek načerpal a potom vydal knihu s názvem Nebezpečné stádo aneb poslanec český a jiné retardované druhy. Měl, neměl právo něco takového napsat, byv sám jedním z nich? Využívá kolegy jako materiál? Je nemocný, je bezcharakterní prospěchář, jak tvrdí jeho kritici? O čem jiném by novinář psal, než o tom, co poznal. Pochopil, jako kdysi Václav Havel, že není pravda, že ti nahoře jsou určitě nějací jiní než my: poučenější, informovanější, zodpovědnější… To my jsme si je stvořili.

Stella

01.08.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Pravdu o sobě máš ty, o sobě mám ji já (K narozeninám Ludvíka Vaculíka)

21. 10. 2009

Milá Astro!

Zajímavé: nic mě nebaví číst, všecko mě naštve. Tak jsem hledal něco, co neznám, a našel jsem v naší knihovně tuto knížečku. Když jsem ji začal číst, poznal jsem, že jsem ji už jednou začal číst a nedočetl jsem ji. A teď zas: je to příšerná blbost. A proč ti ji posílám: abys řekla, jaký je rozdíl mezi tímto a tím, co píšu já. Úplně se mi to zošklivilo a považuju se za blba.

A tak to mám se vším. Vadí mi, když se děj zřetelně vyvíjí k nějakému neštěstí. Nebo pár chyb gramatických, a už to odkládám…

... Všude pod prsty cítím jemný píseček, sype se nám to ze stropu, jak nad námi bouchají a vrtají. Na večírku LN jsem se byl ukázat, a když jsem se s několika lidmi pozdravil, za půl hodiny jsem odešel… Nebyl jsem na Státní ceně, nepřihlásil jsem se na koncert Semaforu… Tak ti, milá Astro, se mi všecko zdá blbost! Ale já si to nějak vymluvím… a potom přijdu.

F., v. v.

Astra (Tahiti)

23.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Co když žijeme v Matrixu II

Po krátké přestávce, kterou zabezpečila Stella s Ivanem Wernischem, přicházím s dalším podnětem z knížky Michaela Hanlona, s níž jsem vás seznámil v pojednání o mimozemšťanech. Když jsem včera snídal krátce po poledni v americky orientovaném baru U Slunce a nakukoval do této knížky, zaujala mě jedenáctá kapitola „Vír totální perspektivy“. Její podstatná část spočívá v představě, že bychom se mohli nacházet ve virtuální realitě, počítačovém programu, v Matrixu. Na toto téma jsem zde už měl několik příspěvků, kupříkladu Co když žijeme v Matrixu, Chyby v Matrix, Non serviam či Groteska a chyba v Matrixu. V následujícím textu, jenž končí uvedením zdroje, vám předkládám onu lehce zpracovanou část.

Lucifer

18.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 24         

Kde jen ti mimozemšťané vězí?

V pátek šestého července (na Husovy upáleniny) jsem vypustil věroučné filosofické rozjímání Spravedlnost a milosrdenství lásky. Moje původní myšlenka spočívala v tom, že zde překlopím lehce korigovanou úvahu od Veroniky K. Barátové a přidám pár svých poznámek. V průběhu jejich psaní mě napadlo, že na to naroubuji záležitost mimozemských civilizací. Chtěl jsem jen krátce nastínit jakousi souvztažnost. Jelikož se mimozemská tématika v posledních dnech během nočních meditací usadila v mé hlavě neodbytným způsobem a já si musel ulevit, krátký nástin se změnil v delší mudrování. V neděli, dva dny poté, jsem zcela náhodně navštívil knihkupectví Dobrovský na Andělu a hned na třetí pokus vytáhl z regálu knížku Stopařův průvodce Galaxií a věda od Michaela Hanlona, v jejíž první kapitole se existence mimozemských civilizací zevrubně probírá. Našel jsem v ní řadu myšlenek, které jsem v onom mudrování tak nějak spatra nastínil. Následující text je jakýmsi extraktem ze zmíněné kapitoly (která nese stejný název jako tento příspěvek), jejž jsem poněkud přeformuloval a doplnil z jiných zdrojů (Wikipedie) a z vlastní hlavy. Je to dost dlouhé, takže vás nebudu unavovat kaskádou svých závěrečných poznámek. Už bych se stejně jen opakoval a nic novějšího k tomu nemám.

Poznámka: Pokud vám název knížky připadá povědomý, tak vězte, že je až na drobný dodatek převzat z věhlasné pentalogie od Douglase Adamse. Autor se k ní často obrací a začíná s Vogony, mimozemšťany, kteří zničí planetu Zemi.

Lucifer

13.07.2018, 00:02:39   Publikoval Luciferkomentářů: 52         

Na podložku nebo závěs

Tak jsem začala váhat, když mi přišla nabídka šťouchadla na brambory za 1700, cedníku za 1300, kelímku na vařečky za 1500. Všechno dyzajnové a blyštivé. Mám, nemám si vylepšit bídnou panelákovou kuchyň? Musí být krásné, když při míchání jíšky padne zrak na luxusní „kuchyňskou pomůcku“! Kdepak, úroveň je úroveň! Proč bych nemohla šťouchat brambory stejně jako každá druhá milionářka? Proč by se zrovna moje vařečky měly jen tak povalovat v zásuvce, jako by právě přikulhaly z obecního chudobince? A pozorná manželka (domácí paní) dopřeje mužíčkovi také teleskopickou vidličku! Zvyšování naší prestiže a našeho nivó (opravdu) jsem prozatím začala dostupnější zlatou váhou.

Stella

11.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27         

Spravedlnost a milosrdenství lásky

Pro tento výrazně prodloužený víkend, který se započal včerejším příchodem soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a pokračuje dnešním upálením Mistra Jana Husa, jsem připravil takové věroučně filosofické rozjímání. Na jeho úvod předkládám pasáž z knížky od Veroniky K. Barátové, s níž jsem vás tady seznámil v podobě Boží vůle: bludiště nebo cesta? Ano, i Boha jsem ke svému rozjímání pozval. Jakého? Uvidíte v mých poznámkách hned za citačním úvodem.

Lucifer

06.07.2018, 00:50:48   Publikoval Luciferkomentářů: 119         

Vasyl Vyšyvanyj (Habsburk v ukrajinské košili)

Nevím, jestli o Vilémovi Habsburském (1895-1948), který snil o tom, že bude ukrajinským králem, byl někdy natočen nějaký film, ale jsem přesvědčena, že by jeho životní příběh byl nesmírně přitažlivý jak pro filmaře, tak pro diváky. Ještě víc to podle mého názoru platí o Vilémově švagrové, statečné a zásadové ženě Alici Akarcroně Badeinové. Jedna z jejích dcer, Maria Krystyna Habsburková, neokázale dožila (2012) ve slezském městě Zywiec. V Zywieci prosperuje pivovar Heineken založený Krystyniným dědečkem Štěpánem.

U nás dobře známý Otto von Habsburk (hovořil čtrnácti jazyky – prostě typický zdegenerovaný šlechtic) říkával: Život je jako bicykl. Dokud šlapeš do pedálů, jedeš. Otto šlapal do pedálů v Evropském parlamentu, v unii, která je obklopena slabými státy, jež se přizpůsobují jejím představám, zatímco Habsburkové byli obklopeni národy, které vznikaly částečně podle představ vlastních. Evropská unie se nachází ve velmi podobné situaci, jako se nacházeli kdysi Habsburkové: kontroluje volný obchod, má centralizovanou ekonomiku, není schopna vytvořit obrannou sílu, v rámci EU je možné cestovat bez dokladů. Ale protože nemá národní identitu, musí řešit národnostní otázky svých členů. I v této věci si vede podobně jako Habsburkové, a stejně tak i relativně úspěšně, s využitím ekonomického nátlaku.

Stella

29.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Europeana (Opsáno od Patrika Ouředníka)

Dovedu si představit, že spisovatel, který chce popsat (ještě daleko spíš vyjádřit) rozkmitané dvacáté století, dlouho přemýšlí, jak a kde a čím začít. Takové přemítání je asi jako volba mezi okamžitým pohledem do zrcadla a mezi podobiznou vnucenou nám malířem jednou provždy. Patrik Ouředník zvolil cestu, která dojem neukončenosti a roztříštěnosti poslední dějinné etapy umocňuje tím, že předkládá proud faktů, epizod, kuriózních detailů i fragmenty filozofických esejů. V knize nazvané románem je všechno a ty, čtenáři, buď pro jednou zase aktivní a věz, že se ti zde nenabízí kniha v prášku (zalít vodou, zkonzumovat). I potřebná míra absurdity, i grotesknost, i tragédie, i pohled pozorovatele jako pohled staříků posedávajících na lavičce, staříků už nezúčastněných, jen přebírajících minulost jako hrách, jako korálky růžence, jako dílky skládačky – podle toho, kým a čím který z nich byl. Oni přesně nevědí, oni jen říkají: A filozofové říkali. V takové knize jako je Europeana, je všeho moc, protože informacemi se každý člověk, který to připustí, až dusí, a teď se v tom vyznej. Ale i tento film jednou skončí a střih, a bez ohledu na cokoli: jedeme dál.

Stella

20.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14