(Nemohoucí)
Lucifer
16.11.2013, 00:43:52 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Poslední přírůstek ve Filosofickém koutku, Théseova loď aneb Osobní identita, jenž byl věnován filosofické analýze naší identity, mě spolu s připojenými komentáři vyprovokoval k sepsání jakéhosi pojednání věnovaného teleportaci duše. Duše je něco, co tvoří naši identitu a s čím na svých kolbištích těžce zápolí filosofové. Teologové v tom mají jasno a praktičtí přírodovědci se tomu vyhýbají jako čert kříži. Ne všichni, obzvláště pak ne ti, kteří se zhlídli ve sci-fi knížkách, na oficiálním poli vědy si to však většinou nechávají pro sebe. Můj pokus navázat na předchozí filosofický traktát můžete brát z nejrůznějšího úhlu pohledu. Na té nejnižší úrovni bych tento můj elaborát doporučoval vnímat jako takovou nezbednou nadsázku, která však ve svém zákulisí nějaký ten ždibec seriózního zamyšlení má. Ale pokud se vám nepodaří ten ždibec najít, nevadí. Klidně si přisaďte s nějakým svým.
Technická poznámka: Vyhledat k tomu nějaký obrázek se mi nechtělo, takže jsem na konci připojil skladbu, která se mi už dva dny bez ustání prohání hlavou a nejspíš s tématem nijak nesouvisí.
15.11.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 27
Zdá se, že bychom si mohli zase rozpitvat některou další z padesáti filosofických myšlenek, které by nám neměly uniknout. Už jsme tady pitvali Mozek v kádi a Pozitivní a negativní svobodu, takže do třetice všeho dobrého i zlého. Vypadá to spíš zle, neboť ten dnešní filosofický oříšek bude téměř nerozlousknutelný, jelikož se týká samotné podstaty naší identity. Přesto nám nezbývá, než se o to pokusit, neboť žití bez identity je jako pivo bez pěny či automobil bez kol. Pitvání bude započato automobilovou verzí filosofického myšlenkového experimentu, fiktivním příběhem, jenž se v originále nazývá Théseova loď.
14.11.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 17
V první části série věnované pozoruhodným zálibám sira Arthura Conana Doyla bylo řečeno, že se tento praktický lékař a otec slovutného Sherlocka Holmese i přes svůj pragmatický a racionální pohled na svět věnoval spiritismu. Právě spiritismus se stal jablkem sváru mezi Doylem a proslulým varietním kouzelníkem a hadím mužem Houdinim (1874-1926). Po tomto případu přijde na přetřes záhada tajemného zmizení posádky lodi jménem Mary Celeste, s níž se sir Arthur utkal hned dvakrát. A tím bude tato série uzavřena.
13.11.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Sira Arthura Conana Doyla známe především jako otce nesmrtelného Sherlocka Holmese. Znalci ale vědí, že se aktivně zabýval i výzkumem paranormálních jevů, dokonce byl i členem Společnosti pro (para)psychologický výzkum. Doyle byl praktický lékař a racionálně uvažující člověk, něco jako spiritismus a média ostře kritizoval. Přesto se však k paranormálnu nějakým způsobem dopracoval. Jeho život je se záhadami spjat víc, než tušíme.
12.11.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Název vás možná trochu zaskočil. Ten začátek by ještě šel, „nakulato“ však kontrola pravopisu odmítla strávit, a k tomu ještě ty včely. Zeptal jsem se tedy kontroly pravopisu, proč může být „naplacato“, ale „nakulato“ už je nepřípustné. Kontrola pravopisu však můj dotaz s neskrývaným opovržením zametla pod monitor. Jako úvod by to stačilo. Nejdříve vás seznámím, jaký tvar měla Země podle lidí ve středověku, no a potom do toho šikovně naroubuji včely.
11.11.2013, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Svoboda je zcela evidentně dobrá věc a zároveň i jedním z nejdůležitějších politických ideálů – možná vůbec nejdůležitější. Svoboda je však také jednou z těch věcí, ohledně kterých se snad každý s ostatními neshodne. Kolik svobody bychom měli mít? Jsou pro rozkvět svobody nutná nějaká omezení? Jak lze smířit vaši svobodu udělat jednu věc s mou – protichůdnou – svobodou udělat jinou věc?
10.11.2013, 00:25:41 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Jak jsem slíbil, přicházím hned po prvním díle dalšího nahlédnutí na fenomén samovznícení s druhým a posledním dílem. Nejdříve bude demonstrována teorie, k níž ruku v ruce dorazili kriminalisté a vědci, a jež se zdála být definitivním vysvětlením tohoto prachmizerného jevu. Nakonec se však ukáže, že z rukávu lze ještě vytáhnout záhadné modré plameny.
09.11.2013, 00:07:49 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Abych tak nějak odlehčil filosoficky velmi náročná pojednání, zamyšlení a povídání posledních pěti, šesti či sedmi příspěvků, přicházím se samovznícením. Tohle roztomilé téma zde již bylo několikrát nakopnuto, kupříkladu v Spontánní samovznícení člověka a plazmoidy či Telekineze, poltergeist a plazma II, kde naleznete i některé návaznosti na následující text, včetně kulových blesků. Dnes předkládám první díl zase trochu jiného nahlédnutí na tento fenomén. Druhý díl dorazím, až se v sobotu samovznítím.
08.11.2013, 00:03:58 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Po Smyslu života přicházím do Filosofického koutku s další dušezpytnou dávkou. Již několik dní jsem si v knihkupectví, jež se nachází v Galerii Butovice, kde se nevystavují obrazy či jiné tvůrčí výdobytky, ale spotřební statky, všímal filosoficky pojaté knížky, jež v krátkých kapitolkách rozebírá padesát filosofických myšlenek, bez kterých se na přiměřené vzdělanosti lpící člověk jen těžko může obejít. Pro dnešek jsem uchopil hned tu první, která se zabývá zde již několikráte probíraným tématem, totiž zda náhodou nežijeme v nějakém simulovaném světě – viz třeba Chyby v matrix plus tři další nasměrované ve druhém odstavci, anebo Non serviam.
07.11.2013, 00:40:30 Publikoval Luciferkomentářů: 36
Tento příspěvek je věnován jakémusi zastřešení předchozích dvou povídání od Stelly: Vina a trest - kolik se změnilo? (Tolstého Vzkříšení, 1899. Úryvky) a Jen počkej! (Pomsta?); což samozřejmě neznamená, že by měl být definitivním zakončením tohoto tématu, které je bezpochyby jedním z nejdůležitějších, pokud se týká našeho lidského soužití. Ačkoli obsahuje pouze zpracované výňatky z předposlední kapitoly zde již mnohokráte zmíněné knížky Leonarda Scheffa a Susan Edmistonové (naposledy Vybrat si nemít zlost), rozhodl jsem se, že ho zařadím do stejné rubriky, abych tu návaznost ani trochu nenarušil. V některých ohledech to možná bude působit poněkud v protikladu s tím, k čemu dospěla Stella, ale zdání může klamat. Ze svého hlediska bych rád řekl pouze to, že co si teď přečtete, tak k tomu již nějaký čas směřuji. Možná jsem byl touhle knížkou tak trochu ovlivněn, ale kořeny mého směřování jsou mnohem staršího data, než když jsem si ji koupil.
06.11.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 19
„Když se dovoláváme nenásilí, nesmíme projevit žádný hněv vůči tomu, kdo nám ublížil. Nesmíme mu přát nic špatného, urážet ho nebo dokonce fyzicky napadat: máme mu spíš přát šťastný osud a v každém případě snést jakékoli zlo, které nám ještě může způsobit. Nenásilí je aktivní síla toho nejvyššího řádu. Nenásilí je stav dokonalosti. Je to cíl, k němuž směřuje celé lidstvo, i když nevědomky.“ – Gándhí
Tak nevím. Veškeré mýty, které z nevědomých hlubin prostupují náš život, prosazují potřebu řádu. A řádu se dá docílit jedině dosažením rovnováhy, tedy také uplatněním spravedlivé pomsty za zločin…
Stella
05.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 21
„Nyní se spatřoval ve svém zdravém, bujném, živočišném Já.
A celá ta strašná změna se s ním udála jen proto, že přestal věřit sobě a začal věřit druhým. Přestal věřit sobě a začal věřit druhým proto, že věřit sobě a podle toho žít bylo příliš těžké. Vždyť, věříme-li sobě, musíme každou otázku vždycky řešit nikoli ve prospěch svého živočišného Já, vyhledávajícího lehkovážné radovánky, ale téměř vždy proti němu. Když pak věřil druhým, nemusel už řešit nic, vše už bylo dávno rozřešeno, a to vždy proti duchovnímu a ve prospěch živočišného Já. A nejen to. Věřil-li sobě, vždy ho lidé odsuzovali, věřil-li druhým, dostávalo se mu pochvaly.“ (str. 50)
Mladý idealista Něchljudov, který se stal příčinou mravního pádu mladé ženy, poznává vězeňský systém z pohledu „bezúhonného“ občana.
04.11.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 37
V jedné hromádce knížek se mi podařilo opět nahmatat tu od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Už dvakrát jsem tady na ni upozornil v podobě příspěvků Ztráta geodiverzity a Poutníkova pravidla. Ze dvou podkapitol jsem sestavil pojednání, jež se zabývá smyslem přírody a života obecně. Na rozdíl od těch dvou předchozích zamyšlení jsem se po krátké úvaze rozhodl toto zamyšlení zařadit do rubriky Filosofický koutek, protože si myslím, že tam patří. Pojednání o smyslu života začíná tak trochu ze široka, aby se pak ve druhé půli soustředilo na některé příklady z přírodní říše, přičemž mně osobně se nejvíce zalíbil „smysluplný bobr“.
03.11.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 30