Pel-mel


« strana 8 »

Psi vepsí


Tak mi ta droboučká paní říkala, že každou noc dvakrát i třikrát vstane, protože musí jít ven s jejich rozmazleným psem. Že si na to už zvykla a nedělá jí potíže procházet se mezi spícími paneláky, ať je půlnoc nebo tři ráno. Její nedroboučký manžel venčí tu bílou chlupatici také: odpoledne a za krásného počasí. Vzpomněla jsem si na tu paní, když jsem listovala, z úplně jiného než psího důvodu, Babičkou. A při tom listování jsem zazáviděla obyvatelům „údolíčka“ jistotu jejich životního stereotypu – ale vítaného stereotypu!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Jak perfekcionisté fungují


Uprostřed minulého týdne jsem tady díky neočekávaně obdrženému zdroji po delším čase znovu otevřel tématiku týkající se perfekcionismu. Autor zdroje tuto citlivou záležitost rozebírá velmi podrobně a demonstruje na řadě příkladů ze své odborné praxe. Pohříchu je třeba říci, že se často opakuje, což nejspíš zaznamenáte i v tomto druhém vstupu, jenž je jakýmsi nepříliš moderovaným výtažkem z první podkapitoly první kapitoly zdroje nazývající se stejně jako tento příspěvek. Na druhou stranu je však třeba připomenout, že opakování je matka moudrosti, pokud ovšem nenabere perfekcionistického směru. Víte, že tímto směrem se pokoušel ubírat i slavný neurolog, psychoanalytik, psychoterapeut a psychopatolog Sigmund Freud?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Perfekcionismus (Když cíl je nutnost)


Moje budoucnost je jistá: Stane se ze mne perfekcionista. Dělám si samozřejmě legraci, protože kdybych nedělal, byla by má budoucnost jistě tragická. Perfekcionismus je v podstatě duševní choroba a člověk, který jejím v dnešní době dost početným nástrahám podlehne, je v poměrně brzké době zralý na Chocholouška. Pojem perfekcionismus se na NČ v té či oné míře proklamoval už několikrát, kupříkladu: Dokonalost je nepřítelem dobra, Buďte snášenlivý k chybám a vyvarujte se perfekcionismu či Prostě to udělejte. O posledním víkendu jsem zamířil do Metropole Zličín, což je jedno z několika počtu obchodních center na samotném okraji Prahy. Účelem mé cesty bylo sice něco úplně jiného, ale při té příležitosti jsem navštívil prodejnu knihkupectví Dobrovský. V ní jsem ulovil knížku Perfekcionismus od vídeňského psychiatra Raphaela M. Bonelliho. Ještě tam mezi regály jsem se do ní začetl a s nebývalou perfektností usoudil, že bez ní z Metropole neodejdu. Teď ji při cestách metrem louskám jako veverka oříšky a jeden z nich, založený především na autorově úvodním slovu, vám dnes přináším. Pokud některý z níže uvedených příznaků v sobě naleznete, mobil na Chocholouška vám nedám, jelikož už není mezi námi. Mohu vás však nasměrovat do šuplíku v jedné sklepní místnosti, kde se vám bude věnovat můj nejoblíbenější psychoterapeut Rouper de Clotrimazol.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Vedle sebe, ne spolu (Negativní globalizace)


Peklo živých není něco, co bude. Je-li nějaké, je už tady, je to peklo, ve kterém každý den přebýváme, které vytváříme tím, že žijeme pohromadě. Jsou dva způsoby, jak jím netrpět. První je pro mnohé snadný: přijmeš to peklo a staneš se jeho součástí do té míry, že je přestaneš vidět. Druhý způsob je riskantní a vyžaduje neustálou pozornost a snahu: hledat a umět rozpoznávat, kdo a co uvnitř pekla není peklo, a tomu pak zajistit trvání a dát prostor. – Italo Calvino: Neviditelná města

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Hermann Broch o našem přešlapování


K čemu to všechno je, proč já to všechno dělám, jaký to má smysl? Když nás únava přinutí položit si podobné otázky, nenapadne nás, že pro některé lidi podobný problém neexistuje. Mají jasno. Přijali určité hodnoty jednou provždy, mezi nimi také nutnost dostát povinnosti za každou cenu. Je možné se přenést i přes těžké utrpení, pokud je můžeme vztáhnout k nějakému pozitivnímu absolutnu. Popřeme-li absolutní, abstraktní hodnoty, přijmeme sice odvážně strach a samotu, ale zároveň se staneme v brochovském smyslu náměsíčnými. Spisovatel a filozof Hermann Broch se vzdal možnosti navyšovat zděděný majetek a věnoval se pouze literatuře a filozofii. Našel svoji vlastní absolutní hodnotu. Nic z toho, co napsal v první polovině 20. století (zemřel roku 1951), neztratilo na aktuálnosti. Včetně rozboru demokracie, lidských práv a soudobé politiky. Další autor, o kterém je dobré vědět. Následující text obsahuje citace z Brochova eseje Logika rozpadajícího se světa.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 12         


Kyberfobie


Strach je odjakživa nezanedbatelnou přirozenou součástí lidské existence. V dnešní civilizované společnosti se však strachy a úzkosti začínají objevovat v mnohem větší míře a v kombinaci s jinými příznaky patří k nejčastějším medicínským symptomům. Proč tomu tak je, bylo naznačeno již v Kyberstresu. Mnoho věcí ohrožujících naši existenci kontrolujeme pomocí techniky do té míry, že by se nám vlastně mělo dařit lépe než kdy dříve. Jednu věc však už pod kontrolou nemáme: techniku samotnou. Ona kontroluje nás – a to v každém ohledu: ráno už při vstávání, během pracovního dne, ve volném čase a až do usnutí. Naše soukromá sféra je pod neustálým dohledem digitální techniky, stejně jako globální proudy financí, energií, zboží a informací.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Zneutralizované citrusy (Jedovatě)


Kolik vypravování začíná slovy Tak jsem tuhle šel a... Dnes tomu nebude jinak. Tak jsem tuhle šla prosoleným sněhem a říkala jsem si, už aby byly barvy, svět je bez nich otravný, fádní. Bílý sníh sice zakryje to šedivé a matné, ale to je pořád málo. Ulice jsou pochmurné i proto, že už mnoho let přetrvává móda černého oblečení. Čím to, že se ten pouliční smutek drží tak houževnatě? Textilní průmysl se potřebuje zbavit nějakých předimenzovaných zásob? Familie přede mnou, pět lidí, všichni v černém. Ale – vždyť já taky! Od podrážek až po bambuli na čepici, a nakonec je černé i to, co pod ní mám.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Použití autosugesce


Druhá část autosugestivního seriálu byla zakončena myšlenkou, že loutkami přestanete být jen tehdy, když se naučíte vědomě ovládat svou představivost. Ve třetí části se to pokusím s pomocí zmíněného zdroje tak trochu osvětlit. Na rozdíl od obou předchozích částí jsem do vybraného textu až na několik drobností vůbec nezasahoval. Své jsem si k tomu už řekl a nic nového momentálně na skladě nemám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Vědomá a podvědomá bytost (Vůle a představivost)


posledním věcném příspěvku loňského roku jsem vás seznámil s knížkou zabývající se vědomou autosugescí, jejímž hlavním autorem je Émile Coué. Samotného Couého jsem citoval pouze ve dvou krátkých odstavcích. Zbytek čili podstatnou část textu jsem sestavil z více či méně poupravených výňatků z předmluvy od Archibalda S. Van Ordena a mých poznámek. Druhá část tohoto autosugestivního pojednání je zaměřena pouze na Couéovy formulace. Tentokrát jsem však zvolil jiný přístup, který jsem zde už několikrát použil. Zdroj je až na drobné stylistické úpravy doslovně citován jen velmi zřídka. Jelikož je mi toto téma blízké a Couéovy myšlenky mi nejsou nijak cizí, tak místo vkládání poznámek jsem to celé přepracoval dle svého uvážení a místy jsem vložil vlastní doplňky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Časy se mění?


Už roku 1932 ve stati Nová nemoc: profesionální otupění Ferdinand Peroutka píše: „Poslanec… navykl si pokládat vzájemné vztahy stran za první věc na světě, a rezoluce poslaneckého klubu udělá na něj větší dojem, než zemětřesení venku. Myslí si, že celá politika dělá se v parlamentě a přehlíží, že do osmdesáti procent se dělá a děje venku… Parlamentní machři, kteří se o nic tak nestarají jako o zmechanizovaný boj mezi stranami, ukázali se zcela neschopnými pochopit, jak intenzivně reaguje veřejnost proti každému zjevu korupce v parlamentě. S profesionální otupělostí spěli obvyklou cestou ke koaličnímu kompromisu… Veřejnost, vidouc tuto lhostejnost, udělala značně nepříjemný závěr: asi kradou všichni“.

Věřte nevěřte, také následující níže uvedená slova jsou hodně starého data. Uveřejnil je Ferdinand Peroutka v Přítomnosti roku 1937. Člověka napadne, že za těch 80 let nám sice přibylo technologií, ale jinak se v našem životě (mírně) změnily jen kulisy. Peroutka rád připomíná Karla Havlíčka Borovského a zdůrazňuje jeho neochvějně realistický, sebevědomý pohled na svět. Havlíčkovy postoje byly zřetelné, srozumitelné a nepochyboval o nich, protože měly pevné ukotvení v plodném prostředí, z něhož vyšel. Jen málo soudobých novinářů, ve skutečnosti spíše glosátorů, se těmto dvěma žurnalistům může rovnat, pokud jde o věcné a jasné vyjádření. O pevných postojích nemluvě.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1  2  3  4  5  6  7    8    9  10  11  12 . . . . . . . . . .  93  94  95  96  97   »