Povídání


« strana 8 »

Hromadění


Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 49         


Josef Kajetán


Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 25         


Gratinovaná tortilla & polotmavý třináctistupňový Malvaz


Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 100         


Výlet autem


Předkládám publiku jedno ze svých staromilských vyprávění, protože se blíží narozeniny mojí maminky, která už o tom dávno nic neví, protože už je moc let pod drnem. Ale já o tom vím dobře všechno, a tak mi nedalo vyštrachat jeden náš příběh, který jsem si napsala před mnoha lety. Jistě má každý nějakou podobnou příležitost pro vzpomínání. Aby se nezdálo být všechno zase až tak idylické, moje maminka Marie byla nejen hodná, ale taky od rány, život ji to naučil přesně. Pro pochopení – kdysi mi dala nádhernou látku na šaty a řekla mi, jak si je mám dát ušít. Dala jsem si je ušít tak, jak se to líbilo mně, a šla jsem se mámě plná radosti ukázat, protože mi to velmi slušelo. Máma koukla a řekla jen – tak to ne – a dala mi parádní facku. Bylo mi tenkrát asi dvacet, holka na vdávání. Tak jsem se natruc vdala a rok jsme spolu s mámou nemluvily.

Ale – když jsem asi tak po roce čekala miminko, dostala jsem od mámy obrovský kufr s kompletní dětskou výbavičkou, včetně plínek – a tenkrát to byl dárek nad dárky.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 5         


Cesta do Nové Rabyně na Slapské přehradě


Květen se zlomil vpůli a máj plesal zářivými barvami květů. Stromy toužily po objímání, hmyz bzučel až do díkůvzdání, ryby se učily mluvit, mraky se pokoušely mezi slunečními paprsky vymačkat občas nějakou kapku deště, větry vanuly všemi směry a já se vydal autobusem do Nové Rabyně kousek nad hrází Slapské přehrady.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 39         


Nějak to dopadne


Nějak to dopadne, řekl si Rouper de Clotrimazol, nacpal do tlumoku sadu medových koláčků s makovou polevou (MeKoMaPo), které mu nedávno darovala kouzelná babička (KouBa), když jí daroval sadu papírových kapesníků (PaKa), jelikož při pohledu na její tekoucí nos (TeNo) pocítil silný závan homeopatického humanismu (HoHu), a vyrazil na cestu do neznáma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Tajů plný milostný život pana Holuba Hřivnáče a jeho pernaté buclaté manželky


Pan Há Há přilétá se svojí paní obvykle kolem dvacátého března. Tentokrát měli zdržení, mají radary, tak věděli, že tady máme frédo. Loučili se tedy dlouze s kamarády v Itálii, kde dlí od podzimku do jara. Jsou to moji dlouholetní i dlouholetí sousedé na větvi lípy před mými okny. Znám důvěrně jejich zvyky, stačí mi jen pozvednout oči v křesle, kde si čítávám – a vidím jejich námluvy.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 22         


Hra na jaro


Pod jabloní:

V létě sedával N. pod jabloní/ a oddával se podzimu// Ráno slunce dralo se listovím/ večer tma se listovím nedrala// Někdy si přivstal a padla mlha/ někdy si přivstal a mlha stoupala// Někdy mu na hlavu padlo zralé jablko/ někdy ho jablko minulo nebo bylo nezralé// Celá léta se N. z těch úkazů/ snažil vyvodit něco prospěšného// Když ne pro sebe/ alespoň pro lidstvo

Hra na jaro:

Oranice se převaluje/ včely se pletou// psi se kočkují/ slunce se kouluje/ o dětech nemluvě a N. nic// už ví, že všechno přichází/ buď příliš brzy/ nebo příliš pozdě/ a jenom zklamání/ zvláště na jaře/ nikdy nezklame

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 75         


Moje velká velikonoční vycházka (VVV)


Letošní Velikonoce se skloubily s počátkem dubna čili apríla, což už samo o sobě předznamenalo neskonale legrační kotrmelce. Aprílové počasí s malovanými vajíčky si nás vychutnává v podobě bleskurychlého střídání jara, zimy a léta. Ze čtyř ročních období chybí jen podzim, a to jenom proto, že na stromech ještě není listí. O Velkém pátku jsem se odebral na Golgotu, abych se nechal nainstalovat na kříž, což svého času patřilo mezi oblíbené adrenalinové sporty. V sobotu jsem si na kříži lebedil jako Buddha na lotosu, v neděli jsem na něm dokonce usnul jako dítě v povijanu. Nastalo pondělí. Uklidil jsem kříž do rekvizitáře, odškrtl si všechny svoje hříchy, rozcvičil všechny svoje údy a po lehké snídani z restovaných lotosových lístků někdy kolem poledne vyrazil na velkou velikonoční vycházku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


O Helence, která bydlí ve sklenici od okurek


Téměř denně potkávám ženu tváře divé, v zimě v létě zabalenou do černých látek a šátků, všelijakých přehozů a nákrčníků. To by si Lucifer užil. Vzhledem odpuzující osoba, stará paní. Chodívala občas s různými psíky až psy, každý půlrok ji doprovázel nějaký jiný – obvykle vořech až podvraťák. Neměla jsem touhu nějak se s ní seznamovat, brala jsem ji pouze na vědomí. Jen mě udivovalo to stále se měnící množství psů.

 

Tahiti


Celý článek »

komentářů: 30         


Rouper de Clotrimazolova rezignace (demise)


Rouper de Clotrimazol se rozhodl rezignovat. Snaha tady byla, a ne zrovna prťavá, ale s tímto lidským materiálem je evidentně zcela nemožné smysluplně komunikovat. Tudy je jakákoli cesta definitivně zarubaná. Zbývá už jenom jediná: směr sklepní šuplík, v němž si Rouper může své vize užívat telepaticky, telegnosticky i teleagnosticky, telekineticky či telekinematograficky, telemasochisticky i telesadisticky, teleprenatálně, jakožto i telekomicky či teletragicky bez jakéhokoli rušícího vlivu dotěrného telecího lidského hmyzu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Druhé setkání s Nevidomou


Přesně po dvou letech jsem potkal Nevidomou. Stalo se tak jako tehdy dopoledne prvního února, ne však v pondělí, ale ve čtvrtek, nicméně na stejném místě. Na Slunečníkovém náměstí nedaleko Oční kliniky. Tentokrát neměla slepeckou hůl, ale její pohyb byl téměř totožný s tím předchozím. Stejně jako při prvním setkání zamířila podél ulice V Gůrkách k šikmému chodníčku vedoucímu ke vstupu do stanice metra Gůrka, ačkoli z Oční kliniky to měla kratší napříč Slunečníkovým náměstím.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Noční sen


Už uplynula docela pěkná řádka let, kdy jsem měl děsivě depresivní či depresivně děsivý sen. Kupodivu nenastal v noci, ale za bílého dne. Za krásného modrobílého dne. I to se může stát. Stačí k tomu docela málo. Usnout a probudit se do nočního snu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


«   1  2  3  4  5  6  7    8    9  10  11  12 . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »