Naproti bývalému sirotčinci ve Vratislavově ulici se vchází podloubím a úzkou uličkou přes dvůr mezi domy na Vyšehrad. Potkávám tam brzy ráno podsaditého důchodce, který poulí vodnaté oči a druhá brada mu zakrývá krk. V cestě proti mně se zastaví, nasadí nenávistný pohled a volá jakoby pro sebe: „Už jsou ty popelnice zase plný. Podnikatelé zasraný. Šmejdi!“
empetr
06.01.2020, 21:15:39 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Osobitý, hravý, u Čerta jako doma. Přivítejme první dny roku ještě jedním ohlédnutím za rokem minulým a neříkejme, že o žádné bilanční verše nejde! Tak myslíme, tak mluvíme, tak žijeme… Nebo se mi to jen zdá?
Mlýny mlely vítr,/ vítr mlely mlýny,/ mlýny vítr mlely,/ mlely mlýny vítr,/ mlely mlýny vítr,/ vítr mlýny mlely.// Mlýny mlýny mlely,/ mlely mlely vítr,/ Vítr vítr mlely,// mlýny mlýny vítr,/ vítr vítr mlýny,/ mlely mlely mlely.
Stella
04.01.2020, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Něco se včera skončilo a něco se dnes začalo. Podle kalendáře vlastně skoro nic. Jen jsme v kalendáři změnili devatenáctku za dvacítku. Ano, započala se dvacátá léta jednadvacátého století. Před sto lety se začala progresivně vzmáhat kvantová fyzika, hned v závěsu teorie relativity. Lidstvo mělo za sebou první světovou válku a čekala ho ještě druhá. Vědecký pokrok však navzdory tomu (nebo i díky tomu?) začínal nabírat takových obrátek, jakých v lidské historii nenajdete. Koncem minulého století jsme byli zásobeni úžasným množstvím vědeckotechnických pomůcek k ukojení našeho konzumního vzryvu. Samozřejmě že nejen toho: dumalo se nad vším možným, co by lidstvu přineslo zářné zítřky. V Cadarache budou takto dumat možná ještě desítky let, než nás s velkou slávou obdaří naprosto čistou a nejefektivnější elektrárnou, která bude chvilku dokonce i fungovat. Na Marsu se možná začnou procházet roboti a uhlíková stopa bude definitivně pacifikována. Budeme se krmit granulemi z nejživotodárnějších přírodních surovin a Armáda spásy nebude mít do čeho píchnout (vidle)…
Lucifer
01.01.2020, 13:24:42 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Podle kalendáře se nám končí rok 2019 a nahradí ho rok 2020. Je to jenom kalendář, jeden z mnoha, takže nemá smysl z toho dělat nějakou kanonádu. Každou chvíli se něco končí a něco začíná. Některé věci přetrvávají a v průběhu času nabývají jiných rozměrů, jiné se postupně vytratí do nikam. V podstatě se ale nevytratí vůbec nic, vše zůstane někde zakódováno. Je jen na nás, který z těch kódů si vybereme.
Tento příspěvek k zakončení předchozího roku a k započetí roku dalšího jsem pojal tak nějak spoluautorsky. Měl jsem prostě takový nápad, že oslovím ty, kdo už tady něčím přispěli, aby napsali krátký text jakéhokoli obsahu. Aktuální počet autorů tohoto silvestrovského a novoročního příspěvku není až tak veliký, ale v průběhu Silvestra se může zvětšovat. Každý, i ti, kteří zatím NČ jenom četli, se může připojit. Stačí mi napsat do redakčního emailu, jenž se skrývá pod mým nickem na konci seznamu autorů, pár vět včetně svého nicku. Tento příspěvek je totiž průtočný – jako celý čas, jako vše ve vesmíru, jako cokoli v nás.
Marky, empetr, Astra, Starý kocour, Lucifer
30.12.2019, 22:47:58 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Dvě slečny stojí u nepojízdného BMW na D1 a mávají na kolemjedoucí auta. Sympatický pán zastaví a nabídne se, že nepojízdné BMW odtáhne do nejbližšího autoservisu. Děvčata nadšeně souhlasí. Pán požádá jednu ze slečen, aby si přesedla do jeho auta a ta druhá, aby zůstala v tom nepojízdném, které přichystal k odtažení na laně. Slečny se ale nechtějí rozdělit, tak hodný a sympatický pán nasedne do svého auta, slečny do BMW a auta se rozjíždějí. První sjezd z dálnice, první křižovatka, pán šlápne na brzdu… a tu hodný a sympatický pán ucítí náraz. Do jeho auta nekompromisně narazilo tažené BMW. Pán zcela nesympaticky kleje a jde se podívat, co se to, sakra, stalo. Zůstane však stát a bez jediného slova hledí na vyděšené slečny, které se na něj dívají ze zadního sedadla BMW: „Vždyť jste říkal, že si máme sednout a že nás odtáhnete“…
Marky
29.12.2019, 11:37:04 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Vánoce se nám skončily. Ty letošní jsem strávil úplně jinak než veškeré předchozí. Až na Štědrý den, kdy jsem si ponechal jakési volno klidu u tří svíček ve svém osamoceném soukromí. Další dva dny, tedy ty hlavní vánoční, jsem pak už tvrdě pracoval. Nejdříve na Pražském hradě, což vlastně nebylo až tak tvrdé, ale nečekaně spíš podněcující. Pak následovalo něco jako delirium tremens v podobě pracovního nasazení, za které by se nestyděl ani Sisyfos či Romeo a Julie v posledním tažení. Ale i to jsem přežil a před námi je Silvestr, což bude evidentně něco úplně jiné, ačkoli se toho zúčastní téměř ti samí.
28.12.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Jednou do roka se stane obdivuhodná věc: potkají se věci neslučitelné, aby splynuly v jednotu. Ticho a zvony, teplo domova a mrazivé hvězdy na nebi, majestát se skloní před chudobou. Nekonečno světla a tmy je náhle blízko a neděsí. Přijde okamžik prozření: všichni jedno jsme a smíření je možné.
25.12.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Byla jsem tuhle s přáteli, kamarádkou a jejím manželem, ve wine baru na sklence velice dobrého červeného. Dal se tam s námi do řeči spolumajitel baru, shodou okolností dlouholetý kamarád mých přátel, milovník vína, od školy lamač dívčích srdcí a výborný vypravěč. Vyslechli jsme si od něj příběh, který zněl jako scénář nějakého severského Art filmu. Děj se totiž odehrává v rozpětí devíti let, ale vždy jen po sedmi minutách ročně. Předkládám jej jako návrh scénáře k filmu, který napsal sám život.
22.12.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Ve svém příspěvku Volný pád jsem vám nastínil cestu z Nových Butovic do Cholupic na okraji Modřan, kterou už pár měsíců absolvuji. Ta cesta mi zpočátku připadala poněkud otupující. Postupně jsem ale začal objevovat zajímavé věci, z nichž se časem složil takový kaleidoskop, jenž se každým dnem opakuje téměř tím samým způsobem.
19.12.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadnou obavy a Kohn si říká: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí.“ Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí.“ Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka, a když mu přijde otevřít tak povídá: „Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozík nechaj.“
16.12.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6