« strana 168 »

Soudobá chemická zátěž našeho organizmu

rubrika: Populárně naučný koutek


Z Doby jedové číslo 3 jsem zde zatím prezentoval pouze jediný příspěvek - Bořiči mýtů o kráse. Nedávno jsem jel metrem a pozorně si tuto knížku pročítal. Proti mně si sedla jedna mladší žena s obličejem velmi silně omítnutým kosmetickým „brizolitem“. A tak jsem jí ukázal obal knížky, abych ji upozornil, cože to na svém obličeji má vymalováno. Jak se zatvářila, to jsem nepoznal, přes ten tlustý „brizolit“ to není ani možné. Dnes tedy přicházím s druhým příspěvkem z DJ3, abychom si tu chemickou situaci vyjasnili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Žena s tajemstvím (Maria Ignaťjevna Zakrevská – Benckendorff – Budberg)

rubrika: Pel-mel


Údajná špionka Maria Budberg Moura spálila roku 1974, krátce před smrtí, všechny své písemnosti. Do té doby měla veškeré věci, na kterých jí záleželo, stále po ruce. Knihy a dopisy (také půl lahve vodky) měla uložené v černém kufru. Ještě jeden kufr byl pro ni kdysi životně důležitý. Bylo to zavazadlo s písemnostmi Maxima Gorkého. S dopisy o emigrantech, s poznámkami, které chtěl uchovat pro příští generace. Moura, Gorkého „neoficiální manželka“, použila tyto dokumenty jako zbraň pro své přežití. Roku 1935 požádal v Londýně Mouru důstojník NKVD, aby kufr přivezla Stalinovi. Moura se poradila se svým bývalým milencem Lockhartem, britským diplomatem, a Gorkého archiv Stalinovi přivezla. Podařilo se jí to, co nedokázala Gorkého manželka, když byla s týmž cílem vyslána za mužem do Anglie. Moura si zachránila život v době, kdy se v Sovětském svazu popravovalo bez důvodu – plnil se plán počtu zlikvidovaných nepřátel.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Dva pozoruhodné zážitky z metra

rubrika: Povídání


Jak jsem zde už několikrát naznačil, v dopravním prostředku metro se vyskytuji velmi často. V pracovní dny v něm strávím jeden a půl hodiny, jelikož není efektivnější způsob, jak bych se přepravil ze své ubikace do práce a zpět. V obou konečných lokacích mám stanici metra téměř pod nosem. Těch jeden a půl hodiny strávených v metru nepromarním, mohu si totiž cestou číst nejrůznější knížky, anebo jen tak jurodivě přemýšlet. Nemusíte se však obávat, že vám dnes budu předhazovat krční hadry, metrové bufeťáky a tak podobně. Zážitků tohoto druhu mám i nadále nepřeberné množství, jenže před pár dny mě zastihly zcela jiné dva zážitky, den po dni. Při prvním má duše zamrzla až téměř na hranici absolutní nuly, při druhém se zase rozehřála až téměř k bodu varu. Ten první je skutečně mrazivě tajemný, druhý je spíš taková běžně se vyskytující naprosto vymaštěná legrace. V zájmu vyrovnání emočního stavu vašich duší jsem je propojil do jednoho balíčku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Trpká cesta k osvícení

rubrika: Pel-mel


První zářijový příspěvek navazuje svým způsobem na poslední srpnový Nekromanteion. Zcela náhodně, což samozřejmě může být považováno za synchronicitu, jsem krátce předtím narazil v jednom knihkupectví na záhadologickou knížku od Arnošta Vašíčka (viz Zdroj) a do oka mi hned na první pohled padla kapitola Světci tančí se smrtí. Následně vám tedy předkládám mnou lehce zredigovaný výběr z této kapitoly, přičemž pro název příspěvku jsem nepoužil název oné kapitoly, ale název první podkapitoly, jelikož, jak známo, se ke své cestě k osvícení protloukám dost trpce.     

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Nekromanteion

rubrika: Pel-mel


Ke školní docházce kdysi patřily výlety s konkrétním výchovným a vzdělávacím cílem. Alespoň jednou do Národního divadla, na Karlštejn a na Křivoklát, a svého času také na Slapskou přehradu a do Koněpruských jeskyní. (Rozhodně nám to přineslo víc než výlet do multikina…) V Koněpruských jeskyních našli docela nedávno, v roce 2007, kosti medvěda staré 800 tisíc let. Kosti jiných zvířat i lidské kosti nalezené už dříve pocházejí z doby před půl milionem let až třinácti tisíci roky. Jako úkryt byly jeskyně využívány odjakživa. Ale mnohé uchovávaly tajemství, které poodhalily jen vyvoleným. Tajemství konce lidského života.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 16         


Splašené vesmíry

rubrika: Populárně naučný koutek


Přišel čas, abych se definitivně rozloučil s velmi podnětnou procházkou galerií vesmírných modelů od Johna D. Barrowa. K tomuto účelu jsem použil několik výňatků z poslední kapitoly zmíněné knížky, která se nazývá stejně jako název tohoto příspěvku. Psaní populárně naučných knížek Johna D. Barrowa se mi velmi líbí, protože jejich autor to umí velmi uchopitelně, vzletně, literárně, podnětně atd., čemuž mi nezbývá než se klanět, ačkoli o něco podobného se též snažím. V posledním přívěšku této kosmologické galerie nenaleznete pouze jeden klikací odkaz. Vše už tu bylo řečeno, a pokud se vám některé termíny nebudou zdát zcela uchopitelné, tak si to můžete zopakovat v primárních a sekundárních odkazech uvedených v pojednání Falešné vesmíry – Simulovaná realita I.  

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Špaténka a Hlas

rubrika: Pohádky


Započal se poslední srpnový týden a léto se nám tak nějak zcela neočekávaně ochladilo. Že by to už chtělo s takovým předstihem zabalit? Bude ještě alespoň babí léto? To jsou otázky, na které na rozdíl od meteorologů neumím odpovědět. Tedy na rozdíl od nich ve skutečnosti umím, ale nechce se mi. Někdy se mi totiž nemusí chtít. A tak, abych ten poslední srpnový týden alespoň malou svíčičkou zahřál, podělím se s vámi o dvě krátké pohádky, které jsem napsal zhruba před deseti lety. Až si je přečtete, tak si asi budete ťukat na čelo, že to s pohádkami nemá nic společného. Jenže ony to jsou takříkajíc patafyzické pohádky, takže si v klidu zaťukejte na čelo ještě jednou, budete to potřebovat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


A můžu za to snad? (O svobodné vůli)

rubrika: Pel-mel


Na stránkách lucifeřího blogu vyšlo už několik článků, které čerpají z esejů Františka Koukolíka. V jednom z nich (Svobodná vůle a politická manipulace) se tento neuropatolog zabývá i svobodnou lidskou vůlí. Určitě znáte lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou přímí, čestní, nekompromisní – ale jejich skutky vypovídají o pravém opaku. Podle odborníků se tohoto omylu dopouštíme všichni. A když se ještě k tomu dočtete, že mozek už ví, co provedete, a teprve pak vyšle elektrický signál, abyste podlehli iluzi, že jste se k něčemu o své vůli rozhodli (interval je málem tak dlouhý – u mne tedy určitě – jako doba od cvaknutí vypínačem k rozsvícení úsporné žárovky), pak je to přímo k zlosti.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 18         


Kubohnát a Sláva

rubrika: Povídání


V zájmu dnešního pátečního srpnového zpoklidnění přicházím s ukázkou z knížky Srdcerváč od mého již téměř od kolíbky srdcervoucně oblíbeného psavce Borise Viana. Tahle jen tak letmo sešrotovaná literární fikce, ostatně jako všechny jeho ostatní, je v literárních kruzích považována za jeden z jeho nejjurodivějších románů. Ani se těm literárním kruhům nedivím, i já jsem z téhle vianovské šrotoviny byl doslova a do písmene na šrot. Hlavním hrdinou tohoto patafyzického šrotu je mladý psychiatr a psychoanalytik Kubohnát, který se jednoho dne nasáčkuje do starého domu na útesu, ve kterém žijí mladí manželé – Anděl s Klementýnou obdarováni služkou Bělořitkou. V době Kubohnátova příchodu se tomuto mladému páru narodí trojčata – Alex, Felix a Calex – a z Bělořitky se stane chůva. Tyhle podrobnosti však zde rozebírat nebudu – pokud tu knížku neznáte, tak si ji najděte a během jejího čtení se oživujte slivovicí, nebo alespoň mešním vínem. Ukázka, kterou vám předkládám, začíná ve chvíli, kdy se Kubohnát rozhodne navštívit kostel v nedaleké vesnici:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Když zrají švestky

rubrika: Povídání


„Jó švestky zrály, zrovna švestky zrály, modrý švestky zrály, a jak to bylo dál.“

 

(Parafráze úvodní části zrajících třešní od Waldemara Matušky)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  164  165  166  167    168    169  170  171  172 . . . . . . . . . .  335  336  337  338  339   »