Povídání


« strana 2 »

Jak jsem znovu objevil Zbraslav


V zájmu údržby svých tělesných pozůstatků jsem se rozhodl, že obnovím pravidelné procházky. Kamkoli. V podstatě je mi to už jedno. Důležitý je pohyb. Nehodlám tady zahnívat. Domnívám se, že čas k zahnívání ještě nedospěl. A doufám, že ani nedospěje. A tak jsem se po čase rozhodl navštívit Zbraslav.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Ozdravná cesta do Divoké Šárky


Rozhodl jsem se vyrazit do Divoké Šárky. V posledních letech jsem ji poněkud zanedbával, takže jsem to musel nějak napravit. Ani ženu není dobré zanedbávat. Obzvláště když se jmenuje Šárka. V Divoké Šárce jsem byl mnohokrát a některé z těch výletů jsem tady popsal. Například Divoká Šárka nebo Směr Divoká Šárka (Prvomájová). Vedle Vyšehradu, Pražského hradu, Prokopského údolí či Petřína je to jedno z mých nejoblíbenějších poutních míst v Praze.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Zájezd do Pekla


Jedna cestovka v Nebi začala nabízet zájezd do Pekla. Andělé začali kroutit hlavami a nedůvěřivě mávat křídly. Našli se však i takoví andělé, které ten zájezd zaujal. Podívat se na dovolené do exotického prostředí, proč ne. Vždyť je tady v Nebi nuda. K této zprvu malé skupince andělů se postupně přidávali další. Nemohli nepodlehnout tomu lákání a těšili se, že by si mohli něco nevšedního užít. Cestovka začala praskat ve švech.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Užerka


Když jsem včera v obvyklou hodinu a na obvyklém místě potkala paní Procházkovou, nesla jsem květináč s vytouženou chryzantémou. Už dávno jsem sháněla podobnou, se žlutými, vínově žíhanými květy. Navíc se jí kolem květů vinula třpytivá ozdoba. Divný zvyk – vylepšovat kytky. Ale snad se pak lépe prodávají. Paní Procházkové se chryzantéma moc líbila, a tak byl náš pravidelný dialog o stavu počasí a vůbec světa obohacen o nové téma. O tom, jestli je nutné ke květinám přidávat všelijaké girlandy, stužky nebo kominíčky a čertíky. Ale tato ozdoba byla opravdu hezká, jako perličky navlečené na tlustém průsvitném provázku.  Nicméně aby byl zachován řád, závěrem jsme s paní Procházkovou opět stvrdily, že „takhle to dál nejde a na člověka se to valí ze všech stran a už je toho opravdu moc“.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Poslední dubnová


Píše se rok 2022 a duben končí. Jaro se nám letos vyklubalo jako vyoraná myš. Každým ránem zima jako v psinci. Asi si pořídím psa. Nějakého většího. Nejsem troškař. Anebo kočku. Čtyřnohou. Snad to Karel Hynek Mácha svým Májem napraví. Možná rozkvetou i šeříky. Prý duben, ještě tam budem. Ale já už tam být nechci. Zimě jsem dal vale někdy v lednu. A teď jenom blednu. Bledule už odkvetly.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 48         


Jak jsem se stal dospělým člověkem


Teď v noci, když to píšu. Ještě není ani devět hodin. Teprve se chystám připravit si oběd. Za chvíli půjdu oškrábat jednu bramboru. Je to velmi náročná činnost, na kterou se musím náležitě připravit. Až půjdu hledat tu bramboru, musím být už dostatečně naladěn do příslušného kuchařského stavu. Takže se soustředím a sugestivně monitoruji monitor svého notebooku a pokouším se něco vyťukat do klávesnice. Najednou nastala obrovská změna. Ve mně, ne v tom monitoru či klávesnici. Zčistajasna jsem pochopil, že už nejsem malé dítě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Vstávání nanečisto


Jako zkušený poustevník jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Dospěl jsem k závěru, že z poustevnického omámení se mohu vyhrabat pouze salámovou metodou. Zašel jsem do nejbližšího krámu a zakoupil salám. V kuchyni jsem ho pak položil na stůl a soustředěným pohledem ho hypnotizoval. Salám se tvářil, že je mu to úplně jedno. Tragicky se mýlil. Uchopil jsem ho levou rukou, v pravé ruce se mi náhle objevil nůž, a bez varování jsem z něho ukrojil první kolečko.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Poustevník


Stal se ze mě poustevník. Neodešel jsem do lesa, abych si tam našel nějakou jeskyňku, anebo si tam nechal z IKEY dovalit roubenou poustevnu. Mojí poustevnou je obývák a občas záchod nebo koupelna. Poustevnu jen v kritických situacích opustím, abych vysypal tříděné odpadky do několika kontejnerů a v nejbližším obchodě nakoupil zásoby jídla, pití a cigaret. Dělám to velmi nerad, nesmírně při tom trpím a neustále si říkám: Za chvíli už budeš zase v poustevně, vydrž, občas se musíš obětovat v zájmu svého zdraví. Dokonce i záchod a koupelna pro mě začíná být takový nadstandardní úprk. V obou místnostech se snažím strávit co nejméně času a jediné, co mi pomáhá, je představa: Za chvíli už zase budeš sedět v křesle, nebo ležet v posteli. Občas ze své poustevny koukám na internet, abych měl o čem přemýšlet. Ale i to mě už pomalu přestává bavit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Když padá sníh


Víc jak polovinu České republiky včera zapadal sníh. Ku Praze se zatím dosypal jen na její východní okraj. Něco jako první posel zimy. Začněte si připravovat lyže a sáňky, rukavice a kožichy, nebo alespoň teplé bundy. Já už chodím v kabátu. Nemusíte však spěchat, ještě se má oteplit a, jako téměř obvykle, mohou být Vánoce na blátě. Zimní čas je nicméně tady. Podzim sice ještě neskončil – jeho konec nastává dle meteorologů posledním dnem v listopadu, dle astronomického kalendáře s úderem zimního slunovratu, což je těsně před Vánocemi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Podzimní večery


Podzim začíná vystrkovat svoje růžky. Listí na stromech se barví dozlatova a padá k zemi. Nazujeme si teplejší boty a budeme se v něm brouzdat. Až přijde listopad, budeme v tom listí plavat. Krajina kolem nás se začne připravovat ke spánku, my však ožijeme. Zima je ještě daleko a kolem se to tak krásně barví. Nejkrásnější jsou podzimní večery.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Jen svý instinkty (Do čítanky)


Jaroslav Rudiš je hodně neposedný autor. Výčet jeho aktivit je stěží uvěřitelný. Kdo ještě nečetl některou z jeho knih, měl by tak vbrzku učinit, už proto, že je dobré vědět, o jakém to spisovateli se v současnosti tolik mluví. Jeho Nebe pod Berlínem jsem kdysi odložila – nic, co by mě lákalo číst dál. Alespoň tehdy, před lety. Český ráj je ovšem pozoruhodný (Hrabal odkudsi sleduje…), obratně komponovaný a Národní třída právě tak. Zhltnout Grandhotel brzy po předchozích jmenovaných knihách není dobré, od podobného typu antihrdiny je vhodné si odpočinout. Co čtenář, to jiný názor. Nějak mě nenapadlo vidět v Rudišových dílech zábavnou či dokonce humoristickou četbu – jak ho vidí internetoví diskutéři. Grotesknost – to ano! Jen se podívejte, jak přemýšlí muž ztroskotanec v Národní třídě. Neříká se tomuto sledu rapování?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Jak jsem potkal vlčici v temném lese


Bylo mi asi pět let nebo pět měsíců, když jsem s maminkou vyrazil na procházku do lesa. Tatínek nikam nešel, protože štípal dříví v obýváku. Anebo se koukal na televizi. Podrobnosti si už nevzpomínám, dokonce, jak jste si jistě všimli, ani svůj věk. Důležité je si uvědomit, že jsem byl ještě velmi nedospělý chlapec. To se mi stává i dnes. Například včera jsem si nedokázal uvázat tkaničky od bot. Asi proto, že to byly sandály. Možná si myslíte, že skončilo léto, což není zcela vyloučené, takže proč ty sandály. Protože jsem k jiným botičkám ještě nedospěl.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  27  28  29  30  31   »