« strana 63 »

Jak jsem v Prokopáči potkal žábu s miminkem

rubrika: Povídání


V Prokopském údolí jsem byl naposledy v listopadu minulého roku. Tehdy jsem tam potkal Koronáče. Můj poslední výlet do pražské přírody se odehrál letošního února. Jednalo se o Divokou Šárku, kde jsem potkal roztomilého pejska. Od té doby jsem už nevyrazil vůbec nikam. Leda tak přes Sluneční náměstí do vietnamského krámku či do nedalekého Alberta menšího nebo do Alberta většího v butovické Galerii. Začínal jsem zvolna cepenět, kornatět, dřevěnět a uhnívat. Vůbec se mi nechtělo vstávat a vůbec se mi nechtělo jít spát. Nastavil jsem se do jakési nehybné pozice a změna do jiné nehybné pozice byla téměř neproveditelná. A tak jsem se rozhodl učinit pohybovou změnu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Na naší studni

rubrika: Povídání


Jak dlouho trvalo, než jsem si zvykla na panelákový život! Na dupot a křik z chodby, na cvakání vypínačů ze tří bytů, na vrtačky a posouvání nábytku, na ruch pod okny dvacet čtyři hodin denně. Nikam se nedá schovat! Žádný pocit jistoty a úlevného spočinutí, které může poskytnout jen bytelný dům se zdmi, jež člověka chrání: Sem za tebou nikdo a nic nemůže. Ale co se dá dělat. Nezbývá, než se smířit s tím, že také bydlení se pro většinu z nás stalo spotřebou a bydlíme v jakémsi lehkonohém běhu. Kam? To je právě to, že nevíme. Ale běží tam všichni.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 3         


Marioneta

rubrika: Vinárna U Čerta


Někdy po nocích přemýšlím, jestli nejsem marioneta. Loutka s tváří dřevěnou. Ovšem mužského rodu. Takže vlastně marionet. Je spousta věcí, které mě v poslední době žerou jako dřevokazi. Dřevokaz je kromě houby též hmyz. Třeba červotoč nebo tesařík. To jsou brouci. No a já jsem ta marioneta, kterou se snaží sežrat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Jak on to mohl vědět?

rubrika: Pel-mel


Ludvíka Vaculíka v oněch slavných dnech roku 1989 nepřizvali na Letné na tribunu a potichu byl přehlížen (vzhledem k jeho významu!) i v příštích týdnech. Snad proto, že jeho veliký stín by zakryl let prchavých a náhle vzplanuvších jiskřiček. Co s takovou náloží myšlenek, s pevnou zásadovostí, která hrozí pochybnostmi, když probíhá veliký happening? Jako člověk zvolna rozvažující a přemítající, nehodí se k ohňostroji. Karel Čapek a Ludvík Vaculík nikdy nenapíší ani nejkratší text bez myšlenky, jen tak. Neomylně sáhnou až na dno. A na to dno uloží další zpevňující vrstvu.

 

Veselé Velikonoce!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


První duben 2021

rubrika: Povídání


Poslední březnový den jsem tak nějak předčasně usnul, což se mi běžně nestává. Když jsem se probudil, zaznamenal jsem ke své radosti, že za chvíli začne duben. Vlastně ještě o hodinu dříve díky letnímu času, díky na decimálkách vážení byrokrati.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Poslední březnová

rubrika: Vinárna U Čerta


Bude velmi krátká. Březen se končí. Nastoupí duben. Co budu dělat v dubnu, netuším. S takovou paranoickou hysterií jsem se ještě nesetkal. Asi si budu muset zvykat. Jak nerad. Jenže chci žít. I navzdory současnému šílenství.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Jako Volkswagen brouk

rubrika: Pel-mel


Za dávných a dávných časů, kdy lenoch byl lenochem, hlupák hlupákem a neschopný byl neschopný, nikoli nepochopený, tak v těch mýtických dobách nám ve škole stačilo k veselí, že Honza Dvořák napsal „babyčka“. A doma jsme se rádi vraceli k tomu, jak paní Procházková na lavičce před domem opakovaně rozvažovala o tom, jak by bylo krásné, kdyby „tak někdo dokázal spočítat“, kolik že vykouřila cigaret za třicet let, když denně vykouří dvacet kusů. Spočítali jsme jí to za pomoci klacíku a bláta, kalkulačky se ještě nenarodily, ale stejně nevěřila. Nám byla ta paní v umaštěné zástěře k smíchu, možná proto, že jsme byli děti zlé, možná proto, že neznalost elementárních věcí byla hanbou! Hanba – to byla taková zvláštní věc…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Jarní probuzení

rubrika: Pel-mel


Když jsem se v sobotu ráno probudil, zjistil jsem, že začalo jaro. Venku totiž padal sníh. Ne zimní, ale jarní. I na jaře může padat sníh. Obvykle však velmi rychle zmizí. Ten sobotní zmizel v neděli. Oteplilo se a začaly pučet keře a stromy. Sněžit může i v dubnu, někdy i v květnu. Je to taková jarní cukrová vata. Pěna jarních dní.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Philip Roth: Lidská skvrna (Do čítanky o původu soudobého selhávání)

rubrika: Pel-mel


To největší vzdělání získal Roth při rozhovorech s českými spisovateli v normalizační době. Alespoň to sám tvrdí. Vstřebal totiž historickou zkušenost, která Spojeným státům citelně schází. Kdyby viděl bláznění současné Ameriky, musel by křičet, že to přece ve svých knihách říkal, a proč ho lidi, proboha nečtete? Inu, proto, že jsme líní sáhnout po zdroji a proto, že “...dnes je všechno černoch tady a černoch tam… To, co se přihodilo Colemanovi (byl vyhozen z univerzity kvůli domnělému rasismu – pozn. Stella) se slovem „přízraky“, je všechno součást jednoho obrovského selhání. Za časů mých rodičů a dost dlouho za vašich a mých časů platilo, že zaostával žák. Dnes je to předmět. Číst klasiky je příliš obtížné, takže za to mohou klasici. Dneska studenti prosazují svou nedostatečnost jako výsadu. Nedokážu se to naučit, tak je s tím něco v nepořádku. A také je především něco v nepořádku s tím nemožným učitelem, který to chce učit. Už neexistují měřítka, pane Zuckermane, pouze názory.“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Dobrý den a víkend

rubrika: Pel-mel


Jsem rád, že vás tady vidím, ačkoli už skoro nevidím. Nastává víkend, kdy se nemusíme vůbec vidět, protože odpočíváme. To je poslední právo, které máme, ostatní práva už neexistují. Ale víkend si můžeme užít. Zatím.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 65         


Všichni žijeme v Americe

rubrika: Vinárna U Čerta


Další kousek do Vinárny U Čerta je věnován Americe. A Rammsteinu, což je něco jako beraní kámen. Taková zkomolenina němčiny. Třeba takový Einstein, jeden šutr, byl žid. A jaké slávy dosáhl. Dokonce vymyslel obecnou teorii relativity, která nám v současné koronavirové nouzi dodává odvahy.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Máma a Táta

rubrika: Vinárna U Čerta


Tenhle kratinký příspěvek do Vinárny U Čerta je částečně inspirován předchozím příspěvkem od Stelly, v němž se vyskytují dvě osoby: Philip Roth a Milan Kundera. Philipa Rotha nechme stranou. Na Milana Kunderu však máme se Stellou poněkud jiný názor. A to je dobře. Nebudu to tady rozebírat. Chci se soustředit, krátce, na podstatu lidské svobody.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  59  60  61  62    63    64  65  66  67 . . . . . . . . . .  284  285  286  287  288   »