Zítra začínají Svátky slunovratu, Vánoce k tomu taky patří, ačkoli jsou takovým novým křesťanským přídomkem svátků, kdy se v dávných časech na severní polokouli planety Země vítal návrat slunečního svitu. Den se už nebude zkracovat, ale prodlužovat; až někdy téměř do první půli ledna ovšem takřka neznatelně. Svátky slunovratu, Prosincové čertí hrátky, budou náležitě vnímány i na Neviditelném čertovi. Před jejich započetím jsem přichystal ještě jeden malý Adornův filosofický fragment, který se týká vandalů všeho kulturního v nás. No a pak už to může začít.
Lucifer
20.12.2013, 00:12:57 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Jako naprostý laik v dané problematice byla jsem překvapena srozumitelností, jakou se vyznačuje kniha autora bestselleru Černá labuť. Nassim Nicholas Taleb, americko-libanonský esejista, jehož oborem je pravděpodobnost a finanční matematika, studoval ve Francii a v USA. Pracoval jako obchodník s deriváty a investiční poradce. Úryvky uvádím pro představu o způsobu zpracování tématu rizik a příležitostí, i pro představu o autorově stylu.
Stella
18.12.2013, 00:00:24 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Pojďme si zase trochu zafilosofovat. Já vím, Adorno se svým Kupeckým chrámem ještě nevyschl, ale téma, které zde chci s pomocí Bena Duprého nadhodit, je natolik vážné, že už ho v sobě nedokážu dusit. Takže ven s tím. Na perexový úvod cituji Jean-Jacques Rousseaua:
„Člověk se narodil jako svobodný, ale všude je v okovech. Ten, kdo se považuje za pána ostatních, stává se větším otrokem než oni sami. Jak se tato změna udála? Nevím. Co může tuto změnu ospravedlnit? To myslím dovedu rozluštit.“
Já si na rozdíl od J.-J. Rousseaua tím rozluštěním tak zcela jistý nejsem, ale zkusme na to hodit filosofickou lupu.
17.12.2013, 00:03:02 Publikoval Luciferkomentářů: 6
A máme tady druhou sobotu prosincových svátků klidu. I pro to dnešní uklidnění jsem opět zašmátral do Adornovy knížky o reflexi z porušeného života, z níž jsem tady posledně vyhrabal Princeznu ještěrku. Vzhledem k tomu, že Vánoce již začínají být skutečně na dohled, nastal čas, abychom si začali hrát. To dnešní hraní od Adorna se bude odehrávat v kupeckém chrámu.
14.12.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Do Prosincových čertích hrátek nyní zařazuji jedno filosofické pojednání na velmi závažné téma: jak spolu souzní duše (mysl) a tělo. Běžný člověk v tom zřejmě žádný problém nenajde: jeho duše zkrátka vnímá jeho tělo, a naopak, tak proč s tím ti prapodivní filosofové tak zápasí. Jejich zápas s tímto problémem probíhá už staletí, ani dodnes se však nedobrali jednoznačně uznávaného řešení. Těch řešení se nalezlo několik, z nichž to nejpragmatičtější, založené na čistě vědeckém fyzikálním přístupu, tomu dnes do značné míry vévodí. Problematika mysli a těla byla na Neviditelném čertovi probírána již mnohokrát. Ještě než tuto záležitost předám filosofickým hrátkám, chtěl bych zde připomenout alespoň několik výňatků z knížky Biologie víry od Bruce H. Liptona: Vztah mysli a těla I, II, III, IV a Vědomá mysl: stvořitel v nás.
11.12.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 1
A máme tady první sobotu prosincových svátků klidu. Pro dnešní uklidnění jsem opět zašmátral do zde již téměř profláknuté Adornovy knížky o reflexi z porušeného života. Dnes to bude vcelku žensky prosté. V germánských bájích je ještěrka původně princezna, jež byla zakleta do zvířete za svou marnivost. Takže si to děvčata užijte.
07.12.2013, 00:00:36 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Po jednodenní přestávce v podobě Adornova fragmentu Ryba ve vodě se vracím k dokončení dvojitého filosofického pojednání na téma umění. První se zabývalo základní otázkou Co je umění?, a to druhé, v dohledné době nejspíš konečné, se zabývá vztahem umělcovy osobnosti k jeho dílu, jeho díla k publiku, a tak všelijak naopak i venkoncem. Když umělec vypustí své dílo na po umění dychtící veřejnost, je stále ještě jeho? Anebo je v něm stále ještě aspoň kousek jeho? Anebo si jeho umělecké dítě už žije svým vlastním životem, aniž by svého „tátu“ či „mámu“ k tomu potřebovalo? Otázky na první pohled možná dost směšné, ale pojďme se na to podívat filosofickým okem.
26.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Při své večerní návštěvě nedaleké Galerie Butovice, v níž se nevystavují výdobytky umění, ale výdobytky konzumu, jsem opět zabrousil do stánku, v němž jsou tyto výdobytky obdařeny i nějakým tím duchovnem a jemuž se říká knihkupectví. Regály s populárně naučnými knížkami neobsahovaly nic, co jsem tam už při své poslední návštěvě nespatřil, a pokud ano, tak mě to zase nijak neoslovilo. Přesunul jsem se tedy k regálům s filosofickým obsahem. No a tam jsem ke svému údivu narazil na knížku od Theodora Ludwiga Wiesengrund-Adorna, o němž jsem zde již referoval v podobě Masová kultura I a Masová kultura II. Knížka obsahuje rozsáhlý soubor Adornových fragmentů, které byly sepsány v letech 1944-1947.
Abyste se mohli dostatečně vcítit do fragmentu, který jsem pro dnešek vybral a jenž se nazývá stejně jako název příspěvku, doporučuji přečíst si nejdříve perex u prvního výše zmíněného odkazu. I v tomto případě mi nezbývá než konstatovat, že Adornovy postřehy staré více jak šedesát let se s mírnými úpravami dají s velkým úspěchem naroubovat na dnešní dobu; s tím, že co Adorno spatřoval ve své době, je dnes o více než poznání dokonalejší.
25.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Po sobotním završení historického pozadí exorcismu je třeba se v zájmu nedělního rozjímání uklidit k nějaké nepříliš náročné filosofické otázce. Naposledy jsme zde měli Země jako záchranný člun, dnes přichází na přetřes umění, přesněji řečeno, co si pod tímto vzletným pojmem vlastně představujeme, pakliže si vůbec něco představujeme. Kdysi jsem tady měl takový krátké zamyšlení Co je to umění a princip neurčitosti; to dnešní se bude touto otázkou zabývat poněkud zevrubněji, přičemž se bude opírat o filosofické berličky. Jak se ukáže, tak ani tato důstojná a vznešená opora si s definicí umění nedokáže poradit.
24.11.2013, 00:06:59 Publikoval Luciferkomentářů: 26
„Jsme bezmocně unášeni mořem, morálním mořem… Sedíme tu v našem záchranném člunu, je nás, dejme tomu, 50. Buďme velkorysí a řekněme, že ve člunu je místo ještě pro 10 lidí, tedy celkem 60. A teď si představme, že nás 50, kteří sedíme ve člunu, vidí dalších 100 lidí, kteří plavou v moři a prosí nás, abychom je pustili do člunu nebo jim něco dali…
18.11.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 11