Bylo to jednou v říjnu, kdy se mi zdál tak zvláštní sen, že si ho ještě stále pamatuji, jako třeba sen z mého dospívání, když jsem spatřil nad divadlem přes ulici tajemný létající objekt (dodnes nevím, jestli se mi to zdálo, anebo jsem ho fakt spatřil), nebo ten ve Vinohradské nemocnici po mém pádu do kolejiště metra, když jsem byl v umělém spánku.
Lucifer
19.10.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Existují otázky, na něž každá odpověď může být jenom špatná, nebo aspoň velmi problematická. Ať jde o trest smrti, o eutanázii, o potraty… Když jsem zjistila, že se dospělosti dožívalo jen 5 % dětí ze sirotčince, kam Rousseau umístil svoje děti, napadlo mě vyhledat dostupné informace o sirotčincích v Čechách. Kdykoli se na internetu objeví zpráva o zločinu spáchaném na dítěti jeho otcem nebo matkou, nikdy v diskusi nechybí ohlasy ve smyslu: „To se dříve stát nemohlo.“ Ale mohlo, a častěji, než se zdá. Běžnější ovšem bývalo dítě odložit.
Stella
18.10.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Pár komentářů u včerejšího mýtického pojednání o duté Zemi, obzvláště pak druhý od veleváženého zemitého a technicky zdatného oponenta rezyho, jehož přítomnost na NČ je bezesporu nezbytná a neocenitelná, a také třetí od Starého kocoura, který tu zemitost rezyho dokáže lehce rozředit, abychom se nepotáceli až tak při zemi, mě přinutily, že jsem urychlil vyexpedování úderného dodatku k tomuto tématu ze stejného zdroje. Pojďme se tedy ponořit do mýtického světa bezbřehé soustavy tunelů, které se pod našima nohama vinou na všechny strany do daleka, i tam, kde bychom to vůbec nečekali, a které jistě vznikly nějakou přirozenou cestou. Otázkou však je, jestli v tom nehráli roli nějací „permoníci“. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
17.10.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Od posledního svátku jurodivých, který jsem zde již podruhé za sebou oslavil výňatkem z knížky Viktora Farkase Žijí nesmrtelní mezi námi?, celé to týdenní čekání na další svátek jurodivých ještě neuběhlo, přesto jsem se rozhodl, že onu svým způsobem mýtickou knížku zase oživím. Proč? Když jsem včera po půlnoci vyrazil z již ne zcela uchopitelných příčin na lodžii, spatřil jsem vůkol samou mlhu a v ní jeden mýtus za druhým. Takže proto. Ten dnešní výňatek se konečně dobere od Atlantidy až k duté Zemi. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
16.10.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Podzim na mě dopadl tak těžce, že se začínám cítit jako blboun nejapný, jehož už Petr Bezruč ve Slezských písních, které prý někomu čmajznul, označil nickem Didus ineptus. Později na tento nick upozornil Karel Kryl v souvislosti s jednou samicí tohoto pozoruhodného ptáka. Abyste pochopili, co mi tak asi hrozí, že stejně jako blboun nejapný urychleně vyhynu, musíte zodpovědět otázku, jež se skví v názvu tohoto zemdleného příspěvku. Na výběr vám dávám čtyři možnosti:
a) lidé ho lovili kvůli masu
b) lidé ho lovili ze sportu
c) přišel o přirozený biotop
d) kvůli konkurenci ostatních druhů
15.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Na úvod dalšího týdne z trhacího kalendáře našeho života se opět a nejspíš už naposledy vracím ke knížce Indigový svět od Simona Loyda. Minulé pondělí zde byla krátká úvaha Je mi se sebou moc dobře o tom, jak se máte mít rádi, aby vás mimo jiné mohli mít rádi jiní lidé a vy zase je. Dnes bude řeč o tom, co si počít se svou minulostí, respektive zda si s ní vůbec něco počínat a v případě, že něco přece jenom ano, tak tedy co, abychom se ve své minulosti neutopili.
14.10.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 26
(Aby bylo jasno)
13.10.2013, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Bylo, nebylo, jak už to tak bývá i nebývá, jednou, nikdo si však nepamatuje kdy, jedno Peklo, někteří však tvrdí, že jich bylo více…
12.10.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 71
O „jiných“ mezi námi z knížky Viktora Farkase, jež se ubírá od Atlantidy k duté Zemi, zde již byla řeč. Vzhledem k tomu, že je pátek, o němž se se s humornou nadsázkou traduje, že blázni mají svátek, tak to pojďme se stejnou knížkou dorazit až na samotný vrchol; totiž až k těm „jiným“ mezi námi, kteří jsou nesmrtelní. V této souvislosti se pokusím parafrázovat jednu sci-fi povídku, kterou si pamatuji jen velmi mlhavě. Šlo tam zhruba o to, že nějaká civilizace dorazila až na samotný vrchol svého vývoje – nevzpomínám si, zda to zahrnovalo nesmrtelnost, ale dejme tomu že ano – a jak známo, všechny cesty z vrcholu vedou jenom dolů. No a dolů se těm nesmrtelným příslušníkům oné „vrcholové“ civilizace zcela pochopitelně nechtělo. Co teď? Inu, prakticky nic. Váleli se na tom vrcholu a bavili se kdejakými ptákovinami, neb nic jiného tvůrčího než valit se z vrcholu zpět dolů už evidentně dělat nemohli. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
11.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 38
Během jednoho dne jsem potkal housenku a myš. Předpokládám, že oba tito tvorové věděli, anebo alespoň tušili, že už začíná podzim. Prvního tvora, housenku, jsem potkal dopoledne během cesty na stanici podzemního dopravního prostředku; druhého, myš, zhruba tamtéž, avšak uvnitř té stanice, přičemž bylo již pozdě v noci.
10.10.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Satori je v zenu vysvětlováno jako „oslepující záblesk očividného“. Často různým situacím a lidem přičítáme něco, co jsme si v naší fantazii zcela nesmyslně vyfabulovali. To, co víme, je to, co vidíme v daném okamžiku. Zbytek je jenom interpretace založená na filtru minulých zkušeností, které mohou, ale nemusejí mít pro současnou situaci žádný význam. To, co se v zenu nazývá „myslí začátečníka“ (původní myslí), znamená být si vědom toho, co se děje, v současném okamžiku, a nahlédnout to s postojem „no, nevím“ (viz Zenový přístup k překonání zlosti - Vážně?, třetí zenové podobenství).
09.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Jak se tak koukám na hodinky, tak nadešel čas, abych zde zase zprovoznil nějakou povídku od svého dvorního spisovatele Borise Viana, jehož jsem želflanďák nestihl zaživa, jelikož v době, kdy se odebral na věčnost, mi bylo ani ne půl roku, a jistě pochopíte, že v takovém stavu jsem ho vnímat ještě zaživa nemohl. (Ledažeby byl můj fyzický táta, ale to želflanďák nebyl.) Jak jste jistě z názvu pochopili, opět využiju jeho povídkovou knížku Flanďákova koupel, tentokrát však zamířím přímo k jádru věci; totiž k povídce, která se jmenuje stejně jako knížka, a nepochybuji o tom, že vám v hlavě dokleplo, že je to ona, podle níž byla ta knížka pojmenována. Jistě se pobavíte, třeba i vykoupáte a možná i pomodlíte.
08.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1