Jak se tak koukám na hodinky, tak nadešel čas, abych zde zase zprovoznil nějakou povídku od svého dvorního spisovatele Borise Viana, jehož jsem želflanďák nestihl zaživa, jelikož v době, kdy se odebral na věčnost, mi bylo ani ne půl roku, a jistě pochopíte, že v takovém stavu jsem ho vnímat ještě zaživa nemohl. (Ledažeby byl můj fyzický táta, ale to želflanďák nebyl.) Jak jste jistě z názvu pochopili, opět využiju jeho povídkovou knížku Flanďákova koupel, tentokrát však zamířím přímo k jádru věci; totiž k povídce, která se jmenuje stejně jako knížka, a nepochybuji o tom, že vám v hlavě dokleplo, že je to ona, podle níž byla ta knížka pojmenována. Jistě se pobavíte, třeba i vykoupáte a možná i pomodlíte.
Lucifer
08.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Věta, která se skví v názvu tohoto krátkého pondělního zamyšlení, působí velmi sebestředně. Řekli jste si někdy něco v tomto smyslu? Anebo si to říkáte skoro každý den, anebo vás něco takového nikdy nenapadlo? Možná vás to překvapí, ale tahle věta nemusí mít nic společného s patologickým narcisismem či egoismem, může totiž vyjadřovat zcela přirozenou a konstruktivní sebelásku a sebeúctu. Jinými slovy: může prezentovat pouze to, že se máte rádi, aniž by to nějak ovlivňovalo vaše vztahy k ostatním lidem, může prezentovat pouze pozitivní vztah k sobě samému.
07.10.2013, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 10
06.10.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 32
Setkání bývalých spolužaček: „Zjistila jsem až po letech, že nechápe vůbec nic. Že moje připomínky snad nikdy neposlouchal nebo je bral jako řeči protivný ženský. A když byl včera zase vulgární, poprvé jsem na něj zařvala. A viděla jsem, že se docela normálně polekal! On, suverén, krasavec, kterého jste mi záviděly, vždycky a všude úspěšný, pořád mluvil o tom svým íkvé. Já jsem se na něj dlouho dívala jak na svatý obrázek. Nějak mi nedocházelo, že se považuje za nedotknutelného. Získal dojem, že pro něj neplatí ‘ty blbosti‘, jak tomu říkal: pozornost k ženě, základní ohleduplnost i doma…“
„V životě mnoha idealisticky založených intelektuálů patrně existuje jakési zlověstné klimakterium, mozková menopauza, kterou bychom mohli nazvat ‘rozumem na útěku‘“. - Paul Johnson, rozhněvaný historik
Stella
05.10.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 47
Níže uvedený autor tohoto pojednání mi před několika dny zanechal na NČ vzkaz, v němž zareagoval na zde přetlumočenou knížku od Bruce H. Liptona Biologie víry, obzvláště pak na pasáž, která se týká buněčné membrány. Poslední část z této knížky se jmenuje Podvědomá mysl: volám, a nikdo neodpovídá, a poslední část o buněčné membráně Kouzelná membrána III - Buňka jako počítač. Miroslav Provod mi ve svém vzkazu zaslal text jedné a poslední kapitoly z jeho internetové knížky, jejíž adresu se za chvíli dozvíte. Tato kapitola, jak vyplývá z názvu článku, se zabývá vlivem statické elektřiny. Zde je třeba podotknout, že autor má v záhlaví svých stránek uvedeného Nikolu Teslu, o němž již na NČ byla nejedná řeč, viz Nikola Tesla, Nikola Tesla - Dálkově ovládaný automat a Nikola Tesla - šaman dvacátého století III. Elektřina a obecně elektromagnetická interakce je hlavním pilířem všeho, co tvoří náš svět. Myslím tím svět makroskopický a všechny jeho struktury, vzájemné interakce atd. Fyzika dnes rozeznává čtyři základní síly, interakce: gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Ta první je v našem světě jistě velmi důležitá, ale tvoří pouze jeho pozadí, bez něhož by ten svět samozřejmě nebyl možný. Poslední dvě jsou jaderné, jistě také důležité, nicméně za stavbu a rozmanitost našeho světa, včetně všeho co s tím souvisí, tj. i nás, našeho myšlení, vnímání okolní reality, komunikace s ostatními objekty včetně lidí atd., za to vše je zodpovědná síla či interakce elektromagnetická. V nejrůznějších podobách, včetně statické elektřiny. Nikola Tesla to věděl a Miroslav Provod se vydal stejným směrem. - Lucifer
Miroslav Provod
04.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Mám nového kamaráda a je z Japonska. Zajímavé na tom je, že jsem ho vůbec nečekal, spíš naopak, a že jsem ho považoval za kohokoliv jiného, jen ne za Japonce. Jak se to stalo? No jako obvykle v mém případě to probíhalo jako ve snu.
03.10.2013, 00:21:58 Publikoval Luciferkomentářů: 38
Tak na tuhle otázku můžete odpovědět pouze tehdy, když víte, která ze všech žab je největší, a zároveň jste ji buď potkali, když ten zvuk vyluzovala, anebo si o tom přečetli něco ve zdroji, který nešíří úplnou BLBOST. Problém je v tom, že se to dá někdy těžko rozeznat. Dle Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, ale i Wikipedie, je největší žábou veleskokan goliáší (Conraua goliath), který žije na malém území v západní Africe. Když natáhne nohy, tak je skoro metr dlouhý, nevydává však žádný zvuk, protože je němý. Nechme však veleskokana goliášího v klidu mlčet a pojďme se říci něco o tom, jak nám ostatní žáby skřehotají.
02.10.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Pro začátek onoho úžasného říjnového měsíce, měsíce, po jehož ukončení začíná padat listí a v obchodech se začínají objevovat vánoční reklamy, jsem přichystal povídku od Borise Viana přímo z Flanďákovy koupele. Proč jsem tento záludný eskamotérský počin učinil? Velmi dobrá otázka. Ženský a chlapi si občas nerozumějí, někdy je to dokonce až tak tristní, že z toho vyplynulo neuvěřitelné množství literárních, filmových, televizních, internetových, hospodských, a tak podobných tvůrčích výplodů. Jeden z těch výplodů se pokusil napsat můj dvorní spisovatel, jehož jméno jsem už vypustil. Co nám k tomuto neuvěřitelně nasládlému tématu, jenž se vine na pomezí dvou našich pohlaví, chtěl onen autor naznačit, to už musíte posoudit sami. Za svou osobu mohu pouze říci, že ač mě ženský neuvěřitelně přitahují, tak mě někdy, spíš velmi často, vyvádějí natolik z míry, že dostávám takovou tu chlapskou žízeň. Na závěr toho všeho jsem připojil písníčku od Mňágy a Žďorpu, která s tím evidentně vůbec nesouvisí.
01.10.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Jak ten čas letí, zítra už bude říjen. Hepčík! Viróza na Hradě je taky dost zajímavá, že? Hepčík! Ještě zajímavější však je, jak jsem k tomu „hepčík“ přišel. Je pondělí, tak vám to můžu popsat, odehrálo se to totiž v pátek. Celý ten krásný baboletní víkend, který po něm následoval, jsem strávil častým opakováním „hepčík“ a rychlou likvidací papírových kapesníků. Hepčík!
30.09.2013, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 24
Po měnících se mapách a náznacích o existenci Atlantidy přicházím z knížky od téhož autora s dalším záhadným jevem, který s tou Atlantidou může souviset. Po celá staletí se mezi námi objevují neobyčejně nadaní jedinci, z nichž někteří to nadání dokázali projevit už ve velmi útlém věku. Nejde jenom o nadání umělecké, ale třeba i vědecké, přičemž někdy přišli s něčím, co předběhlo třeba i dvě stě let, a dodnes se v některých těchto objevech nedokáže pořádně vyznat ani současná věda. Odkud se ty schopnosti vzaly?
29.09.2013, 00:15:15 Publikoval Luciferkomentářů: 6