« strana 26 »

Patafyzicky dadaistická

rubrika: Povídání


Už asi měsíc se chystám podat zde důkaz o tom, jak si teoretičtí fyzici blouznící o finální teorii všeho hrají jako malé děti s gumovými matematickými kachničkami v halucinogenní vaničce ověnčené kvantovou pěnou. Základem mého plánovaného pojednání je knížka Neznámý vesmír od Stuarta Clarka, která se zaměřuje především na kosmology meditující o absolutním stvoření našeho vesmíru v podobě jakéhosi velkého třesku z ničeho. Knížku jsem už prošel několikrát tam a zpět a neustále jsem žasnul, jak málo stačí k dětské radosti. K radosti dětí vědeckého kalibru na nejvyšší úrovni. Dočetl jsem se, že mnohé z toho, co tato značným zdrojem intelektu obdařená dítka vykonstruovala, nelze vlastně vůbec dokázat, jelikož do svých konstrukcí dítka zazdila něco jako neviditelné, nedosažitelné a neohmatatelné věci, čímž si zajistila nevyvratitelný alibismus. Jenže mé milé dušičky kolem krouží, chtějí si hrát. Musím se jim věnovat. Nemohu se soustředit na vytříbenou kumulaci tohoto pojednání, takže posečkejte, čas ještě nevypršel. Místo toho vám pro konec tohoto týdne předkládám patafyzicky dadaistické pojednání de facto a de iure o ničem a zároveň o všem.

 

Lucifer


Celý článek »

03.11.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         


Kdo to kdy pochopí (Dvě ženy nejen o ženách)

rubrika: Pel-mel


Tak se pořád píše a mluví o tom, že vytěsňujeme smrt, ale kdo z nás má raději smutné téma než veselé? Všeho moc škodí, i úvah o konci pozemské pouti. Ale jsou dějinná období, v nichž smrt zevšední a volání po pomstě přivede lidi jako dobrovolné diváky k šibenicím. Arnošt Lustig vzpomíná, jak v Osvětimi kopali kluci do míče na dohled od kouřících komínů a dobře věděli, že nejspíš už zítra budou tím kouřem oni. Pud sebezáchovy má sílu. Nedovolí překročit určitou mez. Smrt zevšedněla i lidem, kteří cestovali do ruských lágrů. Každého rána bylo nutné vyházet z vagonů nebožtíky. Podél trati ležela těla žen, mužů, dětí z předchozích vlaků. Přesto mnozí z hladových vězňů poslaných osídlit nehostinné pusté kraje věřili ve velkou myšlenku revoluce a v nutnost obětí. Zdůvodnit se dá úplně všechno.

 

Stella


Celý článek »

01.11.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 24         


Halloween

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Ne, nebude to báseň, ačkoli jsem chtěl něco takového zveršovat v šatičkách démonických. Halloween, tento pošahaný svátek původem z Irska, předchází Slavnosti Všech svatých, po níž následují Dušičky, kdy už bez pošahané náruživosti slavíme či spíše vzpomínáme naše již odešlé dušičky, svaté i nesvaté. Tento příspěvek bude zřejmě jedním z nejkratších, který jsem na NČ vypustil. Pro tento kraťas se najde několik důvodů, ale zmíním pouze jeden. Dušičky sice budou až ve čtvrtek, avšak pro mě se nade mnou budou vznášet celý týden, jenž se ve středu překlopí do listopadu.

 

Lucifer


Celý článek »

30.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         


Rouper de Clotrimazolova sologamie

rubrika: Povídání


Poté co byl Rouper de Clotrimazol svým Tvůrcem Mistrem L (TML) konečně vypuštěn ze svého sklepního šuplíku do bulvárního prostředí, nastalo necelé týdenní období, kdy si to odšuplíkování Rouper užíval plnými hrstmi – jak na rukou, tak na nohou. Pak si ale všiml, že TML ho má takříkajíc na háku, jelikož se musel věnovat jakési nejurodivé vědecké práci. A to ho naštvalo, jelikož chtěl se svým Tvůrcem prodiskutovat velký balíček neskonale pozoruhodných, někdy vhodných, obvykle však v jádru nevhodných, ale pozoruhodnosti hodných otázek podstaty lidské existence. Tož když nemohu být se svým Tvůrcem, budu sám se sebou – řekl si Rouper de Clotrimazol – a začal dumat, kterak tento počinek učinit.

 

Lucifer


Celý článek »

27.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         


Kdo je člověk? (Podle Abrahama Joshuy Heschela)

rubrika: Pel-mel


Jak se to mohlo stát? Jak vůbec může takové věci provádět člověk člověku? Copak se člověk za tisíce let nezměnil k lepšímu? Projevy surové krutosti a nesnášenlivosti vždycky znovu vyvolají podobné otázky, zvlášť pokud jsme byli vychováni v iluzích o člověku jako pánu tvorstva, ne o člověku – obrazu božím povinném skládat účty Stvořiteli. Newyorský židovský filozof Abraham Joshua Heschel se nikdy nevrátil do míst, v nichž za války ztratil své nejbližší. Přesto nepropadl skepsi nad údělem lidstva a se vším myslitelným úsilím se po celý život věnoval aktivní práci v oblasti lidských práv a v protiválečném hnutí. Východiskem i cílem jeho filozofických úvah je představa, že všechna světová náboženství mají společný základ a zástupci všech církví mají spolupracovat na pěstování úcty k člověku.

 

Stella


Celý článek »

25.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         


Cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly

rubrika: Pel-mel


Právě skončený víkend byl nádherný v tom smyslu, že jsem už dlouho nic ošklivějšího nepoznal. Byl to vlastně už takový předvánoční nášup, abychom se přichystali na nákup vánočních dárků v jednotném družstvu vítězného volebního lídra. Proč si nezavzpomínat na Staré dobré časy, že? Koneckonců všichni to s námi myslí dobře, a pokud ne, tak my to s nimi myslíme též velmi dobře. Vítězové našich parlamentních voleb jsou už od pohledu altruisti, my koneckonců též, jinak bychom si je nezvolili, takže už nám nezbývá nic jiného, než cestu do pekla ruku v ruce začít dláždit.

 

Lucifer


Celý článek »

23.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         


Rouper de Clotrimazolovo podzimní rozjímání

rubrika: Povídání


Rouper de Clotrimazol strávil jaro i léto ve svém sklepním šuplíku, jelikož jeho Tvůrce Mistr L (TML) naháněl ženský po okolních lesích pod vlivem resveratrolu v podpaždí třímaje Kámasútru. Buď spal v poloze skrčence, anebo si četl Nevolnost od Jeana-Paula Charlese Aymarda Sartra, což mu z existenciálního hlediska připadalo ještě skrčenější. Začal podzim a TML nejevil známky přítomnosti. To Roupera už fakt naštvalo, Sartra s jeho Nevolností odhodil do odpadní jímky v nejvzdálenějším koutě šuplíku a začal rozjímat.

 

Lucifer


Celý článek »

20.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         


Vladimír Sorokin: Manaraga

rubrika: Pel-mel


Tak tohle si nemůžu nechat pro sebe, pomyslela jsem si při čtení první kapitoly. Jenomže Hospodářské noviny byly rychlejší a už dávno část této kapitoly ocitovaly. Stojí za přečtení. Zde. Kdyby nenásledoval další děj, výše uvedené by pro jasnou představu stačilo. Ale v knize Manaraga pokračují literární hrátky sebevědomého, zkušeného autora povzneseného nad zbožňování autorit. Když jsem chtěla zjistit, co nového vůbec soudobá ruská literatura přináší, setkala jsem se se Sorokinem poprvé, a to nad Marininou třicátou láskou, podruhé pak u Dne opričníka. Z obou knih jsem měla trochu rozpačité dojmy. Nakolik jsou tyto knihy pro současnou ruskou literaturu typické? Jak vůbec Sorokina s jeho drsnými antiutopiemi doma přijímají? V románě 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury už roku 1953 ztotožňuje ztrátu knih s koncem civilizace, s koncem kulturního dědictví, se ztrátou veškerých znalostí. Hrabalův Haňťa, „vzdělaný proti své vůli“, dokonce plánuje skončit stejně, jako knihy, v nichž nalezl smysl pozemské pouti (Příliš hlučná samota).

 

Stella


Celý článek »

18.10.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  22  23  24  25    26    27  28  29  30 . . . . . . . . . .  302  303  304  305  306   »