Neviditelný čert

Mléčná dráha

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Narodil jsem se v Mléčné dráze. To je taková galaxie, kde jste se narodili všichni, kdo tohle čtete. Nepředpokládám, že to čte někdo z jiné galaxie, ale jeho přítomnost bych jistě přivítal.

Lucifer

25.07.2016, 10:21:55   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Atlas mraků (Vytrženo z kontextu)

rubrika: Pel-mel

23.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 65         

Točité schodiště (Pelmel na literární motivy)

rubrika: Pel-mel

Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)

Stella

Přelévaná realita

Daniela Hodrová je autorka, která má své spolehlivé místo v domácí i zahraniční literatuře už pěknou řádku let. Známější je ovšem její mladší kolegyně z bratrského (a většího) Polska. Olga Tokarczuková se dívá na svět podobnýma očima. Obě spisovatelky mají k sobě blízko, možná je to dáno i sdílenou uhranutostí C. G. Jungem. Zatímco Tokarczuková tišeji a smířlivěji vstřebává svět, Hodrová tu kráčí, tu pobíhá po pražských ulicích a náměstích. Neustále se vrací k olšanskému hřbitovu, přitahována jak vzpomínkami na dětství prožité v jeho blízkosti, tak silným magnetismem místa přebývání neživých. Bloudí sem a tam, v chůzi se zaplétá do nitek a pavučin poletujících vzduchem, některé ji vedou k Giordanu Brunovi, další ke Komenskému nebo k Rudolfu Steinerovi, jiné k postavám z mýtů křesťanských i nekřesťanských, v chlebnikovovském nadstátí potkává ty, kdo utvářeli její vnitřní svět.

22.07.2016, 19:35:42   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Probuzení a Žena, která se ptá proč

rubrika: Poetický koutek

(Má vlajka srdce)

Lucifer

21.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Mentální choroby – Kolotočová a šoková terapie

rubrika: Pel-mel

V první části tohoto ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií až téměř dodneška jsem naznačil, že zdroj, jenž jsem si dovolil k tomuto počinku využít, se skládá ze čtyř kapitol. Stejně jako druhou část jsem i tuto třetí obhospodařil kapitolou čtvrtou, jež se jmenuje „Epocha heroické medicíny“. Tato kapitola okupuje zhruba polovinu zdrojové knížky a i přesto, že se týká naší relativně nedávné minulosti (někdy možná i přítomnosti), demonstruje tak neuvěřitelná lékařská alotria, že předchozí tři historické kapitoly jsou výrazně pozadu. Dnešní ukázku z tohoto jistě velmi podnětného dílka jsem věnoval některým léčebným procedurám duševně či mentálně postižených lidí. Soustředil jsem se především na dva terapeutické postupy: první využívá kolotoč, druhý elektrické šoky, přičemž jejich vhodně zvolená kombinace může být bezpochyby ještě efektivnější.

Lucifer

19.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Moc a přežívání (Elias Canetti)

rubrika: Pel-mel

O moci jako o nejsilnějším pudu bylo už napsáno mnoho. Právě tak o moci bezmocných a bezmoci mocných. O touze po ovládnutí druhého, o potřebě manipulovat jím. (Když to nejde jinde, tak aspoň v nejhlubším soukromí.) Canetti se zaměřil na moc jako na cestu k přežití. Z jeho pojednání je zřejmé, že touha po moci je zakódována jako jeden z projevů samotného života. Přežít za každou cenu! Ale bez nadání rozumem, bez morální brzdy…

Stella

16.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

How many more years

rubrika: MojeTrubka

Kolik let ještě budu žít? Ptám se někdy a někdy zase přepočítávám ta léta předešlá. Čím dál tím častěji je přepočítávám rychleji. Někdy mám skutečně pocit, že jedu ve stále se zrychlujícím vlaku. Koukám se z jeho okna, má léta se kolem míhají jako snímky na starém filmovém pásku z umělé hmoty a někdo otáčí klikou promítačky čím dál tím zběsilejším tempem. Tím promítačem jsem já sám. Okénka filmu se hromadí, můj čas se krátí, a až se budu blížit k cíli své cesty, posypou se okénka mých let tak zběsile, že se celý film rozsype, rozmázne v samotný konec, který se pak už nehne.

Lucifer

14.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 26         

Lesní toulka

rubrika: Poetický koutek

(Běsnící)

Lucifer

12.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Řečová terapie (Koktavost)

rubrika: Pel-mel

Na samotném počátku léta dle astronomického kalendáře jsem zde uvedl mozaiku citací z jedné mnou krátce předtím zakoupených knížek, viz „Započíná se léto se vším všudy“. Mým úmyslem bylo ověnčit vstup do léta něčím neotřele humorným. K tomu mi tato knížka, která se zabývá tímto způsobem laděným historickým přehledem lékařské praxe, jako z udělání spadla přímo do klína. Domnívám se, že přišel čas, abych ji tady zase oprášil. Pro tentokrát jsem vybral medicínskou záležitost týkající se koktavosti. Je vskutku neuvěřitelně fascinující, jak si s touto nepříliš nebezpečnou chorobou poradili slovutní medici v nedávných dobách. Jeden z nich před necelými sto lety dokonce dospěl až k orálnímu libidu a nezapomněl ani na penis. Šokující! Inu i v létě se můžeme s pomocí medicínské praxe dokoktat k specifickým sexuálním praktikám.

Lucifer

10.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 46         

Přesazení (Elias Canetti: Záchvaty slov)

rubrika: Pel-mel

Moje tchyně se domluví kdekoli jakkoli, ale domluví. To než já si vzpomenu na čas předminulý a na správný tvar pasiva, odjedou všechny vlaky a prodavači zavřou krám. Po několika dnech v cizině mám pocit, že se na nás všichni domluvili a pořád ne a ne, nechtějí začít mluvit normálně. Tedy česky. Ta jejich protivná umanutost úží dech, člověku se chce uvolnit přiškrcenou kazajku cizího prostředí a cizí řeči. Ve snu přece mluví každý cizinec česky a je jasné, že plynulou češtinou se budou družit i Marťani. (Ani náhodou nebudou švitořit nebo skřehotat anglicky – jak se mnozí bláhově domnívají.) Rozdíl mezi znalostí jazykového systému a řečovými dovednostmi se sice za nějaký čas vyrovná, ale stejně jako přijetí nového kulturního prostředí může pořádně bolet. I bez zkušeností cestovatele nebo emigranta nepochybuji, že v každém z nás to nejvnitřnější, v útlém věku získané, zůstane stejné. Nebo se mýlím?

Stella

08.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Krávy a ptáci a…

rubrika: Povídání

Léto začíná nabývat tak nebetyčných vrcholů, jak teplotních, tak duševních. Ano, duševních, jelikož mi z toho všeho začíná hrabat. Před párkem dnů jsem se podhrabal pod úplně cizí peřinu, která ve skutečnosti nebyla cizí, ale to je venkoncem šumák. Ano, šumění stromů, to mě vždy natolik uklidňovalo, že jsem v lese nedokázal usnout.

Lucifer

05.07.2016, 19:11:02   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Letní nebeská

rubrika: Poetický koutek

(Cukrová vata)

Lucifer

03.07.2016, 17:22:13   Publikoval Luciferkomentářů: 11