Neviditelný čert

Antroposofické pojetí reinkarnace

Pro druhý červnový víkend, jenž, jak se u mne v poslední době ustálilo, započíná v pátek, kdy má podle českého kalendáře svátek Stanislava (Stáňa) třímající ve svém lůně Měsíc v úplňku, jsem připravil pár střípků z knížky Jana Dostala, na kterou jsem tady upozornil v Poslední májové – Reinkarnační.

Lucifer

09.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

IDEÁL – REALITA – POVINNOST

V předchozím pojednání s použitím zde již po několikáté předkládaného zdroje bylo naznačeno, kterak fungují perfekcionisté. Z téže podkapitoly první kapitoly vás nyní oblažím SCHÉMATEM vetknutým do názvu tohoto příspěvku. Na úvod jsem v prvních dvou odstavcích dle svých zkušeností shrnul v podstatě totéž, zbytek bez mé poznámky je téměř netknutý výtažek ze zdroje.

Lucifer

08.03.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Vzteklá filozofie (Podle Jeana Baudrillarda)

Když jsem se pokoušela prodrat houštinou pojmů v eseji Odvrácená strana zločinu, místo rozumového uchopení textu ve mně uzrála představa filmové scény (ne scény ze života – přesně v duchu Baudrillardových závěrů o realitě). Ta scéna ukazuje pult v tmavém krámku, za pultem se nervózně třese vzteklý zastavárník a prošacovává obnošený kabát. Z děravých kapes vyhazuje tu to, tu ono – všechny myšlenkové proudy a uznávané filozofické systémy Evropy. Co vám za tohle můžu dát? Podívejte se, kam jste to dotáhli. Nic už není ničím, všechno je pouhým obrazem něčeho. Tenhle otřepaný papírek – jo, Nietzsche. No prosím. Do koše! A co není obrazem, to je odrazem, vůbec se většina věcí schovává za zrcadlem. Nejhorší je, že tak jste to chtěli. Schovat se za něco. Tak jste se schovali. Nevšimli jste si přitom, že ani vy už nejste vy.

Stella

23.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 26         

Jsem nula. A kdo je víc? (Střípky o matematice)

K ránu mě probudil jeden z čilých návštěvníků sousední pivnice, když pod okny ložnice vykřikoval: Jsem nula, jsem nula. Pro ni jsem prostě nula. Nula, nula! Nevím, co vykřikovali milovníci opojných nápojů v dobách, kdy nula ještě čekala na objevení. Ale určitě se někdy cítili stejně. Jako velké nic, jako nikdo. Aspoň v cizích očích. Nebo v oněch dobách ponechávali i požívání rozveselujícího (smutek navozujícího) moku pouze vyvoleným? V průběhu staletí od roku NULA se pochopitelně změnil nejen přístup k tajným ingrediencím zasvěcenců. Křesťanství jako náboženství lásky a soucitu odmítlo násilná řešení, ale zároveň udělalo krok zpět: racionalita i radost ze života se staly nežádoucími. Exaktní obory vzešly od pohanů a to znamenalo, že musí být spojeny s hříchem, ba, že pocházejí od samotného ďábla.

Stella

18.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 50         

Synchronicita v moderním pojetí

Pojem synchronicita zavedl švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung pro podivuhodné koincidence, jimž přisuzoval akauzální původ. Stručně a jednoduše řečeno, domníval se, že tento druh koincidencí nemá žádnou příčinnou souvislost. Jak sám prohlásil, vkročil na velmi tenký led a svou profesionální pověst dal všanc, jelikož tento zcela zjevný fenomén opomenout nemohl. Na téma synchronicity jsem zde publikoval již celou řadu článků. Kupříkladu Synchronicita, Danosti lidského života či To nemůže být náhoda, přičemž v posledně jmenovaném najdete další odkazy. Už je to nějakých pár měsíců, co se mi do rukou dostala knížka od Deike Beggové, která se zabývá moderním pojetí synchronicity, jíž ovšem vyvozuje především ze svých zážitků. Ačkoli ne se vším, co je v ní napsáno, souzním, obsahuje celou řadu zajímavých postřehů. Tento příspěvek však nic z toho obsahovat nebude, jelikož jsem došel závěru, že nejdříve je třeba předložit výňatky z tak trochu kritické redakční poznámky autorů českého vydání, která je uvedená na jeho konci. Načež pak nastíním, co si o tom myslím sám.

Lucifer

03.10.2016, 00:47:21   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Cohen to říká podobně (Jung – Gross)

Je to už rovných sto let, kdy po dlouhých rozhovorech s Filemónem vyslovil Carl Gustav Jung pojem „kolektivní nevědomí“. Se starcem Filemónem z řeckého helénistického období se Jung potkal v jedné z četných vizí, jež prožil během první světové války. Postavu svého guru osobně ztvárnil na zdi ložnice ve věži, ve slavné Turm. Věž vznikla roku 1923, zprvu jako dřevěná boudu kruhového půdorysu. Později k ní přibývaly různé přístavky a věž se stávala proslulým a hojně navštěvovaným místem. Jung si ji vybudoval jako posvátný prostor a vyzdobil její stěny výjevy ze svých vidění. Kromě práce se v ní vášnivě oddával i smyslnému vztahu s Toni Wolffovou, přesvědčen, že napomáhá zdokonalení lidstva. Na dvoře pak do kamenných desek vytesal rodokmen předků z otcovy strany. Razil přesvědčení, že v sobě neseme neosobní rodovou karmu, imaginární svět předků, otázky, na které nestihli naši předkové odpovědět. Tento imaginární svět nazývá „vnitřní otčinou“.

Stella

18.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Nesmrtelnost

V neděli jsem opět zabrousil mezi regály nejbližšího knihkupectví, jež se nazývá Kosmas, abych se porozhlédl, jestli se mi po nějakém tom čase nepodaří ulovit nějakou duševní potravu. Toto knihkupectví se nachází, jak pravidelný čtenář NČ jistě uhodl, v nákupním centru Galerie Butovice, a to způsobem „škatule, škatule hejbejte se“. Některé obchody tam takhle mění místa, Kosmas dle mé statistiky už nejméně potřetí. V jeho novém stání jsem byl poprvé a hned mě napadlo, že vyhledám regál s populárně naučnou literaturou. Nějaká kosmická síla mě okamžitě zavedla ke knížce Kosmické rozhovory – o povaze vesmíru a pátrání po skutečnosti. Autorem je americký astronom Stephan Martin; obsahem jsou jeho nejrůznějším způsobem (emailem, telefonem či dopisem) uskutečněné rozhovory s osmnácti zajímavými vědci, filosofy, duchovními učiteli a globálními kulturními aktivisty na v titulu nadnesené téma; závěrem je myšlenka, že v každém z nás se zobrazuje celý vesmír, ovšem v nejrůznějších podobách, a ty kamínky úhlů pohledu je třeba pečlivě sestavovat do společné mozaiky.

S něčím z toho vás nejspíš v blízké budoucnosti seznámím a občas k tomu nějakou svou myšlenku připojím. Pro dnešek jsem to však použil pouze jako úvod k něčemu zdánlivě jinému – viz název příspěvku.

Lucifer

31.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Bipolární vnímání světa a života

Pro tento víkend jsem se rozhodl nakrmit vás další dávku z knížky Stanislava Komárka, která se zabývá psychosomatikou a dalšími dichotomickými aspekty našeho západního vnímání. Poslední a poměrně lehkou dávku jsem zde nastřelil krátce před svojí brixenskou „elegií“, po níž přicházím s nepoměrně těžším kalibrem, který je natolik duchovně hutný, že jsem ho zařadil do Filosofického koutku. Domnívám se, že tento můj počinek se k vyvanutí tropického léta docela hodí.

Lucifer

19.09.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Filosofie hodného psychopata

Po předchozí analýze z Psychopatova průvodce na cestě k úspěchu co je hodný, zlý a roztomilý psychopat, přicházím s obšírnějším pojednáním z téhož zdroje, jež by vám mělo objasnit, alespoň doufám, z čeho vyvěrá filosofie „hodného psychopata“. Kapitola, z níž jsem tento komprimovaný souhrn vytvořil, se jmenuje Manifest hodného psychopata. Vzhledem k tomu, že finální produkt toho manifestu jsem zatím vynechal, zaměnil jsem ho v názvu za filosofii.

Lucifer

25.05.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Léčení duchem – Freudovo obnažení lidských pudů

Po devítidenní červencové přestávce se opět vracím ke knížce od Stefana Zweiga Léčení duchem. Ve velmi osobitě pojatých esejích v ní představil tři „léčitele“ lidského duševního nitra (viz Léčení duchem I a Léčení duchem II). Z oněch tří pozoruhodných postav duševního léčitelství mě nejvíce zaujal Sigmund Freud. Byl to on, kdo jako první prolomil onu téměř patologickou hradbu západní kultury a morálky zplozenou v 19. století, za níž se pod pláštíkem jakési křečovité, povrchní a pokrytecké mravopočestnosti veřejně cenzurovala téměř jakákoli zmínka o přirozených lidských pudech. Začátky prolomení těchto suchopárných a nepřirozených bariér nebyly vůbec snadné. Freudovy myšlenky o světě lidských pudů, o psychologii lidských hlubin a nástroji nazvaném psychoanalýza, byly ještě počátkem 20. století považovány za nepřijatelné rouhání a kacířství. Po první světové válce začal však ten ledovec konečně tát.

Lucifer

10.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9