Pel-mel


« strana 7 »

Je to bída!


Tak jsem si poněkud zatrpkle (možná jako každý člověk stárnoucí čím dál zběsilejším tempem) pomyslela v souvislosti s těmi mladicemi, které rychlou jízdou pokoušely osud, že jsem v jejich věku měla docela jiné starosti: jestli o prázdninách půjdu do porcelánky, na poštu, nebo na sena. Jinak bych si totiž nemohla koupit vyhlídnuté lodičky (krásné a drahé, za 130,- Kčs, tehdy to byly opravdu velké peníze). Nějaká nuda? Auto? Leda ve snu nebo v americkém filmu o zkažené mládeži. Doma platilo, že dokud nevyděláváš, nemůžeš ani protestovat. Vládl přísný řád. Dohled. Nechybí mi to. Ale ten posun k bezbřehé benevolenci a k nudě z nadbytku s sebou nese víc škody než užitku. Nejdříve se přece musím naučit ty ryby chytat. Plout s pěnou dní je stejně lehké, jako prázdné. Dítě přece není šperk, doplněk, ozdoba rodičů, kteří s pýchou umožňují svým dětem nedospět.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


Síla intuice


Pro druhý červencový (červotvorný) víkend jsem připravil další úvahu ze zdroje, z něhož jsem zde posledně čerpal v příspěvku Smrt nebo život po životě (Zákon reinkarnace)Tentokrát se netýká reinkarnačního života po smrti, ale intuitivního života v přítomném okamžiku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Velkorysost


Kocourův dodatek ke Stellinu článku O shovívavosti

 

…uměřenost, účelnost a spoustu dalších vlastností by mělo mít jednání lidí. Na každou akci obvykle přichází reakce – a to nejen ve fyzice.

 

Starý kocour


Celý článek »

komentářů: 18         


O shovívavosti


Karel Čapek se pozastavoval nad tím, že se při setkání s někým novým neptáme, jaký je to člověk, ale ze všeho nejdřív nás zajímají jeho politické postoje. Já si potichu myslím, že politický postoj vypovídá hodně, ale budiž, řekl to chytřejší. Čapek bude mít určitě pravdu, protože velmi podobně se vyjadřuje také životem tisíckrát převálcovaná Jiřina Šiklová v rozverném interview Lidových novin. (Nebylo by lepší spáchat sebevraždu? LN 24. 6. 2017) “Že nikdy nejde o to, kde člověk dělá, ale co tam dělá, nejde o to, zda podepsal antichartu, ale co reálně dělal, zda je na nějakém seznamu, ale komu pomohl a komu škodil. Mladým skoro nejde vysvětlit, co všechno jsme museli skousnout. Já se vždycky ptám, co konkrétního ten člověk udělal, co provedl, koho nabonzoval...“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


O mouchách na trhu (Orel much nelapá)


Končí se červen, posledním svým pátkem, a ve své první sobotě se započne červenec. V následujícím týdnu nás čekají dva svátky. Nejdříve k nám dorazí dva věrozvěsti odněkud ze Soluně, a po nich pak od nás vyrazí Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici. V obou případech se jedná o velmi zajímavý společenský úkaz, přičemž ten druhý mi přijde o poznání zajímavější. Pokud ale dáváte přednost soluňským věrozvěstům s tím, že vás nikdo nebude nutit přikládat polínko do kamen, nebudu mít zapotřebí vám v tom bránit. Já však oba svátky s jejich celým týdnem využiji tak, že prchnu do své samoty nemaje v tlumoku plácačku na mouchy.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Smrt nebo život po životě (Zákon reinkarnace)


Na úvod bych chtěl říci, že v poetickém pojednání O ptácích jsem v perexu prohlásil, že červen bude věnován především poetičnosti a jiným podobným nepříliš duchovně náročným záměrům. Jenže tu máš čerte kropáč! Ne, ze svého záměru neustoupím, ale díky Stelle, která hned vzápětí nastoupila s tím, že Bez TABU to nejde…, kde v poslední fázi zařadila tabuizovanou smrt, jsem nucen udělat malý úkrok stranou. Není první, jelikož jsem vás již v tomto měsíci oblažil kupříkladu Antroposofickým pojetím reinkarnace. Nemusíte se však obávat, že vás tímto antroposofickým zdrojem budu ještě obhospodařovat. Narazil jsem v něm totiž na něco, co mě přesvědčilo, že už s tím nechci mít nic společného. Mnohem zajímavější mi přišel zdroj Sálu tisíce zrcadel, jelikož jsem v něm nalezl nesmrtelnou návaznost na poslední Stellin příspěvek.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Bez TABU to nejde...


Čeští filharmonici obohatili jazyk o japštinu, o jazyk zrozený při zájezdech do Japonska. (Viz LN 17. 6. 2017: Taktoniči, ten kouzlí). Dirigenta nazvali „taktoniči“, taktovka se stala „taktomete“, z tympánů jsou „ničiuši“. Jazyková hravost těch, kteří vystupují v „machrhausu“ (kam podle jednoho ze semaforských monologů chodí fajnoví lidi), potěší stejně, jako jazyková fantazie, s jejímiž výsledky nás seznamuje tato internetová stránka: Čeština 2.0: Jak nám zobák narost. Skutečná japonština ale jako jeden z mála jazyků (ještě tak finština) převzala beze změny austronéské slovo „tabu“. Považuje ho za svoje, přestože japonský ekvivalent měla už před Cookovými expedicemi. Jiné evropské jazyky přebíraly tento výraz s drobnými změnami. Při vší bohatosti naší mateřštiny, ani my nemáme výstižnější slovo pro označení zapovězených věcí, než je neohebné „tabu“. Už to, že je nesklonné, souzní s jeho významem. Od tabu zkrátka rychle pryč!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Sál tisíce zrcadel


Včera jsem se vrátil z několikadenního výletu do Ústeckého kraje. Navštívil jsem kupříkladu Žatec, kde mě přivítala asi metrová chmelová šiška v Chrámu chmele a piva, či Chomutov, kde mě přivítaly stovky vyšňořených horníků. Na tuto cestu jsem si přibalil knížku, kterou napsal Heiko Schrang. Má dvě části. První se věnuje neuvěřitelně drsným konspiračním úvahám podloženým nezměrným množstvím téměř nevyvratitelných faktů. Druhá část obsahuje krátké takříkajíc filosofické úvahy či podobenství. Z ní vám předkládám jedno z nejkratších podobenství. Je velmi jednoduché, ba přímo prostoduché a v nejrůznějších, někdy i mnohem košatějších formách ji lze nalézt v mnohých literárních počincích či lidových mudroslovích. Toto podání se mi však velmi zalíbilo. Proč? Zkuste hádat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 24         


Druhotná mysl (Tabu)


Majitel a šéfredaktor tohoto blogu se čas od času vyzná ze svých nejintimnějších prožitků. Naposledy (O batůžkářích a jiných samoorganizujících se hmotách) tak učinil obzvlášť rafinovaně a eufemisticky, když promluvil o „pnutí své druhotné mysli“. Řekla bych, že to byl záměr: pojmenovat takovým způsobem něco, co je pro muže stejně důležité, jako to, co (případně) má v hlavě. Lucifer oduševnil jinak celkem zanedbatelný detail, a tím zmínku o něm ospravedlnil. Ne, že by náhodou na sebe řekl i to, co neví. Málokdo disponuje odvahou sdělit veřejně věci, o kterých se běžně nemluví, nebo je zvykem o nich mluvit jen v určitém prostředí. Je zajímavé a zřejmě historicky dané, že jsme zvyklí něco podobného přijímat od muže mnohem snáz než od ženy. Ačkoli například počet spisovatelek, jež se nevyhýbají popisu věcí tělesných, narůstá, pořád ještě jsem nenarazila na čistě erotickou báseň, kterou by napsala žena. (Neříkám, že nejsou!) Ale dobrých „odvážných“ próz bylo ženami napsáno přece jenom více. Těch horších také dost. Krásné tvary a linie vydařeného ženského těla jsou vděčným objektem využívaným v reklamě. Mezi námi, obrazová reklama s mužským aktem sakumpikum (je to složenina?) by zrovna dvakrát estetická nebyla.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


O smlouvách dvojí krve


Charakter knihy Pavla Rejchrta O smlouvách dvojí krve vystihl asi nejlépe Vladimír Novotný, když nazval svůj doslov „Truchlobolné filipiky proti egotismu v nás“. Probít se textem originálního myslitele Rejchrta není nic snadného. Ale zde oblíbená čertovsky neviditelná synchronicita mi přihrála dílo o věcech, jež poslední dobou trápily Lucifera hned několikrát (naposledy Poslední májová – Reikarnační). Byla by škoda vrátit do knihovny Rejchrtův spis bez toho, že bych na něj upozornila případné čtenáře. Ostatně, autor se už na NČ objevil: Ani k donošení, ani k uhlídání to není (Samochodci víry). Při četbě O smlouvách dvojí krve si člověk musí vzpomenout na některé dialogy Havlova absurdního dramatu. Ale u Rejchrta nejde o lehkou, povznesenou ironii, u něj jde naopak o hluboké kutání, dolování, vynášení, prosívání a přebírání za potu a krve. Jak se to s věcmi vůbec má? A jsou? Vracíme se? Je počátek, je konec? A co víra? Náboženství? Náhoda zaúřadovala ještě jednou. Dnes jsem dostala mail od kamarádky, která se právě vrátila z nemocnice. Svěřila se, že prožila stav, pro nějž se nepokouší hledat vysvětlení, ale který ji, bytost veskrze racionální, povznesl nad nemocniční bolavou skutečnost i nad prázdnotu marného čekání. Se svolením pisatelky cituji v dnešním příspěvku slova z jejího dopisu na místě, kde tematicky doplňují Rejchrtovo zamyšlení. Následující úryvky jsou ze hry Napiluvzetí, kde vystupuje B., Č. a X. Protikladní B. a Č. k sobě patří, respektují se a doplňují. Oba se obracejí k X. K tomuto panu X. se chovají se zdvořilou úctou!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 22         


«   1  2  3  4  5  6    7    8  9  10  11 . . . . . . . . . .  95  96  97  98  99   »