Zcela nečekaně se nám vyvrbil další z pěkné řádky víkendů. Ten předešlý jsem věnoval synchronicitnímu rozjímání a klávesnice se mi opět synchronicitně třese. V neděli se ale možná už tak třást nebude, jelikož jak známo, nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Pro dnešní sobotní čertí akvárium jsem připravil jeden velmi zvláštní příběh, který jsem převzal ze stejného synchonicitního zdroje. Synchronicita tam asi někde bude, ale pro tentokrát ji vynechám, respektive upozadím. Ten příběh, jemuž budete za chvíli čelit, je zajímavý tím, že autor zdroje tvrdí, že dodnes nemá jistotu, zda mu plně porozuměl. Troufnu si tvrdit, že se mi to povedlo na první pokus, ale výsledek vám neprozradím. Každý si z toho vezměte to, co vás nejlépe potěší.
Lucifer
29.06.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Když člověk poprvé vezme do ruky hodně starou učebnici nebo příručku, zjistí, že působí víc jako umělecké dílo než jako odborný spis. Listovat českou učebnicí chemie z poloviny 19. století, to je prostě krásný zážitek. Právě tak fyzika stará sto let upoutá víc poezií než odborným obsahem. Loni v létě jsem se na staré půdě při práci vpravdě archeologické prokopala až k vrstvě, v níž se skrývala brožovaná Škola anglické konversace. Bylo po uklízení.
Stella
27.06.2013, 00:00:23 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Co je to leporelo, to asi všichni víte, ačkoli začínám mít pocit, že narůstající počet jedinců už neví skoro nic. Internetový naučný slovník píše: „Leporelo je harmonikově skládaná kniha, zpravidla bohatě ilustrovaná, s minimem textu a nízkým počtem stran. Každá ilustrace, případně fotografie, se většinou nachází na samostatné straně. Jednotlivé strany jsou navzájem slepeny či sešity za boční okraj, takže celou knihu lze složit do balíčku nebo rozložit do dlouhého pruhu… Název leporelo je odvozen od postavy Leporella v opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta. Leporello byl sluha dona Giovanniho, který sepisoval podrobný seznam milenek svého pána.“ V mém případě se bude jednat a chaoticky sestavené leporelo, jež se sluhou dona Giovanniho má něco velmi temně společného.
30.05.2013, 00:00:27 Publikoval Luciferkomentářů: 27
Jako sotva odrostlý chlapec ještě základní školou povinný jsem usínal velmi rád. Těšil jsem se, co se mi zase bude zdát. Byly to takové výlety do světa fantazie, pohádek, poezie, tajemna, do světa za hranice všedních dní. Kdeže ty loňské sny jsou…
23.05.2013, 00:00:34 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Je pozdní květnová noc a já nemohu spát. Nevím proč. Možná ale tuším - ty můry všelijakých vzpomínek narážejí do mé duše jako do stínítka lampy, která svítí, ale neví… má pocit, že už neví proč.
13.05.2013, 00:00:18 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Zdá se, že některé jevy přitahuji čím dál, tím víc. Zpravidla přicházejí ve dvojici, někdy však i v celé sérii. Stává se mi to už skoro denně, kupříkladu posledního dubna.
03.05.2013, 00:00:28 Publikoval Luciferkomentářů: 2
V posledních třech letech jsem se koncem dubna snažil přivolat ten jurodivý Máchův Máj. Ten zářný rozkvět vrcholu jara na srdci i na duši. Kupříkladu loni to byla Májová noc májová. Pokaždé se to však zvrtlo v něco naprosto opačného. Ve skutečnosti však ne navzdor Máchovu Máji.
01.05.2013, 00:00:33 Publikoval Luciferkomentářů: 18
Pátky bývají občas velmi ulítlé. Někdy ani ne občas, ale skoro pokaždé. Tedy alespoň pokud jde o mne. Snad právě proto jsem den následující začal nazývat dnem sanitárním. To proto, abych se z toho ulítlého pátku zase nějak poklidně usadil. Jak na duši, tak na těle.
12.04.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 0
V poslední fázi měsíce května minulého roku jsem tady vzpomněl jeden z mých v dávných dobách nejoblíbenější román od Stanisława Lema, který se jmenuje Solaris. Solaris je planeta, zhruba velikosti Země, která je pokryta z 98 % oceánem gelové hmoty. Po přistání lidí začne oceán tvořit podivuhodné útvary, mimoidy, z nichž některé jsou lidem povědomé. Oceán však ještě dokáže lidem ve spánku skenovat části mozku, kde mají uložené vzpomínky, a ty pak zhmotňuje. Lucifer
31.03.2013, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Někde ze zaprášených polic mé mysli se pojednou vyklubala vzpomínka na Édith Piaf. Lucifer
06.03.2013, 00:03:30 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Pepíno zase jako obvykle v tuto pozdní večerní až skoro noční hodinu usedl do kavárny U Pepka Vyskoče. Tu kavárnu si oblíbil hlavně proto, že měl stejné jméno jako ten Vyskoč - totiž Josef, lidé mu však říkali Pepíno, on se ale cítil jako Pepek. Příjmení si už nepamatoval, ale bylo-li třeba, byl ochoten okamžitě vyskočit. Lucifer
01.03.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Kdysi, ale to už je hodně dávno, žil jeden muž, na jehož jméně nezáleží. Říkejme mu třeba Francesco Maggiore, protože prý se kdysi zhlédl v italské renesanci. Lucifer
20.02.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1