Pel-mel


« strana 13 »

Uline Ice Company


Babím létě padlých andělů jsem naznačil, že závěrečný díl letošního ústředního letního seriálu o šokujících lékařských postupech napříč staletími vypustím na konci babího léta. Babí léto, jak se zdá, má v úmyslu vydržet ještě hodně dlouho, což mě přivádí k myšlence, že se ho, jistě neúspěšně, pokusím zkrátit, jelikož jsem si zrovna koupil nové podzimní polobotky. Takže jdeme do finále. Pokud dobře počítám, závěrečný díl je po osmém a devátém sakumprásk desátý. Každý, kdo má na svých rukou všechny prsty, umí počítat do deseti, pakliže ovšem netrpí nějakou duševní chorobou. Takže duševní choroby a sekáček na led.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Je to racionální? (Theodore Roszak: Mýtus objektivního vědomí)


Jakmile dojde k dopravní nehodě většího rozsahu či k jiné katastrofě, dostaví se na místo neštěstí policie, „záchranné složky“ a „intervenují“ zde i psychologové. Abychom se lépe vyrovnali s tím, co bohužel život (nebo naše nezodpovědnost) přináší. Abychom se co nejrychleji navrátili k původnímu „neutrálnímu“ stavu. Jako kdybychom všichni byli střiženi podle jednoho mustru a potřebovali v okamžiku velké ztráty za všeho nejvíc právě odborníka na objetí kolem ramen. Jsme o tolik méně otužilí, než byly generace proživší války, bídu a bezpočet přírodních pohrom? Nebo v nás někdo (něco) potřebuje vidět bezbranné bytosti, které se neobejdou bez experta? Bytosti, které se nesmějí ponořit do hloubi bolesti a žalu? Nepodceňují nás ti, kteří na základě experimentů a statistik zjistili, že budeme nejspíš reagovat, jak nám příroda velí – a že právě to je nepřípustné? Proč? Protože oni to vědí nejlíp. A my se na ně spoléháme.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Znovu dítětem


Jistě jste si všimli mé dočasné nepřítomnosti na Neviditelném čertovi. Důvod spočívá v tom, že jsem se rozhodl navštívit jedno do nedávné doby poměrně izolované místo kousek na sever od Hradce Králové. Jméno tohoto místa mé momentální lokalizace vám neprozradím. Rozhodně se nejedná o keks, koks nebo kiks. Cílem mé nenadálé návštěvy tohoto tajnosnubného místa bylo stát se znovu dítětem. Zaměnil jsem resveratrol za inzulin a občas se zabuším do hlavy, kterou jsem nevyfasoval.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Kafíčko pro krásenky (Poučení od Magdaleny Dobromily Rettigové)


Zatímco jména i zásluhy mnohých významných obrozenců jsme už nejspíš dávno zapomněli, s Rettigovou se nám to sotva přihodí. První velké básnické dílo novodobé české literatury, Kollárova Slávy dcera, byla vydána roku 1824, Česká kuchařka M. D. Rettigové roku 1826. Kollárovy sonety se vyznačují strojenou češtinou a malou srozumitelností, jen aby básník dodržel přísná pravidla poetiky. Vedle toho je Česká kuchařka, zamýšlená autorkou také jako krásná literatura, jazykově i stylově mnohem přirozenější – a není to jen tématem a uvolněnou formou. Při tomto srovnávání nesrovnatelného si uvědomme, že Rettigová byla typickým příkladem toho zvláštního jevu, že české národní obrození realizovali nezřídka Němci (viz také M. Tyrš) Údajně mluvila do osmnácti let pouze německy. (Její manžel, horlivý buditel, měl také „ryze české“ jméno, podobně jako J. Jungmann…) Magdalena Dobromila dokonale plnila povinnosti matky a hospodyně, ale byla také velmi činorodá společensky. Přesto její Česká kuchařka jako jedno z mnoha děl, jež vytvořila, bývá chápána jako symbol ženské podřízenosti měšťáckému manželovi. Ale právě její muž má rozhodující zásluhu o to, že se M. D. Rettigová mohla plně realizovat po všech stránkách. Všechna čest takovému úkazu. (Kde má pan Rettig pomník?)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Sladké sny


Započalo se září, jeden z nejúžasnějších měsíců roku, kdy začínám ožívat, znovu se rodit, probouzet a omývat jako obvykle nestrávené zbytky končícího se léta, od kterého jsem v posledních letech očekával mnohem více, ale nedočkal se. Léto samozřejmě ještě nekončí. Astronomicky skončí někdy kolem jednadvacátého září, ale nenaváže na něj podzim, nýbrž babí léto. Skutečnému podzimu je, alespoň dle mého soudu, zasvěcen až říjen a listopad. Ústřední letní seriál o pozoruhodných ekvilibristických výkonech nejrůznějším lékařských kapacit až do epochy heroické medicíny tudíž taktéž ještě nekončí. Po jeho sedmé části přicházím s částí osmou a všem, jež září rovněž probudilo, přeji sladké a dostatečně vlhké sny.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Boj o uchování moci, Za zrcadlem a Teplé pivo


Přicházím se sedmou částí ústředního letního seriálu nastiňujícího mnohdy až šokující lékařské postupy napříč staletími, s nimiž se však můžeme za těch či oněch okolností v závislosti na místním koloritu setkat i dnes. Z epochy heroické medicíny, která kulminovala v šesté části vzteklými psy, rentgenem na boty a jarním úklidem, se vracím zpět do romantické epochy renesance. Započnu bojem o uchování moci lékařských celebrit (ne moči, tu uchovávat ani lékařským celebritám netřeba), mrknu se za zrcadlo mikroskopu a zapiju to teplým pivem, jelikož se nám na obzoru začíná vrtět podzim a v jeho závěsu pak samozřejmě zima a Vánoce (vánoční výzdoba v super a hypermarketech se už začíná zvolna klubat na povrch poradních sedánků příslušných managorů), a tropická vedra prý příští víkend dotropí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Už ráno začal večírek (Kontrakultura)


Nedávno přinesla MF DNES článek o ulepených a pitvorných šedesátých letech. Možná, že stejně hloupě a nepoučeně jako autor onoho článku jsme tenkrát posuzovali dobu před půlstoletím my, kteří jsme to dynamické, barevné a nadějeplné desetiletí prožívali. Za padesát let se svět překulí několikrát a nedbá na naše představy o směru. Po oné době naivního, ale tvůrčího vzmachu se kyvadlo světových hodin trochu líně pohupovalo, až se zívnutím odkoplo některé zahnívající režimy. Technokracie přešlapující u hranic se nenápadně uvelebila na nových hnízdištích, a protože byla nadšeně přikrmována, ani nemusela použít všechny ze svých vyzkoušených lstivých metod. Jenom pořádně zaktivizovala jednu, která kdysi nehrála tak velkou roli: mnohem víc než kdysi využívá média.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Vzteklí psi, Rentgen na boty a Jarní úklid


Pátá část ústředního letního seriálu postaveného na knížce Nathana Belofského Podivná medicína atd. se zabývala neodolatelnými důsledky masturbace. Nadešel čas přistoupit k části číslo šest, jež se opět zaobírá Epochou heroické medicíny a kterou bych zahájil vzteklými psy. Pes je vedle mobilu, internetu a potkanů nejoddanějším přítelem člověka. A to i v případě, když je vzteklý. Kupříkladu jezevčík, který mi občas a zrovna teď vztekle štěká nad hlavou, mi svoji absolutní oddanost nijak lichotněji vyjádřit nemůže. Po vyřízení vzteklých psů se budu věnovat rentgenu na boty a celou trojici zakončím jarním úklidem organismu. Proč zrovna jarním, když je léto? Tak si ho klidně přejmenujte na letní či rovnou na celoroční úklid. Popřípadě se na tento úklid kompletně vybodněte, věnujte se tělesnému cvičení a poohlídněte se po zdravé stravě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Hučí a sténá (Dněpr, Taras, Oksana, Lesja…)


Tak nám dokončili zateplení domu, nové balkony udělali, vzorně uklidili všechno, co by na trávnících před panelákem mohlo připomínat řádění stavební firmy, a ještě takový zarostlý hošík umyl okna. Zvenku, z lešení. A to, když začínali, byli každý den vystaveni kritickým pohledům i hlasitým poznámkám nájemníků, kteří totiž, co čert nechtěl, pracují skoro všichni jako zedníci u jiných firem, a vědí tudíž všechno nejlíp. Zato mondéna z druhého vchodu co chvíli ťukala na některé dveře a nechávala se slyšet, že po chodbě šel támhleten Ukrajinec a divně na mě koukal! Ale nikoho neokradli, nikoho nezabili, ba, ani ty skryté tužby, dřímající v blonďaté hlavě z druhého vchodu, nenaplnili. Zato nastupovali v půl sedmé ráno a končili v půl sedmé večer. Léto k nim bylo milosrdné. Během hodinové polední přestávky se povalovali v trávě a pojídali ty svoje každodenní rohlíky koupené v krámku na rohu. (Ne, Vietnamci s nimi na lešení nebyli.)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Příšerné důsledky masturbace


Ve čtvrté části ústředního letního seriálu zabývajícího se některými obzvláště vykutálenými výdobytky a úspěchy (zatvrzelí pesimisté by je označili za neúspěchy) medicíny z dávnějších i nedávných dob jsem s pomocí Belofského spisku zabrousil do renesančního období. V dnešní páté části, jež na tu čtvrtou tematicky svým způsobem navazuje, se vracím zpět do epochy heroické medicíny, která místy zasahuje až do dneška. Řeč bude o masturbaci, jež byla až do osmnáctého století považována za zcela přirozený způsob, jak se v případě nedosažitelnosti partnera opačného (někdy i stejného) pohlaví svolného k sexuálnímu styku vyhnout nepříjemným důsledkům v podobě erotické melancholie. Ve zmíněném století dospěli lékaři k závěru, že tento jaksi náhražkový způsob k ukojení nahromaděného libida je zdravotně velmi závadný. Tato medicínská válka s masturbací vedená často nevybíravými prostředky přetrvala až do počátku dvacátého století, někde i déle.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  9  10  11  12    13    14  15  16  17 . . . . . . . . . .  95  96  97  98  99   »