Neviditelný čert

A co s tím? (Bilance balancování)

Být pořádným neurotikem vůbec není lehké poslání! Chce to přijít na svět s velkou dávkou příslušného talentu a potom se obklopit tetičkami, které se každou neděli po příchodu z kostela evangelicky usmívají, a než přijde na stůl slepičí polévka, cituplně se na vás dívají a říkají: Na každém člověku je něco hezkého. Někdo má pěknou tvář, někdo zase duši. Jiná verze: Tvoje sestry se vdají, ale pro tebe si přijede princ! Nebo: Když ses narodila, byla jsi tak hezká! Pátravé pohledy trvaly a moudrá slova poletovala tak dlouho, dokud se zrak návštěvnic nezačal pohupovat na polévce se zlatými oky. Po malé pauze pak laskavým hlasem pokračovala debata o tom, co všechno by se dalo operovat. A už ses na to kvůli ní, Miluško, ptala u dětskýho? Byla by to škoda! Ale jo, jenže až od osmnácti.

Tak shrňme: něco od přírody, něco od tetiček, něco od pilně pěstované vlastní rozháranosti, vzdorovitosti, nesoustředěnosti, něco od setrvalého vypilovávání sebelítosti a k tomu opakovaná střídavá četba Starých pověstí českých a Odvážné školačky – výsledek se zaručeně dostaví! Doporučuji ještě doplnit tím, čím skvěle disponuji právě já: zoufalou nešikovností. Šplhat se do kopce, z něhož se konečně sami sobě budete smát, to trvá, s tím počítejte! Ale zato: pokud se toho dožijete, budete se těšit z vrchovaté pokladnice zážitků, o něž jsou ochuzeni jiní!

Stella

02.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

První (Velká) a druhá (Malá) vánoční procházka

Po dlouhé odmlce se opět vracím ke svému Neviditelnému čertovi, abych na něm zase něco jurodivého napsal. To psaníčko bude relativně stručné. V zásobě mám několikadílné myšlenky, ale vyklopit je všechny do klábosnice na jeden povel, to po mně chtíti není možné. Takže jednoduše. Oba dva svátky vánoční jsem strávil procházkami. První byla zčásti prvoplánová a časově náročná čili Velká, druhá naprosto neplánovaná, časově nepoměrně kratší čili Malá, ale obsahově možná ještě větší.

Lucifer

27.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Za okny leporelo (Vlakem)

Čas od času se vyplatí opustit rodný gauč a vydat se na cestu vlakem. Když se poštěstí, že spolucestující nebude upovídaný a nebude bez ustání poplácávat nechutně chlemtavé obrovské psisko, krásně si cestou uspořádáte myšlenky a pokocháte se ubíhající krajinou, neboť česká krajina je pokaždé jinak členitá a barevná. Po takových pěti letech na cestách zvládnete i otevírání vagonových dveří s tím prokletým kormidlem, původně jistě navrženým jako pomůcka k tréninku pravidelných návštěvníků posiloven. Bude-li vám štěstí přát až do cílové stanice, vystoupíte na peron a nebudete muset skákat z průměrné výšky 150 cm, nejlépe do rozbředlého sněhu. (Jedinou výhodou takového dopadu je pak hladký dojezd k nádražní restauraci.)

Stella

13.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Kamarádko moje

Dnes jsem málem zmeškala Sladké mámení. Tak tak jsem se došourala z ložnice. Právě začínalo! Ale nejen pro tuhle píseň otvírám každé ráno rozhlas. Také proto, abych se ujistila, že okolní svět dávno bdí a všechno je v normě: tu bomba, tu povodeň, tu epidemie, tu prezident. Jedna hrůza vedle druhé. Naštěstí rádio občana uchlácholí mašlovačkou veselých melodií. Za úpění, cvrlikání a vzdychání populárních hvězd dostává načasované podvědomí pokyn a předává dál: Naplň konvici a pozor, nene, to vpravo je plynová trouba, máslo je v ledničce. Do čeho že jsi šlápla? I dneska to byly brýle.

Ale to už se smějí Šťastná ústa. Také doklad toho, že se v nejposlouchanější rozhlasové stanici jednoho dne udál zvláštní jev: čas se otočil a mete si to zpátky. Tedy – metl si to. Už se asi definitivně zastavil v době, kdy vládl „klid na práci“. Rádio ustrnulo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Být mladá, nějak už se srovnám s tím, že máme jen tři čtyři zpěváky, a to se pak nedá nic dělat, musí se jejich pění vysílat denně znovu a pořád dokola. Lidi si to žádaj.

Kdysi nejpopulárnější stanice Praha metamorfozovala v japonskou (nebo indickou?) Helamíšakája. Takže těm mladým hrozí, že budou stejný „košíček písní“ poslouchat nějakých dvacet třicet let, nebo kolik ještě má příslušný redaktor před sebou, ale co my, kterým už moc času nezbývá a pamatujeme si tyhle interprety v jejich i naší plné svěžesti.

Stella

05.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Spirituální Kuks

Pozornější čtenář z perexu předchozího pojednání z cizí ruky Znovu dítětem jistě pochopil, že na počátku tohoto týdne, který se započal minulou neděli, jsem nenavštívil keks, koks ani kiks, ale Kuks. Jednalo se o jeden z mých nejúžasnějších výletů do míst, která barokním způsobem obdaroval syn pasáčka krav, jenž zahodil pasteveckou hůl, vyfasoval bubínek a mundúr a narukoval do habsburské armády jako tambor. Proti Turkovi to dobubnoval až na generála, pročež byl uveden do šlechtického stavu, což mu velmi svědčilo a z pasáčka krav se stal jeden z nejbohatších feudálů Českého království. Jeho již zmíněný syn nebubnoval, ale nechal vystavět na jednom břehu potůčku Labe zámek a na druhém špitál pro vojenské důchodce, vše v barokním stylu a s obrovským množstvím soch od jistého rakouského sochaře Matyáše Bernarda Brauna, mezi nimiž profitují především sochy ctnosti a neřesti.

Lucifer

16.09.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Rouper de Clotrimazolovo rozjímání (Chechtací pytlík)

Léto se překulilo do své srpnové fáze, slunce se chechtalo, až mu ten škleb někdy i zamrzl, ale jinak vše podle plánu. Rouper de Clotrimazol se vyhrabal ze svého sklepního šuplíku, rozhlédl se kolem jako tkanička od bot, zpozorněl a dospěl k závěru, že je čas vyrazit k nějakému rozjímání. To samozřejmě činil i v šuplíku, jenže nic moc. Dovtípil se tedy, že mnohem efektivnější bude rozjímat někde v exteriéru, a když bude k dispozici nějaká přírodní scenérie, budiž bezpochyby jen ku prospěchu. Koukl na kalendář, zaznamenal, že je srpen, což ho ještě více navnadilo, takže vyrazil.

Lucifer

11.08.2016, 23:31:27   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Krávy a ptáci a…

Léto začíná nabývat tak nebetyčných vrcholů, jak teplotních, tak duševních. Ano, duševních, jelikož mi z toho všeho začíná hrabat. Před párkem dnů jsem se podhrabal pod úplně cizí peřinu, která ve skutečnosti nebyla cizí, ale to je venkoncem šumák. Ano, šumění stromů, to mě vždy natolik uklidňovalo, že jsem v lese nedokázal usnout.

Lucifer

05.07.2016, 19:11:02   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Dva nejzajímavější Luciferovy zubní prožitky

V předchozím taškovitém zamyšlení od Stelly mě zaujala její počítací (vypočítavá?) fixace na zuby nejkrásnější televizní moderátorky. Z hlubin podvědomí se náhle vynořily dvě mé nejpozoruhodnější zubní anabáze, o něž bych se s vámi chtěl podělit. Především proto, že je ze svého podvědomí nemusím namáhavým způsobem vypreparovávat, jelikož se jejich literární zpracování nachází v mém počítačovém archivu. První, kratší, je z období, kdy jsem ještě sídlil ve svém rodném městě, druhá je z druhé poloviny července roku 2007, kdy jsem byl už asi deset let usídlený v Praze.

Lucifer

25.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Čteme…

Jen málo věcí dokáže člověka potěšit tak, jako skutečnost, že se pružné a krásné idoly našich mladých let mění ve vyžilé dědky a v obtloustlé babky, které jsou tím ošklivější, čím jsou botoxovanější. Taky na ni došlo, říkáme si při podrobném studiu fotografie, jejíž autor si nedal práci s úpravou svraskalých paží sexsymbolu dávné doby. Až na ten náhrdelník na vrásčitém dekoltu jsme skoro stejné! Ani ořezání, ohoblování, vycpání a uhlazení mnohé hvězdě nepomůže, věk se stejně prozradí. Hlavní rozdíl mezi námi je pak v tom, co máme za sebou. Každý nebyl v žitě… Tak, jako jsou z pohledu muže všechna miminka stejná, z pohledu mladého člověka se všichni starci sobě podobají. Ani jedno, ani druhé není pravda. To jen příroda nasazuje zamlžené brýle, aby odvedla pozornost tam, kam právě potřebuje.

Stella

09.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Jak jsem v Srbsku potkal čtyřnohého čerta

Během svých výprav za účelem odlehčení a zároveň i obohacení svého těla i ducha jsem potkal nejrůznější zajímavé osobnosti jak lidského, tak jiného živočišného druhu. Některá z těchto setkání jsem prezentoval zde: Jak jsem potkal čerta; Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda; Jak jsem na Petříně potkal sám sebe; Jak jsem potkal včelu, čmeláka a vosu; Jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese; Jak jsem v Kruhu potkal Saskii van Uylenburgh. Nyní se vám svěřím s nejčerstvějším setkáním, jež jakoby uzavírá kruh těch předchozích, jelikož jsem opět narazil na čerta, jenž tentokrát neměl dvě, ale celkem čtyři nohy, a ke všemu ještě v porovnání s prvním případem měl ty rohy zcela viditelné.

Nezamířil jsem do jedné z republik bývalé Jugoslávie, k čemuž by vás mohl ponoukat titulek této výpravy, ale do Českého krasu, kde se nachází spousta krásných míst takříkajíc na dohození kamene z mého bydliště v jihozápadní části Prahy. Kupříkladu Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou či Bubovické vodopády. Mnohá z těchto míst jsem již navštívil, ale Bubovické vodopády až dosud ne.

Lucifer

19.04.2016, 00:10:52   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Poškození mozku a zatmění

„Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč“. Tuhle moudrou hlášku jsem nevymyslel já, ale španělský básník Juan Ramón Jiménez, který se odebral do věčného spánku necelý rok předtím, než jsem se probudil k životu. Proč tohle píšu, když v nadpisu mám poškození mozku a zatmění? Nadpis ozřejmím až v samotném konci. S nalinkovaným papírem je to takhle:

Už v raném dospívání jsem tuhle hlášku slyšel a velmi se mi zalíbila. Její podstatu jsem vnímal v tom, že si nesmíte nechat nikým nalinkovat či nalajnovat život. Dotyčný „dirigent“ to s vámi může myslet třeba i velmi dobře, jenže nemůže s vámi zacházet jako se svým robotem. Pokud to myslí dobře, může vám předávat své zkušenosti, moudrosti, upozorňovat na to či ono dobré či zlé, nezištně pomáhat v těžkých chvílích atd., ale ne lajnovat váš život.

Někdy se však stává, že začnete lajnovat sami sebe. No a k tomu jsem právě dospěl. Mám připraveno několik věcí, o které jsem se s vámi chtěl podělit, jenže jsem to začal pociťovat jako nalinkovaný papír. A tak jsem začal psát napříč. K těm plánovaným věcem se samozřejmě vrátím, ne však pod svým vlastním tlakem. Pouze tehdy, když ho nebudu cítit.

Lucifer

15.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Aviatica

Je tady druhá jarní neděle, počasí se má dotýkat téměř letních hvězd, a tak jsem si naplánoval vydat se na vydatně dimenzovaný jarní výlet. Inspirovala mě k tomu 27mého března vypuštěna upoutávka Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy. Svatého Jana pod Skalou jsem již navštívil nejméně dvakrát. Nikdy jsem však ještě nebyl v Srbsku a nepěl u Bubovických vodopádů. Ve chvíli, když tohle píšu, nemohu zaručit, že se mi ten první a ke všemu ještě kultovní výlet vydaří realizovat. Pokud ne, budu průběžně skotačit zde; pokud ano, nebudu zde povětšinu dne přítomen, jelikož budu skotačit u Bubovických vodopádů. V druhém případě zde o tomto výletu podám někdy příští týden zprávu. Dnes vám podávám krátkou rekapitulaci své první jarní skromně dimenzované procházky, která se uskutečnila minulou neděli, tedy 27mého března.

Lucifer

03.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Čertí Eintopf

Eintopf je specifická forma německé gulášové polívky, kdy se do jednoho hrnce nacpe velký počet nejrůznějších ingrediencí. Od dortíku pejska a kočičky zpodobněného Josefem Čapkem se liší tím, že se dá jíst bez výrazných trávicích nepříjemností. Podstata Eintopfu spočívá ve výběru takových ingrediencí, aby vzájemnou kontroverzí nepřivedly náš žaludek do kritického stavu.

Pro dnešek jsem přichystal či vlastně takříkajíc ukuchtil takový Čertí Eintopf. Není samozřejmě určen k pozření, ale k přečtení. Takže kdo ho bude vnímat po vzoru dortíku pejska a kočičky, nebude mít problém s kritickým stavem žaludku, ale mozku – za což se samozřejmě dotyčným postiženým omlouvám.

Lucifer

22.03.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 47