Bylo to jednou v říjnu, kdy se mi zdál tak zvláštní sen, že si ho ještě stále pamatuji, jako třeba sen z mého dospívání, když jsem spatřil nad divadlem přes ulici tajemný létající objekt (dodnes nevím, jestli se mi to zdálo, anebo jsem ho fakt spatřil), nebo ten ve Vinohradské nemocnici po mém pádu do kolejiště metra, když jsem byl v umělém spánku.
Lucifer
19.10.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Během jednoho dne jsem potkal housenku a myš. Předpokládám, že oba tito tvorové věděli, anebo alespoň tušili, že už začíná podzim. Prvního tvora, housenku, jsem potkal dopoledne během cesty na stanici podzemního dopravního prostředku; druhého, myš, zhruba tamtéž, avšak uvnitř té stanice, přičemž bylo již pozdě v noci.
10.10.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Jak se tak koukám na hodinky, tak nadešel čas, abych zde zase zprovoznil nějakou povídku od svého dvorního spisovatele Borise Viana, jehož jsem želflanďák nestihl zaživa, jelikož v době, kdy se odebral na věčnost, mi bylo ani ne půl roku, a jistě pochopíte, že v takovém stavu jsem ho vnímat ještě zaživa nemohl. (Ledažeby byl můj fyzický táta, ale to želflanďák nebyl.) Jak jste jistě z názvu pochopili, opět využiju jeho povídkovou knížku Flanďákova koupel, tentokrát však zamířím přímo k jádru věci; totiž k povídce, která se jmenuje stejně jako knížka, a nepochybuji o tom, že vám v hlavě dokleplo, že je to ona, podle níž byla ta knížka pojmenována. Jistě se pobavíte, třeba i vykoupáte a možná i pomodlíte.
08.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Mám nového kamaráda a je z Japonska. Zajímavé na tom je, že jsem ho vůbec nečekal, spíš naopak, a že jsem ho považoval za kohokoliv jiného, jen ne za Japonce. Jak se to stalo? No jako obvykle v mém případě to probíhalo jako ve snu.
03.10.2013, 00:21:58 Publikoval Luciferkomentářů: 38
Pro začátek onoho úžasného říjnového měsíce, měsíce, po jehož ukončení začíná padat listí a v obchodech se začínají objevovat vánoční reklamy, jsem přichystal povídku od Borise Viana přímo z Flanďákovy koupele. Proč jsem tento záludný eskamotérský počin učinil? Velmi dobrá otázka. Ženský a chlapi si občas nerozumějí, někdy je to dokonce až tak tristní, že z toho vyplynulo neuvěřitelné množství literárních, filmových, televizních, internetových, hospodských, a tak podobných tvůrčích výplodů. Jeden z těch výplodů se pokusil napsat můj dvorní spisovatel, jehož jméno jsem už vypustil. Co nám k tomuto neuvěřitelně nasládlému tématu, jenž se vine na pomezí dvou našich pohlaví, chtěl onen autor naznačit, to už musíte posoudit sami. Za svou osobu mohu pouze říci, že ač mě ženský neuvěřitelně přitahují, tak mě někdy, spíš velmi často, vyvádějí natolik z míry, že dostávám takovou tu chlapskou žízeň. Na závěr toho všeho jsem připojil písníčku od Mňágy a Žďorpu, která s tím evidentně vůbec nesouvisí.
01.10.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Už je to asi hodně dávno, ale tehdy se stalo, že jsem jel nočním vlakem. Ono se to v té době stávalo vícekrát, jenže zrovna v tomto případě se stalo něco, co se nikdy jindy ani zdaleka tak nestalo. Ve skutečnosti se vlastně nestalo vůbec nic, jelikož, jak jistě brzy pochopíte, všechno jsem si od prvního do posledního písmenka vymyslel. Proto vám to taky budu vyprávět.
28.09.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Měli jsme tady za sebou tři náročná filosofická pojednání, tedy ty první dvě byly vlastně jedno nadvakrát, a tak se domnívám, že je třeba zklidnit filosofický hormon. Za tímto účelem jsem si již potřetí přizval Borise Viana, který sice mezi námi už nějaký ten pátek nepobývá, ale vzhledem k tomu, že do našeho vesmíru velmi promyšleně zapsal svou myšlenkovou stopu, dá se z ní zcela čitelně přizvat. Následující text jsem zcela bezmyšlenkovitě a bez jakéhokoliv špásu překopíroval ze stopy, která nese cedulku Flanďákova koupel. Jistě se vám to bude líbit, protože nic jiného od vás ani neočekávám. Ještě než tento Vianův špás vypustím na světlo Neviditelného anděla, rád bych vás připravil na to, že to bude povídání tak říkajíc z vlastního Vianova ega. Chtěl jsem tím naznačit, že je psáno v první osobě, že tou první osobou je samotný Boris Vian, a tudíž se tak seznámíte s jeho vlastním a ničím nenapodobitelným zážitkem. Je to takové Vianovo interview s jistým chovancem jednoho nenápravného zařízení. Předávám slovo Borisovi Vianovi:
25.09.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Září se nám snaží pokoutně naznačit, že nic než podzim už ani v nejteplejších snech očekávat nemůžeme, a to ještě můžeme být rádi, že se nám tu rovnou nevychumelí zima. No a tak a ne jinak jsem dospěl ke zcela otevřenému závěru, že vás zase oblažím jednou povídkou od Borise Viana. Takže si s tím nelamte hlavu ani nohy či ruce a neodolatelně chutě se připravte k následujícímu skvostnému literárnímu pokrmu, který jsem vydlabal z Vianovy sbírky povídek Vlkodlak.
19.09.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Utíral jsem prach na knihovně, protože jsem si zcela nenápadně všiml, že už je ho tam přece jenom i na můj kosmický vkus víc, než je zdrávo, a můj zrak náhle padl na tu část knižní řady, v níž se skví několik dílek od Borise Viana. V pravé ruce jsem držel hadřík, a tak jsem natáhl levou ruku, jíž jsem vylovil svazeček Flanďákova koupel. Ten svazeček v českém vydání z roku 2002 ve skutečnosti obsahuje dvě Vianovy sbírky povídek: Flanďákova koupel a Vlkodlak. Obě vyšly v originále až po Vianově smrti, první v roce 1981 a druhá v roce 1970. Jedna z povídek ve Vlkodlakovi se jmenuje Láska je slepá, a té se dnes budu věnovat.
14.09.2013, 00:00:34 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Jak jsem se tak prohraboval archivem svých pohádek, z nichž už drtivá většina zde byla vypuštěna, a ty, co nebyly (v množství asi prstů jedné ruky), si vypustit netroufám, abych ten pohádkový koutek neindoktrinoval přílišnými úlety, tak jsem narazil na jeden kratičký text, který se sice jako pohádka jmenuje a má jistý fantastický podtext, ale v pravém slova smyslu pohádkou není. Tašky do pohádek zkrátka nepatří. Raneček s buchtami, pytlíček tabáku či otřásající se oslíček a tak podobně ano, ale taška ne. Tašky si noste v reálném světě a do pohádek s nimi nelezte, všechny pohádkové bytosti by se totiž při pohledu na vás smíchy popadaly za břicho, anebo za něco jiného. Takže zde je ono povídání o tašce, které si na pohádku jen tak kamuflážně hraje:
12.09.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Někdy v červnu roku 2009 se mi do rukou dostala jedna z posledních a zároveň nejkratších knížek od Kurta Vonneguta. Jmenuje se Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane (God Bless You, Dr Kevorkian, 1999, přel. Zdeněk Beran, 2009) a je tak krátká, že jeden rekordman ji přečetl za osmadvacet minut. Kniha je o tom, jak se Kurt Vonnegut ve stavu blízkém smrti a za asistence obhájce euthanasie doktora Jacka Kevorkiana setkává v tunelu před nebeskou bránou s různými zemřelými velikány i obyčejnými nebožtíky, aby s nimi dělal rozhovory pro veřejnoprávní rozhlasovou stanici WNYC působící v centru Manhattanu.
29.08.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 17