Povídání


« strana 7 »

Dialogy (Pondělní dopoledne)


Počasí zvelikonočnilo, barvy vyskočily a ptáci si najednou vzpomněli! Po celou zimu se milostivě ukázal na krmítku tu jeden, tu dva, ostatní byli nejspíš na exotické dovolené, neboť je nutné létat s dobou. Od listopadu jsme nezkrmili ani půl kila slunečnice, zatímco v loňské zimě jsem ji nestačila kupovat. A najednou – rvou se o každé semínko. Banda líná. Teď už by se přece snadno uživili bez člověčího přispění. Nebo je tolik vyčerpává budování (rekonstrukce) hnízd? Krmení holátek? A není za tou chtivostí onen často zmiňovaný nedostatek hmyzu? Po mouchách i po komárech i po vosách se nám ještě bude stýskat!

 

Stella


Celý článek »

03.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27         


Rouper de Clotrimazolova resuscitace


Před jedním rokem a téměř jedním měsícem se Rouper de Clotrimazol rozhodl uvést sebe do stavu dočasné rezignační demise. Důvodů bylo mnoho, ale ten nejdůležitější spočíval v tom, že už měl všeho plný sklepní šuplík, což se s těmi ostatními důvody nijak zvlášť nevylučovalo. Rozhodl se tedy pro jednou a zase vyzvrátit všechno nestravitelné a propláchnout žaludek, střeva a všechny ostatní tělní dutiny jedinou možnou tekutinou, která připadala v úvahu, totiž lučavkou královskou v podobě nevinného střiku.

 

Lucifer


Celý článek »

13.03.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19         


Vysněná sentimentální povídka


V noci ze čtvrtka na středu (čas běžel pozpátku) jsem měl zvláštní sen. Zjevilo se mi mé budoucí já a pravilo: „Máš za úkol nejpozději do včerejška napsat velmi čtivou a neuvěřitelně sentimentální povídku. A to není všechno. Sentimentalita, kterou máš za úkol do ní vložit, musí být tak cituplně srdceryvná, že každému čtenáři musejí téct potoky slz a někteří z nich budou ochotni okamžitě spáchat seppuku alias harakiri. Je ti to jasné?“ „Je,“ řekl jsem až tak zemdleným hlasem, že se celý dům otřásl v základech a nedaleko od něho vykolejilo několik souprav metra. „Tak se do toho dej, jsem si jisté, že to zvládneš,“ pravilo s šibalským úsměvem moje budoucí já. „Jak si tím můžeš být tak jisté?“ položil jsem překvapivou otázku. „Inu proto, že jsem tvé budoucí já,“ s přehledem odšpuntovalo mé budoucí já.

 

Lucifer


Celý článek »

23.02.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27         


Moje Pandořina skřínka


Když jsem se narodil, nasáčkovaly se k mé kolíbce v době, kdy máma usnula vyčerpáním, tři sudičky s dárečky. První pravila: „Přinesla jsem ti logaritmické pravítko s multiprocesorem sto čtyřicáté deváté generace. Pokud ti nebude stačit deset prstů na rukou, vezmi do levé ruky logaritmické pravítko a pravou rukou ho začni mnout. Výsledky výpočtů, kterých takto dosáhneš oběma rukama, ti zaručí neutuchající slávu plnou bohatých zážitků.“ Druhá pravila: „Přinesla jsem ti tajnou a dosud nepublikovanou verzi Kámasútry. Pokud ji se zájmem prolistuješ, stačí pravou rukou, levou nech zatím v záloze, a její obsah do sebe vstřebáš, nebude na Zemi žena, která by tvému umu neodolala.“ Třetí pravila: „Přinesla jsem ti Pandořinu skřínku vygenerovanou tobě přesně na míru. Pokud pocítíš, že selhalo jak logaritmické pravítko, tak Kámasútra, otevři ji. Najdeš v ní návod, jak se obejít bez všeho a přitom všeho dosáhnout.“

 

Lucifer


Celý článek »

05.02.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 53         


V novém roce (Co zbylo po svátcích)


Gauč v rohu kuchyně zabrumlal: A nezdá se ti nějaký divný, že oni staví tunel za devět miliard, aby se o deset minut zkrátila cesta? Ne, tatínku, to mě vůbec nepřekvapuje. Taky jsi už dost starý na to, abys takovou absurditu přijal jako běžnou věc. Když naší babičce bylo tolik, jako je dnes mně, nedovedla si vysvětlit, proč se chvílemi zableskne okenní tabule. Nikdy neuvěřila, že za tou záhadou je projíždějící auto. Považovala to za nesmysl, protože vyrostla v polské vesnici, kudy sice jednou týdně projel spřátelený gazik, ale něco takového nikdy nezpůsobil. Takže, kdo ví, jak to vlastně je, říkávala. Otázka vnesla neklid do jejího života dosud vyplněného sezením na tvrdé židli, čtením bible a očekáváním konce. Ani nepředpokládala, ani nechtěla víc. Dnes, kdy její svět definitivně odešel, jsme v úplně jiné situaci. (Nebo si to jenom ze samého přeceňování své přítomnosti myslíme). Minulé století párkrát obrátilo přesýpací hodiny a současnost nečeká, až si člověk na něco pořádně zvykne. Nebo spíš: až se v něčem pořádně najde. A protože všeho kvapem přibývá, přestali jsme se věcem divit a nad věcmi se zamýšlet. Zkrátka – nestačíme všechno pobrat, a tak nějak po té své cestě kloužeme. Pak ovšem nemá cenu se trápit nad smyslem (nesmyslem) ušetřených deseti minut!

 

Stella


Celý článek »

21.01.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 84         


Jak jsem v Prokopském údolí potkal…


… dvě kočky, jednu paní se slepeckou hůlkou, která šla naboso, pět koz, jedna z nich byla obrovská, možná to byl kozel, dvě malé černé kozičky, které se pásly bez dozoru u křoví kousek za jezírkem mezi skalami, dvě větší kozičky, které měla paní se slepeckou hůlkou na volno pod blůzou, jednu ovci, dva vlaky a jednu drezínu, tři železniční můstky a dva velké železniční viadukty, a spoustu dalších zajímavých věcí.

 

Lucifer


Celý článek »

17.11.2018, 00:56:09   Publikoval Luciferkomentářů: 19         


Kněžná pod Rychnovem


Od pondělka do pátku jsem se tento týden pohyboval v oblasti Orlických hor. Se svým ženským doprovodem jsem byl ubytován v Penzionu v chaloupce, který se nachází na okraji Rychnova nad Kněžnou. Ten okraj je však třeba brát s jistou rezervou, jelikož Rychnov nad Kněžnou, kterému jsem začal přezdívat Kněžná pod Rychnovem, je tak malinký (z pohledu naturalizovaného Pražáka), že do historického centra na Starém náměstí je to asi jako z Nových Butovic do Lužin. Ještě blíž je to na autobusové nádraží a pár kroků pod penzionem je železniční stanice Rychnov nad Kněžnou zastávka. Jen ta hlavní železniční stanice je trochu dál, asi dvakrát tak daleko jako Staré náměstí.

 

Lucifer


Celý článek »

30.09.2018, 00:01:55   Publikoval Luciferkomentářů: 8         


Jak jsem v obýváku potkal mouchu


Během svých procházek, výletů a průzkumných výprav jsem potkal celou řadu zajímavých zástupců živočišné říše. O některých setkáních tohoto druhu jsem vás zde pokud možno poutavým způsobem informoval, kupříkladu naposledy „Jak jsem na Vyšehradě potkal sojku“. Tentokrát bude řeč o mouše, chytré mouše, kterou jsem potkal ve svém obývacím pokoji. Vlastně nepotkal, protože jsem nikam nešel a během onoho kontaktu jsem seděl před monitorem notebooku.

 

Lucifer


Celý článek »

31.08.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         


Pojďte přece dál! (Také o pohostinnosti)


V šeru předsíně, aby to nikdo neviděl, jsem si přehodila bačkory. Všimla jsem si totiž, že mám na levé noze modrou, pohodlnou, a na pravé sváteční vínovou, na klínku, z páru nachystaného pro případ, že by najednou zazvonila návštěva: ještě pořád nejsem tak nemožná, abych doma chodila v nějakých rozcapených hrůzách! Jak dlouho takhle chodím? Vstala jsem před šestou, teď dovářím oběd. V žádném případě to ale není důkaz ničeho jiného, než že jsem si ze dvou párů bot pod stolem nějaké pantofle nazula, když jsem se štrachala od snídaně. Už jsem tady jednou psala, jak jsem podobně obutá klidně šla po ulici, a bylo mi divné, že kulhám. Vždyť tenkrát to byla také jen roztržitost! Neboť: hloupnou ti druzí, ale já si užívám plodů podzimu a se soucitem pozoruji chátrání přátel i bývalých přátel…

 

Stella


Celý článek »

29.08.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 44         


Okurková sezóna


Pod pojmem „okurková sezóna“ se myslí roční období, kdy se skoro všichni flákají, i v práci, kdy není skoro do čeho píchnout, ani vidličkou, kdy Bohem nadané myslitele (jako jsem třeba já) nenapadne ani jediná kloudná myšlenka. Proč se tomu říká „okurková sezóna“, netuším. Asi zrají okurky, bezpochyby však léto zraje mnohem více. Letošnímu létu se nicméně stále ještě nechce dozrát. Okurky to už mají takřka za sebou a podzim nervózně přešlapuje před zářijovým prahem. Jenže léto, jak se v tom šíleném horku zdá, se nám pokusí možná i nadělit pod vánoční stromeček. Okurky.

 

Lucifer


Celý článek »

19.08.2018, 18:45:15   Publikoval Luciferkomentářů: 45         


Jak jsem navštívil Kutnou Horu s opeřeným doprovodem


V druhé polovině předminulého týdne jsem se jel podívat do Kutné Hory, jelikož jsem tam snad ještě nikdy nebyl, ačkoli není vyloučeno, že jsem tudy alespoň jednou projížděl. Kutná Hora je krásné město s velmi zajímavým historickým pozadím, jemuž mimo jiné vévodí impozantní chrám svaté Barbory. Ubytoval jsem se v hotelu U Vlašského dvora poblíž Palackého náměstí a nedaleko hradu Vlašský dvůr, kde se prý nějaký čas ztrácelo stříbro, jež se v Kutné Hoře kutalo. Ze svých výletů a procházek jsem tady napsal řadu povídavých příspěvků, v nichž jsem se pokoušel i o jakési literární eskamotérství. Tentokrát však musím předem upozornit, že nic takového nečekejte, vedřiny se mnou docela zacloumaly. Jenom pár postřehů a obrázků. A ještě než k tomu dojde, musím zde udělat reklamu na zmíněný hotel: Perfektní včetně personálu, dokonce mi chtěli zavolat i záchranku, když jsem ten pitný režim tak nějak přepísknul. Rozhodně si nedělám legraci (tedy dělám, ale ne výsměšnou), poněvadž jsem se v tom hotelu (a v celé Kutné Hoře) cítil úžasně (skutečně skvělí lidé).

 

Lucifer


Celý článek »

06.08.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         


Jako každý den


Lucifer pozoruje ptáky a povídá si s nimi. Je to určitě lepší, než se rozčilovat nad lidmi v přeplněné městské dopravě. Možná objevuje rozměr, který jeho život ve velkém městě postrádal. Malé město nepřináší mnoho nových podnětů, ale jeho kladem je předvídatelnost. Chtě nechtě se v něm stane součástí nevzrušivého koloběhu každý, a třeba to, jak v očích ostatních vypadám, mi bohatě k stačí přemýšlení! Zařadila jsem se. Dnes se podělím o několik jistot, o pravidelná setkání, na něž se můžu (v malých obměnách) spolehnout…

 

Stella


Celý článek »

04.07.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 39         


Jak jsem na Vyšehradě potkal sojku


Žádnou nedělní vycházku a už vůbec na Vyšehrad jsem v sobotu neplánoval. Náhodně jsem však zaznamenal povídání od Soni Kacerovské Podskalí a Vyšehrad. Parádní místa s tou pravou pražskou pohodou. To mě dostalo, jelikož v něm popisuje trasu místy, jež mi až dosud tak nějak unikala. Žiju v Praze už skoro jednatřicet let a Vyšehrad se stal mojí vlajkovou lodí, majákem, jedním z několika nejmystičtějších míst Prahy, jimž jsem věnoval dost častou vycházkovou pozornost. Jak mi mohly uniknout cestičky a zákoutí popisované autorkou na mém téměř svatém Vyšehradě?! Samozřejmě že mohly. Naučil jsem se chodit po stejných mnou již vyšlapaných cestičkách, a ty kousek opodál jsem kompletně opomíjel, nevnímal, nezaznamenal. Vážně až tak moc? Nebylo mi na zbytí, než si to jít ověřit. Takže jsem si v pozdní sobotní noci naplánoval na zhruba polední neděli zcela nový vyšehradský výlet – procházku, zacházku, docházku a ve svých starých místech novou odrazku.

 

Lucifer


Celý článek »

01.07.2018, 22:45:11   Publikoval Luciferkomentářů: 34         


«   1  2  3  4  5  6    7    8  9  10  11 . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »