Při předkládání předmluvy ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase jsem se zmínil, že mě kromě ní velmi zaujala hned první kapitola, která se jmenuje Kam kráčíš, lidstvo? Pět minut po dvanácté, která ještě děsivějším způsobem rozebírá to, co bylo naznačeno v předmluvě a co nás čeká možná už v poměrně blízké budoucnosti. I přes neustále narůstající počet čím dál tím aktuálnějších a fakticky jednoznačně podložených hrozeb drtivá většina lidí je stále ukolébaná představou, že díky našim úžasným a stále se vylepšujícím vědeckotechnickým možnostem nás čeká „Překrásný nový svět“.
Prostý lid se topí v hromadách zábavných konzumních hraček, super a hypermarkety přetékají potravinami ze všech koutů světa, že konzumenti to v těch obrovských nákupních vozících nestačí odvážet, no a ti, kdo prostý lid tímto přívalem zboží krmí, se zabývají akorát tím, jak se co nejlépe nabalíkovat a vystavět si co nejkrásnější paláce. A zároveň myslí, že jim v podstatě nic nehrozí, protože prostému lidu mohou do těch nákupních vozíků nasypat čím dál tím levněji vyprodukované náhražky, a kdyby náhodou šlo do tuhého, jak straší hrstka nějakých pošuků, tak zalezou do svých paláců či podzemních bunkrů a v klidu, pohodlí a přepychu si počkají, až se vzduch vyčistí.
Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
Lucifer
24.06.2013, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Tento první letní víkend jsem se rozhodl zůstat u Jungova pozoruhodného pojmu synchronicita. A zároveň taky u stejného zdroje, z něhož jsem tuto víkendovou synchronicitu zahájil sobotním Šibalem. Pro neděli jsem vybral krátký příběh Juliána (nejspíš smyšlený), středověkého katolického svatého, příběh, který je dle autora zdroje nabitý synchronicitami. Bez ohledu na to, čím je tento příběh nabitý a zda v něm naleznete něco k zamyšlení, popřípadě i k ponaučení, je bezesporu velmi zajímavý a k nedělnímu rozjímání přiměřeně vhodný. Jmenuje se Osudový příběh, protože dle autora zdroje dokazuje, že když se ego oddá pokoře, osud člověka nakonec k jeho poslání dovede.
23.06.2013, 00:00:45 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Opět se vracím ke knížce od Davida Richo, která se zabývá nejrůznějšími sunchronicitami. Naposledy jsme tady měli Skok do vody, a dnes si povíme něco o šibalech. Jistě jste už v životě na nějakého šibala narazili, tedy na někoho, o kom jste usoudili, že je šibal. Pod tímto pojmem si různí lidé mohou představit různé lidi, v každém případě se ale vždy jedná o někoho, kdo se vás snaží nějakým způsobem obalamutit. V podání Davida Richo, a samozřejmě nejen jeho, je šibal taková zvláštní postava či událost, která o sobě nejspíš ani neví, že je šibalem, ale kterou vám nějaká ta synchronicita přihrála, aby ve vašem zájmu trochu podusila vaše ego.
22.06.2013, 00:00:27 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Jen lehce upravený, místy totiž nečitelný, přepis mého takřka automatického psaní v jednom pozdním večeru či spíše v jedné pozdní noci u Pekingské polévky v jedné čínské restauraci.
21.06.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Někde hodně hluboko v opuštěném koutě jednoho z nesčetného množství vesmírů se nalézala velmi zářivá hvězda, kolem níž se kupilo početné stádečko planet, planetek, asteroidů a podobných těles a tělísek nejrůznějších rozměrů. Na jednom z oněch větších těles vzkvétalo bohaté a mocné Sluneční království. Králi Slunnému Tři sta třiatřicátému se jednoho rozmarného léta narodila roztomilá princeznička, a to i přesto, že si přál prince, protože už cítil, že potřebuje svého následovníka.
20.06.2013, 00:06:58 Publikoval Luciferkomentářů: 13
K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas.
18.06.2013, 00:00:37 Publikoval Luciferkomentářů: 33
Při nedělním letmém přehrabávání ve své knihovně a v přidružených hromádkách převážně populárně naučných svazků jsem narazil na knížku, kterou jsem musel zakoupit již před několika lety, ale nejspíš k tomu došlo až po mém „pádu“ v první polovině roku 2010. Knížka se jmenuje Od Atlantidy k duté Zemi a napsal ji rakouský novinář a jeden z nejvýznamnějších evropských záhadologů Viktor Farkas (30. 5. 1945 Vídeň – 1. 11. 2011 Vídeň), který téměř celý svůj život prožil ve Vídni. Docela mě překvapilo, že jsem se tady o ní ještě nezmínil, a při jejím letmém prolistování jsem dokonce nabyl dojmu, že jsem ji ani pořádně nečetl. Důvod, proč jsem s ní tady nevyrukoval, možná spočívá v jejím názvu, který mě v době, kdy jsem začínal pilovat Populárně naučný koutek, odradil. Při nedělním nahlédnutí do této knížky jsem usoudil, že už mě neodrazuje. Ba naopak, její předmluva Nad propastí a první kapitola, která rekapituluje, kam kráčí lidstvo, mi přišly velmi podnětné a aktuální.
17.06.2013, 00:00:35 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Náš mozek vysílá série elektromagnetických impulzů, které vznikají na základě chemických a elektrických procesů provázejících jeho činnost. Tyto mozkové vlny, jimž zde už bylo věnováno pojednání A co mozkové vlny?, mají čtyři základní frekvence, beta, alfa, théta a delta. Ve čtvrté kapitole knížky Indigový svět, která se jmenuje Programování podvědomí a ze které se zde již objevilo několik ukázek, naposledy Intuice a automatické psaní, Simon Loyd předkládá několik základních technik programování duše. Stav alfa v těchto technikách přitom hraje velmi důležitou roli.
16.06.2013, 00:00:42 Publikoval Luciferkomentářů: 18
Tento sobotní, dříve můj sanitární či meditační den se na skok vracím k Synchronicitě od Davida Richo. Občas z té knížky jistě ještě něco vyzobnu, ale to podstatné již bylo řečeno. Když jsem za jízdy metrem tou knížkou listoval, narazil jsem na zajímavou úvahu, která se nazývá stejně jako nadpis tohoto příspěvku. David Richo tuhle úvahu zabudoval, jak jinak, do synchronicity, ale její podstata je mnohem obecnější. A dobře ji znám, jelikož jsem tento proces už nesčetněkrát absolvoval. Mnohokráte se mi stalo, že jsem měl z něčeho jistou obavu. Ne, strašpytel nejsem, ale můj životní styl mě občas dovede do takových situací, jichž se zaleknu, znejistím, upadnu do chaotičnosti. Někdy mě tenhle stav drží dost sveřepě, ale pak nastane okamžik, kdy do té vody skočím. Zde je ten pohled od Davida Richo.
15.06.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Po nepříliš dlouhé odmlce se vracím ke knize od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Pro dnešek jsem z ní vydoloval Poutníkova pravidla, neboť si myslím, že jsou velmi podnětná a ačkoli už šestadvacet let kořením ve stověžatém kutlochu, i nadále se považuji za poutníka. Když mi to můj nabitý čas dovolí, okamžitě někam vyrážím, kupříkladu asi za měsíc vyrazím na konferenci do španělské Granady, a kamkoli dorazím, tam se snažím co nejlépe putovat z jednoho zajímavého místa na jiné, třeba ještě zajímavější místo. Tady jsou ta Poutníkova pravidla dle Václava Cílka:
14.06.2013, 00:00:45 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Dnešní pojednání přímo navazuje na předchozí Jak se komunikuje s duší a budou v něm uvedeny další dva způsoby, jak vnímat svoji duši, jak s ní komunikovat. Fascinuje mě především ten druhý, automatické psaní, protože něco takového znám bez jakýchkoli odborných podkladů již dlouhá léta. O tuto svoji zkušenost se podělím v Poznámce.
13.06.2013, 00:32:29 Publikoval Luciferkomentářů: 13