V zde již mnohokráte uvedeném zdroji o padesáti filosofických myšlenkách, se kterými bychom se měli seznámit, je jedna kapitola, jež v sobě zahrnuje tři tyto myšlenky týkající se vědeckého výzkumu a vědy obecně. Je vlastně podivné, že zrovna s touhle filosofickou nůší jsem zde nevyrukoval hned na začátku uvedení onoho zdroje na Neviditelném čertovi. A je ještě podivnější, že mi to tak dlouho trvalo, než jsem se k tomu odhodlal. V následujících řádcích naleznete kumulaci všech tří myšlenek vědeckého ražení: Co přesně je věda, proč je třeba do ní zahrnout změny paradigmat a jak je třeba zacházet s Occamovou břitvou.
Lucifer
12.01.2014, 00:05:36 Publikoval Luciferkomentářů: 19
Než byla objevena Austrálie, byli všichni přesvědčeni, že labutě jsou pouze bílé. Opírali se o tisícileté zkušenosti - o empirické poznání. Ale stačil jediný příklad a ukázalo se, že stará pravda neplatí. Událost, již Nassim Nicholas Taleb nazývá ČERNOU LABUTÍ, má tři vlastnosti:
Černé labutě jsou vzácné, významné a předvídatelné pouze retrospektivně. Může k nim patřit doslova cokoli. Války, módní vlny, epidemie…
Stella
10.01.2014, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Dynamika lidských společností je mimořádně složitá, ale je rozumné předpokládat, že spravedlivé společnosti jsou obecně stabilnější a mají delší trvání než ty nespravedlivé: příslušníci společnosti musí věřit, že požadavek, aby dodržovali pravidla držící společnost pohromadě a zachovávali její ustanovení, je v zásadě poctivý. Jak by se tedy měla ve společnosti rozdělit břemena a výhody mezi její příslušníky, aby se tím zajistila její spravedlnost?
09.01.2014, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Včerejší Stellin příspěvek na téma Ona a on mě zcela nečekaně tak nějak rozhodil. Důvod netkví v podstatě toho příspěvku, nachází se za zcela jiným obzorem, ačkoli oba obzory mají něco dost bytostně společného. Když jsem ho redigoval, vloudila se mi do mysli písnička, kterou jsem nalezl někdy před třemi roky; a to byl právě ten kamínek, který mě dorazil. Nehodlám to zde jakýmkoli způsobem rozebírat; kdo se tady pohybuje delší dobu, tomu se v hlavě možná rozbřeskne. Přesto jsem se rozhodl, že na to nějak navážu. Při jízdě metrem jsem listoval Adornovými fragmenty a do oka mi padla Zlatá brána; i řekl jsem si, že tohle je ten hřebíček, který bych mohl do bedničky onoho nekonečně se opakujícího a stále stejného příběhu On a ona závěrečně zatlouci. Tož vězte, že:
08.01.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Zítra začínají Svátky slunovratu, Vánoce k tomu taky patří, ačkoli jsou takovým novým křesťanským přídomkem svátků, kdy se v dávných časech na severní polokouli planety Země vítal návrat slunečního svitu. Den se už nebude zkracovat, ale prodlužovat; až někdy téměř do první půli ledna ovšem takřka neznatelně. Svátky slunovratu, Prosincové čertí hrátky, budou náležitě vnímány i na Neviditelném čertovi. Před jejich započetím jsem přichystal ještě jeden malý Adornův filosofický fragment, který se týká vandalů všeho kulturního v nás. No a pak už to může začít.
20.12.2013, 00:12:57 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Jako naprostý laik v dané problematice byla jsem překvapena srozumitelností, jakou se vyznačuje kniha autora bestselleru Černá labuť. Nassim Nicholas Taleb, americko-libanonský esejista, jehož oborem je pravděpodobnost a finanční matematika, studoval ve Francii a v USA. Pracoval jako obchodník s deriváty a investiční poradce. Úryvky uvádím pro představu o způsobu zpracování tématu rizik a příležitostí, i pro představu o autorově stylu.
18.12.2013, 00:00:24 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Pojďme si zase trochu zafilosofovat. Já vím, Adorno se svým Kupeckým chrámem ještě nevyschl, ale téma, které zde chci s pomocí Bena Duprého nadhodit, je natolik vážné, že už ho v sobě nedokážu dusit. Takže ven s tím. Na perexový úvod cituji Jean-Jacques Rousseaua:
„Člověk se narodil jako svobodný, ale všude je v okovech. Ten, kdo se považuje za pána ostatních, stává se větším otrokem než oni sami. Jak se tato změna udála? Nevím. Co může tuto změnu ospravedlnit? To myslím dovedu rozluštit.“
Já si na rozdíl od J.-J. Rousseaua tím rozluštěním tak zcela jistý nejsem, ale zkusme na to hodit filosofickou lupu.
17.12.2013, 00:03:02 Publikoval Luciferkomentářů: 6
A máme tady druhou sobotu prosincových svátků klidu. I pro to dnešní uklidnění jsem opět zašmátral do Adornovy knížky o reflexi z porušeného života, z níž jsem tady posledně vyhrabal Princeznu ještěrku. Vzhledem k tomu, že Vánoce již začínají být skutečně na dohled, nastal čas, abychom si začali hrát. To dnešní hraní od Adorna se bude odehrávat v kupeckém chrámu.
14.12.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Do Prosincových čertích hrátek nyní zařazuji jedno filosofické pojednání na velmi závažné téma: jak spolu souzní duše (mysl) a tělo. Běžný člověk v tom zřejmě žádný problém nenajde: jeho duše zkrátka vnímá jeho tělo, a naopak, tak proč s tím ti prapodivní filosofové tak zápasí. Jejich zápas s tímto problémem probíhá už staletí, ani dodnes se však nedobrali jednoznačně uznávaného řešení. Těch řešení se nalezlo několik, z nichž to nejpragmatičtější, založené na čistě vědeckém fyzikálním přístupu, tomu dnes do značné míry vévodí. Problematika mysli a těla byla na Neviditelném čertovi probírána již mnohokrát. Ještě než tuto záležitost předám filosofickým hrátkám, chtěl bych zde připomenout alespoň několik výňatků z knížky Biologie víry od Bruce H. Liptona: Vztah mysli a těla I, II, III, IV a Vědomá mysl: stvořitel v nás.
11.12.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 1
A máme tady první sobotu prosincových svátků klidu. Pro dnešní uklidnění jsem opět zašmátral do zde již téměř profláknuté Adornovy knížky o reflexi z porušeného života. Dnes to bude vcelku žensky prosté. V germánských bájích je ještěrka původně princezna, jež byla zakleta do zvířete za svou marnivost. Takže si to děvčata užijte.
07.12.2013, 00:00:36 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Po jednodenní přestávce v podobě Adornova fragmentu Ryba ve vodě se vracím k dokončení dvojitého filosofického pojednání na téma umění. První se zabývalo základní otázkou Co je umění?, a to druhé, v dohledné době nejspíš konečné, se zabývá vztahem umělcovy osobnosti k jeho dílu, jeho díla k publiku, a tak všelijak naopak i venkoncem. Když umělec vypustí své dílo na po umění dychtící veřejnost, je stále ještě jeho? Anebo je v něm stále ještě aspoň kousek jeho? Anebo si jeho umělecké dítě už žije svým vlastním životem, aniž by svého „tátu“ či „mámu“ k tomu potřebovalo? Otázky na první pohled možná dost směšné, ale pojďme se na to podívat filosofickým okem.
26.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 31