O „jiných“ mezi námi z knížky Viktora Farkase, jež se ubírá od Atlantidy k duté Zemi, zde již byla řeč. Vzhledem k tomu, že je pátek, o němž se se s humornou nadsázkou traduje, že blázni mají svátek, tak to pojďme se stejnou knížkou dorazit až na samotný vrchol; totiž až k těm „jiným“ mezi námi, kteří jsou nesmrtelní. V této souvislosti se pokusím parafrázovat jednu sci-fi povídku, kterou si pamatuji jen velmi mlhavě. Šlo tam zhruba o to, že nějaká civilizace dorazila až na samotný vrchol svého vývoje – nevzpomínám si, zda to zahrnovalo nesmrtelnost, ale dejme tomu že ano – a jak známo, všechny cesty z vrcholu vedou jenom dolů. No a dolů se těm nesmrtelným příslušníkům oné „vrcholové“ civilizace zcela pochopitelně nechtělo. Co teď? Inu, prakticky nic. Váleli se na tom vrcholu a bavili se kdejakými ptákovinami, neb nic jiného tvůrčího než valit se z vrcholu zpět dolů už evidentně dělat nemohli. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
Lucifer
11.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 38
Během jednoho dne jsem potkal housenku a myš. Předpokládám, že oba tito tvorové věděli, anebo alespoň tušili, že už začíná podzim. Prvního tvora, housenku, jsem potkal dopoledne během cesty na stanici podzemního dopravního prostředku; druhého, myš, zhruba tamtéž, avšak uvnitř té stanice, přičemž bylo již pozdě v noci.
10.10.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Satori je v zenu vysvětlováno jako „oslepující záblesk očividného“. Často různým situacím a lidem přičítáme něco, co jsme si v naší fantazii zcela nesmyslně vyfabulovali. To, co víme, je to, co vidíme v daném okamžiku. Zbytek je jenom interpretace založená na filtru minulých zkušeností, které mohou, ale nemusejí mít pro současnou situaci žádný význam. To, co se v zenu nazývá „myslí začátečníka“ (původní myslí), znamená být si vědom toho, co se děje, v současném okamžiku, a nahlédnout to s postojem „no, nevím“ (viz Zenový přístup k překonání zlosti - Vážně?, třetí zenové podobenství).
09.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Jak se tak koukám na hodinky, tak nadešel čas, abych zde zase zprovoznil nějakou povídku od svého dvorního spisovatele Borise Viana, jehož jsem želflanďák nestihl zaživa, jelikož v době, kdy se odebral na věčnost, mi bylo ani ne půl roku, a jistě pochopíte, že v takovém stavu jsem ho vnímat ještě zaživa nemohl. (Ledažeby byl můj fyzický táta, ale to želflanďák nebyl.) Jak jste jistě z názvu pochopili, opět využiju jeho povídkovou knížku Flanďákova koupel, tentokrát však zamířím přímo k jádru věci; totiž k povídce, která se jmenuje stejně jako knížka, a nepochybuji o tom, že vám v hlavě dokleplo, že je to ona, podle níž byla ta knížka pojmenována. Jistě se pobavíte, třeba i vykoupáte a možná i pomodlíte.
08.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Věta, která se skví v názvu tohoto krátkého pondělního zamyšlení, působí velmi sebestředně. Řekli jste si někdy něco v tomto smyslu? Anebo si to říkáte skoro každý den, anebo vás něco takového nikdy nenapadlo? Možná vás to překvapí, ale tahle věta nemusí mít nic společného s patologickým narcisismem či egoismem, může totiž vyjadřovat zcela přirozenou a konstruktivní sebelásku a sebeúctu. Jinými slovy: může prezentovat pouze to, že se máte rádi, aniž by to nějak ovlivňovalo vaše vztahy k ostatním lidem, může prezentovat pouze pozitivní vztah k sobě samému.
07.10.2013, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 10
06.10.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 32
Setkání bývalých spolužaček: „Zjistila jsem až po letech, že nechápe vůbec nic. Že moje připomínky snad nikdy neposlouchal nebo je bral jako řeči protivný ženský. A když byl včera zase vulgární, poprvé jsem na něj zařvala. A viděla jsem, že se docela normálně polekal! On, suverén, krasavec, kterého jste mi záviděly, vždycky a všude úspěšný, pořád mluvil o tom svým íkvé. Já jsem se na něj dlouho dívala jak na svatý obrázek. Nějak mi nedocházelo, že se považuje za nedotknutelného. Získal dojem, že pro něj neplatí ‘ty blbosti‘, jak tomu říkal: pozornost k ženě, základní ohleduplnost i doma…“
„V životě mnoha idealisticky založených intelektuálů patrně existuje jakési zlověstné klimakterium, mozková menopauza, kterou bychom mohli nazvat ‘rozumem na útěku‘“. - Paul Johnson, rozhněvaný historik
Stella
05.10.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 47
Níže uvedený autor tohoto pojednání mi před několika dny zanechal na NČ vzkaz, v němž zareagoval na zde přetlumočenou knížku od Bruce H. Liptona Biologie víry, obzvláště pak na pasáž, která se týká buněčné membrány. Poslední část z této knížky se jmenuje Podvědomá mysl: volám, a nikdo neodpovídá, a poslední část o buněčné membráně Kouzelná membrána III - Buňka jako počítač. Miroslav Provod mi ve svém vzkazu zaslal text jedné a poslední kapitoly z jeho internetové knížky, jejíž adresu se za chvíli dozvíte. Tato kapitola, jak vyplývá z názvu článku, se zabývá vlivem statické elektřiny. Zde je třeba podotknout, že autor má v záhlaví svých stránek uvedeného Nikolu Teslu, o němž již na NČ byla nejedná řeč, viz Nikola Tesla, Nikola Tesla - Dálkově ovládaný automat a Nikola Tesla - šaman dvacátého století III. Elektřina a obecně elektromagnetická interakce je hlavním pilířem všeho, co tvoří náš svět. Myslím tím svět makroskopický a všechny jeho struktury, vzájemné interakce atd. Fyzika dnes rozeznává čtyři základní síly, interakce: gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Ta první je v našem světě jistě velmi důležitá, ale tvoří pouze jeho pozadí, bez něhož by ten svět samozřejmě nebyl možný. Poslední dvě jsou jaderné, jistě také důležité, nicméně za stavbu a rozmanitost našeho světa, včetně všeho co s tím souvisí, tj. i nás, našeho myšlení, vnímání okolní reality, komunikace s ostatními objekty včetně lidí atd., za to vše je zodpovědná síla či interakce elektromagnetická. V nejrůznějších podobách, včetně statické elektřiny. Nikola Tesla to věděl a Miroslav Provod se vydal stejným směrem. - Lucifer
Miroslav Provod
04.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Mám nového kamaráda a je z Japonska. Zajímavé na tom je, že jsem ho vůbec nečekal, spíš naopak, a že jsem ho považoval za kohokoliv jiného, jen ne za Japonce. Jak se to stalo? No jako obvykle v mém případě to probíhalo jako ve snu.
03.10.2013, 00:21:58 Publikoval Luciferkomentářů: 38
Tak na tuhle otázku můžete odpovědět pouze tehdy, když víte, která ze všech žab je největší, a zároveň jste ji buď potkali, když ten zvuk vyluzovala, anebo si o tom přečetli něco ve zdroji, který nešíří úplnou BLBOST. Problém je v tom, že se to dá někdy těžko rozeznat. Dle Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, ale i Wikipedie, je největší žábou veleskokan goliáší (Conraua goliath), který žije na malém území v západní Africe. Když natáhne nohy, tak je skoro metr dlouhý, nevydává však žádný zvuk, protože je němý. Nechme však veleskokana goliášího v klidu mlčet a pojďme se říci něco o tom, jak nám ostatní žáby skřehotají.
02.10.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 2