Pro druhý májový víkend (včetně pátku, jak je na NČ v poslední době zvykem) jsem připravil dvě krátké citace ze dvou knížek, které se mi během čtvrtku jaksi souběžně a synchronicitně dostaly do rukou. Nejdříve přišel na řadu Návrat ze zítřka, kterou napsal George G. Ritchie (jako spoluautor je uvedena Elizabeth Sherrillová), a nedlouho poté se o přijetí do mých rukou přihlásil Živý vesmír od Duane Elgina. Úvod zaopatří moje poněkud košatá nicméně též souběžně a synchronicitně pojatá předmluva.
Lucifer
12.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
V jedné z dávných internetových diskusí se čtenář přiznal ke své dětské představě o tom, jak se jednou ožení a počká si, až manželka usne. Potom odkryje peřinu a podívá se, jak to vlastně je. Jako dítě své doby totiž ten chlapec nechodil kolem plakátů a časopisů s nahotinkami a jeho maminka doma nevystavovala dámské prádlo. Intimita patřila do soukromí a byla tajemná. O intimních věcech se veřejně nemluvilo ani nepsalo. Výchova ke studu byla samozřejmostí. (Šeptaly jsme si, holky z deváté třídy, že Ivaně kouká kombiné. Strašné!) Přesto lidstvo nevyhynulo, což dnes obyvatelstvu přeerotizovaného Západu nepochybně hrozí.
Stella
10.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Napsáno v lednu 1987 v plzeňské vojenské nemocnici.
08.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Občas to vypadá, že přešlapujeme v louži a než se stačíme rozkoukat, kterým směrem z ní vystoupit, ze všech stran se nás vrhají různí dobrodinci a snaží se nás nakrmit ze lžic plných blátíčka svého partajničení, vyšetřování, rádobyvyšetřování a všelijaké jiné špíny nazývané kauzy. Chtějí nám zacpat ústa směsí polopravd, neuskutečněných ambicí a nezřízené touhy po vládnutí. Doba je rozkolísaná a rozpačitá. V tomto pocitu se topíme úplně všichni. Ti nahoře i my dole. A co hůř, ve všech koutech světa. Byl tady ale jeden sociolog, jmenoval se Pitirim Sorokin, a ten viděl daleko přes naše hlavy. Mohl, protože nejdříve detailně prostudoval minulost. Jako zastánce cyklické teorie potvrdil to, o čem lidová moudrost říká, že „ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo“.
05.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 29
Ve svém předchozím příspěvku – na sklonku předchozího měsíce věnovaného aprílovým žertíkům –, který jsem věnoval upáleným čarodějnicím, jsem na konci úvodního perexového textu zdůraznil, že následující měsíc, jenž už běží na plný výkon, budu svoji pozornost věnovat jeho obsahové stránce nadiktované přírodou a drsně přeformulované Karlem Hynkem Máchou, totiž lásce. Ne k Bohu nebo jídlu atp., ale k lidským bytostem opačného pohlaví než kterým jsem byl někdy i docela uštěpačnou přírodou obdařen já.
03.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Ve svém předchozím příspěvku – na sklonku předchozího měsíce věnovaného aprílovým žertíkům –, který jsem věnoval upáleným čarodějnicím, jsem na konci úvodního perexového textu zdůraznil, že následující měsíc, jenž už běží na plný výkon, budu svoji pozornost věnovat jeho obsahové stránce nadiktované přírodou a drsně přeformulované Karlem Hynkem Máchou, totiž lásce. Ne k Bohu nebo jídlu atp., ale k lidským bytostem opačného pohlaví než jímž jsem byl někdy i docela uštěpačnou přírodou obdařen já.
Faktem je, že mé pohlaví je de facto (stavbou mého těla) rodu mužského, ačkoli někdy nastávají situace, jež mívají velmi specifickou atmosféru, kdy si de jure (stavbou své duše) připadám osobou rodu ženského. Tahle pohlavní transformace je však ryze introvertní, navenek svůj mužský princip zakamuflovat nedokážu.
Jelikož v pondělí nastal onen neutuchající měsíc lásky, rozhodl jsem se bezodkladně vydat se vstříc jejímu laskavému proudu pěšmo o den dříve. Jsem bytost chodeckého typu, miluji procházky, výlety a někdy i zálety popřípadě též odlety či úlety. Pokud to jde, tak si ke svému pěšímu trmácení přírodními i městskými scenériemi přibalím jako dvoutaktní doprovod osobu ženského pohlaví. Důvodů bych mohl předložit celou řadu, ale předložím vám pouze dva nejdůležitější:
Ženský doprovod jsem sehnal takříkajíc horkou jehlou, řka jejímu libidu, že některé věci se lépe dělají ve dvou – čímž jsem samozřejmě nemyslel nic jiného než chůzi. Tedy alespoň v počáteční fázi. Za cíl našeho chodeckého outfitu jsem zvolil Divokou Šárku, jelikož je též ženského pohlaví, ale především proto, že obsahuje přenádhernou přírodní scenérii daleko od centra Prahy, v němž evidentně narůstala scenérie davová.
Na Andělu jsme nasedli do tramvaje, klikatým způsobem probrázdili kus Prahy a od Kulaťáku pak již přímočaře k Divoké Šárce. Počasí bylo dostatečné a převážně slunečné, trochu foukal vítr a sem tam se nad námi nafukoval ten či onen mráček či přímo mrak jako prak. Nebyli jsme sami, v což jsem tajně doufal, ale jako občasný realista jsem chápal, že s blížícím se příchodem měsíce lásky nemůže Divoká Šárka uniknout pozornosti jiným pěšákům více méně téhož založení.
Hned u vstupní brány do Šárky divoké jsme kousek nad značkou Přírodní rezervace zaznamenali skalistý útvar připomínající kamennou tvář jakéhosi muže se špičatou bradkou. Uchopil jsem fotoaparát a sejmul jeho otisk, jenž se skví na obrázku vlevo nahoře, a když si ho rozkliknete, zaskví se vám v ještě větší velikosti. Když jsem ten snímek zpětně kontroloval, napadlo mě, že je v tom skalisku zvěčněný tenhle týpek.
Neměl jsem zájem svůj ženský doprovod příliš unavit, jelikož jsem plánoval ještě jinou aktivitu, takže jsme se pokochali krásami rozkvetlé Divoké Šárky a velice brzy zakotvili v hostinci Dívčí skok. Když jsem před léty tudy putoval nemaje ženský doprovod, zaznamenal jsem na vrcholku skalního útvaru, po němž je hostinec pojmenován, postavu bezpochyby ženského pohlaví. Ještě dřív než stihla skočit, stiskl jsem spoušť svého fotoaparátu.
Na zahrádce hostince v hloubi divoce skákající Šárky jsme se nechali občerstvit lahodnou krmí a neméně lahodným mokem, a já jsem jedním okem sledoval průběžný stav svého ženského protějšku, zatímco tím druhým jsem zkoumal nehybné pahýly v zahrádce vysazených stromů…
02.05.2017, 18:49:09 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Celoživotní návraty k té jedné knize jsou návraty do dětství, které neznalo televizi a komiksy, ale především jsou to návraty do světa, kde každá věc zaujímá pevné místo a kde se nikdo netrápí existencionálními otázkami. Protože proč. Po zimě přijde jaro, po létě podzim. Člověk se narodí, splní svůj úkol na zemi a pokojně umře. Stromy a květiny, vody a kopce, ptáci a zvěř jsou s člověkem v jednotě. A jak jde čas, čtenář ocení smysl pro konkrétní zemité vyjádření, pro detaily. Kniha jako kaplička v poli, pokojná a do krajiny vrostlá, samozřejmá. Dýchá. Když jsem narazila na vyjádření „hvězdy požáry házely“, napadlo mě, že by bylo divné, kdyby se nad ním dosud nikdo nepozastavil. Ale ano. Několikrát se tato metafora objevuje na internetu jako inspirace. Snad se to mezi lidem tak o hvězdách říkalo, snad to Němcovou bez velkého přemýšlení bezděčně napadlo, v každém případě jde o obraz uhrančivý.
Vůbec nepochybuji, že kdyby Magdaléna Novotná zabrousila na internet, pronesla by na adresu vrchního čerta: „Ty pozitůro, ty lucipere“. Protože Lucifer se nám tady už delší dobu rozverně a lechtivě svěřuje, jak prožívá jaro naplno. Je tedy načase blog trochu umravnit! Alespoň krátkou ukázkou zvyku, který svědčí o tom, že pohanství přežívá, protože je radostné.
01.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Už je to tady zase na spadnutí. Co? No přece pálení čarodějnic, jež se bude stejně jako každým rokem odehrávat na sklonku posledního dne měsíce dubna, jenž letos připadá na poslední den tohoto týdnu, jemuž se říká neděle. Ačkoli by se v neděli nemělo dělat nic, tedy přinejmenším nic závažného, tak tuto neděli se budou vážit čarodějnice nad plameny půlnočních ohnišť – přesněji řečeno smažit čili pálit. Zároveň přitom nastane první den měsíce lásky, letos v pondělí, jemuž věnoval Karel Hynek Mácha svoji nejslavnější báseň Máj, na jejímž počátku se praví, že nastal „lásky čas“. Jak to skončilo, pečliví čtenáři této Máchovy básnické etudy jistě ví, jelikož se jedná o jeden z nejděsivějších básnických thrillerů či přímo hororů, s nímž nemají šanci soutěžit ani Ptáci od Alfreda Hitchcocka. Lepší je tedy četbu Máchova Máje ukončit hned na počátku, zbytek přenechat sebemrskačským sadomasochistům a věnovat se měsíci lásky na plný výkon.
28.04.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Nejspíš znáte vyprávění o člověku, který ve vlaku potkal manželskou dvojici a nemohl pochopit, jak je možné, že si tak pěkný muž mohl vzít tak nevzhlednou ženu. Porozuměl, až když uslyšel ženu mluvit. Podobný zážitek mám z městského autobusu. U zahrádkářské kolonie přistoupil člověk, od prvního pohledu muž, člověk s hrubým obličejem, s hranatou neforemnou postavou, ve špinavých montérkách a vůbec, celý neupravený. Naproti němu si sedla matka s malým chlapcem. Tvář té osoby se rozjasnila a najednou bylo jasné, že jde o ženu, a to o ženu s mimořádně krásným úsměvem. Příjemným hlasem si povídala s tím malým dítětem. Jak se může stát, že tak krajně nepřitažlivá bytost zapůsobí do té míry, že zapomeneme vnímat její obhroublost? Není to tím, že ona paní byla sama se sebou srovnaná?
26.04.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 48
(So long Marianne…)
24.04.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Na svatého Jiří prý vylézají hadi a štíři. A tenhle neuvěřitelný skeč má nastat v pondělí. Tedy já se pokusím vylézt, jelikož mám kromě jiného i hadí sklony se štírovým bodcem v pozadí, ale situace bude úplně jiná. Z Kanady se do našeho ústavního dostavníku dostaví jeden kolega, jenž mi zařídil někdy koncem minulého století postdoktorantskou stáž v Sherbrooku, což je takové městečko asi o stotisících obyvatelích, kteří mají ve zvyku hovořit francouzským nářečím, jemuž jsem se nebyl schopen ani po jednom a půl roce svého pobytu naučit, na univerzitě to však šlo i anglicky. Zajímaví je, že ten kolega z kanadského či spíše quebeckého Sherbrooku na hranicích a anglicky mluvícím US státem Vermont je egyptský kopt. Je mu nejméně o dvacet let více, než jsem na pažbě své pušky stačil zařezat já, takže asi sto dvacet. Musím se na to (NATO!) soustředit, takže ode mne neočekávejte žádné kromobyčejné literární vyjádření. Ani báseň.
20.04.2017, 20:30:06 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Ve své Čertí velikonoční pomlázce věnované Velkému pátku, kdy se každý rok najde nějaký Kristus, kterého ukřižují, jsem si neurvale lascivním způsobem zahrával s ženským pozadím. Stejně tak neurvalá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Počíhala si na mě v pondělí, tedy v onom mrskacím dni, jenž s Kristem má společného asi tolik jako voda s vodkou – a místo abych zmrskal alespoň jednu ženštinu, byl jsem zmrskán sám.
19.04.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6