Neviditelný čert

Na oltáři zvěrokruhu lásky

Na závěr druhého týdne měsíce února vás chci oblažit další básní Jana Skácela ze sbírky Noc s Věstonickou venuší. Báseň je velmi zvláštní a skládá se z dvanácti čtyřverší. Každé z nich reprezentuje jedno znamení zvěrokruhu a tím či oním způsobem je kladeno na oltář bohyně lásky, kterou je žena. Když jsem předevčírem kolem půl jedenácté v noci vycházel ze stanice metra Hůrka, abych konečně dokráčel do svých ubytovacích prostor, hned za východem pod schody jsem narazil na malého kloučka zhruba ve věku sedmi let. Na zádech měl objemný batůžek a všeobecně působil dojmem, že se vrací ze školy. Řekl jsem mu, že se dnes vrací poněkud brzy, ale mlčel jako pařez. Když jsem vstoupil na šikmý chodníček přes veřejné psí záchodky, spatřil jsem, že někde v půli se pohybuje lidská postava. Pohybovala se pomalu, takže jsem k ní rázem dorazil a to, co jsem spatřil, mě konečně dorazilo. Mladá žena šla po chodníčku pozpátku jako rak. Nejspíš maminka ze školy brzce vracejícího se kloučka, který se za ní trmácel a ona ho nechtěla ztratit z očí. No a pak jsem již téměř v kanafasu bůhvíproč nahlédl do zmíněné Skácelovy básnické sbírky a do oka mi padla ona báseň.

Lucifer

10.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Lednová noc s věstonickou Venuší

Je leden, jak má být, a venku mrzne, až v kostelích a mostech praští. Zima se zdá ještě nemá na ústup a tak jsem se rozhodl tuhle noc vyspat se s věstonickou Venuší. Jí bude dobře a mně klid na duši, a když ten duet dohrajem, zjeví se venzadem dlouho očekávaný jarní vánek, jenž bude skrývat naše dítě v rosou opýřené loktuši.

Lucifer

18.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Patetická

(Málem)

Lucifer

06.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Přijde mu odpověď

O letošních Vánocích trochu jinak… Podstatné věci života a obavy o život samotný, zmatek, bezradnost i chaos vystřídané nadějí, podzemní, trvalou, uschovanou v pekle, a přece toužící po ráji. Ač je ta naděje prchavá a uspávající jako rajský plyn v operačním sále našich životů. Přijde nám odpověď – v následujících dnech jedna z možných. Neupusťme ji.

Stella

24.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

O zápasu s andělem

S pomocí Jana Skácela a Vladimíra Merty z jakýchsi už asi dávných časů. Nebo ještě ne?

Lucifer

21.12.2016, 00:22:19   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Mea culpa

(Malá půlprosincová)

Lucifer

14.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Šílenství

(Malá sklepní hudba)

Lucifer

07.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Allen Ginsberg: Ekologa (Úryvky)

Allen Ginsberg přednesl slavné Kvílení poprvé roku 1955. Deset let poté navštívil Československo. Nevítaný doma, vypovězený z Kuby, vítaný i nevítaný v ČSR. Byl překvapen, když zjistil, že všechny pověsti, které se v USA o komunismu vyprávějí, jsou pravdivé. V Praze ho zarazily nejen šedivé, fádní ulice, ale všiml si také, že se lidé opatrně rozhlížejí, kdykoli vedou hovor na veřejnosti. On sám se těšil nevšední péči ze strany ministerstva vnitra, a tak byl po slavném květnovém majálesu r. 1965 z republiky vyhoštěn.        

Jeho poezie je drsná, krutá, cynická, místy nechutná. Ale je také neobyčejně silná, protože básník bez zábran šlape bosýma nohama po střepech a brodí se smetištěm plným obscénních odpadků své doby. Dekadence? Na každém konci světa jiná. V tom padesátém pátém byli u nás popraveni tři členové skupiny bratří Mašínů, byla zahájena druhá vlna kolektivizace a v kinech započal svou nekonečnou kolovrátkovou pouť Anděl na horách. Obsáhlá báseň Ekologa vznikla o něco později a přibyl v ní, u Ginsberga nově, motiv vztahu člověka k životnímu prostředí – v oněch letech vůbec ne běžná záležitost.

Stella

25.11.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19         

Sentimentální blues

(Podzimního splínu, který mizí)

Lucifer

16.11.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Krásná jak luna v úplňku

která běží a běží

když k jejím nohám kladu svoji lásku…

Lucifer

09.11.2016, 00:01:13   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Procházka peklem všude tady

(Nevědoucně vidoucí)

Lucifer

02.11.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Procházka nebem někde jinde

Skloubil jsem do jedné hromádky dvě zdánlivě se potírající básně od dvou dost rozličných básníků. Možná se vám to mimoprostorové a nadčasové spojení nebude pozdávat či ho přímo zavrhnete a mě třeba proklejete. Byl jsem však k tomu naveden jemnou synchronicitní mlhou. Jak se to stalo? Začnu od prostředka.

V neděli jsem se vydal do nákupního centra Galerie Butovice navštívit knihkupectví Kosmas za účelem vyhledat básnickou sbírku nějakého současného a pokud možno dost mladého autora, abych sebe i Poetický koutek oblažil něčím čerstvým, jež nepochází ode mne či některých spoluautorů NČ. V regálech poetické literatury jsem se přehraboval víc jak hodinu, prolistoval značné množství sbírek, jejichž autoři spadali do předem určeného rámce, ale, i když jsem se snažil velmi vstřícně, ničeho, co by mne skutečně oslovilo, jsem se nedopídil. Nakonec v mých rukou skončila zřejmě poslední sbírka od Oldřicha Mikuláška, jehož jsem tady už několikrát citoval a jenž do kategorie současných mladých básníků evidentně nepatří. Tuhle sbírku jsem ale neznal, takže jsem s ní odešel.

Před pár dny mi z knihovny do rukou vypadla básnická sbírka od Antonína Přidala, která se nacházela v oddělení věnovanému pozůstalosti mé ženy. Teprve před asi dvěma lety jsem zjistil, že něco takového v mé knihovně existuje. Nakoukl jsem, lehký zájem, a potom odložil zpět. Nyní mne zaujala více, ale skutečně jenom čtyřmi básněmi. Jedna z nich se mnou rezonovala velmi silně. Když jsem v knihkupectví Kosmas třímal v ruce sbírku od Oldřicha Mikuláška, narazil jsem na báseň, která rezonovala nejen se mnou, ale vyvolala ve mně jakousi zvláštní spojitost s onou rezonanční básní od Antonína Přidala.

Lucifer

31.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 16