U této básně se na hlavním počítadle seřadí sedm čtyřek. Není to sice moje báseň, což mě tak trochu mrzí, ale až se tu seřadí sedm pětek, budu je vítat básní svojí. Jestli ještě budu na světě? Netuším. Ale má báseň už bude. Přesně v tamten moment bude, i kdyby beze mne. Bude podobojí. Báječná báseň o tom, že jsem kdysi byl v tomto báječném světě takřka všude.
Lucifer
29.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Od prosince minulého roku jsem tady vypustil čtyři příspěvky týkající se knížky Jak být neviditelný a levitovat. Poslední se jmenuje Jak se stát neviditelným III, v němž naleznete odkaz na předchozí atd. Všechny se týkají neviditelnosti, ale z názvu knížky je zřejmé, že se kromě neviditelnosti zabývá též levitací. Té je věnována druhá část, v níž je nastřádáno povětšinou ne zcela jednoznačně fakticky podložených svědectví o lidech, kteří ať už spontánně, někdy i nedobrovolně, či přímo vědomě dokázali levitovat. Nejen tibetští mniši či jogíni, ale i nejrůznější představitelé křesťanských církví včetně jedné jeptišky, která se jmenovala svatá Tereza z Avily, přičemž v tomto seznamu nechybí osoby nijak zásadně reprezentující tu či onu věrouku. Levitací jsem se už tady zabýval, především v příspěvku Levitace II a v něm uvedených odkazech. Dnes přicházím s příspěvkem, který se zaměřuje na druhou část úplně nahoře či úplně dole uvedeného zdroje a přejdu až téměř k jejímu závěru. K tibetským mnichů atd. se možná ještě vrátím, ale ze všeho nejvíce mě zaujala pasáž, která se nazývá „Mohl být klíčem k levitaci zvuk?“ a jež je z valné části citací z úplně jiného zdroje. Zde je ona poněkud zkrácena a lehce modifikována pasáž.
27.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 45
Pokud vás zaujala Vzpoura grapefruitových hlav, jejichž inteligence mohla s úspěchem soupeřit s inteligencí leckterých současných představitelů rodu Homo sapiens, tak vězte, že na této planetě se vyskytovaly lidské bytosti, jejichž mozkovny byly naopak nepoměrně větší než ty naše. Skutečné „inteligenční bestie“, které se do běžného schématu naší prehistorie ani při nejlepší vůli nevejdou, se proháněly před 15 000 lety po pobřeží severní Afriky. Objem lebky záhadných „lidí z Mouillans“ byl dvaapůlkrát větší než ten, kterým se dnes můžeme pochlubit my.
25.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
This conversation happened in the second half of July 1999 through the two email boxes. The first part (blue) was written by the Lady-bird, the second one (black) was written by me – both in the poetic form.
23.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 25
Název tohoto příspěvku jsem převzal z názvu jedné podkapitoly knížky Hartwiga Hausdorfa, z níž jsem tady již prezentoval Umělé deformování lebky (Cargo kult?). Původně jsem měl v úmyslu napsat jakési nedělní zamyšlení, vlastně jenom takový krátký podnět k němu, ale v souvislosti s tématem, které se mi honilo hlavou, jsem si vzpomněl na zmíněnou knížku, a to na pasáž věnující se vzpouře grapefruitových hlav. Původně plánovaný název jsem tedy přesměroval tímto směrem.
21.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Pavouci chytají mouchy do svých sítí. Osud much v nich není moc příjemný, jelikož je pavouci pozřou, aby mohli své sítě tkát dále. Když během svého poletování světem spatříte pavoučí síť a nejste mouchou a v ní žádná moucha není pavoukem konzumována, můžete se pokochat nádherou a neskonalou konstrukcí tohoto stříbrem protkaného přediva. V něm se musí pavouci krmit mouchami, abychom se tímto skvostem mohli kochat. Podivuhodné jsou cesty Boží mající za úkol předestřít nám krásu tohoto světa. Když chcete tu krásu spatřit v její nejzbožnější nahotě, musíte často něco, někoho, někdy i sebe obětovat. Když obětujete sebe, uzavřete svůj život v tom nejvyšším stádiu krásy. Nic krásnějšího v pavoučích sítích už naleznout nemůžete.
19.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 71
O svém kultovním šípkovém keři, který se nachází či už vlastně nacházel nedaleko vrátnice instituce, v níž pracuji, jsem už tady několikrát referoval. Kupříkladu v souvislosti s černou kočkou, se kterou jsem si kdysi poblíž něho dával neskonale romantické rande. Má šípková černá kočka už je už dávno pryč a její šípkový keř zmizel teď v úterý. Byl prostě sadistickým způsobem odstraněn, což se u všelikých městských dřevin běžně stává, obzvláště v tuto roční dobu. Běžné však není, abych tuto událost vizuálně předvídal. Stalo se tak v pátek minulého týdne.
17.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Byla neděle, venku se prý mě potloukat jakýsi Valentýn a dávat do kupy páry opačného pohlaví, a tak jsem to někdy odpoledne za velmi příjemného počasí vyrazil omrknout do centrální Prahy. Na výsledky Valentýnovy bohulibé činnosti jsem sice tu a tam narazil, na samotného Valentýna však ne, takže s nijakou ženštinou jsem do kupy dán nebyl. Naprázdno jsem se s příchodem večera navrátil do svého hájemství a pojal podezření, že začínám mít poetickou náladu. Tentokrát však ta potřeba nebyla introvertní, ale extrovertní. Zabrousil jsem tedy do jedné ze svých knihovniček, a to do oddělení s nejvyšším obsahem poezie. Rukama mi prošlo několik básníků, ale teprve když jsem narazil na jednoho z čelních představitelů beatnické generace, Gregoryho Corsa, nalezl jsem přesně to, co jsem po valentýnském nezdaru potřeboval. Jeho verše mi byly tak nějak povědomé. Je to už hodně dávno, když jsem se brouzdal poezií beatnické generace, takže si z ní už skoro nic nepamatuji. Po mnoha další léta jsem brouzdal jinými poetickými vodami, ale nejspíš z té beatnické doby muselo na mé duši něco ulpět. V básních Gregoryho Corsa jsem totiž spatřil jistou podobu sebe sama. Možná to ve mně ulpělo, možná jsem k tomu dospěl i bez toho popudu, možná obojí. To ale není důležité. Jako ukázku mého souznění předkládám tři básně ze sbírky Mokré moře, která v podobě českého překladu od Jana Zábrany z roku 1964 v sobě zahrnuje tři originální sbírky od Gregoryho Corsa:
15.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Toho dne, kdy Rouper de Clotrimazol prozřel, mířil v obvyklém čase obhospodařit své pracovní závazky do jednoho výzkumného ústavu, který se nalézal v areálu jiných podobně zaměřených ústavů. Když vystoupil z podzemního dostavníku, napadlo ho, že by to mohl vzít tak trochu obloukem, kolem budovy jiného ústavu, v níž ale sídlila část jeho ústavu v době, když v ní začínal, a to tak že přímo v této části. Cestu areálem do aktuální části ústavu, v níž nyní obhospodařuje své pracovní závazky, občas pozměňuje, někdy se zacyklí v jakémsi areálovém centrálním parku, a to vše proto, aby si nepřipadal jako mechanické kyvadlo. Po delší době si zase vybral tu nejdelší trasu, jelikož ho ještě v podzemním dostavníku přepadl sentiment.
13.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Už je to hodně dlouho, když jsem se tady zabýval Principem neurčitosti. První můj pokus tento princip zde osvětlit se jmenoval Co je to umění a princip neurčitosti, druhý pak Princip neurčitosti podruhé. Je to taková hříčka přírody, které si jako první všiml jistý Werner Heisenberg, což ale nemusí být určité, jelikož by ta určitost tento princip popírala. I to, že je tato hříčka skutečně neurčitá, není zcela určité, jelikož totéž, a navíc mám jakýsi neurčitý pocit, že se tímto principem zaobírali neandrtálci a možná i dinosauři popřípadě veškerý hmyz, který se tím určitě zaobírá dodnes.
11.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1