V neděli bylo tak krásné počasí, že jsem se rozhodl k potulce Českým krasem, o níž jsem již předem zasněně přemýšlel. A stejně tak jsem zde nastínil, že pokud se k tomu přes veškerou mnou otřásající lenivost skutečně odhodlám, předložím potulnou zprávu. Ano! Odhodlal jsem se. Ne! Zatím nic předkládat nebudu. Musí to ve mně dozrát. A pokud nedozraje, tak… Nic! Den poté však ve mně zcela nečekaně (anebo v důsledku jakési surrealistické či dadaistické příchutě potulky čekaně?) vykrystalizoval Christian Morgenstern (ne poprvé, viz Skřítkové či Letní (kontra)punkce) – a jeho poněkud „švihlé“ básně. Morgenstern znamená v němčině Jitřenka, Světlonoš, a tím pádem i Lucifer. Jak úžasně se ty dvě rovnoběžky náhle sešly. Potřebovaly k tomu jen tyčkový plot bez mezer a půlnoční myš.
Morgenstern je považován za zakladatele takzvané „nesmyslné poezie“. Ona je ve skutečnosti smyslná – tedy ta pravá, ne její mechanické napodobeniny – jen je třeba její smyslnost hledat někde úplně jinde než u „smyslné poezie“. Ne každý je toho schopen. Jen opravdoví „šílenci“.
Na konci čtyř kousků z Morgensternova poetického repertoáru si můžete vychutnat jeho samotný zjev. Šílenost v jeho očích je nepřehlédnutelná – stejně jako i (její) nesmírně ukotvená soustředěnost.
Lucifer
05.04.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Už jsou tu zase Velikonoce. Nikdy nevynechají ani jeden rok a letos si k tomu přibalily ještě Velký pátek, kdy to zrovna píšu a představuji si přitom, jak si to špacíruju na Golgotu tak nějak s křížkem po funusu. Ne, ani náhodou ode mne neočekávejte nějaký oslavný traktát či hlubokomyslné rozjímání na téma tohoto bohulibého křesťanského svátku. Činil jsem tak už mnohokrát a popravdě řečeno nic nového mě v této souvislosti nenapadá a okusovat staré kosti nehodlám. Neříkám, že tyto svátky nectím, ale ten pocit si tentokrát a nejspíš i vždycky příště nechám pro sebe.
Tentokrát vám předkládám své dva poetické pokusy, jež nepovažuji za bůhvíjaké básnické perly. Jsou to takové lehce poeticky načrtnuté obrazy, okamžikové odrazy mého nitra. Dělí je od sebe 26 let. První vznikl 27mého března roku 1990 a druhý letos den před prvním jarním dnem (viz perex či úvod u První jarní smích a pláč). Jestli spolu a popřípadě i s Velikonocemi nějak souvisí, to už si přeberte sami.
26.03.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Dnes o půl šesté ráno začíná astronomické jaro. Je to okamžik jarní rovnodennosti, kdy noc a den se takříkajíc dělí půl na půl. Tahle rovnost nastává pouze dvakrát do roka, po celý zbytek ročního času je noc delší než den a naopak. Též půl na půl. V lidském životě nastávají okamžiky, velmi časté, kdy se člověk směje nebo pláče. Ve výjimečných okamžicích tak činí půl na půl.
Pro dnešní první jarní den jsem se chystal vypustit vlastní báseň První jarní střepiny. Sepsal jsem ji v pátek pozdě večer či vlastně už v noci za jízdy metrem na papírek, který jsem měl v knížce. Jízda byla velmi kodrcavá, čemuž odpovídal i tužkový zápis. Báseň nebyla špatná, jelikož jsem měl velmi silnou inspiraci. V sobotu jsem ji však už neměl a to třaslavé písmo se mi nepodařilo dostatečně rozluštit. Jenže touha nějak básnicky zde přivítat jaro mě neopustila. Našel jsem si tedy již zde jednou uvedeného náhradníka.
20.03.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Počátkem jara mě navštívila Smuténka
chvíli byla čertem chvíli andělem
Po ročním bloudění se navrátila
jenomže s jiným úsměvem
16.03.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Zlost)
08.03.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
U této básně se na hlavním počítadle seřadí sedm čtyřek. Není to sice moje báseň, což mě tak trochu mrzí, ale až se tu seřadí sedm pětek, budu je vítat básní svojí. Jestli ještě budu na světě? Netuším. Ale má báseň už bude. Přesně v tamten moment bude, i kdyby beze mne. Bude podobojí. Báječná báseň o tom, že jsem kdysi byl v tomto báječném světě takřka všude.
29.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Pavouci chytají mouchy do svých sítí. Osud much v nich není moc příjemný, jelikož je pavouci pozřou, aby mohli své sítě tkát dále. Když během svého poletování světem spatříte pavoučí síť a nejste mouchou a v ní žádná moucha není pavoukem konzumována, můžete se pokochat nádherou a neskonalou konstrukcí tohoto stříbrem protkaného přediva. V něm se musí pavouci krmit mouchami, abychom se tímto skvostem mohli kochat. Podivuhodné jsou cesty Boží mající za úkol předestřít nám krásu tohoto světa. Když chcete tu krásu spatřit v její nejzbožnější nahotě, musíte často něco, někoho, někdy i sebe obětovat. Když obětujete sebe, uzavřete svůj život v tom nejvyšším stádiu krásy. Nic krásnějšího v pavoučích sítích už naleznout nemůžete.
19.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 71
Byla neděle, venku se prý mě potloukat jakýsi Valentýn a dávat do kupy páry opačného pohlaví, a tak jsem to někdy odpoledne za velmi příjemného počasí vyrazil omrknout do centrální Prahy. Na výsledky Valentýnovy bohulibé činnosti jsem sice tu a tam narazil, na samotného Valentýna však ne, takže s nijakou ženštinou jsem do kupy dán nebyl. Naprázdno jsem se s příchodem večera navrátil do svého hájemství a pojal podezření, že začínám mít poetickou náladu. Tentokrát však ta potřeba nebyla introvertní, ale extrovertní. Zabrousil jsem tedy do jedné ze svých knihovniček, a to do oddělení s nejvyšším obsahem poezie. Rukama mi prošlo několik básníků, ale teprve když jsem narazil na jednoho z čelních představitelů beatnické generace, Gregoryho Corsa, nalezl jsem přesně to, co jsem po valentýnském nezdaru potřeboval. Jeho verše mi byly tak nějak povědomé. Je to už hodně dávno, když jsem se brouzdal poezií beatnické generace, takže si z ní už skoro nic nepamatuji. Po mnoha další léta jsem brouzdal jinými poetickými vodami, ale nejspíš z té beatnické doby muselo na mé duši něco ulpět. V básních Gregoryho Corsa jsem totiž spatřil jistou podobu sebe sama. Možná to ve mně ulpělo, možná jsem k tomu dospěl i bez toho popudu, možná obojí. To ale není důležité. Jako ukázku mého souznění předkládám tři básně ze sbírky Mokré moře, která v podobě českého překladu od Jana Zábrany z roku 1964 v sobě zahrnuje tři originální sbírky od Gregoryho Corsa:
15.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
(Narozeninová)
07.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 34
(V nedohlednu)
30.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 24
(Déjà vu)
24.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Pamatuj, že jsi člověk)
12.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 33
Tohle je můj skutečně první letošní příspěvek. Úvodní slovo jsem přenechal Stelle, a jelikož se teprve teď začíná první pracovní víkend, tak můj novoroční projev by stále ještě mohl padnout na úrodnou půdu. Ale nepadne. Žádný totiž nemám a ani jsem se ho nepokusil byť jen v podvědomém zaúpění vykonstruovat. Pokud vám bude chybět, zopákněte si Reinkarněnku.
Přicházím s něčím úplně jiným. S něčím, co jsem napsal někdy na počátku osmdesátých let minulého století. Asi si řeknete, že pokračuji v prosincové rekapitulaci, což se evidentně nedá vyvrátit, ale věřte, že tohle je poslední rekapitulační. Chci se pouze odrazit od toho, kde jsem loni skončil, ačkoli jsem tady razil, že člověk má další rok začínat s naprosto čistým, uklizeným a vyklizeným stolem. Na tom samozřejmě trvám, ale mezi mozkovými závity mi ještě nějaké ty zbytky zbyly. A těch se musím zbavit, aby má cesta do prvního pracovního týdne byla dočista čistá.
04.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8