Někdy jsem chodila do práce tak nerada, že na mě i ti psi (beztak směska sídlištní kontejnerová) doráželi víc než jindy. Kolegyně, která věděla, že dostanu kopřivku, když slyším „pozitivní myšlení“, čekávala na kopečku a s širokým úsměvem si mě dobírala. A úplně vážně mi radila, že musím pořád opakovat: Jsem šťastná, jsem šťastná. Ohavnější nesmysl aby pohledal. Ona sama se nejvíc smála, když prožívala ty nejhorší situace. Ale od ní to nebyla ani póza, ani nácvik – to tak někdy přijde, když se probudí pud sebezáchovy. Vzpomněla jsem si na její rady, když jsem otevřela knížku Úvod do neštěstí. Ta publikace mi byla povědomá. Ovšem, jistě, Lucifer si v ní už listoval před nějakým časem (Luciferova poznámka: naposledy jsem ji zde prezentoval v podobě Kdybys mě skutečně miloval, měl bys rád česnek (ne celer)). Tak musím s tématem někam uhnout. Knížku o tom, jak zdokonalovat pěstování osobního tragického pocitu, jsem si totiž půjčila tuto sobotu, na výletě do okresní metropole. Luciferův syndrom, ani Luciferův efekt jsem tam nesehnala, zato Úvod do neštěstí od Paula Watzlawicka si mě našel sám.
Stella
15.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26
Před týdnem jsem se v komentářích pod Velikonoce – Svátky jara zmínil o zprovoznění části trasy metra A, která dosahuje až do blízkého okolí mého bydliště. Cílovou stanicí na této straně áčka je teď Nemocnice Motol, k níž mám velmi zvláštní vztah. Narodil se tam můj mladší syn, nejspíš první člen našeho rodu, který se narodil v Praze. Zprovoznění této části metrového áčka kromě toho a ještě i jiného však znamená i podnět k zprovoznění nové trasy mých pražských výletů, která obnáší Hradčany.
Lucifer
13.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Někde v hloubi jakési ponuré galaxie se nacházela taková bezvýznamná hvězda, kolem níž kroužilo pár ponuře mrazivých planet. Jedna mrazivě ponuřejší než druhá. Pouze třetí jevila jistou snahu se z té ponuré mrazivosti nějak vymanit.
11.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Nedávno jsme na Čertovi debatovali o rodokmenech. Nepochybuji o tom, že každého někdy napadlo, že měl možná mezi předky vraha nebo násilníka, že třeba některý z jeho pra- podváděl a kradl. Jak se asi naši předchůdci chovali v dobách velkých historických zvratů, jak snášeli útrapy válek, bídu a hladomory? Jaké měli představy o vzdálených potomcích? Byli by s nimi spokojeni? Není lepší nevědět, že mezi našimi příbuznými byli zbabělci? Jaké asi byly jejich ženy, rozuměli bychom si s nimi? A Starý Kocour svého času napsal: „K čertu s těmi vašimi rody.“ Volání krve, věčná štafeta, důvod krveprolévaní, obhajoba cti, nenávist k jiným rodům… Ale také v naší současné rodině může nastoupit krutá nezbytnost vyrovnat se s tím, že nejbližší morálně selhali.
09.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
(Bez ladu a skladu)
07.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
A už je to tady zase. Co? No přece Velikonoce. Vracejí se nám každý rok jako bumerang. A není jediný. Celý rok jeden za druhým, a vyznavači svátečních bumerangů vymýšlejí další. Nastane doba, kdy budeme slavit každý den nějaký z bumerangů. Dá se předpokládat, že každý z nich bude alespoň tak trochu jiný, i když není vyloučeno, že některé se budou podobat jako vejce vejci, jen tomu kuřeti, které se z něho vylíhne, budeme říkat pokaždé jinak. Velikonoce jsou však velmi specifické a historicky, kulturně či nábožensky pevně zakořeněné. Dokonce zakořeněné až tak daleko do minulosti, že kdysi neznamenaly nic jiného než svátek jara.
04.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 19
Matka příroda prožívá křeče – kontrakce už má po pěti minutách a nějakým způsobem jsme všichni přinuceni se podílet na tom, že se opět rozhodla porodit nekrásnější a nejdráždivější sezónu. Musíme přetrpět dopravní nehody v řečištích silnic, stejně jako výpadky proudu (mimo dráty asi), jsme svědky toho, jak stromy pořádají exkurze do kolejišť Českých drah, kabáty máme zmáčené, frizúry poničené, my, lepší polovina lidstva, máme rozpuštěná líčidla, zato deštníky už v tom vichru nemáme nikdo, ani lidi, ani muži.
02.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Že má historie ve zvyku opakovat se na nejrůznější způsoby, je známá věc. Když se však do toho připletou náhodné fluktuace, pak už to někdy přestává být legrace. Představte si třeba, že vám jednoho dne minulého roku při placení nákupu v hypermarketu upadne platební karta na zem a než ji stačíte sebrat, sežere ji pes. A přesně za rok se to opakuje, přičemž tím žroutem je stejný pes, pokladní rovněž, vy máte stejnou rýmu a v rozhlase hypermarketu hlásí stejnou ptákovinu. Možná vám to bude zcela ukradené, něco takového vás zkrátka nevyvede z míry. Možná ale znejistíte a řeknete si, že do třetice všeho dobrého i zlého si v tomto případě nechcete zopakovat. Takže si naplánujete, že příštím rokem do téhož konzumního centra nevstoupíte, i kdyby padaly trakaře. Za rohem jsou koneckonců Vietnamci, jejichž konzumní výběr sice není tak veliký, ale než si nechat žrát stejným psem již třetí platební kartu, tak se radši uskromníte. Jenže tenhle typ náhod má velmi fikané způsoby, kterak se prosadit. Zcela náhodně si spletete den v kalendáři a do třetice se to tomu psovi opět podaří.
31.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 29
(Unborn)
29.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Homer Simpson co chvíli provede nějakou zlomyslnost sousedovi. Má štěstí, že profesionálního křesťana Flanderse jen tak něco nevyvede z míry. Žlutí pánové spolu většinou mluví přes plot, protože neradi dávají druhému nahlédnout do svého domova. Člověk se má chovat zdvořile, ale odsud posud, můj dům můj hrad po americku. Být mezi lidmi, a přece sám, zajistit si, abych nikoho nepotřeboval a aby nikdo nepotřeboval mě. I v tom jsou seriálové postavičky typické.
27.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26