« strana 22 »

Moje busta

rubrika: Poetický koutek


Napsáno v lednu 1987 v plzeňské vojenské nemocnici.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Nějak bude? (Václav Cílek o Pitirimu Sorokinovi)

rubrika: Pel-mel


Občas to vypadá, že přešlapujeme v louži a než se stačíme rozkoukat, kterým směrem z ní vystoupit, ze všech stran se nás vrhají různí dobrodinci a snaží se nás nakrmit ze lžic plných blátíčka svého partajničení, vyšetřování, rádobyvyšetřování a všelijaké jiné špíny nazývané kauzy. Chtějí nám zacpat ústa směsí polopravd, neuskutečněných ambicí a nezřízené touhy po vládnutí. Doba je rozkolísaná a rozpačitá. V tomto pocitu se topíme úplně všichni. Ti nahoře i my dole. A co hůř, ve všech koutech světa. Byl tady ale jeden sociolog, jmenoval se Pitirim Sorokin, a ten viděl daleko přes naše hlavy. Mohl, protože nejdříve detailně prostudoval minulost. Jako zastánce cyklické teorie potvrdil to, o čem lidová moudrost říká, že „ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo“.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


Směr Divoká Šárka (Prvomájová)

rubrika: Povídání


Ve svém předchozím příspěvku – na sklonku předchozího měsíce věnovaného aprílovým žertíkům –, který jsem věnoval upáleným čarodějnicím, jsem na konci úvodního perexového textu zdůraznil, že následující měsíc, jenž už běží na plný výkon, budu svoji pozornost věnovat jeho obsahové stránce nadiktované přírodou a drsně přeformulované Karlem Hynkem Máchou, totiž lásce. Ne k Bohu nebo jídlu atp., ale k lidským bytostem opačného pohlaví než kterým jsem byl někdy i docela uštěpačnou přírodou obdařen já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


V měsíci lesklých hvězd (Trochu čisté vody)

rubrika: Pel-mel


Celoživotní návraty k té jedné knize jsou návraty do dětství, které neznalo televizi a komiksy, ale především jsou to návraty do světa, kde každá věc zaujímá pevné místo a kde se nikdo netrápí existencionálními otázkami. Protože proč. Po zimě přijde jaro, po létě podzim. Člověk se narodí, splní svůj úkol na zemi a pokojně umře. Stromy a květiny, vody a kopce, ptáci a zvěř jsou s člověkem v jednotě. A jak jde čas, čtenář ocení smysl pro konkrétní zemité vyjádření, pro detaily. Kniha jako kaplička v poli, pokojná a do krajiny vrostlá, samozřejmá. Dýchá. Když jsem narazila na vyjádření „hvězdy požáry házely“, napadlo mě, že by bylo divné, kdyby se nad ním dosud nikdo nepozastavil. Ale ano. Několikrát se tato metafora objevuje na internetu jako inspirace. Snad se to mezi lidem tak o hvězdách říkalo, snad to Němcovou bez velkého přemýšlení bezděčně napadlo, v každém případě jde o obraz uhrančivý.

Vůbec nepochybuji, že kdyby Magdaléna Novotná zabrousila na internet, pronesla by na adresu vrchního čerta: „Ty pozitůro, ty lucipere“. Protože Lucifer se nám tady už delší dobu rozverně a lechtivě svěřuje, jak prožívá jaro naplno. Je tedy načase blog trochu umravnit! Alespoň krátkou ukázkou zvyku, který svědčí o tom, že pohanství přežívá, protože je radostné.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Pálení čarodějnic

rubrika: Pel-mel


Už je to tady zase na spadnutí. Co? No přece pálení čarodějnic, jež se bude stejně jako každým rokem odehrávat na sklonku posledního dne měsíce dubna, jenž letos připadá na poslední den tohoto týdnu, jemuž se říká neděle. Ačkoli by se v neděli nemělo dělat nic, tedy přinejmenším nic závažného, tak tuto neděli se budou vážit čarodějnice nad plameny půlnočních ohnišť – přesněji řečeno smažit čili pálit. Zároveň přitom nastane první den měsíce lásky, letos v pondělí, jemuž věnoval Karel Hynek Mácha svoji nejslavnější báseň Máj, na jejímž počátku se praví, že nastal „lásky čas“. Jak to skončilo, pečliví čtenáři této Máchovy básnické etudy jistě ví, jelikož se jedná o jeden z nejděsivějších básnických thrillerů či přímo hororů, s nímž nemají šanci soutěžit ani Ptáci od Alfreda Hitchcocka. Lepší je tedy četbu Máchova Máje ukončit hned na počátku, zbytek přenechat sebemrskačským sadomasochistům a věnovat se měsíci lásky na plný výkon.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Ten vypadá! (O tváři)

rubrika: Pel-mel


Nejspíš znáte vyprávění o člověku, který ve vlaku potkal manželskou dvojici a nemohl pochopit, jak je možné, že si tak pěkný muž mohl vzít tak nevzhlednou ženu. Porozuměl, až když uslyšel ženu mluvit. Podobný zážitek mám z městského autobusu. U zahrádkářské kolonie přistoupil člověk, od prvního pohledu muž, člověk s hrubým obličejem, s hranatou neforemnou postavou, ve špinavých montérkách a vůbec, celý neupravený. Naproti němu si sedla matka s malým chlapcem. Tvář té osoby se rozjasnila a najednou bylo jasné, že jde o ženu, a to o ženu s mimořádně krásným úsměvem. Příjemným hlasem si povídala s tím malým dítětem. Jak se může stát, že tak krajně nepřitažlivá bytost zapůsobí do té míry, že zapomeneme vnímat její obhroublost? Není to tím, že ona paní byla sama se sebou srovnaná?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 48         


Dravec je oběť v Hotelu z papíru

rubrika: Poetický koutek


(So long Marianne…)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


V druhé půli dubna letošního komického roku

rubrika: Pel-mel


Na svatého Jiří prý vylézají hadi a štíři. A tenhle neuvěřitelný skeč má nastat v pondělí. Tedy já se pokusím vylézt, jelikož mám kromě jiného i hadí sklony se štírovým bodcem v pozadí, ale situace bude úplně jiná. Z Kanady se do našeho ústavního dostavníku dostaví jeden kolega, jenž mi zařídil někdy koncem minulého století postdoktorantskou stáž v Sherbrooku, což je takové městečko asi o stotisících obyvatelích, kteří mají ve zvyku hovořit francouzským nářečím, jemuž jsem se nebyl schopen ani po jednom a půl roce svého pobytu naučit, na univerzitě to však šlo i anglicky. Zajímaví je, že ten kolega z kanadského či spíše quebeckého Sherbrooku na hranicích a anglicky mluvícím US státem Vermont je egyptský kopt. Je mu nejméně o dvacet let více, než jsem na pažbě své pušky stačil zařezat já, takže asi sto dvacet. Musím se na to (NATO!) soustředit, takže ode mne neočekávejte žádné kromobyčejné literární vyjádření. Ani báseň.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Čertí velikonoční pomlázka – finální

rubrika: Pel-mel


Ve své Čertí velikonoční pomlázce věnované Velkému pátku, kdy se každý rok najde nějaký Kristus, kterého ukřižují, jsem si neurvale lascivním způsobem zahrával s ženským pozadím. Stejně tak neurvalá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Počíhala si na mě v pondělí, tedy v onom mrskacím dni, jenž s Kristem má společného asi tolik jako voda s vodkou – a místo abych zmrskal alespoň jednu ženštinu, byl jsem zmrskán sám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Pěstujme (si) člověka (Podle Václava Cílka)

rubrika: Pel-mel


V míse z vyrovnané životní filozofie smíchej nadhled, rozhled, přehled, ba i hluboký vhled (až k zemskému jádru), vysokou odbornost, kultivovanou citovost, špetku blouznivosti, skvělé vyjadřovací schopnosti a dostaneš Václava Cílka. Neukládej k ledu, ale užívej několikrát denně. Nenapadá mě jiné než toto kuchyňsky vulgarizující přirovnání, navíc v čase svátků, které jsou letos poznamenány tragédií sebevraždy dvou naivních dívek. Samy tyto svátky spojují adoraci utrpení a oběti s oslavou nového, které, utrpením vykoupeno, přichází.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 47         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  18  19  20  21    22    23  24  25  26 . . . . . . . . . .  234  235  236  237  238   »