Kolem deseti tisíc ruských umělců, politiků i filozofů spočívá na ortodoxním hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois nedaleko Paříže. Leží zde jeden z Rasputinových vrahů, kníže Jusupov, symbolističtí básníci a manželé Dmitrij Merežkovskij a Zinaida Gippius, předseda Prozatímní vlády Georgij Lvov i nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivan Bunin. Jinému spisovateli, Viktoru Někrasovovi (V stalingradských zákopech), jistě nikdy nepřišlo na mysl, že také on najde své poslední místo mezi porevolučními emigranty. K hrobům proslulých osobností minulosti přibyl v nové době i hrob tanečníka (a ředitele baletu Pařížské opery) Rudolfa Nurejeva a hrob režiséra Andreje Tarkovského (Solaris, Stalker…).
Stella
07.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 41
Přicházím opět s přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil Částicovou horečkou. Tentokrát se to týká úvahy na téma, které jsem s humornou nadsázkou naznačil v názvu tohoto příspěvku. Otázka zní: Kolik dnešních významných celebrit na poli umění všelikého druhu bude za sto či dvě stě let požívat takové slávy jako někteří z těch, kteří jsou v téže době přehlíženi jako velké širé rodné lány a téměř systematicky umírají v bídě a zapomnění? Klosterman v této souvislosti zmiňuje dva spisovatele, Hermana Melvilla a Franze Kafku, kteří, každý svým vlastním způsobem, reprezentují druhou výše zmíněnou sortu. Jistě vás napadnou i další, nejen v literatuře a umění všeobecně.
Lucifer
04.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 22
Karel Hynek Mácha zemřel v necelých šestadvaceti letech. Osudným se mu stal vrch Radobýl u Litoměřic, kde si v neděli 23. října roku 1836 upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech a všiml si, že dole ve městě vypukl požár. Úpravu své poslední básně okamžitě přerušil a rozběhl se tam dolů nabídnout svou pomoc. Prameny tvrdí, že zdrojem nemoci, které nedlouho poté podlehl, byla nezdravá voda, jíž se během požáru napil. Jeho nejproslulejším básnickým dílem je lyrickoepická skladba Máj, která vyšla v témže roce a je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Na počest Karla Hynka Máchy zde předkládám její vyprávěcí podobu, kterou jsem našel na YouTube před dvěma dny.
01.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 28
No tak jsem se rozčilila, jistěže zbytečně, ale když se člověk neovládne, tak i celkem netečný flegmatik začne klít. A stejně si myslím, že ta mladá žena jenom nešikovně zvolila pointu. Protože to, co napsala, nemůže myslet vážně. Jako provokace k vyvolání čtenářských reakcí – dobré! Pokud ovšem opravdu žije v domnění, že její generace je ztracená a že „pokrok se zastavil“, potom bezděčně potvrzuje názor, který v textu cituje: že dnešní mladí jsou jako sněhové vločky. Křehcí, nic nevydrží
30.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Osmnáctého dne dubnového měsíce jsem zde zveřejnil první výtažek z knížky od Chucka Klostermana, která se mi zcela náhodně dokulila do rukou. Nyní jsem se rozhodl, že z ní vykulím další dávku, která se jmenuje „částicová horečka“. Tahle pasáž v Klostermanově knížce mě nezřízeně zaujala, jelikož si myslím, že se pokusil udeřit částice v hlavách tzv. teoretických fyziků na hlavičku. Následující text je téměř doslovně, až na mnou droboučce provedené stylistické úpravy, překlopen z Klostermanova zdroje. K tomu jsem připojil svůj kratinký doplněk, jemuž nemusíte věnovat svých stále ještě kupodivu aktivních neuronů pozornost.
27.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 29
Prožil jsem velmi zajímavé Velikonoce. Aniž bych si to přál či pohříchu přímo plánoval, tak jsem si vlastně prošel trnovou cestu slovutného mesiáše Ježíše Krista. O Velkém pátku jsem se díky psychosomatickým kotrmelcům nechal sám sebe ukřižovat. Prakticky celou sobotu jsem strávil na kříži s pocitem, že už to se mnou vypadá doopravdy blbě, v neděli jsem se začal vlastnoručně křísit, no a v pondělí jsem už byl do mrtě vzkříšený.
24.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 58
Doplněk k posledním diskusím u Luciferových fyzikálních příspěvků
Neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky. A neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky vyjádřené někdy váhavě, ale nakonec přece jistě, navíc s vtipem, s lehkou sebeironií i se skrytou skromností pochybujícího. A protože je autorem Ludvík Vaculík, text musí být především krásný! Za jednu z jeho nejlepších úvah považuji níže uvedené zamyšlení nad otázkami, jimž se tento blog věnuje asi vůbec nejčastěji: můžeme věřit v nějaký obecný výklad světa, nebo platí, že co člověk, to jiné vidění a vysvětlení? Příznačně své rozvažování Vaculík nazval Mé fyziky. V duchu svého výroku, že na jednu věc mívá více názorů. Osobních!
21.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Jak zde již bylo několikrát řečeno, naposledy v Hledání teorie všeho se Stephenem Hawkingem, fyzika rozeznává čtyři základní (fundamentální) interakce (síly): gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Před pár dny se mi do rukou zcela náhodným způsobem dostala knížka od úspěšného autora zhruba sedmi knižních bestsellerů Chucka Klostermana, který pochází ze Severní Dakoty a v současnosti žije se svou ženou v newyorském Brooklynu. V této knížce, jejíž název naleznete na konci příspěvku, Klosterman vtipným způsobem na mnoha příkladech ukazuje, jak jepičí život mají „věčné pravdy“ a jak často vycházíme při svých úvahách z předpokladů, které jsou od začátku chybné. A hned v úvodu svého čtivého elaborátu si bere na paškál gravitaci.
18.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Byla neděle čtrnáctého dubna, což je poměrně zajímavé datum, a i když byla zima, tak se začalo oteplovat. Měl jsem v plánu vyrazit na zajímavou procházku do Havlíčkových sadů (Grébovky) s nezbytným ženským doprovodem. Aby bylo jasné: po celý svůj dosavadní život jsem tvrdě trval na tom, že kamkoli půjdu či kamkoli si sednu, popřípadě lehnu, musím mít ženský doprovod. Ne vždy se mi to podařilo, takže jsem tu a tam putoval osamoceně a nesmírně duševně, psychicky i fyzicky trpěl. Ale i v těchto případech jsem si ten ženský doprovod nesl v hlavě, popřípadě jsem sledoval různé kolemjdoucí entity tohoto druhu, které neunikly mému perifernímu zraku. Tentokrát jsem však měl domluvený přímý ženský balíček.
15.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Ještě žijí pamětníci, kteří se nachomýtli k poválečné likvidaci fondů klášterních a zámeckých knihoven. (Doporučuji: K pohybu knižních konfiskátů po roce 1945). Někde se „ten papír“ vyhazoval z okna, jinde nadšení brigádníci nakládali balíky knih na vozy, aby se kulturní paměť stala odpadem, který bude spočívat na dvorech a ve skladištích. Tam knihy vyčkávaly, až soudruzi rozhodnou o jejich dalším osudu. Např. jen na nádvoří kadaňského kláštera bylo takto složeno 8 vagonů knih. Za pasivního přihlížení důvěřivých (nebo dezorientovaných) občanů. Absurdnost situace vystihl Bohumil Hrabal v Příliš hlučné samotě: hlavní hrdina, jenž se ocitá ve společnosti opravdových velikánů filozofie a písemnictví, propadá pocitu neskutečna. On, člověk nicotný, likviduje díla géniů! Něco takového je přece možné jen ve snu!
12.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 17