« strana 97 »

17tého listopadu 1989

rubrika: Pel-mel


Nepočítejte s tím, že zde budu něco oslavovat. Neříkám, že by si to výročí oné změny z pohledu některých lidských duší nezasloužilo, ale ta změna proběhla v úplně jiné režii, než si to mnozí někdy i ještě dlouho poté představovali.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Jsme ve vesmíru sami? II

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně

rubrika: Pohádky


Přicházím s pátou japonskou pohádkou v podání Williama Elliota Griffise. Čtvrtá byla o statečném lučištníku Jorimasovi, pátá je o sluneční bohyni Jasné. V Griffisově kouzelném spisku je zařazena jako poslední, dvacátá, zatímco Setkání hvězdných milenců, uvedené zde jako číslo dvě, zařadil Griffis hned na první místo. Kruh se tedy uzavírá a příští pohádka bude zase moje – dejme tomu o tom, jak se Lucifer nechal vylákat z kavárny Satori. Představuji si to zhruba tak, že se kolem kavárny Satori shromáždí dav padlých andělů, aby z ní vydoloval svého světelného šéfa, jelikož mezi smrtelníky to bez něho vypadá bledě, což má za následek i úpadek padlých andělů. Jak si přitom poradí, co vymyslí k dosažení svého cíle a jaký dopad to bude mít na smrtelníky, to si momentálně tak nějak nedokážu představit. S jistým předstihem tedy pohlédněme na to, jak si s tím poradili japonští bohové, když jsem jim ta nejjasnější bohyně, kterou ošklivým způsobem naštval její měsíční bratr, zabarikádovala v nejtemnější jeskyni.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Americká idyla (Výpisky z četby)

rubrika: Pel-mel


Nevím, jestli se kritik kritikem rodí, nebo jde o postižení získané až v průběhu života, nevím, jestli se člověk stane kritikem z touhy odlišit se od ignorantů, kteří nevědí, co je hezké, a co je ošklivé (všechny historické etapy). Nevím, jestli nejde o výsledek svatého nadšení pro „věc národní“ (tak od 40. let 19. století do konce 19. století), jestli nejde o dekadentní vševědnost génia, o důsledek dobrovolného celibátu, či naopak o důsledek návštěv vykřičených domů (přelom 19. a 20. století). Možná jde o následek traumatu v dětství (zhruba od 2. světové války dosud). V každém případě je to pozoruhodná profese, kterou provází strach z možné fyzické likvidace kritika rukou autora posuzovaného díla.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Zvláštní meteorologický úkaz

rubrika: Vinárna U Čerta


Poslední dobou se odehrává počasí, ze kterého jsou i drsným způsobem ošlehaní meteorologové takříkajíc na plech. S počátkem listopadu, ale už i ke konci října, očekáváme ponuré podzimní dny, plískanice, mlhy, když vykoukne sluníčko, tak jen na chvíli a krkavě. Když listopad pokračuje ve svém volnoběhu, začíná vrcholit podzim, který má či měl by mít svoji nezaměnitelnou, sentimentálně ponurou náladu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Ptáci

rubrika: Poetický koutek


Přicházím do Poetického koutku s dalším kouskem. Podzim je období, kdy se mnou poetično cloumá často i dost neurvalým způsobem. Něco podobného se odehrává na jaře, ale v úplně jiné tónině. Letošní podzim se jako podzim netváří skoro vůbec, ale zvyk je železná košile. Předkládaný poetický kousek však v tomto případě nebude můj. Procházel jsem se jedním spiskem od Oldřicha Mikuláška (jeho předchozí vstupy do PK NČ jsou zmíněny v Něco málo o pomeranči) a v části nazvané Nekrology jsem narazil na Marinu Cvětajevovou. Zbystřil jsem pozornost, protože mi to jméno něco říkalo. Po několika mikrosekundách jsem si uvědomil, že její Hodina duše se objevila na Neviditelném Čertovi. Autorem jsem opět nebyl já, ale Stella, která s tím kouskem přišla do Poetického koutku pod visačkou O lásce, o zradě A tak vám tuto pozoruhodnou dušičku předkládám v podobě Mikuláškova nekrologu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Jak obarvit Cukuru Tazakiho?

rubrika: Pel-mel


Tak mě ten Murakami rozzlobil. Ne a ne se začíst do jeho Bezbarvého Cukuru Tazakiho. A přitom je tento málem nobelista u nás čím dál populárnější. V knihkupectví jeho tituly zabírají celou polici. Zakrátko počtem vystavených děl dožene Danielu Steelovou nebo dělením se množící spisy o povinnosti být šťastný. A to už něco znamená. Dvě knihy jsem trpělivě dočetla. Ale s třetí byla potíž. Muselo se mi v hlavě rozsvítit až po přečtení doslovu Tomáše Jurečky, překladatele. Zasvěcený doslov může být někdy přínosnější než dílo samo. To už se povrchním čtenářům stává. Tak nezbylo, než knihu znovu prolistovat a říci si ono okřídlené, udivené: No jóó!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  93  94  95  96    97    98  99  100  101 . . . . . . . . . .  358  359  360  361  362   »