« strana 196 »

Enigma

rubrika: Vinárna U Čerta


Enigma byl přenosný šifrovací stroj (mechanismus), používaný k šifrování a dešifrování tajných údajů. Enigma byla používána od počátku dvacátých let dvacátého století, nejdříve pro šifrování civilních zpráv, později ji začaly používat i armády a vlády některých zemí, například Německo ve 2. světové válce… Zbytek si přečtěte na Wikipedii nebo kdekoli jinde.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Návštěva Ruska

rubrika: Povídání


Zde jsou moje zážitky z krajiny, kde už včera snědli to, co měli jíst až zítra. Tenkrát se té zemi říkalo Sovětský svaz. Hlavním cílem mé cesty však bylo poznat země Střední Asie.

 

Jura


Celý článek »

komentářů: 19         


Víra hory přenáší

rubrika: Pel-mel


V závěrečné části Přímou stezkou do podvědomí IV jsem naznačil, že se k Indigovému světu Simona Loyda ještě v nějakém post scriptu vrátím. Ten okamžik právě nastal. Pro dnešek jsem z toho pozoruhodného spisku vybral pár postřehů, které se týkají víry. Není tím myšleno jenom nějaké náboženství, ale obecně víra v něco, co vás povznáší, ochraňuje, inspiruje, vede vás za ruku do končin, kam byste se bez víry jinak neodvážili, víra, o kterou se můžete opřít, která vás nezklame. Předávám slovo Simonu Loydovi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Starušenka v pohádkovém dni trifidů

rubrika: Povídání


V mé hlavě se procházejí okurky, což bezesporu značí, že mám okurkovou sezónu. V takovýchto časech je třeba z hlavy vyhrabat něco letitého, především proto, že se tam momentálně ani nic jiného nenachází. A tak jsem se ve svém písemném archivu porozhlédl po něčem, co by ty okurky tak nějak vyvážilo. Narazil jsem na dvě věci, které nejsou zdaleka tak staré jako poslední poetická reminiscence. Jedna z těch věcí vypadá jako pohádka a druhá jako povídání. Obě jsem se až dosud neodvážil zde reprodukovat, protože je považuji za ptákoviny. Ale když to srovnám s okurkami, tak na tom nejsou ty ptákoviny až tak špatně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Letní poetická reminiscence

rubrika: Poetický koutek


Ze svého reminiscenčního tlumoku jsem vylovil dvě básničky, v jejichž rodném listě se skví datum někdy na samotném konci osmdesátých let minulého století. Jsou takové dětské, hravé a po hříchu i milostné, takže mi je neberte a zdržte se jakýchkoliv nelichotivých šťouchanců.devil

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Barevný svět

rubrika: Pel-mel


Viditelné světlo je ta část spektra elektromagnetického záření (o vlnové délce zhruba 400 – 750 nm), na kterou je citlivé lidské oko. Lidské oko je vybaveno světločivnými buňkami, které složitou kaskádou biochemických drah umožňují vznik nervového impulsu, jenž je pomocí nervových buněk nasměrován do mozku. Každá část spektra tohoto lidsky viditelného elektromagnetického záření je mozkem interpretována různě, a tu různost vnímáme jako barvy, od fialové po červenou. Vnímáme tudíž barevný svět, ovšem každý asi tak trochu jinak, přičemž někdo, nejenom člověk, může být i barvoslepý. Jak je to tedy s barvami našeho světa, jak je vnímáme nejen my, ale třeba i jiní živočichové?  

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Jak jsme přes prázdniny (vy)rostli

rubrika: Povídání


Léto ještě nekončí, nepochybně si ještě schovává pár překvapení. A na stránkách NČ se debatuje o věcech vážných i nevážných, mimo jiné o tom, jak se z neutrálního pojmenování zvířete (Ty vole) stalo vulgární oslovení a potom řízením komunikačního osudu docela obyčejné citoslovce… Holt, čas mění nejenom lidi. A kdo je to šoušeň, určitě snadno zjistíte…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Chi mai

rubrika: Vinárna U Čerta


V tento podmračený páteční srpnový večer přicházím do čertí vinárny s poklidnou skladbou od Ennio Morricone. Název znamená v italštině něco jako „kdokoliv“. Pokud je za tím otazník, pak to znamená „kdopak?“. Takže, když se mě zeptáte: „Kdopak s tebou dneska byl?“, odpovím: „Kdokoliv“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 53         


Přímou stezkou do podvědomí IV

rubrika: Filosofický koutek


Čas dozrál, abych zde dokončil tuto duchovně podnětnou sérii. Podotýkám, že jsem ve zdroji, z něhož čerpám, nalezl místa, myšlenky a názory, s nimiž bych se nemohl až tak zcela ztotožnit. To však není důležité. Důležité je, proč jsem vám tuto knížku, a obzvláště pak tuto sérii zprostředkoval. Nejdříve se vám dostane zhruba popis, jak se dostat do hlubokého stavu autohypnózy, a na závěr pak naleznete odpověď na ono „proč“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Zvířátka číslo dvě

rubrika: Povídání


Přerušení poučení o hypnóze prodlužuji o další den. Potácím se totiž někde na pomezí mezi úpalem, úžehem a kapalným stavem. Zvířátkám jsem v tomto článku přisoudil číslo dvě, poněvadž tu Zvířátka už jednou byla, ačkoli to ve skutečnosti byli lidi hudebního zaměření. Za předmluvou k na NČ již profláknuté knížce od Johna Lloyda a Johna Mitchinsona (Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech) se nachází krátké povídání od anglického komika Alana Daviese. Tím bych to dnešní povídání započal. Jestli k tomu něco dodám, záleží na momentálním stupni mého úpalu, úžehu a zkapalnění.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  192  193  194  195    196    197  198  199  200 . . . . . . . . . .  337  338  339  340  341   »