To mi manžel nedovolí, dá se zaslechnout ještě dnes. Za tou větou se skrývá: do toho se mi nechce a hotovo, konec diskuse. Ještě v současnosti, prosím, může manžel posloužit jako autorita, o níž se nepochybuje. Když mě manžel nekontroluje a můžu všechno, je to projev důvěry, rezignace, nebo lhostejnosti? Vymlouvat se na něj ale nebudu, sama svého štěstí i neštěstí strůjcem, dobře mi tak.
Stella
16.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
L'amour est bleu
Lucifer
13.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Bylo pozdní dopoledne, až téměř poledne, osmý máj, sváteční máj, a já jsem vyrazil s pomocí svých nohou oslavit vítězství. Ne však to, které se v tomto dni tak nějak povšechně slavilo, ačkoli drtivé většině oslavenců bylo naprosto ukradené, ale své vítězství. Jaké? Po delší době jsem se rozhodl jít na dlouhatánský pěší výlet, a bylo mi v podstatě jedno kam, jelikož mým bezpodmínečným cílem bylo zvítězit nad svojí leností, především tou fyzickou, která ve mně začala nebetyčně kypět.
10.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 24
Kolem deseti tisíc ruských umělců, politiků i filozofů spočívá na ortodoxním hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois nedaleko Paříže. Leží zde jeden z Rasputinových vrahů, kníže Jusupov, symbolističtí básníci a manželé Dmitrij Merežkovskij a Zinaida Gippius, předseda Prozatímní vlády Georgij Lvov i nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivan Bunin. Jinému spisovateli, Viktoru Někrasovovi (V stalingradských zákopech), jistě nikdy nepřišlo na mysl, že také on najde své poslední místo mezi porevolučními emigranty. K hrobům proslulých osobností minulosti přibyl v nové době i hrob tanečníka (a ředitele baletu Pařížské opery) Rudolfa Nurejeva a hrob režiséra Andreje Tarkovského (Solaris, Stalker…).
07.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 41
Přicházím opět s přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil Částicovou horečkou. Tentokrát se to týká úvahy na téma, které jsem s humornou nadsázkou naznačil v názvu tohoto příspěvku. Otázka zní: Kolik dnešních významných celebrit na poli umění všelikého druhu bude za sto či dvě stě let požívat takové slávy jako někteří z těch, kteří jsou v téže době přehlíženi jako velké širé rodné lány a téměř systematicky umírají v bídě a zapomnění? Klosterman v této souvislosti zmiňuje dva spisovatele, Hermana Melvilla a Franze Kafku, kteří, každý svým vlastním způsobem, reprezentují druhou výše zmíněnou sortu. Jistě vás napadnou i další, nejen v literatuře a umění všeobecně.
04.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 22
Karel Hynek Mácha zemřel v necelých šestadvaceti letech. Osudným se mu stal vrch Radobýl u Litoměřic, kde si v neděli 23. října roku 1836 upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech a všiml si, že dole ve městě vypukl požár. Úpravu své poslední básně okamžitě přerušil a rozběhl se tam dolů nabídnout svou pomoc. Prameny tvrdí, že zdrojem nemoci, které nedlouho poté podlehl, byla nezdravá voda, jíž se během požáru napil. Jeho nejproslulejším básnickým dílem je lyrickoepická skladba Máj, která vyšla v témže roce a je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Na počest Karla Hynka Máchy zde předkládám její vyprávěcí podobu, kterou jsem našel na YouTube před dvěma dny.
01.05.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 28
No tak jsem se rozčilila, jistěže zbytečně, ale když se člověk neovládne, tak i celkem netečný flegmatik začne klít. A stejně si myslím, že ta mladá žena jenom nešikovně zvolila pointu. Protože to, co napsala, nemůže myslet vážně. Jako provokace k vyvolání čtenářských reakcí – dobré! Pokud ovšem opravdu žije v domnění, že její generace je ztracená a že „pokrok se zastavil“, potom bezděčně potvrzuje názor, který v textu cituje: že dnešní mladí jsou jako sněhové vločky. Křehcí, nic nevydrží
30.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Osmnáctého dne dubnového měsíce jsem zde zveřejnil první výtažek z knížky od Chucka Klostermana, která se mi zcela náhodně dokulila do rukou. Nyní jsem se rozhodl, že z ní vykulím další dávku, která se jmenuje „částicová horečka“. Tahle pasáž v Klostermanově knížce mě nezřízeně zaujala, jelikož si myslím, že se pokusil udeřit částice v hlavách tzv. teoretických fyziků na hlavičku. Následující text je téměř doslovně, až na mnou droboučce provedené stylistické úpravy, překlopen z Klostermanova zdroje. K tomu jsem připojil svůj kratinký doplněk, jemuž nemusíte věnovat svých stále ještě kupodivu aktivních neuronů pozornost.
27.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 29
Prožil jsem velmi zajímavé Velikonoce. Aniž bych si to přál či pohříchu přímo plánoval, tak jsem si vlastně prošel trnovou cestu slovutného mesiáše Ježíše Krista. O Velkém pátku jsem se díky psychosomatickým kotrmelcům nechal sám sebe ukřižovat. Prakticky celou sobotu jsem strávil na kříži s pocitem, že už to se mnou vypadá doopravdy blbě, v neděli jsem se začal vlastnoručně křísit, no a v pondělí jsem už byl do mrtě vzkříšený.
24.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 58
Doplněk k posledním diskusím u Luciferových fyzikálních příspěvků
Neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky. A neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky vyjádřené někdy váhavě, ale nakonec přece jistě, navíc s vtipem, s lehkou sebeironií i se skrytou skromností pochybujícího. A protože je autorem Ludvík Vaculík, text musí být především krásný! Za jednu z jeho nejlepších úvah považuji níže uvedené zamyšlení nad otázkami, jimž se tento blog věnuje asi vůbec nejčastěji: můžeme věřit v nějaký obecný výklad světa, nebo platí, že co člověk, to jiné vidění a vysvětlení? Příznačně své rozvažování Vaculík nazval Mé fyziky. V duchu svého výroku, že na jednu věc mívá více názorů. Osobních!
21.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Jak zde již bylo několikrát řečeno, naposledy v Hledání teorie všeho se Stephenem Hawkingem, fyzika rozeznává čtyři základní (fundamentální) interakce (síly): gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Před pár dny se mi do rukou zcela náhodným způsobem dostala knížka od úspěšného autora zhruba sedmi knižních bestsellerů Chucka Klostermana, který pochází ze Severní Dakoty a v současnosti žije se svou ženou v newyorském Brooklynu. V této knížce, jejíž název naleznete na konci příspěvku, Klosterman vtipným způsobem na mnoha příkladech ukazuje, jak jepičí život mají „věčné pravdy“ a jak často vycházíme při svých úvahách z předpokladů, které jsou od začátku chybné. A hned v úvodu svého čtivého elaborátu si bere na paškál gravitaci.
18.04.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14