Zdá se, že bychom si mohli zase rozpitvat některou další z padesáti filosofických myšlenek, které by nám neměly uniknout. Už jsme tady pitvali Mozek v kádi a Pozitivní a negativní svobodu, takže do třetice všeho dobrého i zlého. Vypadá to spíš zle, neboť ten dnešní filosofický oříšek bude téměř nerozlousknutelný, jelikož se týká samotné podstaty naší identity. Přesto nám nezbývá, než se o to pokusit, neboť žití bez identity je jako pivo bez pěny či automobil bez kol. Pitvání bude započato automobilovou verzí filosofického myšlenkového experimentu, fiktivním příběhem, jenž se v originále nazývá Théseova loď.
Lucifer
14.11.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Svoboda je zcela evidentně dobrá věc a zároveň i jedním z nejdůležitějších politických ideálů – možná vůbec nejdůležitější. Svoboda je však také jednou z těch věcí, ohledně kterých se snad každý s ostatními neshodne. Kolik svobody bychom měli mít? Jsou pro rozkvět svobody nutná nějaká omezení? Jak lze smířit vaši svobodu udělat jednu věc s mou – protichůdnou – svobodou udělat jinou věc?
10.11.2013, 00:25:41 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Po Smyslu života přicházím do Filosofického koutku s další dušezpytnou dávkou. Již několik dní jsem si v knihkupectví, jež se nachází v Galerii Butovice, kde se nevystavují obrazy či jiné tvůrčí výdobytky, ale spotřební statky, všímal filosoficky pojaté knížky, jež v krátkých kapitolkách rozebírá padesát filosofických myšlenek, bez kterých se na přiměřené vzdělanosti lpící člověk jen těžko může obejít. Pro dnešek jsem uchopil hned tu první, která se zabývá zde již několikráte probíraným tématem, totiž zda náhodou nežijeme v nějakém simulovaném světě – viz třeba Chyby v matrix plus tři další nasměrované ve druhém odstavci, anebo Non serviam.
07.11.2013, 00:40:30 Publikoval Luciferkomentářů: 36
V jedné hromádce knížek se mi podařilo opět nahmatat tu od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Už dvakrát jsem tady na ni upozornil v podobě příspěvků Ztráta geodiverzity a Poutníkova pravidla. Ze dvou podkapitol jsem sestavil pojednání, jež se zabývá smyslem přírody a života obecně. Na rozdíl od těch dvou předchozích zamyšlení jsem se po krátké úvaze rozhodl toto zamyšlení zařadit do rubriky Filosofický koutek, protože si myslím, že tam patří. Pojednání o smyslu života začíná tak trochu ze široka, aby se pak ve druhé půli soustředilo na některé příklady z přírodní říše, přičemž mně osobně se nejvíce zalíbil „smysluplný bobr“.
03.11.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Nejen že si volíme, co uděláme, když dostaneme zlost – jestli ji dáme najevo nebo ne a jakým způsobem -, ale můžeme si i vybrat nenaštvat se.
Dokážete si vybavit nějaký incident, jedno zda velký nebo malý, kdy jste měli zlost a přitom i pocit, že za vzniklou situaci nenesete žádnou zodpovědnost? Může to být období, kdy jste cítili spravedlivé rozhořčení a řekli: „Podívejte, co mi ten parchant udělal.“ Vraťte se zpátky a znovu si promítněte, zda byste dnes mohli udělat něco jinak a vyhnout se tak problému, kdybyste znali motivy dotyčného.
29.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Štěstí je muška jenom zlatá. Vzpomínáte si na tu průpovídku z filmu Škola základ života, kterou s tak vehementním básnickým citem prezentoval Jaroslav Marvan a která pochází z básně Adolfa Heyduka Štěstí! Co je štěstí? Je to opravdu tak? Anebo je to tak jenom proto, že skutečné štěstí nehledáme tam, kde bychom ho měli hledat, ale hledáme ho jen v jakýchsi „pozlacených“ tretkách? Jak je to? Jsme schopni uchopit štěstí, které často máme přímo před nosem, anebo jsme zpitomělí lovci zlatých mušek?
21.10.2013, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Satori je v zenu vysvětlováno jako „oslepující záblesk očividného“. Často různým situacím a lidem přičítáme něco, co jsme si v naší fantazii zcela nesmyslně vyfabulovali. To, co víme, je to, co vidíme v daném okamžiku. Zbytek je jenom interpretace založená na filtru minulých zkušeností, které mohou, ale nemusejí mít pro současnou situaci žádný význam. To, co se v zenu nazývá „myslí začátečníka“ (původní myslí), znamená být si vědom toho, co se děje, v současném okamžiku, a nahlédnout to s postojem „no, nevím“ (viz Zenový přístup k překonání zlosti - Vážně?, třetí zenové podobenství).
09.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Setkání bývalých spolužaček: „Zjistila jsem až po letech, že nechápe vůbec nic. Že moje připomínky snad nikdy neposlouchal nebo je bral jako řeči protivný ženský. A když byl včera zase vulgární, poprvé jsem na něj zařvala. A viděla jsem, že se docela normálně polekal! On, suverén, krasavec, kterého jste mi záviděly, vždycky a všude úspěšný, pořád mluvil o tom svým íkvé. Já jsem se na něj dlouho dívala jak na svatý obrázek. Nějak mi nedocházelo, že se považuje za nedotknutelného. Získal dojem, že pro něj neplatí ‘ty blbosti‘, jak tomu říkal: pozornost k ženě, základní ohleduplnost i doma…“
„V životě mnoha idealisticky založených intelektuálů patrně existuje jakési zlověstné klimakterium, mozková menopauza, kterou bychom mohli nazvat ‘rozumem na útěku‘“. - Paul Johnson, rozhněvaný historik
Stella
05.10.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 47
Šlápl vám někdo na „kuří oko“, čímž vás naprosto vytočil? Tím „kuřím okem“ není samozřejmě myšlen zrakový orgán nedospělého jedince kura domácího, ani nějaká bolístka na noze, ale bolístka na duši, kterou jste si tam z nějakých hloupých příčin zasadili jako zhoubný plevel. Jenže vy to šlápnutí na své „kuří oko“ můžete vrátit šlápnutím na „kuří oko“ tomu po vašem „kuřím oku“ šlapajícímu. V lepším případě z toho bude „mýdlová opera“, v horším případě střelba na Divokém západě. Je třeba mít „kuří oka“? Je třeba je hledat u jiných za účelem použití nášlapných min? Leonard Scheff a Susan Edmistonová se vám pokusí tu otázku tak nějak z buddhistického hlediska osvětlit.
24.09.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Jak vyplynulo z komentářů k první části Adornova pojednání o masové kultuře, střelhbitě jsem se rozhodl vypustit její druhou a závěrečnou část. Bude zřejmě patřit k těm nejdelším příspěvkům na Neviditelném čertovi, možná úplně nejdelší, ale již jsem to nedokázal zarazit. Snažil jsem se vybrat to nejdůležitější, vynechal jsem charakteristiky některých uměleckých děl atd., a doufám, že se mi to podařilo alespoň jakž takž zesumírovat. No a teď už předávám slovo Theodorovi Ludwigu Wiesengrund-Adornovi.
23.09.2013, 00:08:02 Publikoval Luciferkomentářů: 14