Povídání


« strana 26 »

Láska je slepá


Utíral jsem prach na knihovně, protože jsem si zcela nenápadně všiml, že už je ho tam přece jenom i na můj kosmický vkus víc, než je zdrávo, a můj zrak náhle padl na tu část knižní řady, v níž se skví několik dílek od Borise Viana. V pravé ruce jsem držel hadřík, a tak jsem natáhl levou ruku, jíž jsem vylovil svazeček Flanďákova koupel. Ten svazeček v českém vydání z roku 2002 ve skutečnosti obsahuje dvě Vianovy sbírky povídek: Flanďákova koupel a Vlkodlak. Obě vyšly v originále až po Vianově smrti, první v roce 1981 a druhá v roce 1970. Jedna z povídek ve Vlkodlakovi se jmenuje Láska je slepá, a té se dnes budu věnovat.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


O tašce


Jak jsem se tak prohraboval archivem svých pohádek, z nichž už drtivá většina zde byla vypuštěna, a ty, co nebyly (v množství asi prstů jedné ruky), si vypustit netroufám, abych ten pohádkový koutek neindoktrinoval přílišnými úlety, tak jsem narazil na jeden kratičký text, který se sice jako pohádka jmenuje a má jistý fantastický podtext, ale v pravém slova smyslu pohádkou není. Tašky do pohádek zkrátka nepatří. Raneček s buchtami, pytlíček tabáku či otřásající se oslíček a tak podobně ano, ale taška ne. Tašky si noste v reálném světě a do pohádek s nimi nelezte, všechny pohádkové bytosti by se totiž při pohledu na vás smíchy popadaly za břicho, anebo za něco jiného. Takže zde je ono povídání o tašce, které si na pohádku jen tak kamuflážně hraje:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Kurt Vonnegut na konci modrého tunelu


Někdy v červnu roku 2009 se mi do rukou dostala jedna z posledních a zároveň nejkratších knížek od Kurta Vonneguta. Jmenuje se Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane (God Bless You, Dr Kevorkian, 1999, přel. Zdeněk Beran, 2009) a je tak krátká, že jeden rekordman ji přečetl za osmadvacet minut. Kniha je o tom, jak se Kurt Vonnegut ve stavu blízkém smrti a za asistence obhájce euthanasie doktora Jacka Kevorkiana setkává v tunelu před nebeskou bránou s různými zemřelými velikány i obyčejnými nebožtíky, aby s nimi dělal rozhovory pro veřejnoprávní rozhlasovou stanici WNYC působící v centru Manhattanu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Potkanka


Ve velmi diskutovaném románu Při loupání cibule vzpomíná nositel Nobelovy ceny Günter Grass na to, jak za 2. světové války příslušníci baterie Kaiserhafen v přestávkách mezi bojovým cvičením a výukou balistiky bojovali s krysami. On sám, jako „věřící nacista“ (tak se označuje) vzpomínal po čtyři desetiletí na to, že pochopil už tehdy jedno: Že krysy vědí víc, že jsou nevyhubitelné, zavčas se zahrabou do země a „Jedině ony byly dost nadané, aby přežily lidský rod a jeho hašteření…“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Sanitárium


Nevím, jestli se to tak dá nazvat, ale můj následující sen in vivo po lapidáriu mi připomněl sanitární dny, které jsem zde v již odplynutých jurodivých časech o sobotách absolvoval.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 25         


Lapidárium


Měl jsem takový podivný sen. Ne v noci během spánku, ale ve dne, když jsem byl zcela probuzený. Ne, neusnul jsem, jen všechno kolem mne náhle zkamenělo. Ocitl jsem se zaživa v lapidáriu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Návštěva Ruska


Zde jsou moje zážitky z krajiny, kde už včera snědli to, co měli jíst až zítra. Tenkrát se té zemi říkalo Sovětský svaz. Hlavním cílem mé cesty však bylo poznat země Střední Asie.

 

Jura


Celý článek »

komentářů: 19         


Starušenka v pohádkovém dni trifidů


V mé hlavě se procházejí okurky, což bezesporu značí, že mám okurkovou sezónu. V takovýchto časech je třeba z hlavy vyhrabat něco letitého, především proto, že se tam momentálně ani nic jiného nenachází. A tak jsem se ve svém písemném archivu porozhlédl po něčem, co by ty okurky tak nějak vyvážilo. Narazil jsem na dvě věci, které nejsou zdaleka tak staré jako poslední poetická reminiscence. Jedna z těch věcí vypadá jako pohádka a druhá jako povídání. Obě jsem se až dosud neodvážil zde reprodukovat, protože je považuji za ptákoviny. Ale když to srovnám s okurkami, tak na tom nejsou ty ptákoviny až tak špatně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Jak jsme přes prázdniny (vy)rostli


Léto ještě nekončí, nepochybně si ještě schovává pár překvapení. A na stránkách NČ se debatuje o věcech vážných i nevážných, mimo jiné o tom, jak se z neutrálního pojmenování zvířete (Ty vole) stalo vulgární oslovení a potom řízením komunikačního osudu docela obyčejné citoslovce… Holt, čas mění nejenom lidi. A kdo je to šoušeň, určitě snadno zjistíte…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Zvířátka číslo dvě


Přerušení poučení o hypnóze prodlužuji o další den. Potácím se totiž někde na pomezí mezi úpalem, úžehem a kapalným stavem. Zvířátkám jsem v tomto článku přisoudil číslo dvě, poněvadž tu Zvířátka už jednou byla, ačkoli to ve skutečnosti byli lidi hudebního zaměření. Za předmluvou k na NČ již profláknuté knížce od Johna Lloyda a Johna Mitchinsona (Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech) se nachází krátké povídání od anglického komika Alana Daviese. Tím bych to dnešní povídání započal. Jestli k tomu něco dodám, záleží na momentálním stupni mého úpalu, úžehu a zkapalnění.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  22  23  24  25    26    27  28  29  30 . . . . . . . . . .  35  36  37  38  39   »