Pel-mel


« strana 33 »

Třikrát jsem byl skinheadem


Ve skutečnosti jsem skinheadem nikdy nebyl. Měl jsem prostě vyholenou hlavu, takže jsem mohl vypadat jako skinhead, ale jenom na první pohled. Chybělo mi patřičné oblečení. Jsou lidé, kteří nemají vyholenou hlavu, nemají vlasové kořínky, prostě jsou plešatí. Někteří z nich mohou být považováni za skinheady a někteří z nich možná i jsou. Mají to jednoduché. Nemusí si vyholovat hlavu, protože příroda je definitivně zbavila vlasového porostu. Mohou se samozřejmě maskovat parukou. Můj vlasový porost je zatím dostatečně hustý.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Pestrý svět


Divím se Luciferovi, že z jedné každé své cesty do zahraničí nevytěží článků třeba deset. Zvlášť, když si pamatuje, co bylo den po dni. To se mi věru nestane. Čile zapomínám a uchovávám spíš dojmy než fakta. Když vládce blogu vzpomíná na Egypt nebo na ruský sever, proč bych se já nezastavila u obyčejné cesty do naší metropole? Při dobré vůli se i během ní dají uvidět mumie, záplavová území nebo písek až za obzor i prapodivné postavičky.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Malá vzpomínková (Egypt)


V roce 2004 jsem se se svým mladším synem Filipem vydal na výlet do Egypta. Zájezd přes FIRO-tour organizovala vědecká instituce, kde jsem pracoval. Cílem zájezdu bylo vyhlášené letovisko Hurghada na pobřeží Rudého moře. V našem programu však byla nejdříve plavba po Nilu a návštěva Luxoru s prohlížením starobylých egyptských památek, například chrámového komplexu Karnak, a návštěva Údolí králů. Luxor se nachází na místě starověkého Vesetu (v řečtině Théby) na pravém břehu Nilu. Údolí králů je na levém břehu. Říká se tomu též Thébská nekropole, v níž se nacházejí chrámové komplexy a hrobky faraonů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Malá vzpomínková (Petrohrad)


Někdy v devadesátých letech minulého století jsem se zúčastnil vědecké konference, která se konala v Petrohradě. Byla to moje první a zatím poslední návštěva Ruska. Píšu zatím, ale s největší pravděpodobností se už do Ruska nepodívám. Tahle návštěva však byla zajímavá. Petrohrad (Sankt Petersburg) založil na počátku osmnáctého století car Petr I. Veliký. Doufal, že na rozdíl od ostatních ruských měst se bude více podobat těm evropským. Myslím, že se mu to do značné míry podařilo. Se svým kolegou Milošem jsme se ubytovali v hotelu u nábřeží Něvy. U protějšího břehu kotvila zrekonstruovaná Aurora.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Malá vzpomínková (Bochum)


Člověk si někdy musí zavzpomínat. Proč ne. Jak stárneme, vzpomínky se hromadí. Moje víkendová vzpomínka je z první cesty za padlou železnou oponu někdy na začátku devadesátých let minulého století. Poprvé a naposledy jsem se vydal na vědeckou konferenci do těch dříve zakázaných míst vlakem. Na další konference, postdoktorandskou stáž či soukromé výlety tímto směrem na všechny světové strany jsem se pak už vydával pouze letadlem. Dokonce i do Japonska.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Na sklonku léta


Před pátou ráno mě budí hovor čoklích paní pod okny. Stojí tam a debatují, jak všechno zdražuje a že Punťa žere pořád víc a u veterináře jsem nechala zase dva tisíce. Podobné rozhovory způsobují, že vždycky znovu zapomenu sen, který jsem si tentokrát chtěla určitě pamatovat! Nepotřebuji budík, obě paní s psím doprovodem chodí svou trasu pravidelně. Také paní Procházková dodržuje pravidelnou hodinu, chodí s miláčkem ve tři ráno. Ale ta je aspoň tichoučká. Její manžel by v noci nevyšel ani náhodou! Je to na ní, a za každého počasí. Tak vypadá anděl: kolem sedmé jí hodné děti začnou doručovat vnoučata na celodenní hlídání. V létě je jich víc, ono je jim hned veseleji, když se všech sedm sejde. Vždyť mají prázdniny.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Waltrovka II


Někdy počátkem roku jsem zaznamenal, že se rozjíždí výstavba druhé části Waltrovky, která končí u centrály ČSOB a stanice metra Radlická. Byl jsem se tam tehdy podívat. Výstavba byla maximálně do prvního patra. Něco jsem o tom tady psal. Po dlouhém čase jsem dnes vyrazil, abych zjistil, v jakém je ta výstavba stavu. Pokud jde o první část Waltrovky, která už stojí a je v provozu řadu let, tak si otevřete můj článek Waltrovka na vrtulích Pegasů z listopadu 2017.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Mazurkiewicz


Můj dnešní příspěvek bude vzpomínkový. Člověk jak stárne, začíná čím dál více vzpomínat. Co zažil, jak se měl, co bylo dobré, co špatné atd. Rozumný člověk ty špatné vzpomínky většinou vytěsní. Vzpomíná jenom na ty hezké. A to je dobře. Proč se trápit něčím, co už není. Co už odplynulo. Tentokrát si však vzpomenu na svého spolužáka, když jsem studoval v Brně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Narozeninový večírek mého japonského přítele


Před krátkým časem slavil můj japonský přítel Hiroki Tanaka narozeniny, na které mě pozval. V Praze žije už mnoho let a kromě toho že umí dobře česky, hraje skvěle na housle. Poprvé jsme se seznámili v podchodu stanice metra Ládví. Šel jsem z práce značně unavený a někdo tam fidlal na housle, Řekl jsem mu něco nerudného a šel dolů na nástupiště. Za chvíli se tam objevil Hiroki a jevil známky asijských bojových umění. Nakonec jsme se neporvali, ale postupně skamarádili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Děti Volhy a jiné děti


Tak jsem procházela recenze knihy, již jsem právě dočetla. Napsat recenzi bych si netroufla, ta má svoje pravidla, ale tolik vím, že její autor nemá převyprávět celý děj, protože by čtenáře připravil o napětí. Ano, také s prozrazením vraha v detektivce už jsem se setkala. Nezřídka se všechno podstatné dozvíme už ze záložky. Když vydavateli nevadí snížení prodeje… Ráda bych se ale v tom, co Jan Nejedlý v Lidových novinách nazval „blogové brebentění“, podělila o svoje dojmy a čistě osobně doporučila k přečtení knihu, o které se mluví. Bohužel, právě v recenzích na Děti Volhy a na knihu Zulejka otevírá oči od Guzel Jachiny jedna pachatelka recenzentka uvádí na internetu jádro celého příběhu. Ne tak Petr Fischer, Josef Chuchma… Naštěstí to u spisovatelky, jakou je Guzel Šamilevna Jachina, tolik nevadí. Pořád stojí za přečtení. Kromě toho, Guzel Jachina přiměje čtenáře k pátrání, jak to tenkrát, v době, o níž píše, vlastně bylo. A tak to má být.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  29  30  31  32    33    34  35  36  37 . . . . . . . . . .  157  158  159  160  161   »