Pel-mel


« strana 13 »

Vonělo by stejně? (O jménech)


Shakespeare sice říká ta pochybovačná slova o „jménu růže“, ale zdá se, že na jménu záleží, alespoň životní zkušenost o tom vypovídá. Je rozdíl, nacházíme-li se na začátku či na konci abecedy, je rozdíl, máme-li jméno nápadné, natož vyvolává-li směšné asociace. Viz Brfxxccxxmnpcccclllmmnprxvclmnckssqlbb11116. Exotické rodné (křestní) jméno přece něco říká o rodičích: o jejich touze se odlišovat, o přání uniknout z fádního prostředí, o snaze otevřít Eleanoře (jméno dívek z lepších rodin v Anglii) zářivější budoucnost. Kdysi bylo osobní jméno prostě jménem popisným – tak, jako tomu bývá u indiánů. Při křtu děti dostávaly jméno po kmotrovi a bylo také zvykem děti pojmenovávat prostě po světcích, jimž byl zasvěcen den, kdy dítě přišlo na svět. Případně rodiče volili světce, který jim byl nejbližší. Podrobněji Rodné jméno.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 35         


Zimní příběh


Prosinec v našich zeměpisných končinách připomíná Ladovy obrázky jen velmi zřídka. Přesto ho řadíme do zimy. Meteorologicky od samého počátku, astronomicky od zimního slunovratu krátce před Vánocemi, které můžeme vnímat jako Svátky slunovratu. Vánoce započnou příští týden v neděli v podvečerním čase Štědrého dne. Když se zhruba v tuto dobu narodil Ježíš Kristus, na obloze se prý objevila Betlémská hvězda.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Kypření a jitření u Petry Hůlové (Macocha)


Ha svět, a celý teď bude můj. Jako ryba, kterou mrskem vytáhli, poulí se, propíná a lapá po dechu a vždycky ho bude míň, než kolik je třeba, aby nechcípla… Jinak než šokem to nejde. Buď se cukem přeladíte na jiné rádio, jako když páteří trhne nešikovný ortoped a vyhřezne plotýnka, co ji chtěl naopak srovnat zpátky, nebo ať si dělá každý, co uzná za vhodné… Chátrající mezilidskost dneška se futruje společným obhospodařováním půdy. Ve čtvrti nedávno otevřeli komunitní zahradu a tam to vře lidskostí jako žabincový močál. Drobotina se tam druží s drobotinou sousedů, zatímco jinak na sebe mávají jen z aut cestou na blbý kroužek, když jedna matka stojí na červené v odbočovacím pruhu, zatímco ta druhá jede rovně nach Kaufland. To se to mává z Fordu Mondeo a Toyoty Lexus. Říkám si (z balkonu vidím na křižovatku jen za cenu vyvráceného krku), ale pozdravit se navzájem mezi regály, to už jde hůř. Ovšem dát vědět přes Twitter jde opět kupodivu snadno a takovéhle vlny ano ne a lehké versus těžké jsou solí života.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Tajemný kout


Škoda, že panelákové děti nemají příležitost poznat, co obnáší taková půda s tajemnými kouty. O stodole nebo o pořádném sklepě nemluvě. Starý dům je blízký a důvěrně známý, ale někde hluboko pod postýlkou se schovávají děsy a přinášejí do snů studenou lepkavou hrůzu. Vždyť i dospělý chodí do sklepa nerad. Jen když musí dojít pro brambory, vyhrabat mrkev uloženou v písku nebo přinést uhlí. Ale na půdě čekají staré sváteční šaty, dopisy a pohlednice z dob a zemí, které snad ani nebyly. Pro dětskou fantazii i objevitelské přehrabování - prostě krása! Na půdě je také blíž ke světlu, slunce se dere zaprášeným střešním okýnkem a v létě se tam krásně našlapuje po vyhřátých prknech.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Hluk 14:15 Hukot na jatkách


Před desátou hodinou dopolední páteční jsem opustil svůj kutloch, abych přes Sluneční náměstí dorazil na stanici metra Hůrka, odkud jsem měl v úmyslu vyrazit podzemním courákem na své pracovní stanoviště. Proč říkám courákem? Inu v poslední době mám dojem, že se metrové vlaky courají s čím dál tím větším potěšením. Nikdo nikam nespěchá, mnozí se v klidu nakrmí ve vagónech, jelikož k tomu mají dostatečně pohodlný čas… a toto vcelku vlídné zdržení pak dohánějí na přechodech pro chodce, když svítí červená. Červenou milují. Zelená je popuzuje, jelikož mají pocit, že se je někdo snaží nahánět. Asi jako vepříky na jatkách.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


„Na KLDR se řítí tajfun, který na nás poslala Jižní Korea.“ (Informace ze severokorejského tisku)


Spřátelený web Rozpaky starého kocoura přinesl obsažnou úvahu šéfmajitele o hysterické době. Tak jsem si na to kocouří povídání vzpomněla při listování sobotními novinami. (Číst sobotní noviny v úterý – není to také jeden z projevů šílenství?) Současnost je charakteristická chrlením informací, které rychle kloužou a protékají, aby bleskově uvolnily místo pro další a další. Nejen, že si z informací nestačíme vybrat (ani to neumíme). Ale především je nedokážeme porovnávat, zařazovat, natož vstřebávat. A když rezignujeme, zůstanou nám v paměti jednoduché slogany – jako směrovky, které nás už donesou tam, kam to jejich autoři potřebují. Ale nad tím se tady rozčilovat nechci.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Homage to Moser


Poté, co jsem opustil Krajinu plnou omylů a dostatečně se vyspinkal v náruči vln řeky Ohře, jsem byl vyšplouchnut ke vchodu návštěvnického centra firmy Moser v Karlových Varech. Uvnitř mě čekala skleněná výheň pekla, jehož vstupní bránu jsem den předtím míjel v Ústí nad Labem. Konečně jsem se cítil jako doma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Krajina plná omylů


Trhavé zápisky z mé pozdně podzimní cesty do míst, která dobře znám, přes místa, která mě děsí stálým nezájmem. Leporelo z chaotických poznámek, někdy přerušených v půli myšlenky, sepsaných na papírek v kupé vlaku s pohledem upřeným do krajiny plné omylů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  9  10  11  12    13    14  15  16  17 . . . . . . . . . .  129  130  131  132  133   »