Ztráty a nálezy je název čtvrté kapitoly náhodami oplývající knížky, z níž zde naposledy byla reportáž Mnich záchranář, telefonát pro Esmeraldu, čísla v Bibli a na každého jednou dojde. S touto kapitolou jsem vás zatím neseznámil, jelikož jsem ji považoval za ztracenou, byl jsem si však jist, že ji v příhodný okamžik naleznu. Ten okamžik právě nastal. Vzpomněl jsem si totiž na pohádku Ztracenka a řekl jsem si, že to takhle nemohu nechat, protože „Když vás přestanou hledat, jste nadobro ztraceni.“ Ale to už jsem trochu odbočil. Předkládám vám několik příběhů z kapitoly Ztráty a nálezy, přičemž bych vás chtěl upozornit, že když něco ztratíte, nemusíte se řídit zmíněnou pohádkou. Ta platí jen v případech, když jste se někomu ztratili vy, a záleží jen vás, jestli se v pravý čas ozvete. V ostatních to funguje tak, že když se vám někdo nebo něco ztratí, nemusíte se se za tím plahočit. Ono si vás to zase najde, když nastane ten nejvhodnější okamžik. A pokud ne, tak vám to nejspíš nebude vůbec chybět.
Lucifer
05.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
V poslední době prožívám tak těžkotonážní synchronicity, jež se navíc začínají kumulovat, že kdybych se s vámi o ně podělil, obávám se, že by to s vámi fláklo o podlahu. Mezi nimi se však vyskytla jedna, která takovou náročnost jako sesypání se na podlahu nevyžaduje, takže vám ji předkládám s pocitem, že po mně nebudete chtít uhradit pobyt na vám nejbližší psychiatrické klinice. Hlavní postavou tohoto synchronicitního příběhu jsem samozřejmě já, druhou hlavní jsou pumpičkáři a vedlejší roli převzala moderní hračka v podobě zmateně běhající, štěkající a blikající baterky.
03.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Prapodivný únor, který postupně zatuhl ve stavu beztíže, v monotónně se opakujícím stavu o ničem, kdy se každý den podobal všem ostatním, a nic se nepodobalo ničemu, co by se od února dalo očekávat, definitivně zatáhl svoji poslední záclonu a odněkud z jeho podzemí začal nesměle rašit první březnový klíček. Takové prťavé nedochůdče svého němého únorového předřečníka. A na mě padla nostalgie, prapodivná vize, v níž se chaoticky střídají obrazy z již dávno odplynuté minulosti, a celému tomu vévodí nádherný plameňák.
01.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Je poslední únorový pátek, takže si pojďme říct něco o inteligenci, což je velmi užitečná a nejen lidská vlastnost, jež se však především u lidí začíná vyskytovat skoro už jako šafrán. Následující rozpravu o této záležitosti jsem převzal ze stejného zdroje jako Nepopsaný list (?). Předesílám, že na rozdíl od předchozích vstupů z genetického atlasu Marka Hendersona je tento mnohem více doprovázen mými vlastními formulacemi, aniž bych je nějak rozlišoval od více či méně přeformulovaných úvah zdroje, což se týká především prvních tří odstavců.
27.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Prozrazovat, že vrahem je zahradník, se nesmí. Neudělám to, třebaže budu citovat z nedávno vydané detektivky Bernarda Miniera s názvem Mráz. Recenze ji srovnávají s Kingovými horory. Snad s nimi něco společného má, ale čtenář, který absolvoval kurs hrůzy četbou Kingova To, Osvícení apod., už se jen tak nezalekne. Co mají oba autoři společného, je rozhořčení nad morálním sebeuspokojením společnosti. Zatímco King spíš krátce glosuje, Minier se zlobí přímo, v autorských komentářích, nebo jeho názory vyslovují hrdinové i antihrdinové. Zdá se, že až na detaily se v našich zemích dějí věci pozoruhodně stejně…
Stella
25.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Nesu, nesu… koledu ne, to už bych vážně působil hodně opožděně, ačkoli v lepším případě jako vizionář. Přináším další ošatku náhod od Martina Plimmera a Briana Kinga. Předchozí ošatka obsahovala tři náhodné, ale zřejmě reálné příběhy z jedné kapitoly příslušné knížky, navrch z téhož zdroje jeden vtípek plus můj náhodný zážitek. Tentokrát jsem vybral čtyři čistě reálné příběhy napříč knížkou, kapitoly jsem nebral v úvahu, sledoval jsem jakýsi cíl, jakési zajímavé seskupení těchto náhod. Svůj náhodný zážitek jsem nepřipojil, ačkoli jich mám ne ošatku, ale celou nůši, která se plní a nafukuje jako obří stadion, přičemž začínám nabývat pocitu, že se už nejedná o náhody, ale o systematickou kontaminaci mého rozumu podnícenou někým, kdo mě má tam nahoře rád a snaží se mě k definitivnímu prozření dokopat.
23.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Tento víkend jsem se rozhodl věnovat hudbě, jelikož mi zní v hlavě skoro každou chvíli. Bez inspirativně podněcující hudby si svůj život nedokážu představit. Ne každá hudba je však hudbou, k níž se takto upínám. Nejrůznější hudební výpotky, jimiž se hemží sdělovací prostředky, na mě působí zcela opačným způsobem. Stejně jako tupý konzumerismus, jenž se za pomoci agresivního vymývání mozků projevuje způsobem naprostého odpojení od reality čím dál tím většího počtu lidí, z nichž se stávají naprosté automaty pro radost těch, kteří z toho těží svůj finanční prospěch.
21.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Čím dál častěji vracím do knihovny nepřečtené knihy. Buď nejsem schopna je dočíst, protože na ně nestačím, nebo k dočtení nemám sílu („Metala zpod dlouhých řas vzteklé blesky. Zamžourala krátkozrakýma pomněnkama. Zamračený výraz blonďaté hlavičky.“ Zabít, zabít, ty autorko populární, drtím skrz čerstvě nasazené korunky.) Oboje, nechápavost i nedostatek trpělivosti, mě potkalo, když jsem se snažila vstřebat dobré rady z odborné publikace o úklidu. Dá se ještě tak vydržet přesvědčování o tom, že doma vystačíte s dvojím povlečením, protože zatímco jedno budete používat, druhé bude schnout, a že se případná návštěva spokojí s lůžkem z kartonu, který rozložíte po koberci, vždyť deku pro hosta povlékat přece nemusíte, dále se dá přečíst i to, jaké pořadače si máme sehnat pro cenné papíry a jak schraňovat akcie… Tak to třeba někdy budu potřebovat (takový ten nesymetrický šklebivý smajlík), ale kapitola o nutnosti sepsat v osmnácti závěť mě opravdu uzemnila. Jednak proto, že už to nestihnu, jednak proto, že jsem tehdy vlastně měla štěstí, že jsem o této „zásadní povinnosti“ nevěděla. Jak já bych se natrápila, co komu odkážu! Měla jsem: fialové sametové šaty – po sestře. Mladší by je zdědila „ze zákona“, tak jako tak. A co ponechat těm ostatním? Snad Odznak branné zdatnosti, 1. i 2. stupeň? Památník? Památník!! „Dokud ti otec hladí vlas a matka líbá líce, toť nejkrásnější doba jest, ta nevrátí se více. Nezapomeň, dcero česká, že tvůj domov země česká, že je v Čechách domov tvůj, to si dobře pamatuj! Na památku se kamarádce vepsala Zděnka Horáčková.“ (Emigrovala do Austrálie.)
19.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Asi se divíte, s čím tady přicházím, když se venku ve značném předstihu klube už skoro jaro. Jenže, jak už jsem naznačil v Sentimentálním regimentu, někdy se mnou cloumá sentiment a občas i celý jeho regiment. Nevím, jestli jsem to dostal přes geny či sociální prostředí anebo přes ústa, ale zkrátka i zdlouha tomu občas propadám. Od posledních Vánoc ještě neuplynula tak dlouhá doba, ačkoli jsem mezitím stihl oslavit několik výročí, tak proč na úbočí jakéhosi uspěchaného předjaří se ještě v posledním zimomřivém záchvěvu neohlédnout kousek nazpátek. No a jak tak se mnou cloumal ten vánoční sentiment, tak na mě z mého psacího archivu naprosto nečekaně vykoukla pohádka, o níž jsem se tady s vámi ještě kupodivu nepodělil. Tak si ji užijte, brzy nám vykvetou sněženky.
17.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Po Evo-devo z genetického atlasu Marka Hendersona se vracím k něčemu, co zde již bylo probíráno v příspěvku Rasa z téhož atlasu. Problém je v tom, zda nás formují geny, nebo prostředí, k čemuž jsem měl jistý dovětek ve zmíněném příspěvku. Obojí nás bezpochyby formuje, nicméně to prostředí hraje čím dál tím větší roli, až se zdá, alespoň dle mého soudu, že kompletně převzalo veškerou nadvládu. Jestli se nemýlím, a se mnou třeba i Ignác z Loyoly, tak je tady jedna podstatná otázka: Je vliv prostředí dnes pro naše formování skutečně přínosný?
15.02.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 24