Pel-mel


« strana 11 »

Humanita, divinita, bestialita


Od Paula Watzlawicka jsem zde naposledy prezentoval patendové řešení (konečné řešení, viz první odstavec pod perexem zde) v podobě Krásný digitalizovaný svět. Dnes přicházím s dalším příkladem patendu na rozum, jenž se týká okamžitého a velkolepého nastolení všeobecného blaha. Zpočátku to byly jenom jakési vize některých filosofů, kteří se cítili být obdařeni absolutní a nikým nezpochybnitelnou pravdou. Jedním z nich byl řecký filosof, pedagog a matematik Aristoklés, jenž byl znám pod pseudonymem Platón. Dokud se těchto myšlenek neujali ideologové, tak se v podstatě jednalo jen o jakési krasořečnění. S ideology se však začali objevovat neochvějní vůdci lidských mas a budování dobra na věčné časy se velice rychle zvrátilo ve zlo provázené nezkrotnou bestialitou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Bylo a není?


Jsem člověk zbabělý a nechce se mi s tím nic dělat. Mám už promyšlené (a mnohokrát vyzkoušené) únikové cesty, a to tak, že cesty opravdové. Ne nějaké abstraktní. Jinak bych se občas vůbec nedostala bez újmy domů. Především to platí pro hrozbu setkání s paní Kalousovou a potom pro náhodný střet s panem soudruhem Stehlíkem. Paní Kalousová má dar výřečnosti a zvučného hlasu, při jehož poslechu se mi pokaždé vybaví sbor burlaků na Volze. A panu Stehlíkovi byl odepřen dar byť i minimální sebereflexe. Ale paní Kalousová aspoň dokáže překvapit. Její život – to je cesta ordinacemi. Pestrost a proměny diagnóz, které si na základě týchž příznaků stanovila, by medicínu posunuly rychle dopředu, ale „nikoho to nezajímá“. Když ji nepotkám venku, můžu si její reportáže poslechnout na druhém programu: denně kolem jedenácté zvolna kráčí pod okny mé kuchyně a křičí do mobilu, že

tovypadalonainfekcialejájsemsivzpomnělažetonejsoumuchničkyjakříkalnakožnímalenastejnýmmístě

užtřikrátkouslazmijelonipředloniaposledněvíšjakjsmeuvásgrilovali.

A lidi o něm říkají hrozný věci, no bóže, tak bejvá v ordinaci opilej, taky to nemá lehký, žena mu utekla, co má potom takovej chlap dělat, ale já na něj nedám dopustit, mně vždycky napíše, o co si řeknu.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Paganini a Život


Dušičky i s předehrou v podobě Halloweenu jsou za námi, a před námi se rozprostírá ještě notná část zbytku listopadu. Prý až do poloviny bude stále ještě dost teplá, asi jako babí či indiánské léto, jen toho slunečního světla už bude poskrovnu. Na druhou stranu se nám však bude kupit pod nohama různobarevné listí a větve stromů začnou připomínat pahýly. Podzim je nádherné období, kdy příroda začíná uléhat ke spánku, a v tomto případě i za tepla. Je to v každém případě nicméně období, kdy ve mně začínají kolovat různobarevné vzpomínky na vše předchozí. Pozitivní na tom je, že mě v těchto okamžicích přehrabování se ve své minulosti tak nějak přestává zajímat má budoucnost. A za chvíli i ta minulost. Ještě než pestrobarevné listí vzpomínek překryje první sníh, vezmu do ruky kytaru, a i kdyby měla jen jednu strunu, začnu hrát. A kdyby neměla ani jednu strunu, tak vždycky zbývá ještě jedna, kterou si na kytaře mohu vykouzlit. Kterou mohu najít ve svém srdci, ve své duši. A v té chvíli má minulost a budoucnost zakotví v přítomnosti. Carpe diem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Synchronicitní polský kamion


Tento týden se mi stala taková zvláštní událost, která by se dala zařadit mezi speciálně podivuhodné koincidence, pro něž Carl Gustav Jung vynalezl pojem synchronicita. Startovní výstřel této synchronicitní události nastal již v předvečer aktuálního týdne, v neděli, kdy jsem zaznamenal, že perlátor na kohoutku vodovodní baterie koupelnového umývadla perlí tak nějak nesourodě. Tak jsem ho odšrouboval za účelem jeho pročištění. Jenže se ukázalo, že už je poněkud polámaný, takže jsem dospěl k závěru, že musím po delší době navštívit bauMax, který se nachází nepříliš daleko od stanice metra Stodůlky, kousek za mimoúrovňovou křižovatkou Rozvadovské spojky s ulicí Jeremiášovou. Tož jsem se tam v pondělí vydal.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Krásný digitalizovaný svět


Pro tenhle víkend, který se na NČ protáhne až do pondělka, jsem připravil třetí vstup z knížky Paula Watzlawicka na téma, že všechno dobré může být k něčemu zlé. Tentokrát se jedná o problém digitalizace našich životů odspoda až nahoru. Hlavním hrdinou tohoto pojednání či spíše nezávazného zamyšlení je počítač v roli jakéhosi mechanického otroka, v první vedlejší roli vystupuje již mnohem více zakořeněná televize, vládnoucí kompars je přidělen lidem, kteří představují chybějící článek mezi opicí a homo sapiens. Ještě dříve než na vás vysypu mnou subtilně poupravenou verzi kapitoly Krásný digitalizovaný svět, se musím vyznat ke svému vztahu k digitalizovanému světu, který nás bezpochyby v blízké budoucnosti do sebe vstřebá jako kočka myš. Vystudoval jsem fyziku a mnohá léta jsem se zabýval její aplikací ve vědecké instituci. Bylo mi zřejmé, že pokud chci v tomto oboru uspět, musím s dostatečnou kvalifikací ovládnout matematiku – především její digitální čili číselnou formu. Všechny výsledky své práce, které jsem měl publikovat, měly být podloženy matematickými výpočty. Mohl jsem se samozřejmě pohybovat i v jiných sférách, ale osudově jsem byl ukotven ve sféře digitální. Ve své podstatě jsem však byl od samého počátku analogický. K tomu, abych si ujasnil pohled na svět, který mě obklopoval, jsem cifry (integrály, derivace a jakékoli další matematické konstrukce) nepotřeboval. V žádném případě jsem matematikou neopovrhoval a byly časy, kdy jsem si opatřil řadu úderných matematických knížek, abych do toho pronikl; jenže můj průnik povětšinou končil někde na periferii. Vše podstatné, co jsem ke zpracování fyzikálními přístroji změřených dat potřeboval, jsem bez problémů digitálně zpracoval – v tom nebyl problém. Problém se objevil až ve chvíli, když jsem chtěl digitální výsledky svých měření analyzovat a patřičným způsobem interpretovat. Po čase jsem pochopil, že základem mé existence není digitalizace, ale analogizace. To je moje doména, v níž se hodlám nadále pohybovat. Nic proti digitálům, ale utopit se v číslech, která mohou být výsledkem procedury GIGO (viz níže), analogově nehodlám. Nejsem počítač.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Skřípění zubů (Hněv, vztek, hnus)


To je ale zajímavé: hněv, vztek, zlost, hnus, bum a prásk a tu máš – všechno to jsou slova o jedné slabice! Takové bouchnutí, a teď už dost! Proč si tak často nerozumíme? Protože emoce, rozum, akce jdou v řadě za sebou, ale někdo dává přednost opačnému pořadí, přičemž běží zkratkou a rozum přeskočí. A potom nastupuje čoromoro, televizní noviny a bulvár a Paní, už jste to slyšela? Vzal na ni nůž a televizi vyhodil z okna. Odborníci radí, abychom právě nůž, kamení a jiné argumentačně použitelné předměty drželi mimo dosah, pokud o sobě víme, že nás vztek lehce vyhodí ze sedla rozumu a před očima se nám zatmí. Jak znovu krásně vyjadřuje naše mateřština: když se necháme vytočit.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 16         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  7  8  9  10    11    12  13  14  15 . . . . . . . . . .  178  179  180  181  182   »