Povídání


« strana 2 »

Jak jsem se stal dospělým člověkem


Teď v noci, když to píšu. Ještě není ani devět hodin. Teprve se chystám připravit si oběd. Za chvíli půjdu oškrábat jednu bramboru. Je to velmi náročná činnost, na kterou se musím náležitě připravit. Až půjdu hledat tu bramboru, musím být už dostatečně naladěn do příslušného kuchařského stavu. Takže se soustředím a sugestivně monitoruji monitor svého notebooku a pokouším se něco vyťukat do klávesnice. Najednou nastala obrovská změna. Ve mně, ne v tom monitoru či klávesnici. Zčistajasna jsem pochopil, že už nejsem malé dítě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Vstávání nanečisto


Jako zkušený poustevník jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Dospěl jsem k závěru, že z poustevnického omámení se mohu vyhrabat pouze salámovou metodou. Zašel jsem do nejbližšího krámu a zakoupil salám. V kuchyni jsem ho pak položil na stůl a soustředěným pohledem ho hypnotizoval. Salám se tvářil, že je mu to úplně jedno. Tragicky se mýlil. Uchopil jsem ho levou rukou, v pravé ruce se mi náhle objevil nůž, a bez varování jsem z něho ukrojil první kolečko.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Poustevník


Stal se ze mě poustevník. Neodešel jsem do lesa, abych si tam našel nějakou jeskyňku, anebo si tam nechal z IKEY dovalit roubenou poustevnu. Mojí poustevnou je obývák a občas záchod nebo koupelna. Poustevnu jen v kritických situacích opustím, abych vysypal tříděné odpadky do několika kontejnerů a v nejbližším obchodě nakoupil zásoby jídla, pití a cigaret. Dělám to velmi nerad, nesmírně při tom trpím a neustále si říkám: Za chvíli už budeš zase v poustevně, vydrž, občas se musíš obětovat v zájmu svého zdraví. Dokonce i záchod a koupelna pro mě začíná být takový nadstandardní úprk. V obou místnostech se snažím strávit co nejméně času a jediné, co mi pomáhá, je představa: Za chvíli už zase budeš sedět v křesle, nebo ležet v posteli. Občas ze své poustevny koukám na internet, abych měl o čem přemýšlet. Ale i to mě už pomalu přestává bavit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Když padá sníh


Víc jak polovinu České republiky včera zapadal sníh. Ku Praze se zatím dosypal jen na její východní okraj. Něco jako první posel zimy. Začněte si připravovat lyže a sáňky, rukavice a kožichy, nebo alespoň teplé bundy. Já už chodím v kabátu. Nemusíte však spěchat, ještě se má oteplit a, jako téměř obvykle, mohou být Vánoce na blátě. Zimní čas je nicméně tady. Podzim sice ještě neskončil – jeho konec nastává dle meteorologů posledním dnem v listopadu, dle astronomického kalendáře s úderem zimního slunovratu, což je těsně před Vánocemi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Podzimní večery


Podzim začíná vystrkovat svoje růžky. Listí na stromech se barví dozlatova a padá k zemi. Nazujeme si teplejší boty a budeme se v něm brouzdat. Až přijde listopad, budeme v tom listí plavat. Krajina kolem nás se začne připravovat ke spánku, my však ožijeme. Zima je ještě daleko a kolem se to tak krásně barví. Nejkrásnější jsou podzimní večery.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Jen svý instinkty (Do čítanky)


Jaroslav Rudiš je hodně neposedný autor. Výčet jeho aktivit je stěží uvěřitelný. Kdo ještě nečetl některou z jeho knih, měl by tak vbrzku učinit, už proto, že je dobré vědět, o jakém to spisovateli se v současnosti tolik mluví. Jeho Nebe pod Berlínem jsem kdysi odložila – nic, co by mě lákalo číst dál. Alespoň tehdy, před lety. Český ráj je ovšem pozoruhodný (Hrabal odkudsi sleduje…), obratně komponovaný a Národní třída právě tak. Zhltnout Grandhotel brzy po předchozích jmenovaných knihách není dobré, od podobného typu antihrdiny je vhodné si odpočinout. Co čtenář, to jiný názor. Nějak mě nenapadlo vidět v Rudišových dílech zábavnou či dokonce humoristickou četbu – jak ho vidí internetoví diskutéři. Grotesknost – to ano! Jen se podívejte, jak přemýšlí muž ztroskotanec v Národní třídě. Neříká se tomuto sledu rapování?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Jak jsem potkal vlčici v temném lese


Bylo mi asi pět let nebo pět měsíců, když jsem s maminkou vyrazil na procházku do lesa. Tatínek nikam nešel, protože štípal dříví v obýváku. Anebo se koukal na televizi. Podrobnosti si už nevzpomínám, dokonce, jak jste si jistě všimli, ani svůj věk. Důležité je si uvědomit, že jsem byl ještě velmi nedospělý chlapec. To se mi stává i dnes. Například včera jsem si nedokázal uvázat tkaničky od bot. Asi proto, že to byly sandály. Možná si myslíte, že skončilo léto, což není zcela vyloučené, takže proč ty sandály. Protože jsem k jiným botičkám ještě nedospěl.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Na okraji propasti


V poslední době mívám zvláštní pocit. Jako bych kráčel nějakým neustále se zužujícím tunelem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


O ničem


Rozhodl jsem se napsat zevrubné povídání o ničem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Devítidenní výlet do Kadaně a okolí


Minulý týden v pondělí jsem vyrazil na delší výlet. Nevěděl jsem, jak dlouho bude trvat, ale předpokládal jsem, že asi týden. Nakonec jsem se vrátil další čili tento týden v úterý. Mým záměrem bylo oprostit se ode všeho, co na mě doma padalo. Naprostý úlet někam úplně jinam. Nebylo to úplně jinam, tuhle krajinu jsem znal, stejně jako mnohé další krajiny v Čechách a na Moravě. Včetně Prahy. Tu znám už nazpaměť. Rozhodl jsem se nicméně, že se pokusím dívat jinýma očima. Nasadil jsem si proto úplně jiné brýle. V hlavě. Na hlavě jsem měl pořád ty samé brýle, ale přes ně koukalo z mého nitra něco jiného. Asi nějaká reinkarnace.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Jak jsem se chytil do pasti


Po návratu z Žamberku, kde jsem skotačil jako hříbě, jsem začínal pozvolna uhnívat, cepenět. Můj pohyb se omezil pouze na nákup v nejbližším obchodě a o něco vzdálenějším obchodním centru Galerie Butovice. Moje nohy se začaly tvářit jako zbytečná přítěž. Jednou jsem se dobelhal na Waltrovku, ale to byla jedna z mála výjimek. A to ještě velmi krátkých. Jinak jsem trávil čas v posteli nebo na internetu, pouštěl si filmy jak na YouTube, tak stažené. Před asi deseti dny jsem pochopil, že tudy cesta nevede. A tak jsem zavelel ke každodenním delším procházkám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Na mě se tak divně koukala (Už zase ptáci)


Jednou jsem nocovala u známých v centru Olomouce. Ještě za šera jsem vytáhla roletu a vykřikla jsem: zírala na mě sova. Podobně jsem se vyděsila po letech, když jsem časně ráno chtěla vyvětrat ve svém téměř sklepním podnájmu. Za okenním sklem stála nehybná dívčina s vytřeštěnýma očima. Čekala, až se probudím. Potřebovala se svěřit s čerstvými zážitky z psychiatrie, kam ji přivedla rodinná tragédie.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 4         


Levá noha chodí jinak než pravá noha


Musím se s vámi podělit o zvláštní rozdíl mezi mojí levou nohou a pravou nohou. O tom, že se moje levá a pravá ruka od sebe liší, vím už odmalička. Pravá ruka je šéf, levá ruka je zástupce šéfa. Pravá ruka drží propisku, pero, sprchovou hubici, lžíci (na boty i na jídlo), mačká tlačítka na dveřích vagonů metra, jako první se věnuje ženským atributům, prostě všemu šéfuje. Levá ruka je vždy při ruce, když je třeba pravou ruku nějak podpořit. Prostě taková podržtaška. U nohou jsem takovou dělbu práce až donedávna nezaznamenal.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Něco o Zděnkovi Něně a jeho ženě Zděně


Zděňka Něňová němě milovala muže Zděnka.

 

Astra


Celý článek »

komentářů: 4         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  23  24  25  26  27   »