Moje třetí krátké prosincové zamyšlení má takový cikcakový charakter. Člověku se někdy stává, že se jeho myšlenky rozběhnou na všechny strany, jako kapky vína, když se sklenice onoho božského moku roztříští u vašich nohou. Víno se vsákne do koberce a po nějaké době se kompletně vypaří, zůstanou jen střepy té sklenice, pokud je samozřejmě nesmetete na lopatku a nevyhodíte do koše. Jenže ty střepy tu jsou stále ještě, už ne na koberci, ale v koši, pak se odeberou do kontejneru na odpad, a až teprve potom z vaší blízkosti zmizí na nějakou skládku.
Lucifer
12.12.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Už jste někdy viděli běhat veverku v bubnu? Veverka běží jak o závod, buben se pod ní točí furt dokola a ona de facto urputně běží stále na stejném místě. Není to nic až tak mimořádného – jsou běhavé pásy, po kterých nacvičujete běh, aniž byste museli někam běžet – zkrátka tělocvičný nástroj, který vám umožňuje masírovat běhavé svaly, a též i snížit svoji nadváhu nakupenou v důsledku konzumace obrovských balíků potravy, které si nedokážete odepřít. Jenže veverka v bubnu po ničem takovém netouží. Chce někam doběhnout, jenže jí někdo strčil do bubnu, třeba aby se pobavil pohledem na tu šaškárnu, takže nikam nedoběhne, ačkoli nožkama neustále kmitá. A to je základ mého druhého prosincového krátkého zamyšlení.
10.12.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Je poslední a dvanáctý měsíc tohoto roku, kterému se v českém jazyce říká Prosinec. Původ tohoto názvu jsem už tady někdy osvětloval, ale dolovat to z Archivu mě ani náhodou nenapadne. Buď si to vydolujte sami, nebo navštivte tetičku Wikipedii – tam to máte s prasetem i problesknutím. Tento měsíc, protože reprezentuje jakousi konečnou celého roku, ačkoli v podstatě přírodní je to vlastně nesmysl, hodlám na Neviditelném čertovi prezentovat v podobě krátkých zamyšlení, která si povětšinou vycucám z prstu, jenž se v poslední třetině prosince změní na vánoční stromeček a nablýskané šupiny z kapra, což je ryba, kterou povětšinou nejím, ale když budu mít cestu do Třeboně, tak si ho tam třeba odchytím a vypustím do Vltavy poblíž Karlova mostu, abych si s ním na konci prosince ve spolupráci se Silvestrem připil na zdraví, na konec tohoto a na začátek tamtoho roku, čímž veškerý smysl všech nesmyslů utratím na stojáka v nejbližším baru Zapomnění, abych se znovu rozpomněl, proč tady vlastně jsem, ačkoli bez třpytících se šupin otřískaných let předchozích.
08.12.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 19
Po předchozím patendu na rozum v podobě sebevražedného konečného řešení za zvuků ponuré cikánské melodie Smutná neděle přicházím konečně s patendem, kterým se zabývá první kapitola zdrojové knížky od Paula Watzlawicka. Je o tom, jak člověk, který žil vcelku šťastně a spokojeně, započal pojednou dumat nad tím, zda existují nějaká pravidla, na jejichž základě by mu svět mohl poskytovat absolutní jistotu. Ačkoli až do tohoto okamžiku žil v jakési přirozené jistotě, někdy až naivně dětské, tak ve chvíli, kdy ji cílevědomě začal hledat, začal ji ztrácet. Důvod, proč jsem z výčtu Watzlawickových patendů až dosud vynechával hned ten první, spočívá v tom, že jsem se v tom tak trochu našel. Takže jsem tento patend na rozum, jak mám v podobných případech či situacích ve zvyku, zasklil do sklepa nevědomí. Jenže to skončilo v podvědomí, nenápadně dozrávalo a až teprve teď to konečně dorazilo do plného vědomí.
06.12.2018, 00:00:05 Publikoval Luciferkomentářů: 2
K započetí prvního čistě prosincového týdne bych vás chtěl seznámit se svým Viditelným čertem. S tím čertem, kterého tady už dobře znáte, avšak toto seznámení bude mnohem bližší, soukromější, osobnější a intimnější. A bacha! Je totiž plyšový.
03.12.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Původně jsem chtěl napsat báseň, která se náhodně skládá téměř ze všeho, co je v podstatě o ničem, do níž bych nenápadně zabudoval střípek téměř ničeho, co je v podstatě o všem. Nakonec jsem však pod tlakem básnického vyhoření od tohoto projektu ustoupil a rozhodl se učinit nápadný krok stranou do předem připravených pozic, o nichž jsem ještě včera vůbec nic netušil.
01.12.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Přicházím s dalším exponátem konečného řešení ze sbírky patendu na rozum od Paula Watzlawicka. Poslední zde uvedený exponát se skrýval pod názvem Humanita, divinita, bestialita, ten dnešní má cedulku Smutná neděle. Proč zrovna tento na první pohled poněkud matoucí název, to se dozvíte hned na začátku níže přetlumočeného textu Zdroje. Jedná se o nejjednodušší konečné řešení, ke kterému se může člověk v rámci neoblomného skepticismu dopídit. Sebevražda. Máte-li k dispozici krátkou střelnou zbraň, stačí přiložit její hlaveň k vaší hlavě a zmáčknout kohoutek. Nesmíte samozřejmě zapomenout ji předtím nabít nějakou koulí. Pokud budete mít pocit, že můj předchozí příspěvek Odpojení s tím má něco společného, ba přímo že přestavuje jakéhosi předskokana k tomuto pojednání, tak ho okamžitě ze všech koutů své hlavy vyžeňte. Vyzmizíkujte. Možná že má, ale pojal jsem ho příliš osobně a poněkud jsem si zalaškoval s jeho stylizací, což mělo za následek, že se mnou už nemluví ani můj odraz v zrcadle.
28.11.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Rozhodl jsem se odpojit od leckterých věcí, k nimž jsem byl až dosud připojený. Už nějakou dobu tuto aktivitu činím, ale zatím to byla jen jakási lehká verze, která sice znamenala řadu změn, ale ve svém jádru po skutečném odpojení netoužila. No a teď přichází na řadu verze tvrdá.
25.11.2018, 01:16:11 Publikoval Luciferkomentářů: 20
„Já, nejmladší člen redakce, jsem měl jenom reálku a byl jsem ještě vášnivým hráčem kopané, což se zdálo být vrcholem neserióznosti nejen šéfredaktorovi, nýbrž i všem humanisticky vzdělaným kolegům. Kdo veřejně píše, musí zachovávat i v soukromí důstojnost, to byl předpoklad úspěchu a uznání. Já jsem se důstojnosti nikdy neučil, to mně škodilo v celém mém životě, a často jsem uvažoval, nemám-li napsat knihu „Úloha plnovousu a břicha ve společnosti“ jako polemiku proti důstojnosti.“ Důstojnost tedy byla tím, co se očekávalo od žurnalisty na počátku 20. století. Kisch ovšem lačnil po konkrétních informacích a byl ochoten kvůli nim podstoupit cokoli. Není to dávno, kdy do našeho života vstoupilo slovo „investigativní“. Kisch toto slovo nepoužívá, ale byl investigativcem do morku kostí. S odvahou sobě vlastní uvádí všude konkrétní jména žijících osob a konkrétní fakta, jež by ho v současnosti mohla stát i život. Býval rychlejší než policejní vyšetřovatelé. Sám přitom zastával názor, že reportér nesmí nic obhajovat a „nesmí zastávat stanovisko“. Níže uvedený text pochází ze slavného Tržiště senzací, od autora, jenž dokázal v duchu své zásady „být při tom“ neosobně popisovat např. i průběh popravy…
Stella
23.11.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
RISKOVAT SE MUSÍ. To by nikdy nevzniklo nic. Vymyslela jsem si ale pěknou ptákovinu. Copak tohletotady se dá zveřejňovat? Pan Oscar Wilde byl mezi spisovateli běžný nemrava, kterých bylo, je a bude kolem nás i v nás dostatek až do skonání světa. Koho nikdy nebavil sex? Ten je buď chorý nebo nějak úchylný, zkrátka nenormální. Ať jsme hetero, nebo homo, to je fuck. Jen jsem pořád hledala formu, tvar k vyjádření, ale asi vznikne PATVAR.
Astra
20.11.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 28
… dvě kočky, jednu paní se slepeckou hůlkou, která šla naboso, pět koz, jedna z nich byla obrovská, možná to byl kozel, dvě malé černé kozičky, které se pásly bez dozoru u křoví kousek za jezírkem mezi skalami, dvě větší kozičky, které měla paní se slepeckou hůlkou na volno pod blůzou, jednu ovci, dva vlaky a jednu drezínu, tři železniční můstky a dva velké železniční viadukty, a spoustu dalších zajímavých věcí.
17.11.2018, 00:56:09 Publikoval Luciferkomentářů: 19