Archiv - Únor 2017


« strana 1 »

Jak perfekcionisté fungují

rubrika: Pel-mel


Uprostřed minulého týdne jsem tady díky neočekávaně obdrženému zdroji po delším čase znovu otevřel tématiku týkající se perfekcionismu. Autor zdroje tuto citlivou záležitost rozebírá velmi podrobně a demonstruje na řadě příkladů ze své odborné praxe. Pohříchu je třeba říci, že se často opakuje, což nejspíš zaznamenáte i v tomto druhém vstupu, jenž je jakýmsi nepříliš moderovaným výtažkem z první podkapitoly první kapitoly zdroje nazývající se stejně jako tento příspěvek. Na druhou stranu je však třeba připomenout, že opakování je matka moudrosti, pokud ovšem nenabere perfekcionistického směru. Víte, že tímto směrem se pokoušel ubírat i slavný neurolog, psychoanalytik, psychoterapeut a psychopatolog Sigmund Freud?

 

Lucifer


Celý článek »

27.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         


Maškarní ples

rubrika: Poetický koutek


Nadešel čas, abych se konečně vydal navštívit onen tajemný ples plný maškar. Nevymlouvejte mi to, nemá to cenu. Ten ples i vaše výmluvy. V obojím však cenu mohu najít. Tu ze všech nejvyšších.

 

Lucifer


Celý článek »

24.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         


Perfekcionismus (Když cíl je nutnost)

rubrika: Pel-mel


Moje budoucnost je jistá: Stane se ze mne perfekcionista. Dělám si samozřejmě legraci, protože kdybych nedělal, byla by má budoucnost jistě tragická. Perfekcionismus je v podstatě duševní choroba a člověk, který jejím v dnešní době dost početným nástrahám podlehne, je v poměrně brzké době zralý na Chocholouška. Pojem perfekcionismus se na NČ v té či oné míře proklamoval už několikrát, kupříkladu: Dokonalost je nepřítelem dobra, Buďte snášenlivý k chybám a vyvarujte se perfekcionismu či Prostě to udělejte. O posledním víkendu jsem zamířil do Metropole Zličín, což je jedno z několika počtu obchodních center na samotném okraji Prahy. Účelem mé cesty bylo sice něco úplně jiného, ale při té příležitosti jsem navštívil prodejnu knihkupectví Dobrovský. V ní jsem ulovil knížku Perfekcionismus od vídeňského psychiatra Raphaela M. Bonelliho. Ještě tam mezi regály jsem se do ní začetl a s nebývalou perfektností usoudil, že bez ní z Metropole neodejdu. Teď ji při cestách metrem louskám jako veverka oříšky a jeden z nich, založený především na autorově úvodním slovu, vám dnes přináším. Pokud některý z níže uvedených příznaků v sobě naleznete, mobil na Chocholouška vám nedám, jelikož už není mezi námi. Mohu vás však nasměrovat do šuplíku v jedné sklepní místnosti, kde se vám bude věnovat můj nejoblíbenější psychoterapeut Rouper de Clotrimazol.

 

Lucifer


Celý článek »

22.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         


Vedle sebe, ne spolu (Negativní globalizace)

rubrika: Pel-mel


Peklo živých není něco, co bude. Je-li nějaké, je už tady, je to peklo, ve kterém každý den přebýváme, které vytváříme tím, že žijeme pohromadě. Jsou dva způsoby, jak jím netrpět. První je pro mnohé snadný: přijmeš to peklo a staneš se jeho součástí do té míry, že je přestaneš vidět. Druhý způsob je riskantní a vyžaduje neustálou pozornost a snahu: hledat a umět rozpoznávat, kdo a co uvnitř pekla není peklo, a tomu pak zajistit trvání a dát prostor. – Italo Calvino: Neviditelná města

 

Stella


Celý článek »

20.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         


Noc plná deště

rubrika: Poetický koutek


(V písečných dunách)

 

Lucifer


Celý článek »

17.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         


Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu…

rubrika: Vinárna U Čerta


Název tohoto středečního středně únorového příspěvku jsem převzal z písně Vladimíra Merty Chtít chytit vítr, jíž si můžete pustit na závěr, pokud to vůbec vydržíte číst. Upadl jsem totiž do těžké deprese a neznám lepší vrbu než Neviditelného čerta, jehož jsem stvořil v dobách, kdy jsem byl ještě optimista. Jasně, s takovým pesimistickým nádechem, ale jakási optimistická vize tady jistě byla. Teď už není. Narazil jsem do neprostupné zdi, kterou jsem si vlastním úsilím pomohl vystavět. Už po několikráte jsem uvízl ve slepé uličce. Tentokrát ale necítím či nevnímám žádný náznak větru, jemuž bych mohl nastavit své plachty a odplout do jiných vod.

 

Lucifer


Celý článek »

15.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         


Všední věc

rubrika: Povídání


Už dva měsíce mi leží na stolku v předsíni svazek cizích klíčů. Našla jsem je ve vestibulu, vyvěsila jsem oznámení, ale nikdo je nepostrádá. Přemýšlím, jestli bych je uprostřed noci neměla potichoučku vyzkoušet a potom je třeba výhodně prodat… Ale vážně. Nepotřebných klíčů máme doma pomalu víc, než je v našem městečku dveří. Patří k těm věcem, které sice k ničemu nejsou, ale je škoda se s nimi rozloučit. Co kdyby.

 

Stella


Celý článek »

13.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         


Na oltáři zvěrokruhu lásky

rubrika: Poetický koutek


Na závěr druhého týdne měsíce února vás chci oblažit další básní Jana Skácela ze sbírky Noc s Věstonickou venuší. Báseň je velmi zvláštní a skládá se z dvanácti čtyřverší. Každé z nich reprezentuje jedno znamení zvěrokruhu a tím či oním způsobem je kladeno na oltář bohyně lásky, kterou je žena. Když jsem předevčírem kolem půl jedenácté v noci vycházel ze stanice metra Hůrka, abych konečně dokráčel do svých ubytovacích prostor, hned za východem pod schody jsem narazil na malého kloučka zhruba ve věku sedmi let. Na zádech měl objemný batůžek a všeobecně působil dojmem, že se vrací ze školy. Řekl jsem mu, že se dnes vrací poněkud brzy, ale mlčel jako pařez. Když jsem vstoupil na šikmý chodníček přes veřejné psí záchodky, spatřil jsem, že někde v půli se pohybuje lidská postava. Pohybovala se pomalu, takže jsem k ní rázem dorazil a to, co jsem spatřil, mě konečně dorazilo. Mladá žena šla po chodníčku pozpátku jako rak. Nejspíš maminka ze školy brzce vracejícího se kloučka, který se za ní trmácel a ona ho nechtěla ztratit z očí. No a pak jsem již téměř v kanafasu bůhvíproč nahlédl do zmíněné Skácelovy básnické sbírky a do oka mi padla ona báseň.

 

Lucifer


Celý článek »

10.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         


Narozeninové PS (Vážné)

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Stalo se to včera a bylo to jakoby nečekané. Měl jsem narozeniny. Proč nečekané? Vždyť říkám „jakoby“ – což znamená, že jsem se to v sobě do poslední chvíle snažil zatloukat a přitom jsem si vlastně hrál jenom na schovávanou. Neschovával jsem se před sebou, což jindy s oblibou činím, třeba ve sklepním šuplíku v dřevěné podobě Roupera de Clotrimazola. Schovával jsem se před kalendářem. Cyklickým trhacím kalendářem. Ten je rozdělen do dvanácti měsíců s jednatřiceti, třiceti, dvaceti osmi a někdy i devětadvaceti dny. Těch dvacet osm a jednou za čtyři roky dvacet devět se odehrává pouze jediný měsíc v roce. No a v tom jsem se narodil. Každý rok se to opakuje, přičemž rok je doba, za kterou Země oběhne Slunce. My pak obíháme ten kalendář a v něm se skví jeden oběhový okamžik, kdy jsme se narodili, což v nás aktivuje hluboce zakořeněný podnět ho více či méně razantně oslavit. Někdy více znamená méně, někdy méně znamená více, někdy je to úplně jedno. Způsobů oslavy narozenin je několik, včetně absolutní ignorace. No a na to poslední jsem se snažil hrát, jenže kalendář mi řekl: „Piky, piky na hlavu, na schovávanou nehraju.“ A tak jsem to vzdal, z kalíšku vína upil další kapku své krve a z kalendáře utrhl další narozeninový list. V následujícím cyklu se pokusím tu schovávací ignoraci dotáhnout do konce. Nehodlám neustále recyklovat pod taktovkou jakéhosi trhacího kalendáře.

 

Lucifer


Celý článek »

08.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         


Hermann Broch o našem přešlapování

rubrika: Pel-mel


K čemu to všechno je, proč já to všechno dělám, jaký to má smysl? Když nás únava přinutí položit si podobné otázky, nenapadne nás, že pro některé lidi podobný problém neexistuje. Mají jasno. Přijali určité hodnoty jednou provždy, mezi nimi také nutnost dostát povinnosti za každou cenu. Je možné se přenést i přes těžké utrpení, pokud je můžeme vztáhnout k nějakému pozitivnímu absolutnu. Popřeme-li absolutní, abstraktní hodnoty, přijmeme sice odvážně strach a samotu, ale zároveň se staneme v brochovském smyslu náměsíčnými. Spisovatel a filozof Hermann Broch se vzdal možnosti navyšovat zděděný majetek a věnoval se pouze literatuře a filozofii. Našel svoji vlastní absolutní hodnotu. Nic z toho, co napsal v první polovině 20. století (zemřel roku 1951), neztratilo na aktuálnosti. Včetně rozboru demokracie, lidských práv a soudobé politiky. Další autor, o kterém je dobré vědět. Následující text obsahuje citace z Brochova eseje Logika rozpadajícího se světa.

 

Stella


Celý článek »

06.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         


«     1    2   »